obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915323 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389997 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Narozeninový tanec ::

Příspěvek je součásti workshopu: Bez kapky krve
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky na smutnou ( i veselou) notu
 autor čertíček244 publikováno: 27.11.2011, 23:09  
Tak jsem napsala horor... tedy nevím, jestli v tom pravém slova smyslu, ale snad se budete, alespoň trochu bát. Předem se omluvím za chyby, korekce textu dělám několikrát, ale oči jsou potvory a občas mě zradí (což mě, samozřejmě nijak neomlouvá :o) )
Předem děkuji za komentáře. Ať už pochvalné, nebo kritické. Přeji příjemné počtení...
 

Byl listopadový večer. Na dveře klepal advent a větve stromů zdobil mráz. Zina naštvaně procházela ztichlým parkem. U nohou jí poskakovala Bella, ale ani dovádění tohoto malého pejska Zině náladu nezlepšilo. Adam zase nedorazil včas na slíbenou schůzku a jí pomalu docházela trpělivost. Dnes to měla být jejich chvíle… slavila narozeniny a svátek zároveň. Těžko by hledala tak příhodný okamžik na novinu, kterou se mu chystala sdělit. Po tváři jí přeběhl úsměv a rukou si jemně pohladila bříško.
Byla těhotná a doufala, že to Adama potěší stejně, jako ji. Před měsícem by pevně věřila tomu, že ano, ale teď si už nebyla tak jistá. Bella zakňučela a netrpělivě cukla vodítkem. Zina odepla karabinu, ohnula se pro klacek, který ležel na cestě, a hodila jím do tmy. Fenka vyrazila jako střela a během chvilky se své paničce ztratila v mlze. Zina ji pomalým krokem následovala.
Šla asi deset minut, když ji někdo jemně zatahal za rukáv. „Bello, kolikrát jsem ti říkala, že…“ nedořekla větu. Překvapeně zírala na malou holčičku. Rozhlédla se kolem, jestli neuvidí někoho dospělého, ale v parku, kromě ní, nikdo nebyl. Rozpačitě přešlápla.
„Kde máš rodiče?“ zeptala se po chvíli ticha.
Holčička pokrčila rameny a dál Zinu sledovala velkýma modrýma očima.
„Ty ses ztratila? Jak se jmenuješ?“ Znovu žádná odpověď. Zina začínala být bezradná. Co s ní mám dělat? běželo jí hlavou. Nechat ji tu nemůžu, zmrzla by. Znovu se na malou podívala. Dobře, odvedu ji na policii, oni si už poradí, rozhodla se nakonec.
„Pojď se mnou, odvedu tě někam, kde ti pomůžou,“ řekla mírně a natáhla k holčičce ruku. Ta se jí váhavě chytla.
Zina vykročila směrem k východu z parku. Na půli cesty si vzpomněla na Bellu. Zapískala a chvilku čekala. Pes se však neukázal, a tak zkusila písknout ještě jednou.
Kde jen může být? Vždycky poslechne okamžitě, uvažovala. „Počkej tu na mě, musím se jít podívat po své fence. Nebude to trvat dlouho, slibuju,“ pronesla směrem k holčičce. Ta se jí však nechtěla pustit. Z ničeho nic vyrazila někam do středu parku a táhla Zinu za sebou. Udivilo ji, jakou má sílu.
„Kam mě to vedeš? Tady v té části parku nic není, musíme na druhou stranu. Slyšíš?“ zeptala se po deseti krocích.
Holčička na ni pohlédla se zvláštním leskem v očích a její stisk ještě zesílil. Zina pocítila záchvěv paniky. Nebuď blázen! Vždyť je to jen dítě, nabádala samu sebe.
Mlha kolem nich zhoustla. Zina najednou neviděla nic jiného, než svoji průvodkyni. Klopýtala za ní a snažila se jí přesvědčit, aby se vrátily. Marně, byla jak z ledu. Sebrala všechny své síly a zkusila se vytrhnout malé ručce. Nešlo to. Měla pocit, jako kdyby ji k ní poutal neviditelný provaz. Čím víc se snažila utéct, tím pevněji se stahoval kolem jejího zápěstí. Teď už se opravdu bála.
Najednou se zastavily. Zina šokovaně hleděla na tepanou mříž, která otevírala vstup do zahrady, v níž stál velký starý dům. Netušila, kde se tu vzal. Žila v tomhle městě od narození a nikdy v parku žádná stavba nestála. Začala se třást.
Holčička se na ni usmála, pustila její ruku a beze slova odběhla ke dveřím. Zina se otočila a chtěla rychle odejít. Jenže neměla kam. Všude kolem byla bílá hradba, která zakryla všechny cesty. Sotva Zina udělala krok od brány, mlha ji zatlačila zpět.
Začala volat o pomoc, ale nikdo ji nemohl slyšet. Park byl úplně opuštěný. Bezmocně se otočila zpět k domu. Holčička stála u otevřených dveří a pohybem ruky ji volala k sobě.
„Ne, nepůjdu!“ vzepřela se Zina, ale přišlo jí, že nemá na vybranou.
Holčička pokrčila rameny a vstoupila dovnitř. Ve stejnou chvíli se parkem rozezněla tichá pomalá hudba. Zina cítila, že nad sebou přestává ztrácet kontrolu. Chtěla si zacpat uši, ale ruce ji přestaly poslouchat. Hudba zesílila a jako magnet vtahovala Zinu blíž a blíž k domu. U dveří sebrala poslední zbytky sil k tomu, aby se vzepřela, ale už bylo pozdě. Nohy jí vypověděly poslušnost a, samy od sebe, udělaly poslední krok.
Sotva se ocitla v prostorné hale, hudba ztichla. Zina se vystrašeně rozhlédla. U paty středového schodiště uviděla vítězně se usmívající holčičku.
„Cos mi to provedla? Odveď mě, prosím, domů,“ požádala.
„Na to už je pozdě,“ ozval se jí za zády tichý hlas.
Zina sebou leknutím trhla a otočila se. Bázlivě sledovala mladého muže, který se k ní pomalu blížil.
„Vítám tě v mém domě, Zino,“ řekl po krátké chvíli, během které si ji zálibně prohlížel.
„Kdo jste? A jak to, že znáte mé jméno?“
„Nepotřebuješ to vědět, Zino,“ odvětil mladík chladně. Otočil se na holčičku a gestem ruky ji naznačil, že může odejít. Ta rychle vyběhla schodiště a zmizela za masivními dveřmi.
„Musím uznat, že mám spolehlivé služebníky,“ zašeptal a mrazivě se usmál.
Zina se otřásla. Musím pryč, proběhlo jí hlavou. Rozběhla se k otevřeným dveřím. Ty se však těsně před ní zabouchly.
„Nikdy odtud neutečeš, Zino!“ zaznělo jí těsně u ucha rozzlobeně. „Takže neplýtvej svýma ani mýma silama. Nemám na to náladu!“ dodal a bolestivě trhl Zině rukou.
„Nechte mě odejít,“ zašeptala Zina prosebně. Do očí se jí nahrnuly slzy.
„Z mého domu nikdy nikdo neodešel a ty nebudeš výjimkou, kočičko. Neboj se, brzy si zvykneš!“ Mladík se chladně zasmál.
Zinou ten zvuk projel jako nůž. Panebože, zachraň mě a moje dítě, prosila v duchu.
Někde v domě odbily hodiny. Muž sebou trhl a jeho stisk ještě zesílil. „Ztrácíme tu čas!“ zavrčel. „Pojď, provedu tě po svém království.“
„Nikam s vámi nepůjdu!“ vykřikla Zina hystericky. Srdce jí bilo jako splašené a v bledé tváři se jí zračil nesmírný úděs.
Muž se na ni podíval. „Nenuť mě ti ukázat, jak trestám neposlušnost.“ Zamračil se a v černých očích mu hrozivě zablesklo. Řekl jsem: „Pojď!“ Zatáhl Zinu za ruku a vykročil k nejbližším dveřím.
Zina zaváhala. „Adame, pomoz mi,“ zašeptala zlomeně.
„Nebudu to opakovat podruhé!“ Mladík už byl opravdu rozzlobený.
„Ne!“ Zina se vzmohla na poslední odpor.
„Jak myslíš! Když to nejde po dobrém…“
Dívka se zachvěla a s hrůzou sledovala muže před sebou. Ten mávl rukou ke schodišti a Zinu obklopil hlouček odporných stvoření. Z očí jim šlehaly zelené plamínky a vydávaly skřeky, při kterých šel po zádech mráz.
„Odveďte ji do sálu!“ poručil jim pán. „A než přijdu, tak si s ní můžete trochu pohrát.“ dodal a zmizel.
Zina osaměla se stvůrami, které se po ní začaly sápat a tlačily ji k největším dveřím v hale. Chtělo se jí zvracet, když cítila dotyk jejich pařátů na svém těle.
Křídla dveří se před nimi otevřela a oni se ocitli v nádherně vyzdobeném sále. Stvůry ji dotlačily až do středu místnosti a začaly kolem ní divoce tančit. Při každé otočce se jí víc a víc dotýkaly. Zina se chvěla odporem. Nejradši by utekla, ale strachy se nemohla vůbec pohnout.
Adame, volala v duchu. Myšlenky se jí obracely k jediné osobě, kterou kdy milovala. Hrozně moc se jí chtělo křičet, ale hlasivky neposlouchaly pokyny mozku.
Stvůry najednou zmizely. Před Zinou se objevil pán domu oblečený do večerních šatů.
„Jak se ti líbilo ve společnosti mých přátel?“ zeptal se jízlivě. Zina mu neodpověděla. Vytřeštěnýma očima sledovala každý jeho pohyb.
„Vím, že to nebylo nic příjemného, zlatíčko. Ale varoval jsem tě!“ Naklonil se k Zinině tváři a jemně ji pohladil. Jeho ruka studila jako rampouch.
„Nechte mě jít,“ zkusila ho Zina obměkčit. Po tváři jí znovu začaly stékat slzy.
„Tohle na mě nezkoušej. Pláčem si nepomůžeš.“
„Prosím.“ Zina vzlykla a instinktivně si zakryla bříško. Nevěděla, co ji ještě čeká, ale z černých očí hostitele šel mnohem větší strach než při jejím nedobrovolném příchodu.
Sálem se rozezněla tichá hudba. Mladík k Zině natáhl ruku. „Zatančíme si, krásko?“ zeptal se mile. Z jeho hlasu však zněla skrytá hrozba.
Zina tušila, že nebude mít na vybranou. Potřebovala získat čas. Doufala, že už ji někdo postrádá, že ji hledají.
„Neumím tančit,“ odpověděla nejistě. „A i kdybych to uměla, s vámi bych nikdy netančila!“ dodala ostře.
„Ale, ale, kočička začíná vystrkovat drápky, to se mi líbí. Jen si myslím, že je na to už trochu pozdě, zlato!“
Hudba zesílila a Zina cítila, jak ji začíná pohlcovat. Znovu nad sebou ztrácela kontrolu. „Už ne, prosím,“ zašeptala malátně.
„Nic se ti nestane, miláčku,“ řekl pán domu sladce. Jemně ji uchopil za pravé zápěstí a přitáhl si ji k sobě blíž.
Zina ztuhla, ale byla tak slabá, že se nakonec jeho doteku podvolila. Co to dělám, proběhlo jí omámenou hlavou. Přestala vnímat okolní svět. Slyšela jen hudbu, která teď zněla v každém póru jejího těla.
„Za chvíli už budeme spolu navěky, krásko,“ zašeptal jí mladý muž do ucha. „Staneš se nesmrtelnou, tak jako já. Nikdo nás nerozdělí.“
„To nej…“ chtěla mu Zina odporovat, ale už nedokázala jasně uvažovat.
Hudba kolem nich vířila v neviditelných kruzích a vtahovala je hloub a hloub do svého středu. Zina omámeně pohlédla na svého tanečního partnera. V černých očích měl zvláštní lesk a na tváři vítězný úsměv. Cítila, jak si ji přitáhl ještě blíž k tělu. Pomalu ztrácela rovnováhu. Připadala si, jako kdyby padala někam do neznáma. Na tváři se jí objevil odevzdaný úsměv a ona zcela podlehla kouzlu hudby i svého společníka. Poslední, myšlenka, která jí proběhla hlavou, patřila dítěti. Doufala, že i pro ně se, v jejím novém domově, nejde místo.
*
„Stůj, dál nechoď!“ pronikl k ní známý hlas doprovázený psím štěkotem.
„Ada…“ chtěla zavolat, ale nevyšla z ní ani hláska.
Cítila, jak ji někdo bere do náruče. Neměla sílu vůbec k ničemu, jediné, co chtěla, bylo spát. Zavřela oči.
„Neusínej mi, lásko. Nesmíš spát, slyšíš!“ prosil jí ten hlas.
Přinutila se otevřít oči. Uviděla nad sebou vystrašenou tvář. „Adame,“ zašeptala vyčerpaně.
Pak sebou trhla a podívala se mu přes rameno. Všude byla jen tma a prázdnota. „Kde je?“ zeptala se tiše.
„Kde je kdo?“
„Ta holčička a ten dům…“ odpověděla Zina a roztřásla se.
„Nikdo tu není a nebyl.“
„To není možné, byla jsem uvnitř. Musí tu…“ nedořekla Zina. Přepadla jí náhlá slabost a ona omdlela.
*
Adam sledoval, jak jí odváží sanitka. Byl pěkně vystrašený, ale doktor ho ujistil, že se Zina uzdraví. Podíval se na psa u svých nohou.
„Díky, Bello,“ zašeptal a podrbal ji za ušima. „Bez tebe by to špatně dopadlo,“ dodal a otočil se k jezeru, ze kterého před chvílí vytáhl Zinu. Znovu ji tam viděl stát, po kolena ponořenou do mrazivé vody, otřásl se.
Vykročil ven z parku. Bella pobíhala někde vpředu a on se pomalu loudal za ní. Věděl, že na tom, co se stalo Zině, nese vinu, protože nebyl s ní. Chtěl jí všechno vynahradit hned, jak se uzdraví.
Zvedl oči a setkal se s pohledem malé holčičky. Z jezera za ním se začala zvedat mlha, kterou doprovázely tiché tóny neznámé skladby…


 celkové hodnocení autora: 96.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Borek 09.02.2012, 20:42:49 Odpovědět 
   Ahojky
Dlouho jsem se na tuhle povídečku chystal a teď konečně jsem byl v dostatečně vyladěném rozpoložení, abych se na ni vrhl. Tož, pojďme na to. Vzala jsi poměrně dost provařené rekvizity hororového žánru, tedy dům, malé děvčátko, mlhu, ale líbí se mi, jak jsi s nimi naložila. Přišlo mi to docela zajímavé, i když ne úplně originální. Souhlas s Leontiem, že jsi měla mnohem více prostoru dát domu a onomu muži. Ale i když má asi pravdu, že ten konec je opravdu ohraná pointa, seděl mi tam. Čekal jsem jej, ale chtěl jsem ho tam mít. Nějaká ta klišátka občas koukají i z literární roviny, ale je to tolerovatelné. Hlavně mě dostala ta nálada a atmosféra, ta se Ti povedla. Skoro bych řekl mysteriozní záležitost. Chtělo to zamakat na detailech. První část až do příchodu k domu je v pohodě, pak už to chtělo trochu víc rozvést. Nechat ji chvíli tápat, než se objeví on. Zkusit alespoň náznak vysvětlení, byť i mnohoznačného. Poodhalit motivy onoho temného mladíka. Celá ta druhá půlka působí trošičku uspěchaně a o něco míň konzistentně. Ale jinak moc příjemné počteníčko;-) Borek
 ze dne 09.02.2012, 21:07:11  
   čertíček244: Ahoj,
děkuji za komentář. Horory moc nepíšu, takže jsem ráda alespoň za tohle. Vím, že tomu spousta věcí chybí... takže na sobě budu, díky komentářům pod tímto dílem, pracovat.
Měj se fajn a přeji mnoho pracovitých múz.
 Lišče 05.12.2011, 10:54:51 Odpovědět 
   Zdravím,
vemu to opět po svém, tak snad to nebude vadit.

Celkově to má opravdu pěknou, takovou tísnivou atmosféru. Jenže je to poměrně krátký text a na to je v něm použito příliš mnoho motivů. Přijde mi, že je v tom co chvíli vecpáno, něco co má autorka spojeno s hororem. Osobně by se mi to líbilo více, kdyby byla více rozpracovaná psychologie, či pozadí, než přecházení od jednoho strašidelného úkazu k dalšímu. Takže je to takový hororový guláš ve kterém lze najít leccos. nemyslím to, ale zle.

Co mi na celé věci vadilo asi jako jediné, bylo jezero. Nedokážu si vybavit sebemenší jezero okolo, kterého by byl park. Mohl by k němu třeba přiléhat s tím, že celkově město by bylo vlastně u jezera. Ono stačilo dát jen pár takových náznaků, informací, které by to pospojovaly s ostatními věcmi v příběhu a nebylo by pak na jezeře vůbec nic divného. Teda krom toho hororového nádechu, mlhy, domu, děvčátka atd. Což tam samozřejmě pasuje s ohledem na příběh.

Na různých místech mi přijde, že slova a myšlenky působí trochu křečovitě. Chybí mi v tom větší uvolněnost, plynulost. Třeba komentář pána domu (žeby vodníka? :) ) o plýtvání silama, to působilo hodně jako by ji dával nějakou šanci, přestože ji žádnou nedával. Jeho chování bylo dost na pováženou a hlavně to vypadalo, že sám má problém vnímat co vlastně říká a co se v jeho domě děje. Když po té, co ona mu vzdoruje od samého začátku, tak on pak najednou prohlásí, že kočička začíná vystrkovat drápky. Každopádně byl dost horkokrevný, pořád naštvaný, nespokojený.

Zina sama o sobě má příliš proměnlivou náladu. je to přesně jak s těmi motivy mnou zmíněných v úvodu, v tuhle chvíli se hodí toto, v tuhle zase toto. Takže je to takový orchestr proměn nejen u ní, ale v celém příběhu.

Přesto i přes mé výhrady se mi to líbilo. Má to svou duši, je to tísnivé. Ale celé by to mohlo být ještě o dost lepší.

S přáním veselé mysli Lišče
 ze dne 05.12.2011, 20:04:44  
   čertíček244: Ahoj,
děkuji moc za přínosný komentář, máš v něčem pravdu. Na svoji omluvu můžu říct jen, že jsem se potřebovala vypsat z tísnivé atmosféry jednoho mého snu... kde přesně vystupují stejné atributy jako v příběhu.
Ještě jednou díky za komentář i za známku. Přeji krásné adventní dny plné inspirace. Čírtě
 Leontius 03.12.2011, 22:46:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Leontius ze dne 03.12.2011, 22:20:42

   Snad můj komentář nevyzněl příliš negativně, jsem jen zvyklý vypíchnout to, co mi nesedí, než pouze chválit :-D Povídka se mi líbila ;-) A komentáře níže jsem bohužel nečetl...
 ze dne 04.12.2011, 17:52:17  
   čertíček244: Ahoj,
vůbec ne, jsem za něj ráda, protože mě to pomáhá se posunout dál, takže pokud moje odpověď na tvůj komentář vyzněla tak, že se za něj zlobím, tak to není pravda :o).
PS: Taky nečtu komentáře pod sebou. :o)
 Leontius 03.12.2011, 22:20:42 Odpovědět 
   Zajímavé, celkově asi nejmrazivější a dost možná nejnápaditější. Snad bych jen více prostoru věnoval onomu tajemnému muži, než nějakým příšerkám. Působí v této povídce spíše jako vypůjčená rekvizita z laciných hororů. Spíše samoúčelně, nežli působivě, ale to může být jen můj názor. Zato onen pán mohl být zajímavější. Důkladný popis? Jeho motivy? Nějaké odkazy na minulost jeho… „působení". Určitě bych to uvítal spíše než ony ďáblíky. I ten taneční sál mohl být místem, kde by sis mohla krásně vyhrát s detaily a dodat mu třeba jakousi zvráceně-oslňující atmosféru. Ale to jsou už čistě mé myšlenky, které není třeba brát v úvahu :-D

Samotné užití "tajemné holčičky" je poměrně profláknuté, ale její opětovné objevení na konci povídky je už hodně klišoidní.

Ale opět zdůrazňuji: hezky napsáno a stejně mrazivé jako voda koncem listopadu O:-)

1
 ze dne 03.12.2011, 22:31:03  
   čertíček244: Ahoj,
díky za komentář. Já vím, že námět není nijak originální, ale jak jsem napsala v odpovědi na komentář od Yontalcara, potřebovala jsem se vypsat z jednoho nepříjemného snu, kde fungovala právě takováhle holčička a stejný dům.
Ty příšerky jsou tam přesně tak, jak se objevily v tom snu, možná, že tu být nemusely, ale zřejmě mají nějaký význam.
Vzhledem k tomu, že Yontalcar navrhuje pokračování (což tedy nevím, jestli do toho půjdu), tak se třeba o pánovi domu dovíš něco víc. :o)
Ještě jednou děkuji za komentář i za známku a přeji krásné adventní dny. Čírtě
 Lyrie 30.11.2011, 9:56:09 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lyrie ze dne 29.11.2011, 10:27:29

   Ano, ten záměr chápu, přesto si myslím, že v popisu parku mohla být zmínka - třeba nepatrná -, že někde v okolí je nějaká voda. Já bych pak nad tím nemusela hloubat :_) Protože já neznám žádný park, kde by bylo jezero. Snad nějaký ten okrasný rybníček (jezírko?). Městský park proto, že mi přišlo, že se to odehrává ve městě viz: šla se psem do parku. Kdyby bydlela na vsi někde v horách, prostě by ho vzala někam do lesa nebo na louku. Viz to děvčátko: lidi v městě se neznají, je tedy logické, že hrdinka dívenku nezná, na vsi by se jí to nestalo, tam si prakticky lidi vidí až do ložnice. A třeba je to úplně jinak.

Ale to jsou jen mé hnidopišské připomínky, na kvalitu příběhu nemají vliv, tak to prosím neber tak, že Ti to vyčítám. Jen občas moc přemýšlím :-))
 ze dne 30.11.2011, 19:59:03  
   čertíček244: Neboj, já jsem ráda za cokoliv, co mě posune dál, takže klidně si buď hnidopich, já jsem totiž taky, takže ti určitě nic vyčítat nebudu. Od toho tu přece jsou komentáře, abychom si v nich předali své postřehy... A já jsem ráda za každý komentář. Měj se krásně. Čírtě
 Yontalcar 30.11.2011, 1:16:57 Odpovědět 
   Ahoj! Jsem rád, že jsem se ještě dnes v noci pustil do čtení. Tvá povídka mě dokonale probudila k životu. Má v sobě silný a uhrančivý dotek tajemna. Nevím, jestli to byl od tebe úmysl nebo ne, ale ta malá holčička a tajemný svět za tepanou bránou mi připomněl atmosféru American McGee's Alice. Inspirovala ses tím? Úlisný mladík podle mě oplývá dostatečným charismatem stejně jako hlavní hrdinka Zina. Zajímalo by mě, co prožije za tepanou bránou Adam. Máš v plánu pokračování? Bylo by to skvělé, pokud ano. Docela rychle jsem se sžil s hrdiny. Zajímal by mě jejich další příběh.
 ze dne 30.11.2011, 19:56:10  
   čertíček244: Ahoj,
děkuji za milý komentář.
Inspiraci na tenhle horor ke mě vlastně přinesl jeden nepříjemný sen, ze kterého jsem se prostě vypsala. :o) :o)
Co prožije za tepanou branou Adam... hm, to nevím. Vlastně jsem, popravdě, vůbec neuvažovala o pokračování, takže jsi mě s tou myšlenkou docela zarazil. Takže nic neslíbím, napíšu: možná, někdy. Díky ještě jednou za komentář. Čírtě
 Aini 29.11.2011, 22:28:14 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 29.11.2011, 14:17:12

   To: čertíček244
Adam to také zvládne, když se Bella vrátila, znovu a zase někoho přivolá...
Bude to takový nekonečný příběh možná, bude-li tančit také s hostitelem.
:-)
 ze dne 30.11.2011, 19:48:41  
   čertíček244: Byla by to zajímavá představa, nechat Adama tančit s hostitelem... :o) Ale nekonečný příběh, to snad radši ne.
 Aini 29.11.2011, 14:17:12 Odpovědět 
   Ahojenky, tak tento příběh pro mne vyzněl jako hezká pohádka, s hororovou zápletkou a dobrým koncem. Napínavě napsáno, čtivé, bez problémů a chyb.
Hezké!
 ze dne 29.11.2011, 19:37:25  
   čertíček244: Aini... vážně dobrý konec, no nevím, nevím, jestli by ti Adam poděkoval :o). Asi ne... ale já ti určitě děkuji za komentář i za známku, ale a to hlavně, za tvoji návštěvu pod mým hororovým pokusem. Čírtě
 Lyrie 29.11.2011, 10:27:29 Odpovědět 
   Vložit do příběhu malé dítě - holčičku k tomu - by se mohlo zdát jako klišé, neboť zprvu neočekáváme nic strašného, je to přece jen dítě, které je ze své podstaty nevinné, což je asi základem velké většiny hororů. V tomto případě se to ale povedlo a holčička mi nijak nevadí. Autorka umí dobře načrtnout základní ženskou vlastnost a to strach o ztracené dítě a touhu mu pomoci, což se jí stává osudným. Čím víc postupuje s děvčátkem vstříc tajemnému domu, tím lépe nás autorka vtahuje do příběhu, který je správně atmosfericky vybaven - tichá, podmanivá hudba, mladý zlosyn vtahující nebohé duše do své moci, záhadný dům s tepanou bránou. To jsou správné atributy asi každého hororu. Přičtěme stvůry a máme tu pěknou, uvěřitelnou záhadu. V závěru by si člověk mohl vydechnout, ano, autorka nabízí vysvětlení, že mladá žena spadla do jezera (to, že se v parku zničehožnic nic vzalo jezero mě zprvu překvapilo, autorka o něm v úvodu nic neříká, přitom by stačil malilinkatý náznak, aby vše do sebe zapadlo jako klíček do zámku), ale na vysvětlení to snad postačí. Zvláště pak, když i Adam zaslechne tiché tóny a spatří nevinné oči té malé mršky.
 ze dne 29.11.2011, 19:42:41  
   čertíček244: Ahoj, Lyrie,
ráda tě tu vidím a děkuji ti za dlouhý komentář.
Skrýt čtenářům jezero byl záměr autora... hned od začátku jsem věděla, že ho odhalím až úplně na konci. Jsem ráda, že se mi, i přes to, že horory nepíšu, podařilo vykouzlit alespoň trochu té tajemné atmosféry.
Přeji krásný večer. Čírtě
 čuk 29.11.2011, 10:04:59 Odpovědět 
   Průnik do paralelního světa hrůzy, kdy jeden horor střídá druhý-jedna halucinace druhou (takový dům není asi velké novum, a chování jeho páne připomína jednoho psychopata z příběhu poručíka Colomba). Ale přechod z tohoto domu hrůzy v halucinace dané topením se, to se mi líbí. Stěžejním bodem bývá přestup z reality v hororovou situaci. Tady je převaděčem podivná holčička, které se oběť zprvu nebojí. Horor vidím i v pointě: možná, že i Adam bude zatažen do hororu, a kdo mu pomůže? Tohle by mohlo být i docela uvěřitelné. Přemýšlím, čeho je ta holčička symbolem, proč? Souvisí něco s těhotenstvím hrdinky (možná, že ji v život vyvolalo výčitka a "trestání" za podvědomou myšlenku na možnost potratu- vyvoláný pochybami o Adamovi- i ten bude potrestán?!)
 ze dne 29.11.2011, 19:46:17  
   čertíček244: Jo,jo, čuku,
takový dům není novinkou, ale, co v dnešní době je, že? Malá holčička je symbolem dosti věcí... může třeba symbolizovat i strach (všichni se přece v dětství bojíme sebemenšího stínu)... nevím, je to asi na čtenářích, jak si ji vyloží.
Děkuji za komentář a za návštěvu. Krásný večer. Čírtě
 Jackie Decker 28.11.2011, 9:44:06 Odpovědět 
   Hustý...
Tak ze všech těch, které jsem teďpo ránu přečetla tohle bylo jediné, kde mně opravdui přešel mráz po zádech. Ne pro příběh, ne proděj jako takový, i když byl velmi působivý, ale pro ten konec...
Nenašla jsem žádnou vyloženou nelogičnost. Líbilo se mi i to, že byl příběh napsám v Er formě. Možná trochu víc popsat stvůry s kterými Zina byla před druhým příchodem Pána, ale ani to není nezbytně nutné. Nepotřebovala jsi nic vysvětlovat, stačila ti hrůzná atmosféra a konec, který nepřestává čtenáře nutit k přemýšlení: A co bylo dál...?

Opravdu velmi povedené, přesně jak jsem čekala :)
 ze dne 28.11.2011, 21:03:21  
   čertíček244: Díky, Jackie, teď se červenám...
Ty stvůry, ano mohla jsem je popsat víc, ale proč vám nenechat prostor k zapojení vlastní představivosti.
Díky za komentář, známku a hlavně za návštěvu pod mým výtvorem. Čírtě
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
PSANEC PAUL &qu...
Danny Jé
Pět minut před ...
Apinby
Milenci
Doll
obr
obr obr obr
obr

PRIEPASŤ
Devona
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr