|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Soukenice Abrahámová, část VI. ::
|
| |
|
|
„Podívej, je tady hvězdná, velmi jemná děloha.“ vyřkla absurdní soud soukenice Abrahámová.
„O tom se s tebou nehodlám bavit! Víš, co by Ti na to řekl Kat Mydlář.“ odvětila osoba.
Do místnosti vkročila další osoba. Byla to osoba, jejíž jméno a charisma se slévaly v jeden velký celek, podněcující okolí k zamyšlení a adoraci, a to kdykoli na něj očima ulpěly. Veskrze to byl hodný a čestný člověk. Jeho naturelem bylo chovat se ke všem mile, a proto si také vydobyl vysoké společenské postavení. Byl to – Kubolev Žluva. Soukenice Abrahámová byla šokována, s jakou grácií se vedle ní posadil, s jakou elegancí uchopil její něžnou usoukanou ručku, s jakou vervou ji políbil.
„Dobrý večer, tohle nebude na dlouhý dialog, dámy.“ pravil.
Ani jedna z přítomných osob se na Kubolva Žluvu nepodívala. On se mezitím zorientoval v nastalé složité sociálně-literární situaci a vytáhl na stůl kufřík s cukrovinkami.
„Kardamomové tyčinky Orgument společnosti Lenka, je jich málo.“ započal reklamní tažení propagátor Žluva. Soukenice Abrahámová se konsternovaně podívala na Žluvu a vydala ze sebe: „Nemáme zájem, pane Žluvo, raději si sundejte sako a přisedněte zde k osobě, o níž ještě nebyla řeč.“
Luxusní balení tyčinek v kufříku náhle zmizelo ze stolečku. Pan Žluva definoval své bytí na kanapi právě tak bystře, jako to mnohokrát v tomto příběhu udělala soukenice Abrahámová. Zkrátka se nikterak nevyjadřoval k nastalé společenské i dramatické situaci a pokračoval v absurdním plkání s přítomnými.
Zde bych, jakožto autor chtěl zdůraznit potřebu postav sebeurčovat své charaktery ostentativním mlčením a absolutizujícím nevyjadřování se k nějakému z prvků narační linie, která z příběhu postupně abstrahuje.
Pan Žluva si otevřel krabičku cigaret a zapálil si. Vyfoukl hustý dým. Ucítil na chvíli ovzduší nikotinu a za okamžik jakoby tušil, že jedna z přítomných osob mu touží sdělit cosi o zákazu kouření v tomto pokoji.
Kde se však pan Žluva vzal? Kde našel klíče od pokoje? Jak vnikl do příběhu? A co tu, sakra, dělá? To jsou otázky nastolené autorem. Táži se po smyslu a odpověď nedostávám. Vlastní odpověď zůstává zahalena ve filosofických otázkách rétoriky.
Vraťme se však nyní k tropu, který nastolila soukenice na začátku kapitoly. Děloha.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 3 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
