obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915730 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39647 příspěvků, 5806 autorů a 392665 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Nic není jisté (2/2) ::

 autor Miss Rebeka publikováno: 15.11.2011, 21:31  
Pokračování povídky z vodácké literární soutěže Kennyho volej.
 

Ráno Brigita vypadala méně nakvašeně, přesto kolem ní všichni chodili po špičkách. Nikdo neměl zájem ji znovu naštvat. Přestože se tvářila neutrálně, neušlo jim, že nevypadá jako jindy – snad proto, že ji poprvé ráno viděli bez make-upu, snad proto, že si přeležela vlasy a jen horko těžko jim dávala původní tvar, snad proto, že se do kempu vůbec nehodila a působila tu jako zjevení.
Než Lukáš s Míšou zařídili vypůjčení dvou kanoí, vest a barelů a následný odvoz zpět do kempu, Venda stačil přečíst celý jeden Platónův dialog a Brigit se nalíčila a oblékla, takže jim zase byla důvěrně známá.
Naplnili barely, všechny cennosti zamkli do auta, spacáky nechali ve stanech, nandali si vesty – i když Brigit jen z donucení, protože pomyšlení, že „tohle“ bude muset mít na sobě, se jí vůbec nezamlouvalo – a vyrazili.
Lukáš nejprve podržel loď, do níž nasedl Venda jako háček a za něj Míša, která mu sice nabízela, že může kormidlovat, ale bylo jasné, že by daleko nedopluli. Odstrčil je ze břehu a pak pomohl nasednout Brigit, která si v podpatcích málem vyvrkla kotník. Sesunul kanoi na klidně plynoucí řeku a sám vlezl dovnitř.
„Tak jedeme, přátelé! Vzhůru za dobrodružstvím!“
Míša mu se smíchem pohrozila, Brigit předstírala, že neslyší. Vydali se po proudu. Nebylo moc vody, což jim vyhovovalo, protože kromě pár pouček od provozovatele půjčovny nevěděli o sjíždění vůbec nic.
Venda pádloval, až voda stříkala po okruhu tří metrů. Jemu to nevadilo, protože si natáhl pláštěnku, kterou odmítal sundat a jen dokola opakoval jakousi poučku o škodlivosti studené vody na přehřátý organismus s důsledkem smrti. Každou půlhodinu pádlo odložil, sundal pláštěnku, pečlivě se namazal opalovacím krémem (i pod oblečením), načež si ji znovu natáhl, včetně kapuce. Připomínal zatoulaného trpaslíka z pohádky o Sněhurce. Míša se mu snažila domluvit, ovšem marně, a tak se smířila s jeho umíněným rozhodnutím a byla ráda, že aspoň nějak pádluje a nečte si.
Zato Brigita kromě pár prvních metrů měla pádlo položené v lodi, svlékla se do bikin, namazala se, otočila čelem vzad a pohodlně se opřela o přední hranu lodi. Na mírnou Lukášovu výtku odsekla, že se sem nepřijela namáhat. Víc nic nenamítal a pádloval sám. Doufal, že se opalováním uklidní a přestane být rozzlobená na celý svět.
Kanoe pluly vedle sebe, Míša s Lukášem si povídali nebo pozorovali míjející krajinu, občas se do hovoru pokoušeli zatáhnout své háčky, ale marně, protože jeden byl zaujat filozofickými úvahami o původu světa a přírodě, jak jim sdělil, a druhý s nimi komunikoval jen stroze a neochotně. Pluli meandry, voda se pohupovala, skákala přes kameny, v peřejích divoce šuměla a stříkala, jinde byla klidná jako zrcadlo a v těch úsecích přestávali pádlovat a nechali lodě pomalu plout.
Nikam nespěchali. Měli na splavení krátkého úseku celý den, přičemž ve velké rychlosti ho prý bylo možné zvládnout za dvě hodiny.
Dorazili k jezu a domlouvali se, jestli ho sjedou. Voda u jeho paty pěnila, vířila a točila se. Po krátké debatě se rozhodli radši ho obnést, protože se jim zdál příliš nebezpečný. Přirazili ke břehu a Venda s Lukášem vytáhli a přenesli lodě. Spíš je táhl Lukáš, i když Venda hekal a vzdychal, jako by nesl metrák.
Než pokračovali v cestě, sedli si do trávy a dali si svačinu. Míša s sebou vzala konzervy a bochník chleba, což ocenili kluci, ne však Brigita, která se ošklíbala, s povytaženým obočím si četla složení a pak konzervu hodila zpátky do barelu s tím, že takový hnus tedy rozhodně jíst nebude. Vzala si krajíc chleba. Poté se natáhli pod vzrostlé duby, stíny listí jim přebíhaly po obličeji a pod nimi tiše ševelila řeka. Venda se nastříkal repelentem, lehl si na pláštěnku a četl Platóna a co chvíli vstával, aby zjistil, jestli po něm neleze klíště.
Užívali si pohodu a snění, jen Brigita se nudila a navrhovala, ať už konečně jedou dál, že jí to povalování leze krkem.
Čím déle pluli, tím víc Lukáš chápal pocity svého kamaráda, který ho na nápad sjíždět řeku přivedl. Cítil naprosté souznění se řekou, když po ní loď bezhlesně klouzala, pozoroval zrcadlící se stromy a připadalo mu, že pod hladinou se nachází jiný svět, malebný a poetický, do něhož je mu však umožněno nahlédnout jen malou skulinkou. Vzpomínal na dětství, kdy přímo hltal mayovky a ve své fantazii viděl indiány, kterak plují po řece a pronásledují odvážného Old Shatterhanda, který jim uniká po vodě i pod vodou, připadal si součástí té scény, byl hlavním hrdinou a skryt za kůlem, volal na Apače, kteří se k němu rychle blížili na svých kanoích...
„Co tenhle? Sjedeme ho?“
Míšino zavolání ho vytrhlo ze zamyšlení a teprve teď si všiml, že se blíží k dalšímu jezu. Zaplul blíž a uvažoval, jestli to mají zkusit. Vypadal mírnější než předchozí.
„Jsem pro. Když jsme jednou na vodě, musíme vyzkoušet všechno, co nám nabízí. Zvládneš to?“
„Jasně. Nejsem přeci žádný béčko,“ zakřenila se. „Vendo, drž pořádně to pádlo.“
„Ne, já nejedu. Jsem ještě moc mladý na smrt. Vystoupím a ty jeď sama.“
„Ty mě necháš jet samotnou? Co když se převrátím a utopím? Vendelínku, vezmi pádlo a pomoz mi...“
„Okamžitě mě dovez ke břehu! Hned! Michaelo, dovez mě na břeh! Já nechci!“ začal hystericky ječet, a kdyby se jeho reakce Míša nelekla, začala by se smát. Vzápětí ji jeho zbabělost znechutila.
„Tak si jdi po suchu, ty hrdino,“ ucedila a dopádlovala ke břehu, zatímco on zběsile mával rukama a vypadalo to, že každou chvíli raději skočí do vody, než aby se přiblížil k jezu.
Vyskočil na zem jako zajíc, bledý a s vytřeštěnýma očima. Couval a zíral na ni, jako by se ho právě pokusila zabít. Hodila za ním barel, aby ho pro jistotu vzal s sebou pěšky. Otočila loď a snažila se skrýt pohrdání, které k němu cítila.
„Míšo...?“
„Neboj, Luky, já to zvládnu. On by mi stejně nepomohl,“ řekla a rozjela se k jezu.
Kanoe se mírně zakymácela, na setinu vteřiny zůstala stát na vrcholu splavu, pak se překlonila dopředu, sjela dolů, voda vystříkla na dva metry do vzduchu, špička lodi zajela pod hladinu, ale hned se vynořila a jela dál peřejemi, až se Míše podařilo zakormidlovat na písčitou mělčinu u pravého břehu asi padesát metrů od jezu. Otočila se, hrdá sama na sebe, a zamávala na znamení, že mohou jet za ní.
„Drž se, zlato, nebo mi pomáhej pádlovat.“
„Ani mě nenapadne pustit se lodi,“ ujistila ho Brigit – nepochybovala, že sjezd zvládne bez potíží.
Vší silou pádloval, udržoval loď kolmo na jez, najel na něj, kanoe se zakymácela a svezla se dolů. Nevěděl proč, ale pod splavem se otočila mírně bokem a jak je proud táhl stále dál, nestihl ji už srovnat. Během mžiku se převrátili. Brigit se zděšeným zaječením přímo po hlavě spadla do řeky, Lukáš padal trochu koordinovaněji. Jakmile se ocitl ve vodě, nadnášen vestou, okamžitě sáhl po Brigitině pádle, které mu už už unikalo, a držel se lodi, kterou se pokoušel otočit, což bylo v té chvíli nad jeho síly.
Jakmile Míša spatřila, co se děje, vyskočila z lodi, na níž seděla, když ji povytáhla na písčinu, a spěchala jim pomoct. Zůstala stát v místě, kde ještě stačila, a když se k ní Brigit přiblížila, chytila ji za ruku a stáhla k sobě, čímž ji konečně postavila na nohy. Čekala, že už sama dojde na břeh, ale spletla se. Dívka byla tak vyděšená, že nevěděla, co si počít a Míša ji musela za ruku dovléct až do míst, kde bylo vody po kolena. Pak se otočila a spěchala k Lukášovi, kterému se podařilo zastavit loď a držet ji na místě, kde jakž takž stačil. Doplavala k opačnému konci, společnými silami se jim podařilo potápějící se kanoi otočit a táhli ji k mělčině. Když dorazili ke břehu, museli se nejméně dvacet metrů vracet ke zbylým dvěma, protože je proud strhl příliš daleko.
Jakmile byla loď včetně pádel a přivázaného barelu v bezpečí, padli vedle sebe na písek a vyčerpaně oddechovali, načež se uvolněně rozesmáli.

Cestou do kempu Brigit mlčela. Od chvíle, kdy se cvakli, s nimi nepromluvila – tedy kromě záplavy nadávek, když se vzpamatovala z šoku. I Vendelín byl zamlklý, ovšem u něho nešlo o nic nezvyklého.
V kempu se převlékla a zalezla si do stanu. Když se ji Lukáš snažil povzbudit, s nadávkami ho vyhnala a řvala, ať jí nechodí na oči, protože ji chtěl utopit a všechno že to naplánoval, od začátku ji tenhle víkend podváděl, chystal na ni podrazy a nakonec ji schválně vyklopil, i když mohl jet jako Míša, které se nic nepřihodilo. Marně se jí pokoušel vysvětlit, že nic z toho neudělal schválně. Bál se, že mu vyškrábe oči, a tak se raději dal na ústup.
Brzy zvečera se přesunula do bistra, kde si vyhlédla skupinku mladých vodáků, kterým si vylila srdce a oni ji utěšovali a na povzbuzení jí kupovali panáky. Když se ji Lukáš pokusil odvést, ječela jako siréna a hrozilo, že se dostane do křížku s pěti chlapy. Usoudil, že to nemá zapotřebí a není jeho povinností se o ni starat a hlídat ji.
Venda si po večeři zalezl s baterkou do stanu, kde si jako obvykle četl. Míša se chvíli z dálky dívala na Lukášovu slovní potyčku s Brigitou a nějakými chlapy a pak se vydala k řece. Sedla si na břeh, pozorovala tančící vlnky opodál i klidnou hladinu u svých nohou. Dívala se na odraz pohasínajícího nebe, který ji barvil do oranžovoruda, a byla jím tak zaujata, že sebou polekaně trhla, když jí kdosi položil ruku na rameno.
„Luky... vyděsil jsi mě.“
„Promiň, to jsem nechtěl. Co ty tu tak sama?“ přisedl si.
„Venda si čte,“ obrátila oči v sloup. „Ráda se dívám na řeku – už od mala jsem ji ráda pozorovala. Nesmírně mě to uklidňuje.“
„Měl bych to doporučit Brigit...“
„Pohádali jste se?“
„Jo. Vlastně ne. Jo, pokud hádka říkáš tomu, že na mě řve, vyčítá mi všechno možný a nepustí mě ke slovu. Asi jsme se pohádali.“
„Je to s ní těžký. Ale zkus pochopit, jak se cítí. Hrozně se vyděsila, když jste se cvakli, nebyla na to připravená a byla v šoku. A moc jí nepřidalo, že musela znovu na loď a vydržet to až na místo, kam pro nás přijel ten pan... už ani nevím, jak se jmenuje.“
„Já jí to nevyčítám. Naopak jsem si s ní chtěl popovídat, ale nejde to. Připadá mi, že si celkově poslední dobou nedokážeme povídat. Jako by mezi námi vyrostla nějaká bariéra, která nám brání dorozumět se. Chtěl jsem ji tenhle víkend probořit, aby to bylo zase jako dřív, ale všechno je v háji. Myslím, že to byl poslední hřebíček do rakve.“
„Vidíš to moc tragicky. Bylo toho na ni moc. Počkej pár dní a až pozapomene, vysvětlíte si to a zase to bude jako předtím.“
„Jenže já nevím, jestli pořád ještě chci, aby náš vztah byl jako předtím...“
„Luky, to přece...“
„Míšo, my si s Brigit nerozumíme. Snažil jsem se, ale neklape nám to. A díky téhle cestě jsem to konečně pochopil. Konečně mi došlo, že ona není holka pro mě,“ díval se na ni.
„Nejspíš máš pravdu. Jste příliš rozdílní – jako my s Vendou.“
„Jste ten samý případ, akorát opačný extrém. Možná bychom neměli dýl čekat. Spoléhal jsem vždycky víc na rozum, ale poslední dny mi ukázaly, že se mám řídit i srdcem a být s tím, s kým si rozumím,“ pohladil ji po ruce.
„Když jsme plánovali tuhle akci, Venda použil jeden citát od Plinia – jisté je jen jedno, že totiž jisté není nic. A měl pravdu,“ řekla a dívala se do jeho hlubokých modrých očí, které se zrcadlily stejně jako říční hladina, takže v nich dokázala číst. A četla v nich to, co cítila i ona.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sakora 15.11.2011, 22:37:01 Odpovědět 
   Zdravím.
Závěr dopadl (bohužel) přesně tak, jak se jevilo už od prvních řádků první části - spolu s pokračující klišátkovitostí postav Vendelína a Brigit... od povídky do soutěže s vodáckou tématikou jsem čekala mnohem víc.
Popisy sjíždění řeky neznějí moc přesvědčivě... (aspoň tedy pro mě co by vodáka) - spíš jako by ty situace autor jen viděl, ale nezažil, což je asi u takto specifické soutěže na škodu.
 Šíma 15.11.2011, 21:29:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Na "vodáckém zájezdu" se vše vyjasnilo. Dva lidé ze dvou dvojic poznali, že se ke svým "protějškům" nehodí a rozešli se, aby se dali dohromady s protějškem z jiné dvojice (zkráceně: škatule, škatule, hejbejte se!). Souhlasím s nadpisem, že nic není jisté a pokud měl tento výlet upevnit, nebo rozbít vztah mladých lidí, kteří se k sobě jaksi nehodili (nebo již onen žár zamilovanosti či lásky vyhasl), pak dopadlo vše podle očekávání. Na chybky (překlepy či nedoklepy) jsem nenarazil. Co mi však v příběhu chybí, je výraznější pointa, ovšem, když se to vezme kolem a kolem, je konec do ztracena vlastně i přínosem a závěr nesklouzl kam neměl (třeba do patosu). Lidé se scházejí a rozcházejí... A voda teče, řeka čaruje a vůbec. Nechám prostor pro další čtenáře a přeji hezký večer!

P.S. Můj předpoklad z první části víceméně vyšel! ;-) Múzám zdar a ať se daří...
 ze dne 01.12.2011, 23:03:34  
   Miss Rebeka: Zdravím, díky za publikaci i komentář!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Chybějící část
Jakubko
Potkal jsem dív...
Amarantine
Prohra
BrunoHolly
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr