Jsi jako blázen, co zapomněl na ticho vytřeštěné
v němž zaslechl bys stín hledíce do tmy,
skrz hroudu hvězd ve zpěněný proud.
A stíny mrtvých vcházejí v neklidný sen,
do krajiny kde vládne žal.
V louži bláta upadl prchavý bůh
třímaje rukama srdce jako kámen, jenž padá do propasti.
Lotrů hrůza padla na tebe.
Tak sestup až do pekel, v tajemství myšlenek zbavený pout.