A tak tu máme prosinec
Na moje oblíbený schody padla kosa
Okno se starým oloupaným rámem
Jednou tabulkou vidím holej habr
A druhou dub
Chameleón k přisedlýmu domku rýnám - parapetům
A ještě na chvíli bude tráva kousatelná
Za domem vyšlapali cestu podél níž zatloukali
Zákaz vstupu
Takže musí bejt zbytečný pokládat otázku
Dá se otevřít ta zrezlá branka?
Jeden bezdomovec mi totiž nabídl za cigáro klíč
Od celýho města
Sedím na schodech z betonu
Asi naivně pokládám vedle sebe kámen
Mám horkej grog a všechny ty modernizovaný lampy
Vypadaj jak vánoční trh z konce padesátejch let
Jen mi chybí gramofon trocha jazzu v baloňáku
nebo snad Non, je ne regrette rien
Ještě dneska to zpívá šíleně smutná ženská
V hospodě u nádraží
Osobitou verzí la na-na lá
A dneska půjdu zapálit na hrob svíčku
Protože podle mě
Má i pes svou duši hlavně moje dětství
Takže pane abbé
Podejte mi tamtu láhev červenýho hřebíček skořici
Pomeranč a hrst vzpomínek
Než to svařím ještě by to chtělo osladit
A potom
Nad prokřehlou zemí zase rozpomenu
Na hravou rebelii