obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915445 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5754 autorů a 391046 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Piková dáma (14.kapitola) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Piková dáma
 autor Jackie Decker publikováno: 06.12.2011, 14:26  
Karty se přesouvají od Paulla Grahama k novému majiteli. Pikový kluk, jde žádat o radu Pikové Eso. Jak se k tomu všemu postaví Žolík?
 

Pikové Eso


Žolík opustil Klukův pokoj a princ Pikového rodu zcela osaměl. Slova Žolíka se mu nedařilo vyhnat z hlavy. Opravdu napomáhal záměrům Křížového žolíka? A pokud ano, může to ještě nějak napravit? Co vlastně doopravdy, chce? Proč tohle všechno dělá? Právě on?

Znovu se zahleděl na obraz na stěně, kudy se díval do světa lidí jakoby právě v tom pohledu mohl nalézt nějaké rozuzlení.


***


Po té co Paull Graham spatřil na srdcovém esu Glenovu tvář rozhodil všechny karty po místnosti a vztekle v jakémsi amoku, nepříčetně mrštil dřevěnou schránkou proti mřížím a rozesmál se šíleným smíchem. Krev se v něm vařila a tak se chytil za hlavu v naději, že přeci jen všechny tyto nesmyslné vidiny a představy dokáže z hlavy vytěsnit. Nebylo to možné. Karty nemohly vědět, že Glena Morrise miloval a i kdyby, teď už to přeci tak není, nebo ano?

Dýchal přerývaně. Potácel se po místnosti šlapal po kartách rozházených po podlaze a vydával při tom zvláštní zvuky. Střídal hekání jako při běhu se skřeky připomínajícími nějaké zvíře. Slzy se mu draly z očí. Odmítal si připustit, že se to všechno děje doopravdy. Nemohl…

Sesul se k zemi. Kdyby se ho někdo zeptal jak dlouho u něj tento stav amoku trval, nedokázal by odpovědět. Později mu na tuto chvíli měla zbýt jen mlhavá vzpomínka.. Větrací šachtou byl do místnosti vehnán plyn navozující vězňům spánek. Sotva plyn vyprchal, otevřely se mříže a dovnitř vešli dva strážci. Byli to muži, jakých korporace TaEC zaměstnávala bezpočet. Ostatně i Paull Graham býval takovým mužem.

Rozhlédli se po místnosti a jeden druhému věnovali tázavý pohled.

„Co se tu stalo?“ zeptal se jeden z nich.

- „Nevim…“ odvětil jeho kolega a nohou rozhrnul starodávné karty.

„Musíme ho uložit a připravit kriospánek.“ Rozhodl první zjevně odhodlaný karet si více nevšímat.

- „Jo jasně…“ přitakal druhý muž a společnými silami pak zvedli Paulla Grahama na postel. Do zdířky ve stěně pak vstrčil první z nich speciální tyčku plnící úlohu klíče a zároveň spouštěcího spínače. Ten druhý vědom si toho, že ho při této úloze, kdy se ze stropu spustila sklu podobná kopulu zakrývající postel i s vězněm a následně jeho spolupracovník zahájí generování počítačem řízeného umělého spánku, nebude potřeba, začal sbírat karty rozsypané po zemi.

„Co blbneš, Georgei?“ Zeptal se ho trochu popuzeně muž, který se soustředil na spuštění spánku.

- „Mám to tu snad nechat, Hansi? Až ho vyložíme v dolech na Marsu tak bude spát a až ho probudí už to nebude potřebovat, ne? Krom toho to mi už budeme pryč, tak co…?“ obhajoval své počínání George. Hans jen pokýval hlavou jakoby říkal, „No co můžu dělat, je to tvá věc…“

***


„Hledáš odpovědi, princi?“ zazněl odnikud starý moudrý hlas. Pikový Kluk se rozhlédl po pokoji, jak se lekl, ale ihned co si ověřil, že je v místnosti sám, uvědomil si komu, že tento hlas patří. Sklopil hlavu…

„Vyslechnu tě, žádáš-li si radu. Přijď za mnou a poznáš odpovědi. Ale sám dobře uvaž, zda a jaké doopravdy chceš znát. Odpovím ti popravdě ale pravda má tu zvláštní moc, že ne vždy bývá doceněna, že umí být bolestivější než jakákoliv lež…“

Slyšet hlas Pikového Esa ho uvrhlo do ještě větší bezradnosti než předtím. Kdyby byl smrtelný snad by se to dalo přirovnat k depresi, ale on přeci neměl vůbec nic takového cítit. Neměl mít vlastně žádné emoce, tak jak to, že byl jiný…?

Díval se na své prázdné dlaně a střídavě sledoval i skrze obraz jak se karty přesouvají k jinému ze smrtelných lidí. Jak Dva strážci vězeňského transportu opouštějí celu Paulla Grahama, zvláštního muže, kterému dával svou radu. „Přijdu…“ zašeptal tiše. Potřeboval vědět zda má ještě nějak zasahovat, jestli má vůbec nějaké právo chtít po čem zatoužil…

Kroky pikového Kluka se rozléhaly hradními chodbami, které se až na něj jevily prázdné. Kdyby měl srdce, tlouklo by nyní rychleji plné tísně a očekávání. Pospíchal do nejvyšší hradní věže, kde Eso sídlilo.

Když konečně stanul přede dveřmi na nichž zářily i v tomto světě karet starodávné runy, svým stříbrným světlem, přitiskl třesoucí se ruku na jeden ze symbolů a cesta se mu otevřela. Vešel…

Buch…

Dveře se zavřely. Stařec vystoupivší z karty naproti dveřím, kde se stkvěl výsostný strom moudrosti věků, upřel své oči do těch jeho a Kluk se cítil bezradný. Proč vlastně přišel? Nedokázal polapit své těkavé myšlenky.

„Vypověz mi tedy, co tě trápí, princi?“ řekl mu Eso a posadil se na jedinou židli, která v místnosti byla. Klukovi se třásly nohy. V ústech měl sucho. Copak mu to mohl povědět? Všechno…? Ne… Nemohl. I tak mu připadalo, že v Esových očích zahlédl přílišné vědění. Eso přeci mohl vědět vše, napadlo jej, proč se tedy ptal, pokud odpověď znal?

„Já totiž…“ zaváhal. Udělal krok, ale noha se mu podlomila a tak poklekl na jedno koleno jako by snad přišel ke králi a ne za nejvyšším rádcem karet. „Cítím vinu. Jsem zmítán v emocích, které bych neměl mít…“ vypověděl nakonec. Sotva začal mluvit kámen na srdci byl rázem lehčí a on nedokázal přestat.

„Celé je to vinou našeho rodu. To naše dáma tehdy přislíbila čtvrté přání… A pak… Kathlin přeci hrozilo nebezpečí. Mohl jsem to nechat Károvému klukovi, ale příliš dlouho vyčkával. Nemyslím, že by vyšel z balíčku aniž by ho zavolala. Bylo mi jí líto… A vidíte… ani má rada nepomohla. Proč ale? Proč lidé neposlouchají? Trápí mě to. Vím, že by nemělo…“ dodal hned, když se Esu kolem očí objevily tenké ale hluboké vrásky. „Jenže nevím co mám dělat. Myslím, že jsem chtěl vinu našeho rodu už tehdy odčinit, ale nezdařilo se mi. A teď… Lidé už z mnoha malicherných důvodů vyřkli svá přání… Paull Graham přišel o všechno. Jeho život se obrátil vzhůru nohama, neměl by snad právě on mít právo balíček použít? Proč ne? Jenže… Žolík říkal, že jsem tím vlastně Křížovému žolíkovi, který se přestrojil za Evana a předal Carlovi celý náš svět, nahrál do jeho plánu. Bojím se. Bojím se, že měl pravdu. Ale jak bych to mohl odčinit? Mám čekat? A co teď, když karty Paullovi odebrali?“ Starý muž na židli zvedl ruku aby mladého prince zadržel.

„Mnoho toho prožíváš ve svém nitru. Vím, že mi neříkáš vše, ale budiž. Je to tvá volba…“ nadechl se, aby mohl pokračovat. „Proč lidé neposlouchají? Měl jsi na mysli Kathlin? Neposlechla rady dobře míněné a víš proč? Byla donucena aby vyřkla své přání. Kárový žolík jí nedal na výběr. Když už tedy musela tak učinit a řekla to první co jí napadlo, chtěla své přání prožít od počátku do konce. Pamatuješ jaké bylo? Chtěla poznat své předky a být jejich přítelkyní… Jak by mohla, kdyby za Ernestem nešla? No uznej sám… Říkáš, že Paull Graham má větší právo použít balíček, protože věříš, že by mu mohlo přání pomoci. Ale viděl jsi stav jeho mysli. Viděl jsi do té doby vyrovnaného muže plakat, rozhazovat karty po zemi v návalu šílenství… Stále ještě věříš, že je tím, kdo by měl vyřknout své přání? A že tím nahráváš Křížovému Žolíkovi? Ano i ne. On nechtěl aby karty zůstali zavřené v Evanově trezoru. Chce být ještě u moci, až někdo řekne své přání, chce se pomstít za svou dámu, Tu která za Evana položila život. Proto je dal jeho otci. Doufal, že to bude on, kdo si bude přát, ale od Carla se karty posunuly dál. Pravda je, že pokud jsi se snažil aby si Paull něco přál, tak jsi už jeho záměrům tak úplně nenapomáhal, protože Křížový žolík chtěl ublížit Evanovi…“ vysvětlil mu a kluk na něho hleděl v konečném bolestném poznání. Slzy se mu draly z očí. Ale copak někdo Pikového rodu směl plakat?

„Neplač, princi. Pravdou je, že bys neměl mít se smrtelníky soucit a být stižen neduhem emocí. Ale stalo se tak. Jak moc balíčku slábne nedokážeme si zachovat všichni svou podstatu. Poradím ti ale…

Ať si přeješ cokoliv. Ať je tvá lítost a soucit sebevětší. Nech rozum ať velí tvým činům. Budeš cítit bolest ve svém nitru, ale pokud doopravdy chceš odčinit své chyby i chyby našeho rodu, je toto tvou jedinou cestou. Nezjevuj se, nebudeš-li povolán. A pokud tak někdo učiní, mluv jen to nejnutnější a jen rozumnou a moudrou radu dávej tomu, kdo tě zavolá. A čiň tak… Pouze jednou!“ Eso dalo na poslední slovo takový důraz až se Kluk otřásl pod jeho hlasem.

„Nebude to lehké, ale pokud se jednou Srdcová dáma do balíčku vrátí, tvá bolest odezní, neboť i ostatní dvě dámy pak někdo nahradí… Buď silný, princi, to je má rada. Jediná kterou ti teď mohu dát…“


***


George sesbíral karty a na obrázky pohlédl jen minimálně. Neměli čas se zde zdržovat, už se ale nemohl dočkat až se jimi bude probírat více někde o samotě. Všechny karty uložil do krabičky od doutníků vedle druhé hromádky a schránku zavřel. Hans dokončil zbytek úkonů a společně opustili Paullovu celu.

„Na co ti ty karty vůbec budou?“ vyptával se Hans zatímco přistoupili k další cele.

„To nevím, ale vypadají staře, dali by se prodat. Třeba v aukci, ale pokud budou v dobrým stavu, nechal bych si je. Můžem si pak něco zahrát, třeba Voko, co ty na to?“ Hans se jen pousmál.

***


Pikový kluk opouštěl věž Esa ještě nešťastnější než tam přišel. Ano. Rád by uposlechl všechny udělené rady, ale už jen ta představa ho bolela. Nenáviděl se, že to kvůli němu je teď Paull Graham na pokraji šílenství, pokud už mu zcela nepropadl. Nenáviděl za to, že přesto, jak chtěl pomoci, jen ublížil. Že ublížil právě jemu. A právě v té chvíli si uvědomil pravý důvod svého počinu. Ten, který nepřiznal do této chvíle ani sám sobě…

Ze všeho nenáviděl svět jehož byl vězněm. Co mu bylo platné, že byl zde, ve světě karet, když se ten svět pomalu ale jistě hroutil? K čemu mu bylo, že zde žil, když vlastně doopravdy žít začínal až teď, když jeho svět pomalu spěl ke svému konci? Proč by právě jim, kteří plní přání, mělo být odepřeno to co prožívají smrtelní lidé? Proč by si on sám, nesměl něco přát?

„Myslíte, že se podle Vaší rady zachová?“ zeptal se Pikový Žolík, který celý rozhovor tajně vyslechl skrytý za kartou, Esa, sedícího na židli stále ještě hledícího na dveře, které se za Klukem zavřely.

„Mám o něj obavy. Ano… Ale je to jen na něm…“

„Co je jen na něm?“ Žolík přistoupil ke starci a položil mu ruku na rameno.

„Jestli náš svět padne či nikoliv… A nejen to,“ dodal ještě, „závisí teď na něm osud ještě jiného světa.“

„Jak to?“ Žolíkovi to stále nešlo pochopit.

„Na počátku věků, když čtyři bratři Corus, Eloai, Jocahu a Samael nakreslili tyto karty a vtiskli tak duši každému z rodů se právě oni čtyři stali prvními Žolíky… Po tisíci letech, kdy se po dvojicích vystřídali ve vedení balíčku, předstoupili před radu Králů aby jim sdělili jak nadále postupovat.

„Z ostatních karetních balíčků, co jich jsou světy plné, vždy Žolík ožije a jeho místo jeden odsud nahradí. Ten žolík dle svého rodu musí zastávat naši funkci a vy budete dohlížet a všechna překročení pravomoci přísně trestat.“ – pravil jeden z nich. Králové přikývli. Bratři tedy měli odejít. Jen ten nejmladší z rodu Srdcového se zdržel a poslední radu králům dal.

„Až se dámy rozdělí
a čas i brány světů spojí hledání.
Až rada Králů Žolíka na věky zvolí,
sic jiný smrtelník, leč zopakuje přání.

Šílenství, posedlost a láska,
toť cesta k nezištnému přání.
Soucit těch jímž nepřísluší vše spíská
a pak zkáze už nic nezabrání…

Bez lásky, sobectví bolesti a moudrosti
nebyl by člověk člověkem.
A tak pokud padne svět karet přáním z lidskosti,
i říše lidí pokryje se prachem.“


Rozumíš i ty tomu sdělení?“ zeptalo se Eso a Žolík jen překvapeně přikývl. Začínalo to dávat smysl.

„Až se dámy rozdělí – srdcová přec zemřela, k rozdělení tedy došlo.

Až čas i brány světů spojí hledání – Srdcový žolík vyslal cestovatele v čase aby našli Aimona a novou Srdcovou dámu.

Až rada Králů žolíka navěky zvolí – Kathlin. Kathlin přec měla věčně být žolíkem. I když své rozhodnutí zrušili a ona se směla znovu narodit, i když její místo již jiný nahradil, byla původně zvolena na věky.

Sic jiný smrtelník, leč zopakuje přání. – Evan si přál cestu do minulosti stejně jako Kathlin. Neřekl totéž ale vlastně přání zopakoval…“

„Ano, pravdu díš, mladý Žolíku.“

„A… Co bude teď?“ zeptal se Žolík pátrajíc po významu ostatních veršů.

„Paull Graham se zmítá v šílenství. Evan Migennes je posedlý přivést zpět k životu svého otce a Joice Cooperová trpí nezměrnou láskou k Evanovi. Teď Žolíku rodu Pikového, teď začíná boj o balíček. Boj, který ani jeden z nich nesmí vyhrát, protože pokud by se tak stalo, a Pikový Kluk selhal, bude konec…“



 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 06.12.2011, 14:26:04 Odpovědět 
   Tak tedy ahoj.
:)

Asi už víš, co jako redaktor vždycky prvně dělám, takže nějaké drobky na opravu:

× Po té co Paull Graham spatřil na srdcovém esu Glenovu tvář rozhodil... => Po té, co Paull Graham spatřil na srdcovém esu Glenovu tvář, rozhodil... (klasicky, odděluješ větu vedlejší)
× Až ho vyložíme v dolech na Marsu tak bude spát... = ... na Marsu, tak bude spát... (v souvětí dvě věty)
× Když konečně stanul přede dveřmi na nichž zářily... = dveřmi, na nichž
... a spoustu jinejch čárek

× krYospánek

× Georgei ??? = Georgi, leda že by se jmenoval [Georgej] :)

× Krom toho to mi už budeme pryč... - ale fuj!! Dřív jsem nevěřil, že se dá opravdu chybovat v my / mi, ale můj spolubydlící mi to skutečně vyvrátil :)
takže MY už budeme pryč

× já ti na ty přechodníky snad už radši dám tenhle odkaz:
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=590#nadpis2
=> Stařec(,) vystoupiv... (sem bych ještě dal čárku před ten přechodník).
- anebo se na ty přechodníky vykvákni, vono to není lehký si pamatovat ty minulý přechodníky do dokonavých sloves; prostě to napiš opisem - Stařec, jenž vystoupil... = zájmenem "jenž" můžeš i vrátit trochu toho archaicizmu do textu

× karty zůstalY

atd.




K příběhu samotnýmu nemám vlastně co říct.
Líbí se mi :)

Akorát by mě zajímalo, jak vlastně vypadá ten balíček karet. V balíčku jsou dva žolíci, takže v obou balíčcích jsou čtyři, ale žolíci jsou vždy červení nebo černí. Nebo možná jsem nikdy v životě nehrál s balíčkem, kde by žolík byl třeba pikový nebo kárový :)
 ze dne 06.12.2011, 16:47:52  
   m2m: Pravdou bejvá, že čím čtivější text, tím hůř se chyby vnímaj ;)
 ze dne 06.12.2011, 16:29:36  
   Jackie Decker: Samozřejmě je tvůj potřeh ohledně žolíků pravdivý. Ale jako jsou čtyři rody, tak i Žolíci mají v magickém balíčku svůj rod z něhož pocházejí. Na kartě jejich rod znázorněn není, ale původem k němu náleží.

Jen jedna z obou polovin balíčku je AKTIVNÍ. Tedy vždy jen dva Žolíci mají moc. Dvojice se střídají po pětistech letech. :)Všechno bude postupně vysvětleno v příběhu, doufám... :)

Jsem ráda že se ti příběh líbí a za chyby se tradičně omlouvám, někdy prostě ani beaaread nestačí...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Piková dáma (16...
Jackie Decker
Odcházení
Zuzi Kinslen
Al Theras
Yorick
obr
obr obr obr
obr

Mesačný prach
Therion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr