» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."

E. A. Poe

počet přístupů: 2141704

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Někdy se zdálo ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 18.12.2011, 13:26

Večerní brejnstorming.


	Někdy se zdálo, že mu to nestačí. Měl sice všechno, hory doly, na co si vzpomněl, stejně mu ale něco chybělo. Bílý, žlutý, černý, přičmoudlý. Záleželo na tom? Všeho měl dost. Nestěžoval si na nedostatek, i když viděl, že někteří mají víc. Většinu života byl spokojený. V osmnácti učinil významný slib a toho se držel až do stáří. Rozhodl se nezrazovat vlastní přání, rozhodl se zasvětit život jediné věci, i kdyby měla být zcestná. Až ke konci začal litovat, i když přísahal (kolikrát vlastně?), že to nikdy dělat nebude. Litoval trpce, že podle nejlepšího uvážení zvolil na scestí slepě jednu z cest. Litoval, že nepřemýšlel, i kdyby mu to mělo trvat až do smrti. Trochu litoval taky toho, že se nikdy nepodíval do Ameriky, ale Američani se mu stejně zdáli jako blbci. Měl radši Rusy – ne komunisty, ne mafiány, ale Rusy, co si vytrpěli dost, co nenáviděli a milovali stejně žhavě jako cikáni, ale ne ti od nich, staří, divocí, nespoutaní. Někdy se vracíval v čase a bez ostychu dělával ty nejšílenější věci, jakých byl schopen; věděl dobře jak je směšný. Ženu neměl a děti taky ne, postavil si dům a zasadil strom, ale sousedi brzy odešli, bylo to na samotě, daleko od města, nikdo tam dlouho nevydržel. Natož s ním. A on sám neměl lidi příliš rád, alespoň si to namlouval. Matka ho rozmazlovala a dělala všechno za něj, takže když se měl ve dvaceti postavit na vlastní nohy, podlomila se mu kolena, pochcal se a posral a ležel v tom další čtyři roky, než ho z toho hnusu vytáhl jeden málem zapomenutý přítel, vlastně jediný přítel, jakého kdy měl. Dlouho se spolu bavili, neviděli se od konce školy. Oba málem zemřeli, každý z jiného důvodu – na tom ale nezáleželo. Dotek smrtky je k sobě naposledy přiblížil. Potom si řekli „Měj se“ a už se nikdy neviděli, byli si navzájem symboly minulosti a ty mají navždy zůstat skryty. Chvíli potom zkoušel psát, hrál na kytaru a párkrát vystoupil ve městě, domů se vracel ožralý pod obraz, a když si jednou po cestě roztřískal kytaru, nechal toho. S chlastem ale zůstal. Nikdy příliš nevěřil těm kecům o tom, jak vám pití vyžene problémy z hlavy, jak se zbavíte zbytečného stresu, a jak nakonec skončíte v ještě větší prdeli, než v jaký jste byli. Nevěřil tomu tak moc, že to zkusil a celý ten podivný kolotoč si prožil, nakonec prodal barák i s vybavením a jako šílenec vyběhl do lesa za chalupou a chtěl žít jako jeskynní muž. Jenže ještě večer došel na druhý konec lesa a vynořil se na dálnici, stopnul si nějakou štětku, co se vracela od bejvalýho, přefiknul ji na odpočívadle a už tam zůstal, rozloučil se s ní slovy: „Běž do prdele, ty krávo zasraná!“ A nechal ji i její posranej Fiat zmizet ve tmě. Dřepnul si na svodidla, zapálil si a nosem vdechoval těžký ledový vzduch pozdního podzimu. Nejhorší na tom všem bylo, že ještě neoslavil dvacáté narozeniny. Když se začalo rozednívat, típnul cigaretu o asfalt. Pak se zvednul, prohrábl si slepené vlasy a po dálnici vykročil přesně tam, kam zrovna potřeboval. Potom už ho nikdo neviděl.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Zacharias	28.12.2011, 0:48:43

Takovýhle lidí znám docela dost...většina se s tím nějak poperou a zvládnou se zapojit do života. Někdy je to asi těžké, určitě ano...je to docela aktuální téma a u hodně lidí dochází k podobným nepříjemným jevům. Neviděl bych to ale tak tragicky, tak o tom píšeš...i když chápu, že je to trošku přitažené úmyslně. Neříkám ale, že takoví lidé skutečně nejsou...určitě jsou, ale bude jich málo. Celkově dobré.

Siggi	26.12.2011, 21:39:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: Siggi* ze dne 25.12.2011, 19:54:02* No, dobrý. Měl jsem za to, že jednalo o vzpomínky. tak tedy sci-fi.

Siggi	25.12.2011, 19:54:02

Někoho mi to lehce připomíná. Ale už jsme toho dotyčného dlouho neviděl a nevím, jestli i vidět chci. jen takový dotaz. Hrdina našel možnost cestovat v čase? Já jen, že když se ve dvaceti postavil na nohy, čtyři roky se pak plácal ve sr...ch, tak mu bylo dvacet čtyři, jestli tedy umím počítat. No, už jsem nějaký ten pátek ze školy a člověk ledacos zapomene. No a na konci čtu, že neoslavil ještě ani dvacátiny. Jak to tedy zvládl? Já jen, že bych to také uvítal.:-)


ze dne 26.12.2011, 20:32:45
Uskar-Arah: "Někdy se vracíval v čase a bez ostychu dělával ty nejšílenější věci, jakých byl schopen; věděl dobře jak je směšný."

Šíma	18.12.2011, 13:24:35

Zdravím. Opravdu jde o takový střípek z hrdinova života (osudy hlavní postavy nejsou dostatečně upevněny a orámovány jak v čase tak v prostoru). Ovšem i tak dostatečně tento text popisuje jeho životní trampoty i charakter (přestože malinko úsporně), avšak jen tolik, aby čtenář věděl (či jen tušil) která bije. Netuším, zda jsem četl předchozí práce z této sbírky (viz Střípky) a zdali mají předchozí texty z tímto nějakou souvislost. Nejspíš jde jen o část mozaiky, která časem nabude nějaké podoby. Hezký den přeji.