obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915784 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39719 příspěvků, 5825 autorů a 392933 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Amor Matris - 3. kapitola ::

 autor Amatérka publikováno: 19.11.2011, 17:46  
Přináším třetí kapitolku o malém chlapci, který ví, co je to láska, pravda a odvaha. V této kapitolce se poprvé setká se svým ... To nebudu prozrazovat. Jedno je ale jisté, chlapcovo srdce v této kapitole bude bít o sto šest. Přeji příjemné čtení
 

Kapitola třetí

Než první kohout ve vesnici zakokrhal, malý chlapec už stál na nohou, a protože kručení v jeho žaludku bylo už nesnesitelné, vzal si poslední jídlo, které zbylo v domě, a všechno snědl. Věděl, co chce udělat, a bylo by zbytečné, kdyby tam nechal jídlo zplesnivět. Člověk by nevěřil, že se tolik jídla vejde do malého chlapce. Dokonce kdyby stál někdo vedle něho a pozorně si ho prohlížel, zajisté by si všiml, že malý chlapec o nějaký kus povyrostl. Možná zato mohlo to jídlo, anebo zmoudřel a stal se z něho muž. Kdo ví!
Jedno je ale jisté, poté, co všechno jídlo snědl a zbytek schoval do svých kapes, kde měl jídlo, co dostal od lidí, pořádně se oblékl, jak mu pokaždé radila maminka, otevřel dvířka a vyšel vpřed.
Jeho cesta vedla přímo do lesů. Do těch míst, kam se odvážil jen dospělý muž, do těch míst, kde žila strašná zvířata. Jenže kluk, kterému už nic nezbylo, stejně neměl co ztratit, a jakoby mu smutek zabránil se bát.
Vesnice se pomalounku probouzela, ale nikdo se nevšiml, kam míří kroky malého chlapce, který přes noc o něco povyrostl.
Po pár krocích, které udělal, se octl za první řadou velikých stromů. Nasál nosem vůni stromů, mechů a spadaných listů a šišek. Ta vůně ho k sobě přivinula jako náruč jeho maminky. Opět se mu zastesklo. Otočil zrak zpět k vesnici ve víře, že tam na něho čeká maminka, ale nic. Uvědomil si, že vesnice už není jeho domov. Zachvátil ho děsivý pocit. Opravdu přišel už o všechno? O tátu, o bratry, o maminku a i o domov, ale pořád ještě neztratil lásku k nim a to je to nejcennější.
V duchu řekl sbohem a popřál vesnici hodně štěstí a pak se vydal na cestu s jediným, co mu ještě zbylo a co mu nikdo nikdy nemohl odebrat.

Když se ozval zvláštní zvuk, třeba jako zašustění, křupnutí větvičky a tak podobně, Erik strachy zkoprněl a rozhlížel se všude kolem. Čím hlouběji se dostával do lesa, tím ve větší tmě se ocital. Neznal tyto lesy, neznal tady vůbec nic. Cítil se jako cizinec, který se vkrádá tam, kam nemá. Přesto se vrátit už nemohl, nevěděl kudy.
Najednou se v dálce ozvalo strašlivé vytí, až tuhla krev v žilách. Bylo plné hrůzy a nenávisti, a Erikovi přišlo, jakoby všude kolem ten zvuk zaséval zlo. Ozvalo se další a ještě několik potom. Každé z jiné strany, jedno ze severu, jedno ze západu, dokonce tři od jihu. Zrzavému chlapci se zdálo, že ho zvuky vytí snad obklíčily. Ještě chvíli stál na místě, ale pak se s odvahou vydal za přímo nosem. Snažil se nemyslet na věci, které by mohli číhat v lese.
„Nezapomeň, synu můj, pokud by někdy strach očarovával tvou mysl, začni si zpívat a snaž se sám sebe překonat,“ vybavil si větu, kterou mu kdysi pověděla maminka, když se jako tříletý klouček bál tmy.
A tak se temným lesem rozezněl dětský falešný zpěv o statečnosti a síle ducha. Zpěv jakoby kdyby léčil a chlapec nebojácně pokračoval v cestě dál.
Křupla větvička a bylo slyšet kroky, které mohlo slyšet jen dobře našpicované ucho. Chlapec si ale zpíval a tak nemohl slyšet přicházející nebezpečí. Kroky opatrně našlapovaly. Stále byly blíž a blíž a známé funění se dostalo až k uchům zpívajícího chlapce.
V Erikovi škublo, když si uvědomil, co se asi děje. Málem by zapomněl, kde se právě nachází. Snažil se zachovat klid, ale bál se podívat za sebe. Rozhodl se, že bude pokračovat v písni a pak se rozeběhne, jak jen nejrychleji mu to jeho nohy dovolí. Vyčkával na ten nejvhodnější okamžik.
Z ničeho nic se rozeběhl kupředu a myslel pouze na útěk. Spadané větvičky pod ním křupaly a listí šustělo, okolní zvířata se rychle schovávala. Erikovi uši stále slyšely, jak zrůda za ním neustále utíká a dohání ho. Nemohl jí utéct, jedině se někam schovat. Ale kam?
Přidal na rychlosti, i když už sotva dech popadal a v boku ho začalo nelítostivě píchat. Uviděl před sebou několik kamenů, postavených dokola. V hlavě ho napadlo, vylézt na jeden a modlit se, aby tam stvůra nemohla vylézt. Už jen pár kroků zbývalo, když se veliký dráp zasekl do chlapcova kabátku. Erik zapištěl jako holka a jedním skokem vyskočil na jednu skálu, pak ještě na jednu a nakonec na tu nejvyšší. Klečel tam a dýchal tak hlasitě, že ptáci ze stromů odletěli. Srdce zrychleně bilo a chlapcova tvář byla celá rudá.
I když byl v bezpečí, bál se kamkoliv podívat. Hlavu měl složenou v dlaních a modlil se. Uslyšel křupnutí a pak další kroky, pak ještě další a hned několik na jednou. Funění se změnilo v několikanásobné vrčení. Drápy škrábaly o kmeny stromů i o kameny.
Chlapcovi prolétlo hlavou, že pokud má umřít, chce znám alespoň zrůdu, jenž ho měla připravit o rodinu. Pomaloučku odkryl ruce z očí a pak otevřel jedno očka a pak i to druhé. Hrůza mu projela celý tělem. Čtyřnohé bestie s dlouhými černými chlupy a se žlutě zbarvenýma očima. Veliké tesáky a dlouhé ostré drápy hnaly děs a hrůzu.
Jedna z ohavných příšer se pokoušela vyškrábat na skálu a i když několikrát spadla, vždy se o to pokusila znovu, až nakonec byla na druhé skále. Chlapec měl strach a chtěl, aby byl už konec, ale copak by chtěl zemřít?
Sebral kus větve, která ležela vedle něho, a hodil ji přesně po stvůře, která mohla být něco mezi vlkem, vlkodlakem a stvořením z pekla. Strefil se, ale bestii neodlákal, možná jí i více podráždil.
„Maminko! Tatínku! Pomoc!“ zakřičel zoufale.
Když v tom se ozvalo hlasité zavytí, stokrát hlasitější, než jaké vydávaly ty stvůry, kterých mohlo být nejmíň třicet. Erik se bál, že přijde něco ještě horšího. V dálce se ozvalo zavrčení a ani ne za okamžik se ozvaly zvuky běhu. Bestie pod skalami se začaly nervózně ošívat a nebezpečně vrčet. Čím více se ale zvuky přibližovaly, tím více byly nervóznější, a skoro až vyplašení. Ještě pár vlků se vzpřímilo a zavrčelo, ale stokrát hlasitější odezva je vrátila na místo. Podle Erikova mínění ta věc musela být už hodně blízko, když v tom se několik pekelných stvořeních rozuteklo a zbylo jich jen pár.
Zpoza stromů vyběhlo obrovské zvíře, třikrát větší než byly bestie. Chlapec údivem ani nedýchal. Některé čtyřnohé bestie chtěly zaútočit, ale veliké zvíře je jedním pohybem zneškodnilo. Poslední se poraženě rozutekly a nezapomněly poraženě výt.
Teprve teď si mohl zrzavý chlapec pořádně prohlédnout zvíře, které odehnalo stvůry. Čtyři silné nohy, dlouhý huňatý ocas, dlouhé na pohled jemné bílé chlupy a pak ty oči…
Erikovi světle zeleno stříbrné oči se zadívaly do těch velikých očí, které zračily útok, ale pak zpříma pohlédly do těch dětských a vše se v nich změnilo. Útočný pohled se změnil v ochranitelský. Chlapec se díval do velikých přívětivých světle zelených stříbrných očí velikého bílého vlka…


 celkové hodnocení autora: 88.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.11.2011, 17:45:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Dobrodružství malého chlapce pokračuje odchodem do lesa, kde jej nečeká nic dobrého. Ano, přiznejme si to, malý chlapec nemá sám v lese co dělat, pohádka se pomalu mění v horor, kdo by čekal pomoc v podobě vlka (vlkodlaka?). Jsem zvědav, kudy se děj vydá a jak se příběh vyvrbí... Spojení dítěte s tímto tvorem může být zajímavé, přestože nejde o nové a nepoužité téma (napadl mě příběh o chlapci z džungle od Kiplinga)... Na druhé straně mám rád příběhy o lidech a zvířatech, uvidí se, jak se popereš s pokračováním.

Po technické stránce se mi tato část jeví jako takový polotovar. Takový... trochu více uspěchaný díl! Pozor na opakující se slůvka a slovní spojení (ať už jde o popisy, myšlenkové pochody hrdiny, nebo vyjádření děje). Občas zazlobí i slovosled (text vypadá jako otrocky přeložená slůvka z cizí řeči - stylistika dostává co proto a čtivost textu se kamsi vytrácí). Ať je to jak chce, jistě by si pokračování zasloužilo ještě dopilovat, aby byl text čtivější, více napínavý a ono napětí nezazdilo stále opakování již známých faktů (v podobě opakování již známých faktů, nebo použití stejných slůvek v souvětích za sebou)...

Několik příkladů:
===========

-- Po pár krocích, které udělal, se octl za první řadou velikých stromů. Nasál nosem vůni stromů, mechů a spadaných listů a šišek. -- (2x "stromů" v souvětí za sebou)

-- Otočil zrak zpět k vesnici ve víře, že tam na něho čeká maminka, ale nic. Uvědomil si, že vesnice už není jeho domov. Zachvátil ho děsivý pocit. Opravdu přišel už o všechno? O tátu, o bratry, o maminku a i o domov, ale pořád ještě neztratil lásku k nim a to je to nejcennější. -- (i zde by bylo dobré postavit věty jinak, prostříhat je a vypsat jen to podstatné, pozor na opakování slůvek: maminka, vesnice, domov)

-- V duchu řekl sbohem a popřál vesnici hodně štěstí a pak se vydal na cestu s jediným, co mu ještě zbylo a co mu nikdo nikdy nemohl odebrat. -- (a popřál vesnici hodně štěstí - tuto pasáž bych vrazil mezi čárky jako vloženou větu, napadlo mě, s čímpak se vydal do světa, co mu nikdo nemohl vzít, vyznívá to trochu neurčitě)

-- Ozvalo se další a ještě několik potom. -- (slovosled, nebo stylistika, chápu, co je tímto vyjádřeno, ale nemohlo být toto souvětí postaveno jinak a výstižněji?)

-- Křupla větvička a bylo slyšet kroky, které mohlo slyšet jen dobře našpicované ucho. Chlapec si ale zpíval a tak nemohl slyšet přicházející nebezpečí. Kroky opatrně našlapovaly. -- (opakování slůvka "slyšet" + kroky nenašlapují, někdo dělá kroky, potažmo našlapuje tiše či hlasitě, kroky samy od sebe však ne + našpicované ???)

-- Uslyšel křupnutí a pak další kroky, pak ještě další a hned několik na jednou. -- najednou (ve smyslu náhlé změny v ději, či události, která se stane nečekaně)

-- V hlavě ho napadlo, vylézt na jeden a modlit se, aby tam stvůra nemohla vylézt. Už jen pár kroků zbývalo, když se veliký dráp zasekl do chlapcova kabátku. Erik zapištěl jako holka a jedním skokem vyskočil na jednu skálu, pak ještě na jednu a nakonec na tu nejvyšší. -- (zkus více zapracovat na popisech a převést na papír to, co vidíš "svým vnitřním zrakem", chce to také více číst pro bohatší slovní zásobu a také pro snazší práci se skládáním slov k sobě - těžko na cvičišti, lehko na bojišti a sečtelý autor má o to méně práce)

-- Jedna z ohavných příšer se pokoušela vyškrábat na skálu a i když několikrát spadla, vždy se o to pokusila znovu, až nakonec byla na druhé skále. -- (nemám tucha, kde se ona příšera právě nacházela a jak daleko byla od chlapce, ani má fantazie mi zde nestačí - opět to chce pohrát si s popisy a vlastním vyjádřením děje - prostě co se stalo a jak, jasně, věcně a srozumitelně)

-- Strefil se, ale bestii neodlákal, možná jí i více podráždil. -- možná ji

-- V dálce se ozvalo zavrčení a ani ne za okamžik se ozvaly zvuky běhu. -- (ozvaly zvuky běhu - zkus si to přečíst nahlas a popřemýšlej nad významem těchto slov, opět to chce zapracovat na stylistice)

-- Zpoza stromů vyběhlo obrovské zvíře, třikrát větší než byly bestie. Chlapec údivem ani nedýchal. Některé čtyřnohé bestie chtěly zaútočit, ale veliké zvíře je jedním pohybem zneškodnilo. Poslední se poraženě rozutekly a nezapomněly poraženě výt. -- (pozor na opakování slůvek, souhlasím, že občas má každý z nás problém převést ze své mysli to či ono na papír - aby to mělo hlavu a patu - nezbývá pak nic jiného, než pilovat a pilovat text k "dokonalosti", dokud s ním nebudeme spokojeni)

-- Erikovi světle zeleno stříbrné oči se zadívaly do těch velikých očí, které zračily útok, ale pak zpříma pohlédly do těch dětských a vše se v nich změnilo. Útočný pohled se změnil v ochranitelský. Chlapec se díval do velikých přívětivých světle zelených stříbrných očí velikého bílého vlka… -- (zkus tuto pasáž prostříhat - vypustit opakující se motivy a postavit text tak, aby více vystihoval onen okamžik překvapení a úlevy)

Tož tak... Jednoduchá rada? Nespěchej a s textem si více pohraj. Pokud netušíš, kde to "vrže", pomůže i betareader (víc očí víc vidí a kamarád(ka) může i pomoci se stylistikou)...
 ze dne 21.11.2011, 15:41:52  
   Amatérka: Moc děkuji. Vážím si vašeho času stráveného na mou povídkou. Jsem moc vděčná, za to jak jste mi to tady vypsal a pokusím se to dopilovat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Krize mládí
helen
Duša
MarkízDeSade
Trpaslíkologie
Betwithell
obr
obr obr obr
obr

Má píseň jako jepice
jiřička
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr