|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Ledové peklo - Kapitola 4. ::
 MKN |
publikováno: 23.11.2011, 20:21
|
| Konečně vkládám další část mého příběhu, kde se opět vracím k událostem okolo mladé hrdinky Araen.... |
| |
|
|
Když Araen otevřela oči, zalil její pohled jasný slunečný svit. Ihned svůj zrak přimhouřila a ladným pohybem protáhla své štíhlé končetiny.
Zhluboka se nadechla. Rozespalé myšlenky se ji ihned stočily k událostem včerejšího dne. Čeká elfy skutečně nová válka?
Pozvolna se na svém nočním lůžku posadila a překřížila nohy. Ty poté přitáhla k tělu a narovnala svá záda. Nyní si připadala příjemně. Usazená v meditačním sedu, nachystaná na příchod duševní síly, která, jak Araen doufala, ji pomůže urovnat si večerní informace v hlavě.
Zlatavou záři slunce pozvolna vystřídala tma, to elfka znovu zavřela oči. Nyní byla naprosto připravena na příval meditační energie. Cítila, jak se vše kolem začíná vzdalovat, jakoby její myšlení opouštělo svět. Každým nádechem se cítila lépe. Starosti odplouvaly a byly nahrazovány novou pozitivní silou.
Další hluboký nádech, Araenina duše se stále více vnořovala do hřejivých vod své meditace.
Náhle jakoby ji ale něco táhlo zpět do reálného světa. Energie ustoupila a Araen ucítila tíhu svého vědomí. Nebylo to příjemné, chtěla zpět. Být znovu osvobozena od svého fyzického těla. To ale nebylo možné. Musela se vrátit do svého těla, sedícího na dřevěném lůžku.
Otevřela oči. Zorničky široce roztažené přes celé oči se pozvolna, působením slunečního světla, stáhly do normální velikosti.
„Araen,“ do místnosti vstoupil Fastran. „Omlouvám se, myslel jsem, že už budeš oblečená.,“ řekl a mírně sklopil oči, když spatřil elfku sedět v nočním šatu.
„Ano, trochu jsem se opozdila. Potřebovala jsem si odpočinout a osvěžit svou mysl několika doušky meditační energie.“
„Rozumím, nechtěl jsem tě vyrušit,“ přikývl elf.
„Proč jsi přišel?“ zeptala se Araen, i když odpověď na tuto otázku dávno znala.
„Chtěl jsem se ujistit, jak se ti po včerejšku daří.“
Araen se mírně usmála, nemohla s Fastranem mluvit o událostech včerejšího večera. „Je mi lépe,“ zalhala proto.
„Může za to, to co jsi včera vyslechla?“
„Ano, zřejmě ano. Víš, Fastrane, nechci si události včerejšího dne připomínat. Nechci se bavit o tom, co jsem včera vyslechla.“
Mladý elf se na okamžik zarazil. Byl zvyklý se svou Manwaë mluvit o všem. „Dobrá, to co jsi včera na sněmu slyšela, nebylo určeno mým uším. Já to respektuji.“
„Nebylo to nic důležitého. Mistr E’draer chtěl, abych si vyslechla, jak o mě smýšlí ostatní elfové v radě. Chtěl, abych si více věřila.“
„Dobrá, jsem rád, že se cítíš lépe má Manwaë,“ řekl Fastran a udělal krok zpět. „Měl bych jít, brzy začíná můj dnešní výcvik.“
„Ano, běž Fastrane. Však se později uvidíme,“ Araen jen velmi nerada Fastranovi zatajovala pravdu, E’draerova slova ale musela respektovat.
Když mladý elf ze slunečné místnosti odešel, seděla ještě chvíli na svém lůžku a přemýšlela. Na okamžik zatoužila vrátit se znovu do stavu meditace, ale vnitřně cítila, že by se ji už nepovedlo navázat tam, kde ji Fastran vyrušil. Pomalu tedy vstala z lůžka a pomalými kroky prošla okrouhlou místností až do míst, kam si včera večer uložila svůj šat. Pozvedla ho a znovu přešla k lůžku. Zde ze sebe stáhla sporý noční oděv. Vystavila tak ranním paprsků celé své nahé tělo.
Araen vlastní nahota nijak nezarazila. Rozvážným pohybem na sebe natáhla drobně zdobenou blůzu z jemného vlákna a tmavé kalhoty, stejně lehké jako horní část jejího oděvu. Nakonec si nazula vysoké kožené boty. Rychlým pohybem utáhla šněrování a jejich tkanice zavázala na pevný uzel. Oblečena v tomto pohodlném elfím úboru byla tak připravena na nový den.
Přesto se ještě nerozhodla vyjít do ulic pevnosti. Chtěla být ještě chvíli sama. Pohledem projela po své malé kulaté místnosti. Lehké přikrývky byly jedinou věcí, která alespoň částečně vyplňovala stísněný prostor.
Nic jiného Araen vlastně nepotřebovala. Celý její dosavadní život byl naplněn pracným studiem a výcvikem. Do této místnosti chodila pouze přespávat, nebo nabírat meditací sílu na další zkoušky.
„Měla bych už jít,“ řekla si pro sebe a několika kroky prošla k východu z místnosti. Zde se mírně sehnula, aby mohla projít dřevěným průchodem a ocitla se uprostřed mohutných větví. Ani na okamžik nezaváhala a jistými pohyby začala slézat po stromem vytvořených schůdcích dolů na zem. Když sestoupila na poslední větev, byla už tak nízko, že mohla z mohutné paže stromu seskočit. Tak také učinila.
Po lehkém doskoku vykročila. Jejím cílem byla nedaleká mýtina za pevností, kde probíhala velká část jejího výcviku s mistrem E’draerem.
Obvykle se na všechna náročná setkání těšila, dnes ji ale doprovázely obavy. Obavy z pravdy, kterou se od mistra jistě dozví. Přesto ale znát pravdu musela, chtěla vědět, proč mistr tak spěchá s dokončením výcviku i co myslel tou nadcházející válkou.
Ponořena do těchto myšlenek prošla kolem několika obytných stromů a minula elfa zřejmě pospíchajícího na svou část výuky. Svým způsobem mu záviděla, jeho mladý a zmatený výraz jasně vypovídal o tom, že jeho výcvik je teprve na samém začátku. Jistě neměl žádné velké starosti nebo obavy.
Po několika okamžicích chůze mírně zabočila a kolem dalšího ze stromů prošla k cvičišti, kde se dříve učila bojovat se zbraní. Elfové fyzický způsob boje proti protivníkům příliš nevyužívali, přesto byl každý z mladých donucen obratně ovládat svůj meč.
Za cvičištěm následovala další skupina stromů s přírodními děrami v kmenech, ve kterých mohli elfové žít, a poté se Araen ocitla už před vnějším opevněním pevnosti. Prošla skrz magickou bariéru, která chránila Issielu před objevením nechtěnými návštěvníky, a pokračovala lesem dále. S vědomím, že už brzy bude u cíle své chůze, zvolna zpomalila krok.
Ten ale po chvíli opět zrychlila, když spatřila, že na mýtině již sedí osamocená postava. Ve zdobeném plášti ihned poznala svého mistra. Přišla jsem snad pozdě? Napadlo ji.
„Posaď se má Omissu,“ pokynul ji E’draer, když elfka přišla blíže.
„Nechtěla jsem se opozdit,“ omluvila se Araen a sedla si naproti staršího elfa.
„Neopozdila jsi se. Právě naopak, jsi tu až příliš brzy. Dokonce o mnoho desítek slunovratů dříve.“
„Jak to myslíte, mistře?“ zeptala se Araen.
E’draer neodpověděl, pouze upíral své oči do lesní půdy nedaleko místa, kde elfka seděla.
„Myslím, že ti dlužím odpovědi na několik tvých otázek, mladá Omissu,“ řekl přece jenom po chvíli mistr.
Araen věděla, že bude E’draer pokračovat, proto nic neříkala a čekala na další mistrova slova.
„Nejprve tě ale požádám, abys mi odpověděla na mou otázku ty.“
„Co si přejete vědět?“ zeptala se Araen.
„Včera večer jsi na slyšení sněmu vyprávěla o událostech u Modré řeky. Zajímá mě, jak se ti povedlo vyčarovat tak mocné kouzlo. Co se ti v tu chvíli odehrávalo v hlavě?“
Elfka se po této otázce zamračila, nevěděla, jak na otázku odpovědět.
„Jsi si jistá, že jsi nechtěla úmyslně stvořit toto ničivé kouzlo?“
„Já nevím, jak jsem řekla na sněmu, příliš si nepamatuji, co se stalo.“
„Jaké byly tvé poslední pocity, na které si pamatuješ?“ nedal se E’draer odbýt.
Araen se zamyslela. „Strach o svůj a Fastranův život. Cítila jsem touhu přežít,“ odpověděla po chvíli.
Mistr E’draer jemně pokýval hlavou: „Dobrá, říkáš tedy, že jsi kouzlo nestvořila úmyslně?“
„Ne,“ odpověděla s obavou Araen. V nastalém tichu ji ale přišlo, že mistr její odpověď očekával. To ji svým způsobem uklidnilo.
„Nyní přejdeme k odpovědím na tvé otázky. Myslím, že první věc, která tě bude zajímat, bude otázka týkající se Skaraze.“
Jméno, které mistr E’Draer vyslovil, mladou elfku zarazilo. Z žádného jiného slova necítila takové množství síly. Zároveň měla pocit, jako by toto jméno už někdy slyšela, nemohla si ale vzpomenout kde.
„Na tvou nevyřčeno otázku odpovím nejlépe, když ti povím krátký příběh. Příběh, o kterém bych mohl vyprávět celé dny, protože jsem se ho sám zúčastnil. Pro naši věc ale postačí, když ti povím pouze okraj celé záležitosti,“ řekl E’draer a znovu se významně odmlčel.
Araen začínala být skutečně napjatá, přivřela oči a na krátký okamžik se zadívala na stromy v pozadí. Nebyla si úplně jistá, zda touží dozvědět se více o někom s tak mocným jménem.
„Vše začalo před několika tisíci slunovraty,“ začal E’draer vyprávět a přinutil tak Araen, aby se pohledem vrátila do jeho zjizvené tváře.
„V pevnosti Issiela’s žil mladý Omissu jménem Nysa’yak. Tento elf se ve velmi krátkém čase stal mocným kouzelníkem, který již v učednickém věku vládl velice mocnou ledovou magií. Jeho magické schopnosti byly dokonce tak vysoké, že se tehdejší elfové rady obávali nárůstu jeho moci po spojení se zvířecím druhem.“
„Obávali se?“ podivila se tiše Araen.
„Ano, všichni cítili, že by mohl dosáhnout několikanásobně vyšších schopností, než oni.“
„To ale přeci není možné? Do elfí rady usedají pouze ti nejmocnější. Jak by mohl elf těsně po vykonání zkoušky být silnější než oni?“ zeptala se Araen.
Mistr E’draer se na okamžik zamyslel, jakoby přemýšlel, jak své tvrzení mladé elfce vysvětlit. „Když jsem řekl, že Nysa’yak vládl mocnou ledovou magii, popravdě neříkal jsem úplně pravdu. On jí totiž nejen vládl, on ji stvořil a ovládl jako první.“
„On stvořil ledovou magii? Myslela jsem, že všechny magické částice vypustil do našeho světa bůh přírody Natralis?“
„Ne tak docela,“ pokračoval dále E’Draer. „Natralis stvořil magii ohně, kterou vládneš ty, má Omissu, a magii bouře. Dva základní elementy, které naučil krátce před svým odchodem elfy ovládat. Nysa‘yak začal studovat magii bouře a bohužel pro něho z počátku nebyl vynikajícím studentem. Neustále se potýkal se základními formulemi vzduchu a blesku, až do jednoho večera, kdy se vydal se svým mistrem do hlubin lesa na rutinní zkoušku. Z této zkoušky se ale ten den nevrátil.“
Araen využila krátký okamžik ticha, aby se naklonila blíže k mistrovi a mohla tak lépe naslouchat. Celý příběh ji velmi zaujal.
„Nikdo neví, kde Nysa‘yak byl. Jisté je, že se po pěti dnech vrátil zpět do naší pevnosti. Na otázku, co se toho večera stalo, odpovídal jednoduše. Řekl, že ve zkoušce selhal a proto se rozhodl zasvětit několik dnů osamocené meditaci v hlubinách lesa. Nechtěl, aby o jeho úmyslu kdokoli věděl, proto se tak náhle vytratil. Nikdo ho tehdy nepodezříval z jakékoli nepravosti. Nikdo tehdy nevěděl, jaké události jeho zmizení odstartovalo. Teprve až po nějakém čase všem elfům kolem došlo, že elf nemluvil úplně pravdu. Jeho magické schopnosti totiž nárazově vzrostly na neuvěřitelnou rovinu. Navíc si osvojil základy pro elfy zatím nepoznané magie a to, jak jsem ti řekl, ledové. Nebyl pro něho problém zmrazit magické částice kolem sebe a tak je přeměnit na částice ledu nebo ochladit prostředí okolo. A nakonec to nejtajemnější - jeho tělo náhle pokryly černé symboly. Přesto se našli elfové, kteří jeho moc ovládat led obdivovali a skrz nepřímý odpor elfí společnosti se stali jeho tajnými učedníky. Tak se vlastně dostala ledová magie mezi elfy.“
„Toto všechno zní naprosto neskutečně,“ řekla tiše Araen. Nemohla si ale odpustit jednu pro ni velice zásadní otázku: „Mistře, pokud je toto pravda, proč jsem se o tom spolu s dalšími elfy nikdy neučila? Jméno Nysa‘yak mi je povědomé, vím ale jistě, že při hodinách výuky nikdy nezaznělo.“
Mistr E’draer ani na okamžik nezaváhal a ihned svým rozvážným hlasem odpověděl: „Vyčkej, má Omissu, můj příběh stále neskončil. Jak jsem řekl, Nysa‘yakovo tělo pokryly zvláštní magické symboly. Neobjevily se najednou, ale postupně. Každý slunovrat několik. Když bylo jeho tělo pokryto celé, začaly se kolem něho dít další podivné události. Události, které nikomu přímo neublížily, přesto naháněly každému z elfů strach. Nikdo už nechtěl v elfově přítomnosti pokračovat ve výcviku ledové magie. Bohužel agresivní ledová magie, již mezi elfy byla a ti chtě nechtě v jejím studiu museli pokračovat, jejich magie chtivé duše si to žádaly. Na tajemné události, které pro náš účel není nijak důležité popisovat, zareagoval i Elfí sněm, tím že se rozhodl, zakázat Nysa‘yakovi spojení v závěrečné zkoušce. Při následném zasedání toto rozhodnutí sněm elfovi oznámil. Strhla se ohromná hádka, po které Nysa’yak znovu zmizel. Stejně jako u jeho prvního ztracení i nyní nikdo nevěděl, kam odešel. O několik dnů později byli všichni členové Elfího sněmu, kteří ten večer byli na zasedání, nalezeni mrtví.“
Araen sebou při tomto sdělení prudce trhla. „To je hrůzné,“ zašeptala potichu. „Stále, ale nerozumím tomu, proč o těchto událostech neexistují žádné zmínky.“
„Brzy porozumíš,“ řekl prostě mistr a zahleděl se hluboko do dáli. Mladé elfce dokonce připadalo, jakoby se E’Draer musel nutit k tomu, aby si na následující události vzpomněl.
„O několik slunovratů později přišel do elfího města Silia, posel národu Otrogarů. Ty, mladá Omissu, nemůžeš tento prastarý národ znát, neboť již neexistuje. Věř ale, že v době před tisíci slunovraty, to byl mohutný a silný národ obývající planetu Clismaar. Tento posel nás žádal o naléhavou pomoc proti ledovému démonovi. Shim la Agraia – Tvor žijící smrtí, jak ho Otrogarové titulovali. Všem elfům bylo ihned jasné, kdo by tím tajemným démonem mohl být. Vyzbrojili tedy mohutnou armádu. I já jsem tehdy byl jejím členem. Na svých Argraadech jsme odletěli na planetu Clismaar. Všichni jsme věděli, jakými dovednostmi je Nysa‘yak vybaven, nikdo ale nebyl připraven na hrůzy, které na nás po příletu čekaly.“
Mistr E’Draer se znovu odmlčel. Nyní už bylo viditelně zřejmé, jak ho vyprávění vysiluje. Araen napadlo, že by navrhla, aby vyprávění přerušil. Věděla ale, že ji její mistr celý příběh dopoví. To potvrdila i E’draerova následující slova.
„Myslím, že prozatím není důležité vyprávět hrůzy následující války. Jen snad s hlubokou bolestí v srdci mohu říct, že během několika desetiletí padlo mnoho elfů a byla vyhlazena rasa Otrogarů. Přežil pouze jeden jediný - Věštkyně z Alfadaaru.“
„Ano, o té jste včera večer mluvil na sněmu,“ vylétlo Araen z úst. Ihned toho ale litovala a dále potichu naslouchala.
„Mluvil jsem o ní. Nyní ti řeknu proč. Rasa Otragarů se ještě před vypuknutím války zabývala magickým vylepšováním svých jedinců. Po mnoha neúspěších se jim podařil průlom, když do těl tří Otrogarů vpravili magicky vylepšenou formuli a tím stvořili tři nové jedince své rasy. Dva muže a jednu ženu, vybavené mimo jiné schopností vidět záblesky budoucnosti nebo podivně zkreslené obrazy, které je možno nejlépe vystihnout, jako útržky jiných vesmírů.“
„Jiných vesmírů?“ podivila se tiše Araen.
E’draer na její otázku nijak nezareagoval a dále pokračoval ve vyprávění: „Oba mužští jednotlivci ale krátce na to zemřeli. Žena přežila a naplno ovládla svou moc. Stala se z ní Věštkyně z Alfadaaru, jeden z nejmocnějších tvorů v dějinách planety Clismaar. Záměrně říkám tvor, protože s přibýváním věšteckých sil zároveň ubývaly její Otragarské rysy. Stala se novou rasou. Tak mocnou, že se za pomoci elfů postavila Nysa‘yakovi, v této době již známému pod hrozivým jménem Skaraz. Svým věšteckým okem zřela proroctví, v kterém se dozvěděla jak hrůzného Skaraze porazit. Byl pouze jeden jediný způsob a to spoutat jeho duši a poté zničit samotné tělo bez ducha. Tak také učinila. Brzy po tomto vidění jsme spolu s Věštkyní zaútočili na démonickou armádu v čele s ledovým Skarazem. Byla to největší a nejdelší bitva v dějinách vůbec. Statisíce elfů tehdy padlo. Padlo, aby na konci bitvy zůstalo démonovo tělo bez duše. To se Věštkyni nakonec podařilo. Skaraze přemohla a pomocí své síly vytrhla duši z hlubin jeho zkaženého těla. Poté ji uvěznila v nejtemnějších hlubinách pekla.“
„V hlubinách pekla?“
„Ano, peklo skutečně existuje. A věštkyni se povedlo obejít jeho brány a Skarazovu duši v něm uzavřít.“
„Já…nemohu tomu uvěřit,“ špitla Araen.
„Chápu, s přívalem takto hrozivých informací je těžké se srovnat. Vydrž ale ještě chvíli. Moje vyprávění bude brzy u konce.“
Mladá elfka tedy dále naslouchala s obavou co další slova mistra E’draera přinesou.
„Po ztrátě své temné duše prošel Skaraz podivnou proměnou. Stalo se z něho dítě. Dodnes se můžeme pouze domnívat, proč se tak stalo. Proč se hrůzný démon proměnil v maličkého elfa, bezbranně ležícího na ledem pokryté zemi. I přes tuto událost ale neměla Věštkyně žádné slitování. Učinila přesně to, co ji proroctví vyjevilo, jako jediný způsob na přemožení mocného Skaraze. Násilně vytrhla veškerou magii nalézající se na Clismaaru a mocným kouzlem v ní Skarazovo tělo uvěznila. To byl konec hrozivé války proti Shim la Agraia. Konec, jehož cena byla více než přijatelná,“ mistr E’draer domluvil a pomalu zavřel oči. Na mýtině nastalo dlouhé ticho, ve kterém byl slyšet pouze slabý šepot stromů.
„Nyní mi má Omissu pověz, nebylo lepší, když jsi tuto temnou historii naší rasy neznala?“
Araen musela souhlasit, po vyslechnutí mistrových slov cítila nesmírnou tíži na srdci.
„To je tedy odpověď na tvou otázku, proč se o této historii mlčí. Nově vybudovaná rada rozhodla, že je nutno na tuto děsivou událost zapomenout. Jedním z důvodů byla bolest v ní ukrytá a druhým, řekl bych tím hlavním, byl strach z možných následků. Už jsem ti řekl, že po určitou dobu měl Nysa’yak své příznivce mezi mladými elfy. Dá se dokonce říct, že je má nepřímo i nyní. Stačí se podívat, kolik elfů se rozhodlo přijmout za svou ledovou magii. Jak jsem ti řekl, Sněm chtěl původně tuto formu magie zakázat, ale to už bylo nemožné. Ledová magie se již mezi elfy dostala a bylo marné doufat v to, že ji nějaký zákaz pomůže zatratit.
Po několika stovkách slunovratů, když nebyly rány tak čerstvé, Sněm tedy nakonec tlaku ze strany některých elfů podlehl a přijal ledovou magii za oficiální magii elfí rasy. Elfové se naučili ji ovládnout a začít naplno využívat.“
„Nerozumím, proč sněm podporuje tuto část magie. Chci říct, jak si někdo může zvolit tak děsivou magii? Jak ji někdo už tehdy mohl obdivovat?“ špitla Araen.
Elf se stále zavřenýma očima odpověděl: „To je právě důsledek jejich nevědomosti. Ještě dnes ráno se ti ledová magie jevila jako nejobtížnější a nejmocnější magie ze všech třech možných. Nevěděla jsi nic o zrůdnosti jejího počátku. Stejně tak je to i v případě Omissu a jejich magie chtivých duší. Jsou to právě jejich duše, které dají poslední impulz v elfím rozhodnutí studovat tu, či onu magii. Vidí pouze sílu, hrůza ukrývající se v ní je už zapomenuta v pískách času. Abych ti odpověděl i na druhou část otázky, u tehdejších Omissu tomu bylo obdobně. Nysa‘yak po svém příchodu z lesa nejevil žádné známky zla, pouze prokazoval nové, elfy nepoznané schopnosti. A magie elfy odjakživa přitahuje. Zvláště ta mocná a nepoznaná.“
„Hnusí se mi,“ otřásla se Araen.
„Ano, nyní už ano.“
„Smím mít další otázku?“ zeptala se elfka po odmlce, která zavládla mezi dvojicí.
Mistr E’Draer přikývl.
Araen se na okamžik tiše zamyslela, „Já…já vlastně nevím, na co se nejdříve zeptat. Otázek se mi nabízí tolik.“
„Otevři svou mysl. Sama pak poznáš, jaká otázka je nejnaléhavější.“
„Dobrá mistře,“ mladá elfka položila své dlaně na chladivý povrch země. Zanedlouho ji skutečně napadla otázka, na kterou toužila nejvíce znát odpověď. „Mistře,“ oslovila E’Draera znovu. „Co se stalo s Věštkyní poté, co byl Skaraz poražen?“
„Skaraz byl sice pro tu chvíli poražen, ale Věštkyně se obávala možnosti jeho návratu. Zavázala se tedy celoživotním údělem stálého dohledu nad ochrannými formulemi. Jinak řečeno, svou mocí drží Skarazovu duši a tělo pod nemalou tíhou magie.“
„Proč se tedy obáváte démonova návratu?“ zeptala se Araen.
„Protože mi Věštkyně seslala znamení v podobě snu o dvou lidech putujících kryptou,“ řekl prostě mistr.
Araen se na okamžik zamyslela.
„Nad čím přemýšlíš má Omissu?“ zeptal se mistr a rukou udělal mírné gesto směrem k elfině hlavě.
Araen okamžitě neodpověděla, nebyla si jistá, zda se její myšlenky hodí vypustit ven. Až na druhé mistrovo pobídnutí potichu odpověděla: „Odpusťte mistře, nijak o vašich slovech nepochybuji, ale přemýšlím, proč seslala Věstkyně znamení zrovna vám? Jakou významnou roli jste sehrál v bitvě proti Skarazovi?“
„Proč myslíš, že jsem musel sehrát nějakou významnou roli?“ řekl, k Araeninu uspokojení, mírně elf.
„Cítím to.“
Netrvalo dlouho a mistr E’Draer na Araenina slova odpověděl: „Myslím, že pro dnešní den, není důležité to, co se stalo. Spíše to, co se bude dít a s tím tato otázka příliš nesouvisí. Nechci tě dnes uvést do zbytečného zmatku sdělením více informací, než budeš potřebovat pro své konečné rozhodnutí.“
„Rozhodnutí?“
„Ano, má Omissu.“
„Jaké rozhodnutí máte na mysli, mistře?“ zeptala se Araen.
„Zda uvěříš či ne. Včera večer jsem na zasedání rady zdůrazňoval nutnost tvého spojení. Věřím, že tvé schopnosti jsou skutečně neobyčejné a jsi tudíž nezbytnou posilou elfího národa v boji proti zlu, které jistě brzy přijde.
„Já?“ podivila se Araen. „Jak může síla jednoho mladého elfa posílit celý národ?“
„Omissu, ty zdaleka nejsi pouze tím mladým elfem, jak si se titulovala. Sama ještě z velké části neznáš své největší schopnosti. Já ale ano, vím, že dokážeš velké věci.“
Araen mistrova slova naprosto zaskočila. Na okamžik zatoužila jeho tvrzení vyvrátit, ona přece nebyla nijak výjimečná. Než ale stačila odpovědět, mistr E’draer pokračoval: „Nechci tě do ničeho nutit, má Omissu. Pouze ti uvádím svůj názor, který se bohužel liší od názoru sněmu.“
Nyní Araen došel význam slova rozhodnutí. Vytřeštila na mistra své černé oči. Myslí, to vážně? Proběhlo ji při tom hlavou.
„Mistře, vy chcete, abych dokončila zkoušku bez souhlasu sněmu?“
„Nejde o to, co já chci. Mým názorem ale zůstává fakt, že blížící události si to jistě žádají.“
„Jak mohu?“ Araen měla náhle v krku naprosto vyschlo.
„Příliš se podceňuješ má Omissu. Bezesporu jsi výbornou kouzelnicí a na zkoušku jsi skutečně připravena.“
„Ale to není možné, nemohu být. Prostě nemohu za tak málo slunovratů.“ Araeniny obavy vypluly najevo, musela mistrovi vypovědět svůj strach.
E’Draer se naklonil blíže k elfce a pomalým pohybem uchopil její obličej do svých dlaní. Jeho modré oči se vpily do Araeniných černých.
„Věř mi Araen.“
Tato tři slova vyrazila elfce dech. V elfí společnosti bylo nepřípustné, aby mistr oslovoval svou Omissu jejím jménem před vykonáním řádné zkoušky. Právo na plnohodnotné jméno, které je všemi uznávané, měli pouze dospělí jedinci.
„Nikdy jsem neprovázel ve výcviku magicky dovednějšího elfa, než jsi ty. Jsi připravená, vypovídá o tom i tvé setkání s Burthy. Nikdo jiný z Omissu by nepřežil,“ řekl vášnivě E’Draer, čímž ještě více vykolejil Araen.
„Nevím, co říct…“
„Neříkej nic, pouze se rozhodni správně,“ řekl mistr opět svým rozvážným hlasem.
„Proč sněm s vaším názorem nesouhlasí?“ zeptala se po chvíli Araen.
Mistr E’Draer se krátce zamyslel, než odpověděl: „Mnoho elfů již zapomnělo na hrůzy minulosti. Chtěli, aby tomu tak bylo. Nyní vidí bezprostřední nebezpečí v boji proti krvelačným Burthům. Já jejich rozhodnutí chápu. Jak jsem ale řekl, nesouhlasím s ním a cítím potřebu se proti němu postavit.“
„Válka by se ale týkala i Burthů. Nebylo by třeba navrhnout smír?“
„Ano, to by jistě bylo nejlepší řešení. Bohužel ta nejlepší obvykle není možné uskutečnit. Právě proto musíme volit jiná,“ mistr udělal pomlku a poté dodal: „Jaké bude tvé rozhodnutí má Omissu? Uvěříš mi a zachováš se v rozporu s nařízením Elfího sněmu, nebo ne?“
Araen se znovu zamyslela, hlavou ji prolétly veškeré informace, které ji dnes mistr řekl. Příběhu o Skarazovi bezprostředně věřila. Mladá elfka si vlastně uvědomovala, že svému mistrovi věří každé slovo, bála se ale jednat proti rozhodnutí Elfího sněmu. Na druhou stranu ale cítila, že rozhodnutí, nijak nezasahovat do blížících se událostí na sousední planetě, je špatné.“
„Mistře, já vám věřím. Jen, je to pro mě tak neuvěřitelné, chci říct…to, co jste o mě řekl, nepřipadám si nijak významně nadaná nebo podobně výjimečná. Mám tolik otázek, mistře, připadám si ztracená.“
„Chápu, že má slova v tobě vyvolala mnoho otázek. Věř ale, že zodpovězením těchto, by se objevily nové, ještě naléhavější,“ řekl E’draer a dále čekal na slova Araen.
Ta stále zvažovala celý příběh a možnosti její volby. Cítila stále větší potřebu uskutečnit to konečné rozhodnutí. Ledový démon a vše kolem něho jí připadalo odporné. Nechtěla, aby kdy chodil po tomto světě. Z toho všeho ji vyplynula jediná možnost.
„Věřím vám, mistře E’draere. Přistoupím ke zkoušce, “ řekla odhodlaně a zavřela oči. Co se to za poslední dva dny stalo? Napadlo ji krátce před tím, než provedla krátkou modlitbu k bohovi přírody.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
