obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dva životy: Prolog + První kapitola ::

 autor Trenz publikováno: 23.11.2011, 20:47  
Příběh Dva životy obsahuje dva příběhy, z něhož se jeden odehrává v minulosti a druhý v současnosti. Přeji příjemné čtení a uvítám jakékoliv komentáře a poznámky.
 

Prolog

Jmenuju se Georgiana Hawthorne a narodila jsem se 13. března roku 1844 v přímořském městečku zvaném Newburgh na severu Skotska. Můj otec vyučoval anglický jazyk na různých školách po celém Skotsku, a proto jsem velkou část svého dětství strávila na cestách. Cestovali jsme z jednoho města do druhého a nikde jsme se nezdrželi déle než půl roku. Poznala jsem mnoho lidí, mnoho příběhů. V nejtěžších chvílích mého života jsem se rozhodla vyprávět svůj příběh a upřímně doufám, že lidé pochopí, že i když něco neznají nebo něčemu nerozumí, nemusí to být nutně špatné. Můj příběh je o lásce, jež nebyla pochopena, o přátelství, jež nezůstalo nepovšimnuto a o rozervaných duších, jež nedošly klidu.


Kapitola první

3. června 1869

Thomas Bryde, postarší muž s prošedivělými vlasy, tmavě modrýma očima a ošlehanou tváří, kterou získal při práci na poli, stál na nádraží v Suffolku a čekal na vlak přijíždějící z Londýna. Slunce se líně pohybovalo po obloze směrem vzhůru a nádražní hodiny ukazovaly 7:30. Vlak by měl každou chvíli dorazit. Pana Hawthorna očekávaly již několik týdnů a v celém domě i v přilehlém okolí proběhl generální úklid. Vyneslo se všechno smetí, i v nejzazším koutku se vymetly pavučiny a pokoj připravený pro pana Hawthorna se vymaloval, opatřil novým nábytkem včetně velké knihovny, která zabrala polovinu pokoje. A to vše pro učitele francouzštiny, který měl přijet, aby učil francouzštinu dceru pána domu slečnu Elizabeth Norfolk.
Vlak dřív uslyšel, než uviděl. Houkání a pískání vycházející z lokomotivy oznamovalo, že se vlak blíží. Záhy vjel do zatáčky a za strašlivého rachotu zastavil. Výpravčí běžel otevřít dveře, aby mohli cestující bez obtíží vystoupit. Nejprve vystoupil postarší pár, poté mladá dívka, pravděpodobně jejich vnučka, neboť se k nim okamžitě přidružila, muž ve středních let s knírem, o kterém by se pan Bryde mohl domnívat, že je profesorem, avšak nezahlédl u něj žádný kufr a nakonec se objevila ve dveřích štíhlá vysoká postava v plátěných kalhotách a v lehké tunice. Jednou rukou se přidržovala zábradlí a v druhé nesla kufr. Na hlavě měla naražený klobouk, a proto si Thomas nebyl jistý, zda se jedná o očekávanou návštěvu.
„Pan George Hawthorne?“ otázal se, přistupující k osobě blíže. Zvedla hlavu a sundala si klobouk. Ramena jí zalil vodopád rusých vlasů a pan Bryde hleděl do tváře sotva pětadvacetileté ženě.
„Slečna Georgiana Hawthorne,“ opravila ho jemně a položila kufr na zem, aby mu potřásla rukou. Pan Bryde zůstal stát v šoku, dokud ho jeho slušné vychování nenakoplo, a on neohnul svůj hřbet, aby jí políbil ruku. Georgiana ruku vyvlékla dřív, než se mu to podařilo, stěží skrývající svou nechuť ke gestu, který se chystal pan Bryde udělat.
„Váš otec nepřijede, slečno Hawthorne? V dopise psal, že přijede dnes tímto vlakem.“
„Můj otec nepřijede. Ten dopis jsem psala já. Já budu vyučovat francouzštině slečnu Norfolk.“
Pan Bryde na Georgianě zíral, než si znovu uvědomil, jak je to neslušné.
„Ale vaše oblečení není vhodné…“
„… pro dámu. Ano já vím,“ přerušila ho Georgiana netrpělivě. Vlak jel celou noc a ona se příliš nevyspala. To drkocání ji rušilo ze snů a podporovalo výčitky, že opustila to malé stvoření, které tak moc milovala.
„V kufru mám i oblečení, které jistě uspokojí i pana hraběte. Teď, kdybyste mě zavezl na panství, kde bych se měla setkat s panem hrabětem. Byla bych vám nesmírně vděčná.“
„Samozřejmě, slečno. Vezmu vám kufr.“
Natáhl se pro něj, avšak Georgiana kufr uchopila rychleji. Pan Bryde se cítil rozpačitě, ale nakonec slečnu Hawthorne vyzval, aby ho následovala.

Elizabeth Norfolk stála u okna ve svém pokoji, který se nacházel v prvním patře dvoupatrového domu v renesančním stylu, a vyhlížela kočár, který měl přivézt jejího učitele francouzštiny. Byla natolik nervózní, že si ani neuvědomovala, že kouše do pramene svých plavých vlasů. I když věděla, že profesor Hawthorne je postarší muž, který je tu pro to, aby ji učil a ne s ní flirtoval, cítila rozporuplné pocity, které si nedokázala vysvětlit. Snad to byla její nervozita, zda-li bude schopná se naučit tento jazyk, či skutečnost, že to bude prvně, kdy ji bude učit cizí muž, co zapříčinila, že nemohla spát a vstala s prvními slunečními paprsky, které se snažily proniknout přes tlusté závěsy a vnést do jejího života trochu světla.
Matku ztratila ve dvou letech. Stalo se to v zimě. Přivedla na svět druhé dítě, chlapce, bratříčka, ale chlapec přišel dřív, než předvídala porodní bába a zemřel. Matka ztratila porodem mnoho sil a obzvlášť krutou zimu nepřežila, i když se jí snažily služebné udržovat v teple a suchu. Její otec, hrabě Charles Norfolk, to nesl těžce. Velmi ji miloval a truchlil mnoho týdnů, avšak nakonec se vzpamatoval díky vědomí, že má dceru, která ho potřebuje. Ve výchově byl velmi přísný a nic jí neodpouštěl. Sám ji učil vše potřebné od čtení, přes psaní, k dobrému vychování, jaké se na dámu sluší a patří. A ona mu nikdy neodporovala. Nikdy si nestěžovala a mladíky, kteří se jí dvořili, zdvořile odmítala, neboť věděla, že její budoucnost je jen a pouze v otcových rukou.
Myšlenkami se vrátila do přítomnosti právě včas, aby viděla kočár tažený dvojspřežím. Kočár zastavil a lokaj vyběhl, aby dveře od kočáru otevřel. Elizabeth vytřeštila oči jako každý na nádvoří, vyjma Thomase, který už věděl, že G. Hawthorne neznamená George Hawthorne, ale Georgiana Hawthorne. Mnohem víc ji však šokovalo ženino oblečení. Kalhoty a tunika. To směli nosit pouze muži. Kdo je ta žena tam venku? Proč je nestoudně oblečená? Opravdu ji bude učit? Otázky vířily v Elizabethině hlavě a jen stěží se ovládala, aby se nerozběhla dolů a nepokusila se zjistit více. Jejímu otci by se to nelíbilo a ona ho nechtěla v nejmenším rozhněvat. Předem litovala tuto pošetilou ženu, která si troufla obléct se do mužských šatů a přijet na panství jejího otce. Jestli hrabě něco opravdu nesnášel, byly to ženy, které si myslely, že se mohou chovat jako muži a bude jim to tolerováno. Nic na tom neměnila ani skutečnost, že Anglii vládla žena.

Charles Norfolk pobýval na světě již více jak pětašedesát let. Vlasy měl stejně šedivé jako oči, které si každého prohlížely chladně a s odstupem. Nejinak tomu bylo i v případě mladého právníka, který stál před ním, aby spolu projednali detaily koupě, kterou chtěl učinit vévoda Henry Williams, žijící jen několik mil odsud. Williams choval koně a potřeboval pro ně větší výběh. Hrabě vlastnil pastviny, které už jen zřídka využíval. Pokud se dohodnou na uspokojivé ceně, ochotně mu je prodá.
Někdo zaklepal na dveře jeho pracovny a po jeho vyzvání, dveře otevřel. Stál tam pan Bryde. Sklonil hlavu, žmoulaje klobouk ve svých rukou.
„Nuže? Dorazil pan Hawthorne?“
„Obávám se, že došlo k nedorozumění, pane hrabě,“ promluvil Thomas a jeho hlas zněl hodně nervózně, jako by se bál, že ho hrabě nechá zbít.
„Jaké nedorozumění máš na mysli, Thomasi?“
„Místo profesora přijela mladá žena, která se jmenuje Georgiana Hawthorne. To ona napsala dopis, ve kterém vám nabízí své služby učitelky francouzštiny.“
Hrabě se zamračil a řekl: „Ať vejde.“
„Ano, pane,“ Thomas se mu uklonil, rád, že z toho vyvázl bez úhony a zamířil na nádvoří ke slečně Hawthorne.
Charles se vrátil pohledem k mladému muži.
„Dokončíme náš obchod později, pane Goyere. Vyřiďte vévodovi, že jsem jeho nabídce nakloněn.“
„Ano, hrabě. Vyřídím mu to,“ odpověděl a odešel. Na chodbě se střetl s Georgianou.
„Slečno Hawthorne,“ pozdravil ji a šel dál. Georgiana se po něm udiveně ohlédla. Určitě si všiml, jak je oblečená, a přesto, v tom krátkém pohledu do jeho tmavě hnědých očí, nenalezla ani údiv, pohrdání a už vůbec ne pobavení, kterým se na ni muži často dívali.
Vstoupila do pracovny hraběte a zastavila se metr od jeho stolu. Než stihl hrabě cokoliv říct, podala mu doporučující dopisy. Zatímco je četl, Georgiana se rozhlédla po pracovně. Bylo to čtvercová místnost o rozloze čtyři krát čtyři metry. Kamenné zdi obložené tapisériemi zobrazovaly lovy šlechty, velká renesanční knihovna za zády hraběte, uprostřed stůl, na němž po jeho levici ležely dvě knihy a vedle nich pozlacený zvonek, po jeho pravici viděla kalamář s brkem, před ním částečně popsaný list papíru, a po levé straně vyhaslý krb. Pomyslela si, že kdyby polena v něm hořela, pracovna by působila i útulně. Bez přívětivého tepla a uklidňujícího praskání dřeva však působila chladně, až nepřátelsky ke každému příchozímu.
Hrabě vzhlédl od dopisů a upřel pronikavý pohled na slečnu Hawthorne. Nelíbilo se mu, že by jeho jedinou dceru měla učit žena, která si troufá nosit mužské oblečení. Nelíbila se mu představa, že by mohla Elizabeth zkazit, avšak její doporučení byla příliš dobrá, než aby ji odmítl.
„Slečno Hawthorne,“ oslovil ji a jeho hlas zněl zdvořile, ale chladně.
„Ano, pane hrabě?“ podívala se mu vzpřímeně do očí. I když tu práci potřebovala, hrabě musí vidět, že se ho nebojí a že si nenechá mnoho líbit.
„Vaše oblečení mi říká, abych vás držel od své dcery dál. Vaše doporučení mi říkají, že jste nejlepší kandidát na post učitele francouzštiny. Udělejme kompromis. Pokud budete v přítomnosti mé dcery, budete nosit šaty, které vám přísluší. Ve svém volném čase si noste, co chcete. Můžete si vybrat, slečno Hawthorne. Buď přistoupíte na mou podmínku, nebo vás Thomas zaveze zpět na nádraží.“
„Přijímám váš návrh,“ úmyslně pozměnila slovo podmínka.
Hrabě zazvonil zvonkem a dovnitř vešla služebná.
„Přejete si, pane hrabě?“
„Doprovoď slečnu Hawthorne do jejího pokoje a připrav jí horkou koupel.“
Své chladné oči stočil zpět k Georgianě.
„Jistě jste po dlouhé cestě unavená. Odpočiňte si a sejdeme se u oběda, až hodiny odbijí dvanáctou.“
„Děkuji, pane hrabě. Tedy u oběda.“
„A nezapomeňte přijít vhodně oblečená.“
Přikývla a nechala se služebnou zavést do svého pokoje, kam jí zavazadlo lokaj posléze donesl. Když za ním zavřela dveře, přešla k posteli a posadila se na ni. Nemohla z mysli vypudit tvář muže, který ji neodsuzoval. Zula si boty a natáhla se na postel s myšlenkou, že si jen na okamžik odpočine. Vmžiku usnula.

James Goyer, pětatřicetiletý právník s černými vlasy odhrnutými z čela a modrošedýma očima, dorazil na panství vévody Henryho Williamse, pro kterého pracoval již bezmála šest let. Seskočil z koně a zamířil do nového domu, který byl teprve před třemi měsíci dostavěn, avšak již kompletně vybaven zcela novým nábytkem, drahými perskými koberci a porcelánem z Japonska a Číny. Vévoda, vysoký, černovlasý a velmi přitažlivý muž, přijal Jamese v pánském salónku, s doutníkem v pravé ruce. Levou měl volně položenou na opěradle křesla. Na každé ruce měl dva zlaté prsteny.
„Posaď se, příteli, a pověz mi, jak se hraběti líbí má nabídka,“ vyzval Henry svého právníka a zároveň přítele a oči mu hořely nedočkavostí nad odpovědí, kterou James přinášel.
James se nejprve usadil, zdvořile odmítl doutník, který mu Henry nabídl, a odpověděl: „Hrabě je tvé nabídce nakloněn, Henry.“
Vévodovy oči se rozzářily.
„Výborně. Něco nového na jeho panství, co by stálo za zmínku?“
„Potkal jsem tam novou učitelku slečny Elizabeth.“
Vévoda povytáhl obočí.
„Učitelku? Měl jsem za to, že má přijet profesor.“
„Ukázalo se, že došlo k nedorozumění. Jmenuje se Georgiana Hawthorne.“
„Je hezká?“
„Není tvůj typ.“
„A to říkáš, protože ji chceš pro sebe, nebo protože je ošklivá a tlustá?“
„Neměl jsem příležitost si ji příliš prohlédnout.“
„Jak tedy můžeš vědět, že není můj typ?“
James zvažoval, zdali má Henrymu říct o jejím oblečení, ale nakonec by se to stejně dozvěděl.
„Měla na sobě kalhoty a tuniku,“ odpověděl mu a sledoval, jak Henry znechuceně ohrnul horní ret.
„Zase jedna z těch svobodomyslných žen, co si myslí, že něco změní, když se budou producírovat v mužských šatech. Potřebovala by pořádného chlapa, který by ji naučil, jak se má správná žena chovat a pak by…“ dál ho už James neposlouchal. Jakmile došlo na tohle téma, dokázal o něm vévoda mluvit celé desítky minut a on už to slyšel tolikrát, že už znova neměl sílu. Jamesovi nevadily ženy, které se oblékaly jako muži. Sympatizoval s jejich myšlenkami, které mohly způsobit revoluci v jejich životech. Sám moc dobře věděl, jaké to je se odlišovat. Měl tajemství, které ukrýval hluboko ve svém nitru. Tajemství, o kterém se nikdy nikdo nesmí dozvědět, neboť by ho to stálo nejen práci, nýbrž i život. A tak tam seděl a předstíral, že Henryho poslouchá, zatímco se jeho mysl odebrala na výlet do minulosti.

Georgianu probudilo zaklepání na dveře. Otevřela oči a chvíli ji trvalo, než si uvědomila, kde se nachází. Podívala se na hodiny a s hrůzou zjistila, že zbývá už jen čtyřicet pět minut do oběda a ona je stále oblečená v těch samých věcech, ve kterých přijela, rozcuchaná a s pomačkaným obličejem.
Zaklepání se ozvalo znova.
„Dále,“ vyzvala příchozí. Dovnitř vstoupila stejná služebná, která ji zavedla do jejího pokoje.
„Vaše koupel je připravená ve vedlejší místnosti, slečno.“
Služebná přešla ke druhým dveřím, kterých si Georgiana předtím nevšimla a otevřela je.
„Prosím. Pospěšte si, než voda vystydne.“
Georgiana vstoupila do místnosti, kde už na ni čekala voda naplněná horkou vodou. Odkašlala si, když se služebná nehýbala. Ta zrudla.
„Odpusťte, slečno. Nechám vás o samotě. Kdybyste potřebovala pomoc, zavolejte mě. Budu hned za dveřmi.“
„Děkuju…“
„Margharita.“
„Děkuju, Margharito.“
Margharita se uklonila a odešla, zavírajíc dveře, aby slečnu Hawthorne zanechala v soukromí.

Když odbíjela dvanáctá hodina, sešli se Charles, Elizabeth a Georgiana u jednoho stolu. Když hrabě spatřil slečnu Hawthorne v šatech, musel uznat, že vypadá kouzelně. O to víc nerozuměl tomu, proč se raději obléká do mužských šatů. Rozhodl se tím nezabývat a místo toho ji představil své dceři.
„Elizabeth, představuju ti slečnu Georgiana Hawthorne. Bude tě vyučovat francouzštinu.“
„Nemohla jsem se dočkat vašeho příjezdu, slečno Hawthorne. Tolik se těším, až se naučím francouzský jazyk.“
„Bude mi potěšením vás učit, slečno Norfolk.“
Tím zdvořilostní konverzace skončila a začalo se servírovat jídlo.
„Odkud jste k nám přicestovala, slečno Hawthorne?“ zeptala se Elizabeth mezi jídly.
„Z Londýna, kde jsem dva roky učila na státní škole, ale pocházím z malého přímořského městečka zvaného Newburgh, který se nachází v severní části Skotska.“
„Myslela jsem si, že nejste Angličanka.“
Georgiana se jenom pousmála a pokračovala v jídle.
„Smím vědět, kde jste se učila francouzsky?“
„V Paříži. Pracovala jsem tam jako guvernantka u vážené rodiny.“
„A co vaše vlastní rodina?“
„Můj otec se vrátil do rodného města, kde jak jinak, učí na místní škole angličtinu a francouzštinu.“
„Proč nejste vdaná?“
„To by stačilo, Elizabeth!“ napomenul svou dceru hrabě.
„Ihned se slečně Hawthorne omluv.“
„Ano, otče,“ řekla Elizabeth pokorně a podívala se na Georgianu.
„Omlouvám se, slečno Hawthorne.“
„V pořádku, slečno Norfolk.“
Zbytek oběda proběhl v tichosti. Než se rozešli po svém, hrabě řekl: „Jestli budete mít zájem, slečno Hawthorne, Thomas vám ukáže panství a okolní pozemky.“
„To bych byla velmi ráda, pane Norfolku.“
„Řeknu mu, aby na vás počkal u stájí. Předpokládám, že umíte jezdit na koni.“
„Ano, umím.“
„Řeknu mu, ať má vše za hodinu připraveno.“
„Děkuju, hrabě. Jste laskav.“
Hrabě přikývl a odešel.

Georgiana, znovu oblečena do mužských šatů, našla cestu ke stájím snadno. Thomase překvapilo, že je takto oblečena, neboť se domníval, že pojede v šatech, a proto připravil dámské sedlo, ale pro Georgianu nebyl žádný problém hnědou klisnu přesedlat. Thomas, chtě nechtě, musel slečnu Hawthorne obdivovat. Brzy už jeli a kochali se krajinou. Slečna Hawthorne působila v sedle velmi sebejistě, jako by jezdila už odmalička. Nezeptal se. Byl jen správce a ona vážený host hraběte. Nepříslušelo mu vyzvídat, zpochybňovat, či dokonce otevřeně kritizovat. Místo toho ji provedl po panství hraběte, ukázal jí přilehlé pole, lesy a louky, až dorazili k malému osamělému domku.
„Kdo tady bydlí?“ zeptala se Georgiana a sesedla z koně, aby ho nechala chvíli v klidu popást.
„Pan Goyer. Právník vévody Williamse. Dnes jste se s ním mohla vidět u pana hraběte.“
Georgiana si vybavila jeho oči a zmocnila se jí touha ho poznat.
„Myslíte, že je doma, pane Bryde?“ obrátila se k Thomasovi Georgiana.
„V tuto dobu obvykle bývá.“
„Čas na zdvořilostní návštěvu. Půjdete se mnou?“
„Počkám tady a pohlídám koně, slečno.“
Georgiana jen přikývla a vykročila k domu. Muž, který jí nesoudil. Muž, na jehož oči nedokázala zapomenout. Blížila se k jeho domu a přemýšlela, jaký bude. Ani v nejmenším netušila, že jí tento muž změní celý život.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Sidonie Kermack 02.12.2011, 11:13:58 Odpovědět 
   Prozatím dávám za 2, jsem zvědavá, jak se příběh rozvine. Myslím si, že by to chtělo méně popisnosti - čtenář takhle nemůže ani rozvinout vlastní fantazii. Takové pasáže mě nebaví číst ani v knihách tištěných, natož na obrazovce. Ale budiž - jen Ty víš, proč jsi to napsala právě takhle, je to Tvůj příběh, ne příběh jiných. A jsem opravdu zvědavá na pokračování - už proto, že mám rozpracovaný příběh, který začíná v současném Česku v Praze, ale také se tam prolínají dva světy, dvě kultury, dvě doby... Inspirováno písní Phila Collinse:-).
 čuk 02.12.2011, 9:41:12 Odpovědět 
   Klasický trochu upjatý a nezvídavý styl, příběh sloužící k vnějškové charakterizaci osob. Georgiana vnese trochu nekonvenčnosti, což může vyvolat kontrasty myšlení jednajících osob a i názak možné střídmě milostné zápletky. Využívá se i překvapení, pramenící z toho, že alglická jména nevyjadřují pohlaví příslušné osoby. Prozatím je sympatické vnesení "překvapení" do realistické kresby nepříliš vzrušujícího prostředí, v kterém se jen občas objeví charakteristický nezvyklý detail. Uvidíme, co dál.
trochu zpočátku nejasné kdo co koho bude učit. Opakující se výskyt "postarších" osob. Voda naplněná horkou vodou?
 Mathew 24.11.2011, 23:57:05 Odpovědět 
   Je tam spousta formálních chyb, které nemá smysl řešit. Příběh sám o sobě není špatný, byť sám o sobě k ničemu neponouká. Vysvětluje něco, co má být rozkryto. což je vzheledem ke zbytku prózy očekávatelné a nelze to z hlediska epiky posuzovat.

Prolog je víceméně absurdní jako prolog sám o sobě, nikoli skze tím čím je, nýbrž skrze to čím být nemůže.

Rozhodně bych to ale nevzdával, je evidentní jak talent, tak progrese. Jen kus, který byl urván je poněkud veliký. Ale co je jisté je, že psaní má rozhodně smysl a to, co je možno vytvořit je veliké, byť to nemusí existovat hned.

TZN.: Nevzdat to, být pilný, číst, vzdělávat se, nezhořkonut a milovat to...
 Šíma 23.11.2011, 20:46:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh jako vyšitý ze čtení pro ženy a dívky (myslím co se oné "zamilované literatury" týče). Řekl jsem si, proč ne? Takže hurá do toho a půl je hotovo, ať žije stará dobrá Anglie. Co uvést dříve? Klady či nedostatky?

Hned na úvod jsem se zarazil, v Perexu píšeš o výuce anglického jazyka a v úvodu a první části se píše o výuce francouzského jazyka (nehledě na onu záměnu osob - dcery s jejím otcem - která je docela zajímavým zpestřením). Další věcí, která mě zaujala, bylo vyslovování jmen bez koncovek, jak jsme my Češi zvyklí (mám na mysli bez koncovky -ová u ženských příjmení). Nu což, Angličané to také nedělají a příběh je přeci z Anglie, že ano? Ale mé druhé já to prostě nemohlo jen tak přejít. Poslední věcí je poněkud skromná výbava naší učitelky - pokud bude žít u svého "zaměstnavatele" delší dobu, má s sebou dost málo ošacení - menší kufr zřejmě nestačí, pokud si ona dívka (slečna) nebude prát sama... A ještě bych zapracoval na přímé řeči (mám na mysli jednotlivé dialogy postav, zdají se mi poněkud... škrobené). Že jsem pěkný bubák? Kdo ví?

Tak, propral jsem pár "kaněk" a vrhnu se i na nějaké klady (na všem lze najít něco dobrého i zlého). Navozená atmosféra se mi v celku líbí (vypadá alespoň trochu "anglicky"). Popisy jsou zatím poměrně dost podrobné (dokázal jsem si místa děje i jednotlivé osoby představit, včetně onoho - nejen všeobecného - myšlení a smýšlení, jak by se měli lidé chovat a jednat vzhledem ke svému postavení a podobně). Nezaškodilo by však lépe propojit minulost postav s jejich životem v současnosti (když se například podíváme na onu dívku, která se má učit cizím řečem, docela se v popisech prolíná její minulost i s minulostí dalších postav - rodičů - s popisy současného děje, či dívčiných postojů a způsobu jejího myšlení - takový menší zmatek). Příběh lze zatím jen těžko hodnotit, je na samém začátku, ono stát se může prakticky cokoliv (nějaké to milostné vzplanutí nevyjímaje). Nebudu spekulovat a nechám se překvapit, uvidíme, jak se děj vyvine a kam bude směřovat...

Celkově se mi jeví, jako bys kladla velký důraz na to, že se naše hrdinka cítí být nevázána obecně platnými pravidly (chce ono smýšlení o ženách a o ženských právech vynést na docela jinou úroveň - viz ženská emancipace), stejně tak se celý příjezd točí okolo výuky francouzštiny (což je logické), ovšem možná je onen důraz na fakt, že zde bude ona mladá žena učit dívku svého zaměstnavatele cizí řeči malinko přetažený. Zatím chybí příběhu větší jiskra (jakoby se ne a ne rozjet), uvidíme, zda jde jen o můj "prozatimní" dojem, nebo to bude v další části lepší. Nebylo by dobré (jde o otázku) zakomponovat do příběhu více myšlení hlavních hrdinů (co říkají a co si myslí, u smetánky to může být docela zajímavé zpestření)??? Přeci jen, šlechta je šlechta a ne všichni myslí (a jednají) jako oni...

Doufejme, že to pro začátek stačí! Hodně zdaru u pokračování příběhu. ;-)
 ze dne 24.11.2011, 19:57:33  
   Trenz: Děkuju za komentář:) Co se týče myšlenek ostatních, budou tam hned, co jim bude věnován prostor:) Nemůžu všechny nacpat hned do první kapitoly:) A jestli ti tohle přijde jako román pro ženy a dívky, jsem zvědavá, co budeš říkat na druhý příběh odehrávající se v současnosti:) Snad to vydržíš:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Intermezzo IX
Bohdan Vorejs
Piková dáma (25...
Jackie Decker
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr