» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska neotáčí světem."

F. Jones

počet přístupů: 2141701

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Bojovníci z Arenu, Kapitola první a druhá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Bojovníci z Arenu

Erodest	publikováno: 30.11.2011, 20:28

Pozměněná, doufám, že i vylepšená, první a druhá kapitola mého příběhu.


	Jedna Záblesk. Rána. Kvílení větru. Černé mraky se vznášely nevysoko nad věží kostela. Blesky se honily po obloze a osvětlovaly okolí. Voda tekla po cestách a stékala do škarp, které pomalu přetékaly. Déšť si držel svou sílu již po třetí den. Lucerny se houpaly ve větru. Po ulici přeběhla krysa. Slabé světlo lucerny, pod nímž stály tři nehybné postavy, se mihotalo. Nad nimi visela cedule. „U Zelené Krysy“. Přístavní hostinec, rybářský domov. Blesk udeřil do vody na břehu moře. Jen několik desítek centimetrů od vojenské šalupy. Jeden z těch tří natáhl ruku po klice. Klika cvakla. Dveře se s vrzotem otevřely. Oči lidí se upřeli na vchod. Tři postavy v černých pláštích zůstávali stát na dešti. Do obličejů jim nebylo vidět skrz kapuce. Jen tma. Prostřední natáhl pravou nohu a pomalu vstoupil do hostince. Dřevěná podlaha zapraskala. Dva jeho společníci si stoupli blíže k sobě a vyčkávali. Muž si sundal kapuci. Ozvalo se tiché zabručení. „To je přece…“ hostinský svou větu nedokončil, protože ho přehlušil hluboký hlas. „Conaster. Jak si myslím, všichni to jméno znáte. A většina z vás se mě bojí. Jak že se to říká? V co vás proměním?“ „V čolka, Conastře. V čolka,“ řekl jeho společník, který dosud stál venku. „Děkuji ti, Dastegu. Tak, když jsem se vám již představil, rád bych věděl, s kým mám tu čest mluvit.“ Řekl a rukou ukázal na hostinského. „Henry Waus k vaším službám. Přejete si něco k jídlu, nebo ubytování?“ „Henry, chtěly bychom něco k snědku. Co si můžeme dát?“ „No, máme ještě dušené hovězí s bramborem a mrkví. Mám říct své ženě, ať pro vás připraví tři porce?“ „Jen dvě,“ ozval se třetí z mužů, „já jíst nebudu.“ „Dobrá, pane. Můžu se vás jen ještě zeptat, jak se jmenujete? Nevidím na vás.“ „Ertan. Velitel tohoto oddílu a příslušník královy blízké rady. Jistě jsi o mně již slyšel…“ Dvě „Thorone, pojď sem,“ řekl Proto, velitel přístavu. „Děje se něco, pane?“ tázal se jeho pobočník, který se zrovna prokousával hromadami svitků. „Nejsem si jist, ale mám pocit, že na obzoru jsem spatřil loď. Mají dnes nějaké připlout?“ Mžoural po horizontu, zda znovu neuvidí obrys objektu. Avšak neprostupná tma mu neumožňovala ho znovu zhlédnout. Thoron si začal číst svitek, na kterém byly psány všechny příjezdy a odjezdy vojenských či transportních lodí. „Pane, vypadá to, že dnes by žádná připlouvat neměla. A pokud si dobře pamatuji, nějaká loď připluje, avšak až za několik dnů.“ „Podivné. Nevypadalo to na malou loď, spíše něco velkého, určeného k boji.“ S hlavou skloněnou přemýšlel. Poté pokračoval ve vyptávání: „A jaká má připlout?“ „Vojenská, pane. Připojí se k nám nový oddíl vojáků, který má posilnit naši obranu kvůli hrozícím útokům z východu.“ „Pravda. Anerité jsou hrozbou. A to nemáme dostatek vlastních lidí?“ „Je to jen pro jistotu, pane.“ Na to Proto něco nesrozumitelného zabručel. „Viděl jste tu loď znovu?“ „Ne, jako by se vypařila. Pojď se také podívat. Čtyři oči jsou lepší než dvě.“ Thoron odložil papírování a přešel ke svému veliteli k oknu. „Podívej se,“ prstem ukazoval na místo, kde ji předtím spatřil, a jel dále na obě strany, kam mohla za tu chvíli doplout. „Nedívej se upřeně na jedno místo, pozoruj všechny najednou, jen tak docílíš možnosti, že něco uvidíš.“ Thoron se díval po obzoru podle pokynů Prota, ale viděl jen tmu. A najednou, zčistajasna to spatřil. Blesk osvětlil moře před nimi. A oba zhlédli útlou loď, s tmavými plachtami, které připomínali krvavou rudou. A v prostředku vlajky bílá hlava, která znázorňovala krále Aneritů, Xorena, pána východního území. „Vyhlas poplach. Blíží se bitva.“ „Rozumím.“


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Siggi	01.12.2011, 12:44:07

Človíčku, proč ta strohost? Vždyť se s tím dá pohrát a kapitolu natáhnout na dvě až tři strany. Tohle je strašně chudé. Námět je pěkný, i když na fantasy celkem běžný, ale právě proto, že je běžný, tak je potřeba tomu dát šťávu. Dokážeš to, jen si věřit a zapojit fantasii. Držím pěsti.


ze dne 03.12.2011, 21:06:48
Erodest: Zdravím, Děkuji, že sis příběh přečetl. Nevím kdy dám další kapitolu, či kapitoly, ale pokusím se to natáhnout tak, aby to bylo ideální. Erodest

Ekyelka	30.11.2011, 20:27:33

Zdravím. Oproti předchozímu textu tady vidím značný posun, to ano, nicméně... Vzhledem k tomu, že jsem si prošla i komentáře, které ti kolega Šíma a také Sakora zanechali, jsem trochu na rozpacích. V prvé řadě první kapitolka je strašným způsobem rozsekaná. Už tě na to upozorňovala Sakora, ale stále je text až nelogicky trhaný. Všeho moc škodí a platí to i o holých, úderných větách. Chce to najít trochu rovnováhy - popis může být klidně v souvětích, proložených kratšími větami, které dokreslují atmosféru. Další bod, který bych zmínila, je představení tří bojovníků. Chápu, že bylo třeba čtenáři objasnit jejich jména, ovšem existuje i dobrý fígl, jak to udělat a nepoužívat takhle otrocky přímou řeč: „To je přece…“ hostinský svou větu nedokončil. Všichni v hospodě znali to jméno a také pověst, která muže provázela. Prý stačil jediný pohled, aby Conaster kohokoliv proměnil v čolka. „Ano, jsem to já," usmál se muž, vědom si strachu, který vzbuzoval. "A vy jste?" "Henry Waus k vaším službám. Přejete si něco k jídlu, nebo ubytování?“ „Něco k jídlu. Co můžeš nabídnout?“ „No, máme ještě dušené hovězí s bramborem a mrkví. Mám říct své ženě, ať pro vás připraví tři porce?“ „Jen dvě,“ ozval se jeden z mužů za Conasterovými zády, „já jíst nebudu.“ „Jistě, pane,“ uklonil se hostinský a pospíchal za ženou. Nepotřeboval se ptát ani zbylých dvou příchozích na jména - všichni přeci věděli, že společníkem obávaného Conastera je neméně hrozivý Dasteg a oběma jim velí pan Ertan, příslušník královy blízké rady. Samozřejmě tohle je moje autorské pojetí, ale jen jsem chtěla ukázat, že si stačí s textem trochu pohrát a při zachované atmosféře se stejně snadno čtenář seznámí s postavami, aniž by to narušilo jejich přirozené chování. Čeho jsem si navíc také všimla, postavy ti nějak zamrzly ve dveřích. Ne, že by to bylo na škodu, ale skutečně by živí lidé stáli na dešti, místo aby zcela bez obav a s pořádnou porcí arogance vstoupili do suchého šenku? Druhá část pak stále obsahuje tytéž stopy sekanosti, co první. Hlavní nedostatek vidím v neurčování mluvčích. Neříkám, abys za každou přímou řečí napsal "řekl Tenaten", to vůbec, ovšem takhle vedený dialog mi přijde trochu rozháraný. Vezmu si s dovolením do práce zase jen kousek: „Thorone, pojď sem,“ ozval se v tichu své pracovny velitel Proto. Stál u přivřeného okna a mezerou se rozhlížel po svém přístavu. „Děje se něco, pane?“ zvedl hlavu jeho pobočník, který se zrovna prokousával hromadami svitků. „Nejsem si jist, ale mám pocit, že na obzoru jsem spatřil loď. Mají dnes nějaké připlout?“ Velitel mžoural směrem k horizontu, zda znovu neuvidí povědomý obrys, avšak neprostupná tma mu neumožňovala cokoliv zahlédnout. Thoron si začal číst svitek, do kterého byly zaneseny všechny příjezdy a odjezdy vojenských či transportních lodí. „Pane, vypadá to, že dnes by žádná připlouvat neměla. A pokud si dobře pamatuji, první loď připluje až za několik dnů.“ „Podivné. Nevypadalo to na malou loď, spíše něco velkého, určeného k boji,“ přemýšlel velitel se skloněnou hlavou. Pak se znovu ozval: „A jaká má připlout?“ „Vojenská, pane. Připojí se k nám nový oddíl vojáků, který má posilnit naši obranu kvůli hrozícím útokům z východu.“ Napíšu to takhle: pro mne je tohle text, od kterého se dá odpíchnout. Stále obsahuje hromadu až ostudných gramatických chyb (oči lidí se upřelY! Shoda podmětu s přísudkem!), ale stopy atmosféry a promyšleného příběhu tady jsou. Vzhledem k tomu, že bývám přísnější než Šíma, co se týče komentování i známkování (kterému se my redaktoři nevyhneme, na rozdíl od čtenářů), prozatím zůstanu u stávající známky. Už přepsání tohoto úseku textu naznačuje, že máš tendence se zlepšovat.


ze dne 03.12.2011, 21:05:11
Erodest: Ahoj. Moc Ti děkuji za komentář, rady a možnosti k příběhu. Přímé řeči, a to co bude za nimi, ještě potřebuji zlepšit, a proto jsem velice rád, že sis dal tu práci mi takto poradit, přímo částmi z příběhu. Minulý příběh jsem se pokusil vylepšit, hlavně některé dlouhé věty v nepříhodných situacích. Ale nakonec jsem se dostal k tomuto, až moc krátkým. Pokusím se najít něco mezi tím, něco ideálního. Erodest