obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915232 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39285 příspěvků, 5723 autorů a 389277 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Dva života - Kapitola třetí ::

 autor Trenz publikováno: 17.12.2011, 17:15  
 

Kapitola třetí

3. června 1871

Georgiana zaklepala na dveře domku, ve kterém bydlel James Goyer a vyčkávala, kdo ji otevře. Dveře se otevřely a ona se dívala na muže po třicítce v bílé košili s rozhalenkou a ve volných kalhotách určených pro domácí nošení. Georgianiny oči okamžitě sklouzly k odhalené části hrudi. Vypadala svalnatě a Georgiana pocítila mravenčení v zádech. Nerozuměla tomu pocitu, a proto se raději přinutila podívat se právníkovi do očí. Usmívaly se na ni. Nebyl to výsměch, na který byla zvyklá, ale vřelý úsměv říkající, že je vítána.
„Slečno Hawthorne,“ promluvil a jeho hlas zněl potěšeně.
„Omlouvám se, že vás ruším, pane Goyere, ale říkala jsem si, že bych se měla představit osobně, když se teď budeme vídat u hraběte.“
„Ano, jistě. Pojďte dál,“ pozval ji dovnitř a ustoupil, aby mohla vejít. Jakmile vstoupila, zavřel za ní dveře.
Stáli v chodbičce, vedoucí do všech místností v domě. Jídelna spojená s kuchyní, ložnice, pracovna se stolem a knihovnou s právnickými spisy a zákony, paruka, kterou musel navlékat, šel-li před soud a talár. Další místnost se dala považovat za přijímací pokoj, neboť se skládala z jedné delší pohovky, dvou křesel, podlouhlého stolku, který sloužil k odkládání skleniček od brandy nebo šálků od čaje, z menší knihovny postavené naproti pohovce a krb, ve kterém v tuto chvíli plápolal oheň. A protože James i Georgiana mlčeli, bylo slyšet praskání dřeva. James Georgianu zavedl právě do tohoto pokoje. Všimla si, že na jednom z křesel leží spis nadepsaný Kupní smlouva. Vypadalo to, že ho vyrušila.
„Promiňte. Nechtěla jsem vás rušit.“
„Nerušíte, slečno Hawthorne. Prosím, posaďte se,“ rukou pokynul k druhému křeslu.
„Děkuju, pane Goyere.“
„Říkejte mi James.“
„Georgiana,“ natáhla k němu ruku a James ji stiskl, aniž by se ji pokusil políbit. Její zájem o muže před ní ještě vzrostl.
Georgiana se posadila a James přešel ke krbu, na jehož římse měl položenou fotku muže, kterého neznala. Prohrábl polena v krbu a otočil se zpět k Georgianě.
„Dáte si čaj, brandy nebo snad čaj s brandy?“
„Ani jedno, děkuju. Nezdržím se dlouho.“
James se od krbů vrátil k volnému křeslu, spis položil na stolek a do křesla se posadil.
„A teď mi povězte, proč tu skutečně jste.“
Georgiana udiveně zamrkala.
„Vím, že jste nepřišla kvůli představení se.“
„Podle čeho soudíte?“ nehodlala se Georgiana jen tak vzdát své malé lži.
„Počkala byste, až bychom se sešli u hraběte.“
Kousla se do rtu. Co mohla říct? Že ho toužila poznat?
„Jste všímavý člověk,“ prohlásila nakonec.
„Jsem právník,“ prohodil, jako by se tím vše vysvětlovalo, a znovu se zeptal: „Proč jste přišla?“
„Probudil jste ve mně zvědavost,“ přiznala a doufala, že nezčervenala.
„Proč jsem ve vás vzbudil zvědavost?“ jeho hlas zněl klidně a jeho oči si ji pozorně prohlížely.
„Jste první muž, který se na mě nedívá opovržlivě, znechuceně nebo pobaveně. Chtěla jsem vědět proč.“
„Nesoudím lidi, dokud neznám jejich příběh. Jistě máte důvod, proč nosíte takové oblečení, i kdyby za tím měla být nechuť ke korzetům. Pochopil bych to. Překvapuje mě, že v tom dokážete dýchat.“
Georgiana se zasmála nad jeho slovy a vstala. James rovněž.
„Měla bych už jít. Pan Bryde na mě čeká.“
„Jistě. Vyprovodím vás.“
U dveří se rozloučili.
„Doufám, že se zase brzy setkáme.“
„Budete-li chtít, ukážu vám to tady. Znám pár hezkých míst, která by se vám jistě líbila.“
„Budu se těšit.“
„I já,“ James se na ni mile usmál a Georgianě se z toho rozbušilo srdce. Vracela se ke svému koni, snažíc se skrýt před Thomasem své rozrušení. James na ni zapůsobil jako žádný muž před ním. Po jedné špatné zkušenosti muže nevyhledávala a užívala si svobody, ale teď cítila, že je připravena zkusit to ještě jednou. James ji přitahoval, vzrušoval a ona se modlila, aby k ní cítil to samé a aby udělal první krok, neboť ona jej z přívalu neznámých pocitů a pravděpodobně i vlivem ostychu nedokázala udělat.

Po večeři se Georgiana uchýlila do svého pokoje a vytáhla dopisní papír a plnící pero. Začala psát.
Má nejdražší Katie,
píšu Ti hned první večer u hraběte, jak jsem Ti slíbila. Cesta sem mi uběhla rychle. Hrabě je chladný a odtažitý, ale rozumný muž. Věřím, že nalezneme společnou řeč. Slečna Norfolk je hezká dívka se světlými vlasy a modrými kukadly. Jakmile se mi naskytne příležitost se s ní vyfotit, učiním tak a zašlu Ti fotografii. Panství je rozlehlé a já se těším, až ho celé prozkoumám. Nesmím zapomenout se Ti zmínit o mladém právníkovi, kterého jsem dnes poznala. Jmenuje se James Goyer a je to velmi pohledný a charismatický muž.
Budu se těšit na tvou odpověď a brzy zase napíšu.
S láskou
Tvá maminka

Položila pero a dopis vložila do předem připravené a již nadepsané obálky. Zítra po dopoledním vyučování bude muset vyrazit na poštu, aby ho co nejdříve odeslala. Vykoupaná byla již před večeří, a proto se už jen převlékla, sfoukla svíčku a zalezla do postele. Než usnula, přemýšlela nad uplynulým dnem. O slečně Norfolk se více dozví zítra. Setkání s Jamesem bylo mnohem zajímavější a přínosnější. Musela si připomenout, že tu není kvůli muži, ale proto, aby mladou dívku naučila francouzštinu a vydělala tak peníze. Pan Norfolk ji zaměstnal na tři měsíce v domnění, že s intenzivní výukou to postačí a jeho dcera získá takové znalosti, aby ji mohl poslat do Francie. To vše se dozvěděla u dnešní večeře. A pak. Až tady skončí, vrátí se domů k otci a ke své osmileté dcerce Katie.

Ráno se vzbudila sotva vyšlo slunce. Oblékla se, i když s nechutí, do dámských šatů a sešla dolů do přízemí, odkud si to zamířila přímo do kuchyně, kde kuchařka právě rozdělávala oheň.
„Á, slečna Hawthorne. Jste hotový skřivánek,“ usmála se na ni srdečně postarší žena Cecílie Grey, která pro rodinu vařila již tři desetiletí.
„Jsem zvyklá, že otec vstává brzy do práce a já mu vždy připravím čaj a snídani, aby se nemusel zdržovat.“
„Jistě je vám za to nesmírně vděčný.“
„Tak jako já jemu za mnohé, co pro mě udělal,“ odvětila Georgiana neurčitě. Cecilie vycítila, že se o tom nechce bavit, a proto změnila téma.
„Jak jste se o volném místě učitele francouzštiny dozvěděla, slečno Hawthorne?“
„Prosím, říkejte mi Georgiana.“
„A já jsem Cecílie,“ usmála se na ni kuchařka.
„Vlastně mi o něm řekl jeden otcův kolega, který se to dozvěděl od svého bratra, který vyučuje francouzštinu v Londýně. Hrabě mu poslal dopis, ve kterém psal, že shání učitele pro svou dceru, který by byl ochoten tady bydlet na tři měsíce a věnovat se jeho dceři dopoledne i odpoledne. Zaslala jsem dopis, zařídila si doporučení a vyrazila. Teď jsem tady.“
„Všechny nás překvapilo, když jste přijela vy, zatímco jsme očekávali vašeho otce.“
„Napadlo mě, že dojde k záměně. Nebyla jsem si jistá, jestli by mě hrabě přijal jako učitelku,“ pokrčila rameny a dodala: „V podstatě jsem ani nelhala.“
„Uvařila jsem čaj. Dáte si?“
„Ano, děkuju.“
Cecílie před Georgii položila kouřící šálek.
„Cukr?“
„Jednu kostku.“
Georgiana čekala, až její čaj vychladne natolik, aby se dal pít bez popálení jazyka, zatímco Cecilie kmitala po kuchyni a chystala pro panstvo snídani.
„Můžu k vám být upřímná, Georgiano?“ otázala se jí, když se otáčela pro nůž na krájení pečiva.
„Samozřejmě,“ přikývla Georgiana, i když ji Cecílie nemohla vidět, neboť krájela zády k ní.
Cecílie se k ní otočila čelem, než promluvila: „Jste jiná, než ženy vašeho věku a postavení, které znám.“
„Postavení? Jsem jen učitelka.“
„Jste host hraběte. Dost pro to, abyste se chovala nafoukaně.“
„Nebyla jsem tak vychována.“
„Často se chování lidí mění, když se dostanou do lepší společnosti.“
„Můj otec by mi to neodpustil a já dbám velmi na jeho slova.“
„Odpusťte, že se ptám, ale slyším vás mluvit je o otci. Vaše matka…?“
„Zemřela, kdy mi bylo osm. Od té doby mě tatínek brával na své cesty po skotských školách, ve kterých vyučoval.“
„Jistě to byla skvělá žena.“
„Ano, to byla. Navštěvovala chudobince a sirotčince a šířila radost všude, kde se objevila.“
Cecílie si povšimla, že se Georgiana ponořila do vzpomínek na chvíle se svou matkou a protože ji nechtěla vyrušovat, vrátila se ke své práci.

Během dopolední výuky Georgiana zjistila, že je Elizabeth velmi chytrá a rychle se učící dívka. Stihly projít vše, co si naplánovala a ještě nakously odpolední látku. Pochválila ji a pospíchala do svého pokoje pro dopis, aby se vydala na poštu a poslala ho. Rozhodla se, že se nebude zdržovat s převlékáním do mužských šatů a pro jednou se projede v kočáře, který jí dal hrabě k dispozici. Na chodbě se jen těsně vyhnula srážce s mužem, který vyšel z pracovny hraběte. Byl to James.
„Georgiano,“ smekl klobouk a přívětivě se na ni usmál. Georgiana mu úsměv oplatila a doufala, že nevypadá nervózně.
„Jamesi. Jaká náhoda, že se tu potkáme zrovna ve chvíli, kdy oba odcházíme.“
„Zřejmě nám to bylo souzeno,“ opáčil jí James s ještě krásnějším úsměvem, než když do sebe málem narazili. Aspoň Georgii to tak připadalo.
„Kam máte namířeno?“ zeptal se jí posléze.
„Na poštu.“
Sebrala odvahu a podívala se mu do očí.
„Možná byste mě mohl doprovodit. Venku na mě čeká kočár. Tedy pokud nemáte nějaký jiný program,“ dodala rychle, aby nepustila vtíravě.
„Ne, rád vás doprovodím.“
Znovu se na ni usmál a Georgiana měla obavy, že jí srdce radostí vyskočí z hrudi. James jí nabídl své rámě, které přijala, a společně odcházeli. Z horního patra je pozorovala Elizabeth, v očích usazený zmatený výraz. Nikdy si tohoto mladého právníka nevšímala, ale když ho teď viděla po boku Georgiana, pomyslela si, že by nemusel být špatná partie.

Kočár zastavil před poštou. První vystoupil James, aby pomohl vystoupit Georgianě. V těch šatech si připadala tak těžkopádná.
„Počkám tady na vás a pak se můžeme projít po městě,“ navrhl jí. Georgiana přikývla a doufala, že nevypadá příliš nadšeně. Nechtěla, aby si myslel, že je snadno k mání. Byla zmatená ze svých pocitů. Od doby, co porodila dcerku, se chovala k mužům přátelsky, avšak nikdy k nim nepocítila nic jiného. Nepřitahovali ji. Ale James. To bylo něco jiného. On byl jiný, než všichni muži, se kterými se setkala předtím. Něco v něm bylo. Něco, co ho činilo silným a sebevědomým, avšak nikoliv arogantním.
Na poště odeslala dopis a vyšla ven, kde jí James opět nabídl své rámě. Poté ji zavedl do parku, kde se posadili na lavičku. James Georgianě pohlédl do tváře.
„Jste velmi krásná žena,“ složil jí poklonu a Georgiana zčervenala a sklopila oči dolů.
James zvedl ruku a jemně ji pohladil po tváři. Georgiana sebrala odvahu a zvedla oči právě včas, aby se střetly s jeho. Byly plné něhy a porozumění.
„Vy mě odněkud znáte, Jamesi?“ zeptala se, aniž by od něj odtrhla zrak.
Neodpověděl, a proto pokračovala: „Protože jste ke mně milý a já nevím proč.“
„Přijela jste do cizího města. Sama a pro mnohé v oděvu zcela nevhodném pro ženu. Napadlo mě, že by se vám hodil přítel.“
„Ale proč?“
„Vím, jaké to je přijet do města, kde nikoho neznáte a nezapadnout.“
„Vy nejste místní?“ zeptala se Georgiana překvapeně. Když jí včera nabízel, že jí provede po Norfolku, měla za to, že je jeho domovem. Mluvil tak sebejistě, jak může mluvit jen člověk, který tu vyrůstal a zná každou lesní cestičku. Logicky proto následovala otázka: „Jak dlouho tu žijete, Jamesi?“
„Šest let.“
„A odkud jste přišel?“
„Z Londýna. Měl jsem tam svou praxi, ale omrzel mě život velkoměsta. Když jsem se přistěhoval, vévoda Williams mi hned nabídl práci, neboť se předem informoval o mé praxi v Londýně. Usídlil jsem se tady. Líbí se mi tu. Čerstvý vzduch, žádný shon a spěch a plesy se tu pořádají výjimečně.“
„Nemáte je rád?“
„Netancuju.“
Georgiana se zasmála.
„Ani já ne.“
„Až se bude jeden pořádat na počest slečny Norfolk, můžeme jít spolu, stát v rohu a popíjet martini,“ navrhl James s úsměvem.
„To zní dobře,“ souhlasila Georgiana a přála si, aby se svým úsměvem nevypadala jako zoufalec.
Na věžních hodinách začalo odbíjet poledne. Georgiana se zvedla, James s ní.
„Už bych se měla vrátit, abych nepřišla pozdě na oběd.“
„Doprovodím vás ke kočáru.“
Georgiana se k němu překvapeně obrátila.
„Vy se se mnou nevrátíte?“
„Ne, mám tady obchodní schůzku s potencionálním kupcem některých obrazů vévody.“
„Ach tak,“ snad nezněla tak zklamaně, jak se cítila.
„Obávám se, že se mi schůzka protáhne přes celé odpoledne, ale zítřek bych měl mít volný. Jestli budete chtít, můžeme si vyjet na koních.“
„Ráda,“ řekla snad až přespříliš rychle, ale James jako by si toho ani nevšiml. Doprovodil ji ke kočáru a zvedl ruku k zamávání na rozloučenou. Poté se vydal na místo schůzky, přemýšlejíc, jestli uvěřila každému slovu, které jí řekl. Nechoval se k ní mile a přátelsky, protože byla ve městě nová. Aniž to tušila, něco jí dlužil. Tohle byl jeho způsob, jak dluh splatit. Jak uzavřít svou černou minulost. Nikdo se o něm nesmí dozvědět pravdu. Obzvlášť potom Henry ne.

Odpoledne uběhlo Georgianě rychle, i když se jí Elizabeth zdála méně soustředěná, než byla dopoledne. Vypadala, že jí pálí něco na jazyku, ale Georgiana se úmyslně nezeptala, dokud jim neskončily dvě hodiny určené pro výuku.
„Chtěla byste se mě na něco zeptat, slečno Norfolk?“ zeptala se jí Georgiana, zatímco si uklízela tužky.
„Dopoledne jsem vás viděla s panem Goyerem.“
„Ano, doprovázel mě na poštu.“
„Líbí se vám?“
„Shledávám ho přitažlivým,“ připustila Georgiana.
„Slyšela jsem, že žije sám.“
Georgiana se na Elizabeth podívala.
„Chcete tím něco říct, slečno Norfolk?“
„Zdálo se mi, že k němu chováte jisté sympatie.“
Georgiana se zarazila. To to bylo až tak vidět? Přemýšlela, co jí odpovědět, když Elizabeth sama pokračovala: „Vím, že mi do toho nic není a byla bych ráda, kdybyste mému otci nic neříkala, ale cítím, že bych vás měla varovat dřív, než se zamilujete.“
Georgiana si pomyslela, že už je na to nejspíš pozdě, ale vyzvala ji, aby pokračovala.
„Pan Goyer je považován za pana Záhadného. O svém životě před příjezdem do Norfolku příliš nemluví, po jeho boku jsme nikdy neviděli žádnou ženu a kromě vévody nemá ani žádné přátelé.“
Georgiana nevěděla, co si o tom myslet, a proto nic neříkala.
„Ale víte, jak to je, slečno Hawthorne. Třeba jen čeká na ženu, která ho okouzlí a bude ho milovat i s jeho záhadnou povahou,“ pokrčila Elizabeth rameny a vyšla z místnosti.

Večer se James zastavil u Henryho, aby mu sdělil, na čem se dohodnul s kupcem obrazů, které Henry nabídnul k prodeji. Henry ho vyslechl a pak začal z jiného soudku: „Dneska se mi doneslo, že jsi byl na procházce s tou novou učitelkou.“
James povytáhl obočí.
„Špehuješ mě?“
„Čistě náhodné. Měla na sobě ženské šaty.“
„Čistě náhodné.“
„Určitě?“
„Ptáš se, jestli jsem ti nelhal, protože bych ji rád pro sebe?“
„A lhal?“
„Ne, Henry, nelhal. Upřednostňuje mužské oblečení a pospíchala do města. Proto se nepřevlékla. A jestli zase začneš s tím, co by taková žena měla dělat, odcházím.“
„Líbí se ti?“ zeptal se Henry se zájmem.
„Je hezká, to ano.“
Henry nespokojeně mlaskl.
„Na to se neptám.“
„Ale je to jediná odpověď, kterou dostaneš.“
„Platím tě,“ podotkl Henry.
„Za práci. Ne za odpovídání otázek ohledně mého soukromí.“
„A když si připlatím?“ otázal se Henry a v očích mu pobaveně zajiskřilo.
„Přestaň, Henry.“
„Ty a tvá tajemství mě jednou zničí,“ zasmál se Henry a James řekl: „Možná místo na mě by ses měl soustředit na sebe.“
Vévoda zvážněl.
„Chceš říct, že už mám nejvyšší čas najít si nevěstu, která by mi porodila syna, abych měl dědice? Ještě neumírám, Jamesi.“
„Jen si chci být jistý, že budeš mít někoho, komu odkážeš svůj majetek.“
„Vždycky ho můžu odkázat tobě.“
James potřásl hlavou.
„Už si vypil moc burbonu. Jdu domů. Vyspi se z toho, Henry,“ řekl James a poté odešel z domu a zamířil k sobě domů.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 15 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.12.2011, 17:14:58 Odpovědět 
   Zdravím.

Pořád jako bych se nemohl do příběhu patřičně "položit", něco mi v popisech a rozhovorech chybí, jako by příběh vyzníval malinko odtažitě. Bůh ví... (možná je to jen můj dojem, chtělo by to více čtenářů, aby sis utvořila patřičný obrázek). Mé druhé já mne také kopalo do nohy ohledně čárek a ji/jí (vypadá to, že ne vždy bylo vše "košér"). Hezký večer přeji a držím palec...
 ze dne 17.12.2011, 17:48:48  
   Trenz: Děkuju za komentář. Snažím se na ji/jí dávat bacha, ale vždycky mi něco proklouzne:(
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Chrám bohyně Se...
Abyx
Evropa 2055
Haisenberg
Kapitola I
Elizabeth D.
obr
obr obr obr
obr

Je nebezpečné dotýkat se!
blazen2
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr