obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915230 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39283 příspěvků, 5723 autorů a 389267 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dva životy - Kapitola druhá ::

 autor Trenz publikováno: 02.12.2011, 23:35  
 

Kapitola druhá

6. října 2010

Teresa Hawthorne se protáhla v posteli a podívala se na budík. Ukazoval 7:30. Za hodinu a půl bude muset být v práci a cesta ji tam trvala bezmála tři čtvrtě hodiny metrem. Teresa vlastnila auto, ale hrozně nerada s ním jezdila po Londýně. Nechávala si ho spíše na víkendy, kdy jezdila za svou tetou do Suffolku. Rodiče neměla. Zemřeli při tragické nehodě, když jí bylo osm. Od té doby ji vychovávala teta s úctou k četbě. Proto se v době dospívání rozhodla stát se novinářkou v oblasti literárního umění a krátce po škole začala pracovat pro časopis Art.
Vykopala se z postele a zamířila do koupelny, aby provedla ranní hygienu. Převlékla se do spodního prádla a běžela do kuchyně postavit na čaj. Zběžně mrkla na hodiny. Čas se posunul o čtvrt hodiny. Počkala, až se voda uvaří, zalila připravený sáček a šla se doobléknout. Už zbývalo se jen učesat, nalíčit, vypít čaj a zamířit do práce. Den jako každý jiný. Pracovala pro Art bezmála osm let a za tu dobu se setkala s mnoha autory, udělala mnoho rozhovorů a našla si spoustu přátel, ale dosud nepotkala muže, s kterým by se chtěla usadit a založit rodinu. Táhlo ji na třicítku. Její biologické hodiny dosud netikaly, avšak když viděla maminy tlačící před sebou kočárek, pomyslela si, že je připravená.

Pět minut před začátkem své pracovní doby dorazila Teresa na své pracoviště a hned se jí do cesty postavila její zrzavá krátkovlasá kolegyně.
„Šéfka s tebou chce mluvit, Tess. Měla bys jít za ní hned.“
Teresa udiveně zamrkala.
„Co jsem provedla?“
Mia pokrčila rameny.
„Netuším, ale ať je to, co je to, Gina trvala na tom, abych tě k ní poslala hned, jak tě uvidím.“
Mia potřásla hlavou.
„Řeknu ti, že není žádný med být její asistentkou.“
Teresa se krátce zasmála.
„Řekla bych, že tuhle práci zatím zvládáš perfektně,“ povzbudila ji a poté zamířila ke dveřím šéfredaktorky Giny Orson. Před dveřmi se zhluboka nadechla, s výdechem zaklepala a po vyzvání vešla dovnitř. Gina byla vysoká, dlouhonohá černoška s dlouhými černými kudrnatými vlasy po lopatky, s čokoládovýma očima a oblečena vždy podle nejnovější módy. Teresu vždycky zajímalo, jak se dostala bývalá modelka k práci pro časopis o umění, avšak nikdy nenalezla dost odvahy, aby se jí na to zeptala. Gina netrpěla manýry, nežádala po svých redaktorech nemožné a nebudila je ve tři ráno, aby je popohnala s jejich články, a přesto nebo právě proto k ní chovali respekt.
„Chtěla jsi se mnou mluvit, Gino?“ zeptala se jí Tess, zavírajíc dveře.
„Ano, chtěla. Prosím, posaď se,“ požádala ji Gina s vážným výrazem a ukázala na křeslo před svým pracovním stolem. Teresa se do něj celá zneklidněná posadila. Nevzpomínala si, že by se něčím provinila. Nebo že by došlo snad na snižování stavů, o kterém se v redakci už několik týdnů šuškalo? Gina si všimla napjatého výrazu v její tváři, a proto rychle řekla: „Neboj se. Nechystám se tě vyhodit. Ani kohokoliv jiného. Jde o laskavost, o kterou tě chci požádat.“
„Aha,“ bylo jediné, nač se Teresa zmohla, i když věděla, že se od ní čeká spíše něco hlubokomyslnějšího. Gina se opřela o desku stolu a sáhla dozadu pro modré desky, aby je vzápětí předala Terese. Ta si je vzala, otevřela a přečetla nadpis Láska bez hranic od Julie Bishop.
Teresa se na Ginu tázavě podívala.
„Je to první kapitola její nově připravované knihy a myslím, že by bylo vhodné ji na toto téma vyzpovídat.“
„V čem je háček?“ bylo jasné, že je v něčem háček. Vždycky byl.
„Souhlasila s rozhovorem pod podmínkou, že se uskuteční v domě jejího bratra.“
Teresino čelo se zkrabatilo.
„V domě Alexandra Harewooda?“
„Ano,“ odpověděla Gina opatrně a čekala, jak velký bude výbuch. Teresa a Alexander měli románek, který pro Teresu neskončil dobře. Gina věděla, oč jí žádá, ale paní Bishop si vyžádala přesně ji.
„Proč já?“ otázala se Teresa poté, co dostala vztek, který se jí vzmáhal jen při pomyšlení na Alexandra Harewooda, pod kontrolu.
„Už jsi s ní pár rozhovorů udělala. Nabízela jsem ji Tima nebo Deboru, ale chtěla jen tebe. Zřejmě souhlasí s mým názorem, že jsi nejlepší. A taky jste bývaly přítelkyně.“
„Pořád jsme. Jen už se tolik nevídáme,“ zamručela Teresa.
„Vím, že je to pro tebe těžké, ale ten rozhovor by byl pro časopis opravdu dobrý.“
Teresa mlčela.
„Samozřejmě je to rozhodnutí na tobě. Mám tě ráda, i když je to neprofesionální, a nechci tě do ničeho nutit. Možná kdybys sama promluvila s Julií, souhlasila by s někým jiným, i když se mi zdála velmi neoblomná v této záležitosti. Zajímavostí je, že má hlavní hrdinka stejné příjmení jako ty.“
Teresa si nešťastně povzdechla. Julie moc dobře věděla, že Teresu bude zajímat, proč jí dala její příjmení.
„Jen kvůli tobě, Gino. Doufej, že neskončím ve vězení za pokus nebo přímo za vraždu, protože přísahám, že jestli ho uvidím, na místě ho uškrtím.“
„Rozumím. Instrukce ti předá Mia. Hodně štěstí a pevných nervů, Tereso, a šťastnou cestu,“ popřála jí Gina a vyprovodila ji z kanceláře.

Toho dne odpoledne se Tess procházela se svou nejlepší kamarádkou Emmou Redbery v parku za Londýnským vyhlídkovým Okem kolem umělců představujících živé sochy, hrajících na kytary a žonglujících. Obvykle je ráda pozorovala a čas od času odměnila drobnými, avšak tentokrát se její myšlenky odebíraly zcela jiným směrem. Emma, vystudovaná psycholožka živíce se především malováním a prodejem obrazů, byla drobná štíhlá blondýnka s kudrnatými blond vlasy do půli pasu se zelenomodrýma očima, růžolícími tvářemi a plná života, nyní pozorně naslouchaje Terese, která si stěžovala na úkol, který jí její šéfredaktorka uložila.
Chápala, proč je naštvaná. Seděla vedle ní a držela jí za ruku, když si kvůli Alexandrovi Harewoodovi mohla oči vyplakat. Stála při ní, když se rozhodla zbavit svých nádherných dlouhých hustých vlasů, aby jí nepřipomínaly chvíle s ním. Zůstávala u ní, neboť jí musela rozptýlit o jejích destruktivních myšlenek. Alexander Harewood jí téměř zničil život. Srazil ji až na úplné dno. A teď jí její šéfredaktorka žádala, aby se vydala do jeho domu, udělala rozhovor s Julii Bishop a nepochybně se tak střetla i s Alexandrem.
„Vím, že je to pro tebe těžké, Tess. Já vím, co sis prožila. Byla jsem u toho. Ale už jsou to tři roky. Alexander Harewood nesmí tvůj život ovládat do nekonečna. Je na čase, aby ses přes tu ztrátu přenesla. On nezemřel. Dal ti kopačky. Užil si s tebou a našel si jinou. Jako tvá nejlepší kamarádka lituju, že to musím říct, ale musíš to vědět. Musíš si to uvědomit, pochopit to a přijmout. Alexander Harewood není středobod tvého vesmíru. Až tam přijdeš, až se s ním setkáš, mysli na to. A pravidlo číslo jedno. Pravidlo, které za žádných okolností nesmíš porušit. Nikdy, opakuju nikdy, se znovu nevyspi s Alexandrem Harewoodem. Ani kdyby se před tebou producíroval nahý. Ani kdyby tě zahrnoval lichotkami, růžemi, čokoládou a ani diamanty se nesmíš nechat zlákat. Mít s ním sex je přímá cesta do pekla. Rozumíš tomu, Tess?“
„Ano, rozumím.“
„Řiď se tím a přežiješ pobyt v jeho domě bez úhony.“
„Udělám, jak říkáš.“
„Myslím to v dobrém, zlatíčko. Nechci, aby ti znovu ublížil. Toť vše.“
„Já vím. Já jen…“ Tess si povzdechla a posadila se na nejbližší lavičku. Emma se usadila vedle ní.
„Nemyslela jsem si, že ho ještě někdy uvidím. Myslela jsem, že jsem tuhle kapitolu svého života už ukončila. Žila jsem v domnění, že se nikdy znovu nepotkáme. Mám strach, Emmo.“
Emma zlehka položila dlaň na Tessinu ruku.
„Můžeš mi kdykoliv napsat nebo zavolat. Jsem tu pro tebe, zlatíčko.“
Teresa přikývla a Emma se na ni povzbudivě usmála.
„Na jak dlouho tam máš jet?“
„Zahrnuje to minimálně jedno přespání. Julie chce, abych tam byla už den předem, než ona dorazí. Nerozumím proč.“
„Ať je to z jakéhokoliv důvodu, jistě to zvládneš,“ podívala se na hodinky.
„Už je spousta hodin. Musím jít. Rodinka na mě čeká doma s večeří. Pamatuj na pravidlo číslo jedno a všechno dobře dopadne.“
Emma vyskočila na nohy a počkala, až se Teresa postaví. Pak jí prudce objala, popřála jí štěstí a utíkala ke své přítelkyni Jennifer a jejich adoptovanému dvouletému synovi Timmymu.

Cesta do Eastbourne, kde v blízkosti moře stálo sídlo Alexandra Harewooda, postaveno již bezmála před sto padesáti lety, jí zabrala necelé dvě hodinky. Zastavila na příjezdové cestě, vytáhla ze zadního sedadla zavazadlo, zabouchla dvířka a vydala se ke dveřím. Zazvonila u nich a čekala, až ji někdo otevře. Dveře se otevřely a stála v nich žena s prošedivělými vlasy staženými v culíku.
„Slečna Hawthorne. Je potěšení vás zase vidět. Prosím, pojďte dál.“
„Děkuju, paní Gibbs. Také vás ráda vidím. Chyběla jste mi.“
„Ohlásím vás. Počkejte v obývacím pokoji. Cestu si pamatujete, ano?“
„Ano, pamatuju.“
„Zavazadlo si nechte tady. Postarám se o něj.“
Kdyby Teresa paní Gibbs neznala, měla by obavy o její zdraví, když by jí nechala nést své zavazadlo, i když v něm měla jen pár kousků oblečení, ale paní Gibbs nebyla žádná křehotinka. Sloužila v rodině Harewoodů již téměř padesát let. Prakticky Alexandra vychovala, když se jeho matka věnovala jen a pouze Julii. Teresa čas od času přemýšlela, kdy se Alexander zkazil a stal se z něj takový děvkař.
Vstoupila do obývacího pokoje a přelétla ho pohledem. I rámeček s fotkou nad krbem byl velmi luxusní. Fotka vypadala na první pohled jako z reklamy na dobrou rodinu. Alan Harewood se svou ženou Mary Harewood a dvě jejich děti. Čtrnáctiletý Alexander a osmiletá Julie. Všichni čistí a upravení jako ze škatulky, avšak v pohledu sourozenců chybělo rodinné štěstí. Neusmívali se. Stáli tam strnule jako sochy vytesané z mramoru. Tess znala jejich rodinnou historii, a když se tak dívala na tu fotografii, znovu děkovala své tetě, že s ní zažila tak skvělé dětství.
Pohledem se přesunula k vitríně, ve které se nacházely suvenýry a cestopisy. Přistoupila blíž, aby si mohla přečíst názvy. Egypt, Alžír, Zimbabwe, Čína, Tibet, Japonsko, Aljaška, Spojené státy křížem krážem, Mexiko, Peru, Brazílie a Nový Zéland od severu k jihu a obráceně. Když spolu žili, procestovala s ním celou Velkou Británii a Irsko k tomu. Na ty chvíle s ním však nesměla myslet. Musela ho vymazat ze svého života. Brát ho jen jako příbuzného Julie. Dokáže to vůbec někdy?
Zamrkala, aby se vrátila do reality a v odrazu vitríny spatřila muže, na kterého se tři roky snažila zapomenout. Celá ztuhla. Kdyby do ní teď někdo strčil, nejspíš by spadla na zem jako prkno. Přesto jí to nedalo, aby si ho v odrazu neprohlédla. Neměla odvahu stanout mu tváří v tvář. Aspoň zatím ne. Možná nebude tak krásný, jako si ho pamatovala. Příštích několik vteřin ji krutě vyvedlo z jejího omylu. Bohatě husté vlasy jí připomněly, s jakou vášní do nich zabořovala své prsty a přitahovala si jeho úzké rty ke svým. Temně modré oči se na ni kdysi dívaly s láskou a něhou, i když nyní věřila, že to byla jen lež. Svalnatá hruď se rýsovala pod upnutým tričkem a Tess se přistihla, že se červená při vzpomínce, kdy se k sobě tiskli nazí a vyčerpaní z vášnivého milování.
„Ahoj, Tess,“ pozdravil jí Alexander a jeho hlas ji rozechvěl, navzdory doufání, že se to nestane. V duchu se napomenula a přinutila se k němu otočit, aby mu čelila. Tím mu poskytla možnost, aby si ji prohlédl. Měřila půl hlav méně než on. Kdysi dlouhé a husté vlasy vyměnila za sportovní sestřih. Ne že by ji neslušel, ale dlouhé a husté vlasy patřily mezi první věci, které ho na ženách zaujaly a co se mu na Tess velmi líbilo, i když měla i mnoho jiných fyzických předností jako měkké rty, prsa, která byla jako stvořená do jeho dlaní a dokonale vytvarovaný zadeček díky hodinám a hodinám běhání. Na okamžik se zabýval otázkou, jestli její rty chutnají stále stejně jako před třemi lety. Byl si jistý, že by to poznal.
„Ahoj, Alexi,“ odvětila mu s chladným tónem v hlase, dělající mezi pozdravem a jménem krátkou pauzu.
„Rád tě zase vidím.“
„Nemůžu říct to samé,“ odpověděla a bedlivě sledovala jeho reakci. Ani nemrkl a pokračoval, jako by si to předem natrénoval před zrcadlem, nebo mu to někdo poradil: „Jsem rád, že jsi dorazila.“
„Přišla jsem za Julií. Kde je?!“ ať už se snaží být milý z jakéhokoliv důvodu, nehodlá být milá ona k němu. Nijak mu tady svůj pobyt neusnadní.
„Přijede později. To přece víš.“
„Ale nevím, proč jsem tady.“
„Aby sis udělala pohodlí. V klidu si vše připravila.“
Neodpověděla mu, doufaje, že odejde a ona se bude moct s nastalou situací vyrovnat. Ač se snažila sebevíc, nedokázala dostat své splašené srdce pod kontrolu. Nesmí dát nic najevo. Nesmí mu podlehnout. Nesmí mu odpustit. Jinak všechna její snaha být paní svého života přijde vniveč. Dívali se na sebe dlouhé minuty a ani jeden se nedokázal pohnout.
V tom Alexandrovi zazvonil mobil. Jen velmi neochotně odtrhl pohled od Tess a podíval se, kdo mu volá. Popřál Tess příjemný pobyt a odkráčel pryč mluvící s někým do telefonu. Tess si pomyslela, že to nejspíš bude nějaká jeho nová dáma a kousla se do rtu. Nemělo by jí na tom záležet. Je tu kvůli Julii. Jen kvůli ní. Musí se soustředit a hlavně neporušit pravidlo číslo jedno. Hlavně ho neporušit. Opakovala si ho celou cestu až k paní Gibbs a pak znovu do pokoje, ve kterém na ni již čekal její kufr.

Po večeři, u které k velké úlevě Tess, Alexander neseděl, stála ve svém pokoji a přemýšlela, co bude po zbytek večera dělat. Neodbila ještě ani osmá a ani se necítila unavená. Možná by mohla obhlídnout dům. Zjistit, jak moc se od její návštěvy změnil. Co když ale narazí na něco, co by svědčilo o přítomnosti dam, které si sem jistě vodil? Co když si dnes večer nějakou přivede? Možná by nejdřív měla napsat tetě. Slíbila jí přece, že ji bude informovat, až bude znova dělat rozhovor s Julií. Vytáhla notebook, zapojila ho do sítě a napsala tetě email.
Pak vstala a vyšla z pokoje. Rozhodla se projít nejprve první patro. Všechny dveře byly otevřené, jako by čekala, až do nich nahlédne. Nepřekvapilo by ji, kdyby si paní Gibbs pamatovala její šťouravou povahu. Když s Alexandrem chodila, paní Gibbs se jí občas ptala, jestli si zvolila správné zaměření v oboru žurnalistiky. Prošla kolem druhého pokoje pro hosty, koupelny, další koupelny, až se zastavila u dveří Alexandrovi ložnice. Všechno tam vypadalo naprosto stejně, jako si to pamatovala. Dokonce to tam vonělo stejně. Nerozuměla tomu. Jak si to po třech letech může pořád pamatovat? Přinutila se jít dál. Nemůže se zabývat minulostí. Nikdy se nevrátí zpět, co bylo dřív. Nesmí. Na konci chodby objevila, že přece jen ne všechny dveře jsou otevřené a poskytnuté k nahlédnutí. Jedny dveře vyrobené z dubového dřeva zůstaly zavřené a zamčené, pečlivě střežící tajemství skrývající se za nimi. Když nad tím přemýšlela, nikdy tam nebyla. Co tam skrýval? Sbíral snad kalhotky žen, se kterými se vyspal, jako trofeje? Přechovával tam marihuanu? Ukrýval tam hromadu peněz? Nezodpovězené otázky jí vrtaly hlavou.
Ozvalo se za ní zakašlání. Rychle se otočila a spatřila paní Gibbs.
„Chycena při činu,“ pomyslela si Tess a doufala, že na ni není její rozpoložení znát.
„Ztratila jste se, slečno Hawthorne?“
„Ne, já jen… Nemohla jsem spát, a tak jsem se šla projít.“
„Možná sklenice mléka by vám mohla usnadnit usínání. Prosím, pojďte se mnou do kuchyně.“
„Děkuju. To je od vás velmi laskavé, paní Gibbs, ale nerada bych vás takhle večer obtěžovala.“
Paní Gibbs se vřele usmála a Tess to připomnělo, jak dobře s ní vycházela, když tady žila. Napadlo ji, že by na to mohly navázat.
„Ale, drahoušku. Vy mě přece nikdy neobtěžujete. Jen pojďte. Uvidíte, jak se vám po mléku bude dobře spát.“
„Když jinak nedáte,“ souhlasila nakonec Tess.
V kuchyni položila jednu skleničku teplého mléka před Tess a jednu si položila k sobě.
„Řekněte mi, slečno Hawthorne…“
„Říkejte mi Tess.“
„Jistě drahoušku. Řekněte mi, Tess, jak se máte?“
„Dobře, nestěžuju si,“ zalhala Tess. Copak jí mohla vykládat, že se ani po třech letech nevzpamatovala z rozchodu s Alexandrem? Copak jí mohla říct, že se jen stěží drží, aby se mu nevrhla kolem krku a nezatáhla ho do nejbližší postele? Copak se jí mohla svěřit, že navzdory všemu, co si myslela, v co doufala, nepřestala Alexandra milovat? Když ho uviděla a uslyšela, jen silou vůle se ovládla. Jen bolest z rozchodu, kterou stále cítila, ji zastavila. Emma by ji zabila, kdyby si tím měla projít znova.
„Doufám, že vašemu příteli nevadí, že nejste doma.“
„Nemám přítele,“ odpověděla Tess ledabyle, ale svůj obličej schovala do skleničky s mlékem. Proto neviděla spokojený úsměv paní Gibbs. Tess dopila mléko, vstala, poděkovala a s přáním dobré noci zamířila do svého pokoje, ve kterém zkontrolovala elektronickou poštu. Teta jí napsala, ať se jí rozhovor vydaří a ať jí dá vědět, kdyby se něco dělo. Zaklapla notebook, šla se osprchovat, převléct do pyžama a nakonec, znavena cestou i setkáním s Alexandrem, usnula, jakmile si lehla do postele a položila hlavu na polštář.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.12.2011, 12:05:19 Odpovědět 
   Zdravím.

Zároveň se omlouvám za nepublikaci této části - zdraví neporučíme. Souhlasím s komentářem kolegy a jsem zvědavý, do jaké míry se onen "časový posun" (či posuv) odrazí v samotném ději (napadá mě, zda by se čistě náhodou nemohly obě hrdinky vyměnit v čase - nejspíš by to bylo příliš fantastické), logičtější a střídmější řešení se naskýtá v objevování "minulého života" na tomto panském sídle, ale kdo ví? Pozor na ji/jí - občas se najde chybička. Tož tak!

P.S. Příští část snad budu mít ve svých spárech znovu má maličkost...
 čuk 02.12.2011, 10:14:49 Odpovědět 
   Druhý díl je rázně časově posunut. Vše se změnilo:příběh je víc rozpovídán, myšlení a reakce osob roztěkanější. vztahy zaměstnavatel- zaměstnanec uvolněnejší, stejně tak jako pojetí vzájemných vztahů kořeněných sexem. Rovněž vztahy osob odlišného pohlaví jsou neformálnější a uvolněnější. Opakuje se příjezd ženy do sídla výše postaveného muže, s jiným cílem. Zápletka "lásky" z prvního dílu je již víc rozvedena, prošla už stadiem rozchodu. Co bylo v prvním díle naznačeno v jiných kulisách, je přetransformováno do současnosti. Spojovací článek v podobě stejného příjmení hrdiny je pouze naznačen. Srovnávání vývoje skutečnosti i psychologie postav se už rýsuje. Vše překryto poněkud červenoknihovním nádechem: uvidíme v dalších dílech. bude-li toto podstatné anebo je-li užito jako maska, jako určitý poutač. Možná, že próza se bude zabývat rozdíly, danými časovým posunem.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Mimozemský živo...
LT
Praha ha-ha
Centurio
Eretea II - 10....
Garathea
obr
obr obr obr
obr

VajeČína
Suneatress
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr