obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391725 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Soukenice Abrahámová, část VI. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Soukenice Abrahámová
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 20.11.2011, 15:30  
 

„Podívej, je tady hvězdná, velmi jemná děloha.“ vyřkla absurdní soud soukenice Abrahámová.
„O tom se s tebou nehodlám bavit! Víš, co by Ti na to řekl Kat Mydlář.“ odvětila osoba.
Do místnosti vkročila další osoba. Byla to osoba, jejíž jméno a charisma se slévaly v jeden velký celek, podněcující okolí k zamyšlení a adoraci, a to kdykoli na něj očima ulpěly. Veskrze to byl hodný a čestný člověk. Jeho naturelem bylo chovat se ke všem mile, a proto si také vydobyl vysoké společenské postavení. Byl to – Kubolev Žluva. Soukenice Abrahámová byla šokována, s jakou grácií se vedle ní posadil, s jakou elegancí uchopil její něžnou usoukanou ručku, s jakou vervou ji políbil.
„Dobrý večer, tohle nebude na dlouhý dialog, dámy.“ pravil.
Ani jedna z přítomných osob se na Kubolva Žluvu nepodívala. On se mezitím zorientoval v nastalé složité sociálně-literární situaci a vytáhl na stůl kufřík s cukrovinkami.
„Kardamomové tyčinky Orgument společnosti Lenka, je jich málo.“ započal reklamní tažení propagátor Žluva. Soukenice Abrahámová se konsternovaně podívala na Žluvu a vydala ze sebe: „Nemáme zájem, pane Žluvo, raději si sundejte sako a přisedněte zde k osobě, o níž ještě nebyla řeč.“
Luxusní balení tyčinek v kufříku náhle zmizelo ze stolečku. Pan Žluva definoval své bytí na kanapi právě tak bystře, jako to mnohokrát v tomto příběhu udělala soukenice Abrahámová. Zkrátka se nikterak nevyjadřoval k nastalé společenské i dramatické situaci a pokračoval v absurdním plkání s přítomnými.
Zde bych, jakožto autor chtěl zdůraznit potřebu postav sebeurčovat své charaktery ostentativním mlčením a absolutizujícím nevyjadřování se k nějakému z prvků narační linie, která z příběhu postupně abstrahuje.
Pan Žluva si otevřel krabičku cigaret a zapálil si. Vyfoukl hustý dým. Ucítil na chvíli ovzduší nikotinu a za okamžik jakoby tušil, že jedna z přítomných osob mu touží sdělit cosi o zákazu kouření v tomto pokoji.
Kde se však pan Žluva vzal? Kde našel klíče od pokoje? Jak vnikl do příběhu? A co tu, sakra, dělá? To jsou otázky nastolené autorem. Táži se po smyslu a odpověď nedostávám. Vlastní odpověď zůstává zahalena ve filosofických otázkách rétoriky.
Vraťme se však nyní k tropu, který nastolila soukenice na začátku kapitoly. Děloha.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 20.11.2011, 15:30:03 Odpovědět 
   Zdravím.

Postavy v tomto vyprávění přicházejí a odcházejí, jak je jim libo (neřkuli přímo navzdory autorovi a jeho silné vůli - žijí si svým vlastním životem). O automatické psaní se však nejedná, protože text je napsaný určitým stylem a formou, která vylučuje psaní na pazblind. Čtenáři se možná budou ptát, jaký má tento text smysl a kam že to směřuje. Absurdita je mu vlastní, možná i špetka ironie, možná přesahuje i samotného autora a vytváří si svůj vlastní literární směr. A co s onou dělohou? Kdyby jí nebylo, možná by nebylo i nás lidí, v čem jiném by pak rostl lidský plod (lásky)? Kde jinde by pak byl v bezpečí (ochraňován před vším zlým)? Není svým způsobem i náš domov určitou dělohou - pro rodinu, pro přátele? Kdo ví...

P.S. Zadumal jsem se nad použitým schématem, viz "Přímá řeč." uvozovací věta. Držíš se jej jako klíště... Použil bych toto: "Přímá řeč." Uvozovací věta. (nebo toto:) "Přímá řeč," uvozovací věta. Bůh suď...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
CESTA DO YORKU
Danny Jé
Snahy blázna
Miro Sparkus
Světe
..x
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr