» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."

Publius Vergilius Maro

počet přístupů: 2141702

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Láska na křídlech SMS ::

olda	publikováno: 01.12.2011, 8:54

Básně...


	LÁSKA NA KŘÍDLECH SMS SAMOTA Usínám špatně… Zase sám… a přemítám o kráse ranní rosy, co chlad v srdci tak snadno změní na slzu. Když prázdné dlaně šustí po polštáři, tak přísloví mě náhle zamrazilo. To, o pátém kole u vozu… SESTŘIČKA Tvé dotyky bolest tiší a duší něžně hladí. Vím! Ve tvé přítomnosti nezaslechnu ani smrt, když znovu zaťuká na dveře nemocničního pokoje a její éterový parfém zavane… s tichým pohybem záclon zašedlých. Až život v přerývaném dechu odvane v nicotu… Zakřičím z posledních sil tak ať! Jen do konce mě hlaď, sestřičko moje… UKOLÉBAVKA Za oknem sen na křídlech motýlích hedvábí vlasů a vlahý dech. Zavři už oči, bojím se totiž spatřit v nich svoji tvář. BERMUNDSKÝ TROJÚHELNÍK Jak ztráty a nálezy, stíny s plameny tančí tango na cihlové zdi. Tušení barev černobílé fotografie realitu předčí. Fantazie spoutaná obručemi konvencí, jež praskají…? Když lžeme sami sobě s falešným úsměvem o lásce, štěstí, přátelství a bytí. Pro zdánlivou noblesnost… Pro přežití. A přitom s každou vteřinou nalézáme a ztrácíme! Současně. I ve snech, kterých se už začínáme bát. Však je tak opojné pohladit stín, či plamen na stěně. Stejná chuť, bez rizika… Dva slepí se vedou za ruce a Ruská ruleta pokračuje. Hra o život v bezpečí zrcadlového bludiště zmatků, kde přitom nelze žít, ni zabloudit, „pouze“ živořit… LÁSKA Zahlédl jsem nesmrtelnost lásky v tom ponurém šeru mého pokoje. V posledních letech nevídaný host! Však pozdní příval deště neutiší náhle dlouhou vyprahlost. Sklouzne jen po okoralém povrchu a dost. Proto tolik mluvím a vše co říkám, zní jen proto, abych překřičel sám sebe a ne mátl tebe. A vím, že půlnoc neúprosná již brzy odbije kostelní věž, nastane. A s vyhrnutým límcem půjdu zimou zase někam, až semafor tvých očí řekne větu, které se už nyní lekám: Tak už běž… NESPLNITELNÉ PŘÁNÍ Usínat v hřejivém objetí sametu tvého těla, jak na louce, kde slunce voní bylinami léčivými, v splynutí duší, co jednu tvoří a bloudily v osamění mnoha staletími. Když kohout ráno zakokrhá, po noci zrychleného dechu, rodí se den pohyby pomalými. V té chvíli je nekonečný Vesmír v slze štěstí a věčnost ve vteřině, v té, kdy tvoje ústa opět splynou s mými. NEJISTÁ SEZÓNA Vím, že minulost mě tíží a stáhla by nás ke dnu oba. Že nemám co nabídnout? Byla bys přece mladá vdova! Však dosti šprýmů laciných, ty neživí tu moji skepsi. Vždy jsem se chtěl rvát o život jak vlk, Dnes mlčky dávám přednost vytí se psy… ( S díky a omluvou Jiřímu Žáčkovi.) HRA S OHNĚM Jak tmou štvaná zvěř bojíme se stále jeden druhého. A pokojem ještě vibruje ozvěna vyplašených motýlů velkých slov. Co překřičet měla tichou pravdu v tom smíchu přes slzy… Že kdesi daleko za obzorem, kde oceán naděje splývá s nebem, je průzračný svět celistvý a jenom jeden, tam neplatí já ANI TY. Jen racci v ladném letu ví a škodolibě se chechtají… Tam v té zemi nikoho, zatím… se začneme bát jeden o druhého a co potom s tím!? NA PLNÝ PLYN… Černá obloha pláče, když léto zas podzimem umírá. Mokré listí v poryvech bodá do tváří, kdy polykáme tmu beznaděje. Po kapkách pohár s bolestí přetéká prázdnota tím bubnováním do nahých větví vzývá naději. ……….. Sešlápnu plyn až k podlaze a pojedu zas co to dá. Kužely světel cestu nahmatám. Kašlu na předpisy. Možná to zase bude jako kdysi třeba budu míti větší štěstí, že mě to totiž k smrti unaví, neb přečetl jsem dávno motto: Když o život jde, proč myslet na zdraví. ČASNÉ RÁNO Budu si pamatovat tu tvoji rozcuchanost, co ránem zavoněla do tmy, kdy v chvatu vracel se zas řád a v záři reflektorů blýskl v dlani pozdrav letmý… RAKOVINA Zítra zas kontrola. Osud už opět zuby cení. Poslouchám Requiem co ruší dilema: Bude to ortel zas, či další rozhřešení? LÁSKA NA KŘÍDLECH SMS Už dál nemohu..! Mám SMSkový absťák. Musím pípnout do tvého pokoje, abych uvěřil, že pořád ještě žiji. A řekl ti, že je tomu tak díky tobě a pro tebe, když v Noře mě pavouci ovíjejí sítěmi smutku, který duši prostupuje, když sním o slunci, co mlhu poráží a tříští se o vysněné útesy, na kterých jsme splynuli za každého počasí ve věčném, sladkém objetí. HRA NA ADVENT Dnes ráno jsem byl v kostele. Už třetí svíce hoří, ale nehřeje v tom adventním tichu. Mám duši jako prázdnou kapsu. Tu slova kněze nenaplní, jen protékají prostorem. Což ohlušit to ticho lahví laciného chlastu? SPÁNEK Znám ty sny, co budou se ti zdát v čase vánočním. A já jsem prošel spánkem bezesným… Hladím tě po vlasech a šeptám: Spi… Mizím zas v mrazivé dálce nadýchané vločky můj stín přikryjí. JINAM… Za oknem tiše padá sníh. Sen za oponou z černého sametu. Stále dětské oči zamknou hebké mříže řas a propadáš se v sladkou samotu. Zas a zas… VĚČNĚ NEDOKONČENÁ Zůstal mi na rameni důlek jak v peřinách. Lehounká vůně a neodbytný strach ze sebe i míry tvé trpělivosti. Zda nebude překročena láskou k tobě, co sladce bolestně mě ochromuje… Rty na tvé šíji. Hladím samet tvého těla, pevná ňadra vlhký klín. Ve víru vlasů s polibky vášnivými se prsty proplétají a moje tělo splývá s tvým. REZONANCE Chybíš mi. Tvoje tělo, úsměv, hlas, průzračný pohled i hebký vlas. Mrznu samotou a škodolibé stopy ve sněhu vedou v kruhu odnikud nikam. Chci prožít zimu jen v rezonanci dvou srdcí a letmých dotyků. POSLEDNÍ RŮŽE Labutí píseň poslední růže maják v moři vybledlých barev v tichém doprovodu smyčců zlátnoucího listí. Krása dočasnosti v tom dlouhém vonném výdechu… JAK SYSIFOS Schoulen ve tvém náručí. doplnit vždy síly. Na rány přiložit listy Jitrocele a všechny bolesti i pochybnosti nést životem i za tebe. Beze zbytku, cele… BUDOUCNOST Zahlédl jsem nesmrtelnost lásky, V ponurém šeru tvého pokoje Léta nevídaný host. Proto náhle tolik mluvím, Abych překřičel sám sebe, Neboť vím, Že půlnoc neúprosná brzy Vznešeným hlasem zvonu kostelního Odbije… Pak semafor tvých očí řekne větu, Které se už nyní bojím: „Tak už běž!“ DALŠÍ ROK Ranní výdech jara probouzí naději po chladných dnech a nocích mrazivých. Příslib duhy barev a sálajících cest, jež všechny vedou ze tmy do šťastně oslnivé pohádky krajiny letní.


celkové hodnocení autora: 99.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 9		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 43		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Zdenina	11.01.2012, 16:52:24

líbí

velvetka	04.12.2011, 8:42:14

Vrátila jsem se. Tvé verše jsou totiž vzácně hebké.

velvetka	03.12.2011, 19:37:31

Povedené a oslovující.

Lyrie	02.12.2011, 20:07:05

Moc krásné verše, dávám do oblíbených. Zcela určitě se k nim budu vracet.

obaleč	02.12.2011, 12:11:42

Četla jsem jedním dechem, všechny jsou moc krásné a bylo mi líto,že jsem na konci. Budu se těšit na další.

zahradník	01.12.2011, 23:18:43

Moc krásné básně (či celá sbírka), opravdová Poezie (vyzrálá, skutečná, na hotovo, stačí už jen poslat nakladateli). Děkuji za zážitek!

100Wzarovka	01.12.2011, 9:31:36

My všichni, kdo jsme procházeli a procházíme tou cestou tmavých tunelů a náhlých oslnění, my, co máme v diářích poznačeno, kdy jdeme na další životní konkurz, Ti moc dobře rozumíme. Abych mluvila za sebe : Tvoje vereše mi mluví z duše, ale tuto etapu už jsem nakonec opustila a zvolila cestu - jak říká klasik - k jaru, k jaru... Dobře se po ní jde, pojď taky! Za 1 , pro mně hlavně Ukolébavka a Budoucnost

čuk	01.12.2011, 8:55:42

Buď vítán na saspi. Těšíme se na tvé další básně.

čuk	01.12.2011, 8:53:33

Soubor krátkých básní, možná opravdu posílaných pomocí sms. Osamělost a tíha nemoci, kdy hrozí bezvýchodnost, je plašena vzpomínkami na lásku i současnými vyznáními s tóny bolesti a nejistoty. Básník uzavřený do odlišnosti hledá únikové cesty pro srdce i duši a daří se mu to. Píše křehce a pravdivě, a současně vášnivě a bolestně, neboť to co chybí a je upíráno teď, co uzavírá do samoty, se dá překlenou pocitem vzájemnosti a blízkosti, s nadějí, že zase přijde a setrvá, že svět se znovu otevře. V smutných pocitech stále zůstává svět krásný a s nadějí. Je nutno věřit v lásku , že v semaforu očí setrvá zelená: půjdeme spolu.