|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Tramvaj ::
|
| |
|
|
Tramvaj
Chtěl bych se představit. Minulej měsíc mně bylo vosumnáct a pěkně mi všechno leze na nervy. A to sem eště slušnej, protože co byste si vo mně pomysleli, kdybych byl hned na začátku sprostej. Menuju se Alan, no představte si to, věřili byste tomu, že se tak někdo může menovat. Matka asi nebyla při smyslech, když to vymejšlela. Ale matka je celkem v pohodě, to s fotrem je to horší. Vod tý doby, co sem se vyflák na školu, furt buzeruje a mele něco vo budoucnosti a tak, a místo aby mi dal pokoj, sehnal mi fachu v takovej dílně, no hrůza. Prej abych viděl, že to neni jen tak, starat se sám vo sebe. V tý dílně dělam helfra pro všechno, ale úplně pro všechno a eště má mistr kecy, když se mu něco nezdá. A to se mu nezdá furt. A když se po tomhle vočistci vrátim domů, většinou už je tam fotr a prudí. Že sem radši na tý škole nezůstal.
A teďka se pomálu dostávam k tomu, co sem vám chtěl říct, nebo vlastně vyprávět. Ta dílna je až na druhym konci města a musim se do ní nějak dostat. A tak jezdim tramvají. Je to strašný. Kdybyste to viděli, tak mi dáte za pravdu. Třiadvacítka je ta linka a je úplně nejhorší ze všech. Mam už zmáknutý všechny ve městě, tak vim, vo čem mluvim. Koleje pokládali určitě někdy na začátku minulýho století a to v čem jezdim, není vo moc mladší. A ten nátřesk po ránu, děs běs. To když jezdim na vodpolední, není to už tak hrozný. Vždycky stojim, čumim z vokna a představuju si, jak vokolo tý tramvaje přefrčim v nějakym fáru a vedle sebe babu, že by všichni ty dědkové, co dřepí, slintali závistí. A při těch představách mi to líp ubíhá a už ani nejsem tak daun.
No a asi před měsícem, zrovna sem se vez na vodpolední, sem na chvíli přestal fantazírovat, rozhlíd sem se a uviděl sem ji. Tu babu, myslim. A neseděla v žádnym bouráku, ale na třetim sedadle vode mě. Nemyslete si, že sem ňákej panic, nebo že neumim mluvit se ženskejma. Nebo že se neumim seznámit, vo tom nemůže bejt ani kec. Zeptejte se kámošů, jak to probíhá, dyž je ňáká pařba a sou tam baby. Ale tady u tý sem byl namydlenej. Byla úplně jiná než vostatní. Rozhodně jiná než Mařena, se kterou sem byl minulej tejden. Ale tý de stejně jenom vo to mý méno, aby se mohla chlubit, že má něco s Alanem.
Ale tahle holka, jak řikám, byla úplně jiná. Taková trošku jako z cukru, ale nemyslim to blbě, jenom tak, že byla taková čistá a upravená. A tak místo abych po ní vyjel, stáh sem vocas mezi nohy a zdekoval se na vzdálenější plošinu. Skoro sem zapomněl vystoupit, vystupoval sem dycky dvě zastávky před konečnou a vokolo takový dlouhý hradby se ploužil do dílny. Ale stihnul sem to a viděl tu holku jak jede dál, hlavu má tak jako trochu zvednutou a oči upřený nevim kam, ale rozhodně ne na mě. A jak sem po ní čuměl, tak sem se v tom skle tý hnusný tramvaje, která mi ale už nepřipadala tak hnusná, uviděl.
A vod toho vokamžiku začalo mý trápení. Bylo mi jasný, že vo takovýho santuse by nevopřela ani kolo. Musim přiznat, že vo hygienu sem moc nedbal, to teda ne. Ne že bych byl úplnej humáč, ale daleko sem vod něj nebyl. Ta džíska, co sem jí nosil už druhej rok, podle toho taky vypadala. Matku mohla ranit mrtvice, dyž sem jí řek, aby mi jí vyprala, ale udělala to asi ráda, protože mi to předtím sama řikala asi tisíckrát. Druhej den sem se voholil, což fotr nemoh rozdejchat a jenom kroutil hlavou.
A pak sem ve vypraný džísce a s voholenou tlamou vlít do tramvaje. Jasně že tam seděla a jasně, že si mě ani nevšimla. Asi jí ta džíska a ta tlama byly málo. A věřte mi nebo ne, já se znovu na nic nezmoh, bylo mi to prostě blbý a tak sem zase vypad dvě stanice před konečnou a vona jela dál a já si nemoh pomoct a musel sem na ní myslet čim dál tim víc.
A tak sem za ten měsíc, co sem jí prvně viděl, udělal ze sebe naprostýho blba. Kámoši řvali smíchy, ale já na ně kašlal, jen Mařena, ta asi něco čula, no jo ženský, ale to mě bylo taky ukradený. Každej den sem v tej tramvaji měl na sobě něco novýho, vyměnil sem si šichty, abych jí moh bejt nablízku, kroutil sem se u tý tramvajový tyče jako děvka, jen aby si mě všimla, ale jí ty moje předváděčky moc nerozdováděly. Řek bych, že vůbec. A já nebyl schopnej jí voslovit. Jediný co mě drželo nad vodou, bylo to, že se na mě dycky po tý mý tyčový produkci usmála, aspoň se mi to zdálo a to mě tak děsně nabudilo, že sem si šel večer koupit slipy za tři stovky.
Celej měsíc to takhle trvalo a já se rozhod, že to tak dál nejde. Ohák sem se ten den přímo ukázkově, vyčistil všechno, co vyčistit šlo a byl odhodlanej, že na ní promluvim. Ale dopadlo to stejně jako předtim. Jen s tim rozdílem, že sem fakt přejel tu zastávku, kde sem dycky vystupoval. A najednou sem veděl,co udělam. Na konečnej vystoupim a až vystoupí vona, budu před ní klečet v prachu cesty, fakt sem si řikal v prachu cesty a všecko jí řeknu. Jak jí už celej měsíc miluju a co sem kvůli ní všecko udělal a podstoupil a že bych dal království za jeden její pohled. Teda s tim královstvim to bylo dobrý, takový romantický.
Tramvaj zastavila na konečný a já se hrnul ven. Naštěstí tam skoro nikdo nebyl, jen já, ta holka a pak eště asi dvá lidi, ale ty pospíchali pryč a řidič, ale ten se nepočítá. Hned jak sem vypad ven, sem sebou kecnul na kolena, abych si to eště na poslední chvíli nerozmyslel. A pak sem zvednul hlavu a čekal na tu holku. A uviděl sem jí votevřenejma dveřma, pořád seděla na sedadle a nikam nepospíchala a pak se pomálu zvedla, šáhla do kabelky a vytáhla takovou malou bílou tyčku, se kterou zatřepala a byla z ní velká bílá tyč a tou se ta holka jemňounce dotýkala schodů před sebou a pak toho prachu, ve kterym sem klečel, zlehka mě minula, v tváři ten úsměv, kterej mě dokázal přivýst až sem a za chvíli byla pryč a já neschopnej pohybu bych tam klečel až doteďka, kdyby mi ten řidič ,takovej fotr jako je ten muj neřek, tak mladej, jedeme zpátky.
Nejsem na to zrovna moc hrdej, ale nešel sem do práce a ten večer sem se hrozně vožral a vyspal se s Máňou. Asi to nebylo nic moc, ale potřeboval sem bejt úplně vygumovanej.
Asi si řikáte, že je to pěkně blbej konec, že jo.Ale von to tak úplnej konec není. Chci vás, protože ste mně tak pěkně poslouchali, poprosit vo držení palců. Zejtra mam vodpolední a du na třiadvacítku. A určitě na ní promluvim. Doufam teda, že tam bude. A když ne, tak příště. Anebo další příště. Dyť je mi vosumnáct a mam na to celej život.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.2 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 12 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 62 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
