obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391781 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Příliš divoká země-3-2 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příliš divoká země- Poslední batalion
 autor Iserbius publikováno: 20.12.2011, 15:41  
Krátký dodatek k předchozí kapitole. Nyní zbývá poslední kapitola a krátký epilog.

Ps: Definitvně jsem rezignoval na snahu o co největší autenticitu, takže se omlouvám za některé technické blbosti :-)
 

2. března 2013
Zvukový záznam z plánování:
Pavlíček: Pánové, situace je následující. Každý večer kolem deváté odjíždí z Čáslavského letiště hlídka v síle jednoho tanku Leopard a dvou obrněných transportérů za doprovodu zhruba padesátky vojáků v náklaďácích a Hummerech. Tento konvoj objíždí okolí a vrací se přesně v osm nula nula. Letiště přepadneme v noci, kdy mají minimální hlídky, a většina vojáků spí. Mají hlídky pouze u brány a pak čtveřice vojáků obchází oplocení každých pět minut. Celkově je v celém areálu bude na dvě stě vojáků Bundeswehru a stovka Američanů. Většina z nich bude spát, takže by mohlo být vzhůru maximálně třicet, čtyřicet vojáků. Selský, máte slovo.
Selský: Takže, plán je následující. Díky rušičce jim narušíme komunikaci. Skupina odstřelovačů jedna s krycím jménem Sokol zlikviduje osádku hlavní brány. Skupina odstřelovačů dvě s krycím jménem Orel zlikviduje hlídku u vedlejší brány. Útočné skupiny Lev a Tygr se poté přesunou do areálu a položí výbušniny na kasárna a garáže. V garáži mají několik Hummerů a dva tanky Leopard. Skupiny Gepard a Leopard se postarají o nádrže s palivem, budovu velitelství a stroje v hangárech. Skupina Dýka v tajnosti obsadí rádiovou věž a zlikviduje osádku. Po eliminaci všech nepřátelských jednotek se stáhneme na předem určené souřadnice.
Klimeš: Můžu mít dotaz?
Selský: Prosím.
Klimeš: Když bude zapnutá rušička, jak se tedy budeme dorozumívat? Protože když útok nebude koordinovaný přes rádio hrozí, že se někde postřílíme navzájem.
Selský: Po první fázi akce bude přísné rádiové ticho. Exploze budou signál pro jednotku Stín. Ti poté rušičku vypnou. Pamatujte, po celou dobu první fáze akce musíme používat zbraně s tlumičem. Nic nesmí tušit, dokud nebudou zničena kasárna. V kasárnách spí na dvě stě nepřátel. Zbylá stovka spí v budově velitelství. Pokud budou tyto budovy zničeny a nebude předtím spuštěn alarm, je téměř jisté, že narazíme poté na minimální odpor.
Pavlíček: Nějaké dotazy?
Všichni přítomní: Ne.
Pavlíček: Tak jdem na to. Rozchod.


3. března 2013
Konvoj kolem nás projel jen několik metrů. Byli jsme s Krejcarem, Levrysem a Mikulou zalezlí v pangejtu a v křoví. Všichni jsme měli hejkaly. Krejcar a já jsme byli vybaveni dragunovy s tlumičem a ti dva měli staré dobré osmapadesátky, taktéž s tlumiči.
Několik dní plánování a minima spánku. Snažili jsme se nic nezanedbat. Maskování zbraní, výbavy a nás nám zabralo několik hodin, než jsme ošetřili každou blbost, která by se mohla ve tmě lesknout nebo jinak udávat naši polohu. Plán jsme znali každej nazpaměť, a pokud šlo o výbavu, měli jsme další kliku. Vávra údajně počítal, že se situace takto vyvrbí a nechal udělat spousty skrytých skladů různě po republice. Propašovaných zbraní bylo víc, než se myslelo. Všechno nešlo do Prahy. Díky tomu jsme se mohli zmoct na další odpor. Nebyly to jenom zbraně, ale také různé vojenské vybavení. Třeba ta rušička. Bylo toho hodně. Nevím, co kdo za to komu dal, ale musela to bejt pořádá palba.
Hejkal mi byl trochu těsný a já se i v tý kose potil jako dobytek. Navíc jsem se nemohl hýbat, abych se trochu zahřát. Pomalu jsem dýchal a tiše doufal, že už se dáme do pohybu. Tohle vedl Krejcar, protože on byl v plížení a střelbě na dálku mnohem lepší.
„Jdeme,“ špitl najednou a všichni jsme se nadzvedli a v pokleku se přesunuli přes silnici.
Druhým pangejtem jsme se plazili dalších několik minut. Nakonec jsme však došli k našemu cíli a to k pozici, odkud byla krásně vidět brána číslo dvě. Byla osvícená jak vánoční stromeček. Hlídky byly v budkách jasně vidět a kužely světla jasně říkali, kde se nachází pohybující se jedinci.
Levrys a Mikula se automaticky rozestavěli tak, aby nám nikdo nepadl do zad. Udělal jsem si pohodlí a připravil se ke střelbě. Vyčkali jsme, až pětice hlídkujících vojáků zmizí za rohem a pak si našli své cíle. U brány byli celkem tři vojáci. Jeden si pokuřoval před bránou a ti zbylí dva se bavili v jedné budce.
„Nejprve ty dva,“ pošeptal Krejcar.
„Beru si toho vlevo,“ odvětil jsem.
„Ok.“
Namířil jsem na hlavu a čekal. Krejcar poté řekl jen: „Na tři.“ Jen co odpočítal, tak jsme oba vystřelili. Sklo lehce popraskalo, avšak zůstalo celé. Ti dva se sesuli na zem. O třetího se postaral Krejcar jednou dobře mířenou ranou.
Hlídka se pomalu vracela a jen tak tak minula naše vojáky schované na kraji pole. Jakmile se přiblížili k budkám, několik postav s noži se zvedlo a tiše se k nim přikradlo. Bylo to hodně rychlý. Ani jeden z Amíků nevěděl, která bije. Jejich těla zmizela v poli. Dvacetičlenná skupinka se opatrně zvedla a přišla k bráně. Jejich velitel na nás mávl a pak všichni prošli bránou a zmizeli.
Dlouho se nic nedělo. Leželi jsme tam a hlídali. Bylo ticho. Jen sem tam v dáli se ozvalo nějaké zvíře. Ohlédl jsem se směrem k Čáslavi. Kostel ještě svítil, ale jinak už byla celá zahalená ve tmě. Město bylo skoro prázdné, stejně jako okolní vesnice. Všichni zdrhali. Zůstali pouze Američtí vojáci, Němečtí vojáci, Čeští vojáci, Neonacisti a Cikáni. Měl jsem z toho divný pocit, když jsem si uvědomil, že svět, tak jak ho znám už neexistuje a jedinou osobou, na kterou se mohu spolehnout je člověk, který až zjistí jednu věc, tak mě pravděpodobně odkrádluje tím nejhorším možným způsobem.
Najednou jsem spatřil, jak se vrací naši vojáci. Spěchali. Ozval se výbuch u hangáru a první plameny vyletěly vzhůru i s troskami. Další výbuch a další kusy se vydali na cestu do nebes. Poté dlouhá salva výbuchů po celé základně. Řídící věž letiště se po explozi u jejího úpatí nahnula, zhasla a spadla k zemi.
„Kontrola spojení!“ ozval se v mé vysílačce Pavlíček.
„Skupina Lev, úkol splněn.“
„Skupina Dýka, úkol splněn.“
„Skupina Gepard, úkol splněn.“
„Skupina Tygr, úkol splněn.“
„Skupina Sokol, úkol splněn.“
„Skupina Orel, úkol splněn,“ oznámil Krejcar.
„Všem jednotkám,“ ozval se zase Pavlíček. „Zahajte okamžitě druhou fázi. Nenechte nikoho naživu. Velitel skupiny Stín, konec.“
Naše čtveřice se zvedla a v pokleku se přidala ke druhé skupince. Pak jsme společně prošli bránou a dlouho hledali přeživší. Našli jsme jich celkem dvacet, většinou zmatení vojáci, ranění a ve stavu vyoraného potkana. Nenechali jsme ani jednoho naživu. Prostě každý, kdo měl Americkou nebo Německou uniformu šel pod kytky. Skupině Lev se povedl královský úlovek. Našli naživu velitele základny. Omráčeného ho svázali a odtáhli pryč. Pavlíček s ním měl ještě nějaké plány. Ostatní jsme bez milosti zlikvidovali. Když jsme si byli jistí, že nikdo není naživu, zmizeli jsme. Jako duchové jsme se ztratili v blízké vesnici jménem Chotusice a poté šel každý tým předem naplánovanou cestou.


8. března 2013
Pět dní jsme byli zalezlí v bunkru, kde jsem se setkal s Krejcarem. Pouze o vodě a nouzových zásobách, jen sem tam nějaká tyčinka. Pár zásob jsme sem vrzli už před akcí a doufali, že nám tam zůstanou. Zůstaly a my si mohli v klidu odpočinout. Bunkr nebyl nakonec tak špatný nápad, jak se zprvu zdál. Od okolního světa ho dělily jedny velké ocelové dveře a uvnitř byl prostorný. Sice vybraný a nehorázný bordel, ale přežít se v něm dalo.
Amíci vyváděli jako pominutí. Pročesávali okolí letiště snad po centimetrech a snažili se najít velitele základny, nebo alespoň nějakého vojáka. Levrys někde schrastil jejich vysílačku, takže jsme je mohli v pohodě poslouchat.
Většinou hlášení o pozicích a snad o každém pohybu. Dozvěděli jsme se také o dalších útocích. Čáslavské letiště nebylo jediný cíl. Ten den se uskutečnilo celkem dvacet dalších útoků a všechny byly úspěšné. Byl to takový malý zázrak. Ztráty za tu noc byly udivující. Tři stovky vojáků US. Přes patnáct stovek skopčáků a naše ztráty byly na třiceti dvou vojácích. Nevím, jak to bylo možné, ale ta noc se všema pořádně zamávala. US přiznala, že nemá situaci pod kontrolou a stáhla se z většiny základen ve vnitrozemí. Zůstala obsazená pouze Praha a úzký koridor vedoucí k ní. Zbytek republiky byl divoká země. Pro okupanty příliš divoká.


15. dubna 2013
Oheň dohoříval a to znamenalo, že se musí někdo vydat z bunkru ven a jít sehnat nějaké dřevo. Tentokrát byla řada na mě. Vyšel jsem ven a sbíral větve, větvičky a klacky. Najednou mě došlo, že mi něco chybí. Bylo ticho. Vzhlédl jsem vzhůru. Už týden jsem neviděl nějaký vrtulník a až na ty čtyři experty nepotkal ani živáčka. Přišlo mi, že tu jsme sami. Po té akci jsme se rozdělili a snažili zůstat skrytí. Lim nás poprosil, zda by s námi nemohl zůstat a po krátké debatě jsme souhlasili. Během těch týdnů skrývání se z nás stala docela sehraná parta. Už jsme věděli, co kdo umí a kdo má jakou bolístku na kterou se nesmí šlápnout.
Sníh roztával a jaro vystrkovalo konečně růžky. To mě přivedlo na nápad. Se dřívím jsem se vrátil do bunkru, zavřel dveře a vydal se do místnosti s ventilací, kde jsme udržovali oheň.
„Hele lidi mám nápad,“ prohlásil jsem po položení dříví.
„Jakej?“ pozdvihl obočí Levrys.
„Co kdybychom tu to trochu zútulnili? Už mě nebaví spát na zemi a smrdět jak tchoř.“
„Co tě napadá?“ ozval se Mikula.
„No,“ začal jsem vysvětlovat. „Kousek odsud je město. Prázdný město. V něm je vše, co potřebujem. Elektronika, nářadí. Můžem si to tu dát do kupy a udělat z toho pěknej kryt. Co vy na to? Aspoň se nebudeme kopat do prdele další měsíc.“
„To není špatnej nápad,“ ozvalo se sborově.


28. října 2013
To, co se vyvinulo z mého nápadu, bych popsal jako něco nečekaného. Nejprve jsme vyházeli všechno harampádí a udělali skládku kousek za bunkrem na bývalém tankovém depu. Celý bunkr jsme vyčistili, vyštukovali a nově vymalovali. Levrysovi se povedlo zprovoznit pár aut, včetně mé staré choroby a díky tomu jsme Čáslav doslova vybrakovali. Zpočátku jsme sice chodili pěšky, ale po jedné milé události, kdy jsme já a Krejcar narazili na skupinku cikánů, bylo jasné, že musíme být pohyblivější.
To bylo takhle. Při přenášení patnácti kilových kýblů s barvou jsme narazili jednu z jejich tlup. Začali vyhrožovat, nadávat a nakonec vytáhli nože a hole a šli na nás. Vůbec jim nevadilo, že máme na zádech osmapadesátky. Odvěká vlastnost romů útočit v přesile a vytáhnout nože tam, kde se bude střílet, jim byla opět na škodu.
Vrata jsme opravili, dodali ventilaci a sehnali generátor. Byla to dlouhá a mravenčí práce. Pokládání kabelů a potrubí. V zadní části jsme zprovoznili nádrž na vodu, takže jsme už nemuseli shánět vodu z balíků. Lim se ukázal jako výborný hledač zásob, takže hlad byl minulostí.
Když opět napadl sníh, byl bunkr už provozuschopný. Na dobrém, ale skrytém místě byl satelit a anténa na vysílačku. Uvnitř jsme měli vše potřebné na to, abychom nemuseli měsíce vylézat. Záchody, kuchyňku, sprchu, prostě vše. Podařilo se nám udělat si takovou malou centrálu, na kterou jsme napojili snímače pohybu a díky tomu měli přehled o všem v okruhu deseti kilometrů, mimo město samozřejmě. Bunkr začal žít svým vlastním životem.

1. listopadu 2013
Dveře mého starého bytu byly vyvrácené. Venku bylo šero a já si musel svítit baterkou. Už ze schodů byl vidět binec uvnitř. Vešel jsem. Po smrti rodičů jsem ten byt moc nenavštěvoval. Po bitvě ho někdo vybral a odnesl vše důležité, ale přece něco tu zbylo. V jedné tajné skrýši jsem ukryl vše, co by se mi ještě hodilo. Poměrně velkou tašku s notem a příslušenstvím a pár dalších osobních věcí jako milované knihy a fotky. Zběžně jsem prohlédl věci a tiše děkoval bohu za to, že mi to nikdo nesebral. Opatrně otevřela nota. Byla tam. Její fotka. Sebral jsem všechny věci do tašky a hodil si jí přes rameno. Vrátil se stejnou cestou zpět.
Venku na mě čekal Krejcar s Levrysem u mého auta. Nasedli jsme a vrátili se do bunkru. Válka nabrala nečekaný směr. Začala se vléct a naší jedinou nadějí bylo se co nejvíce skrývat. Štvanci ve vlastní zemi, tak bych nás viděl.


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 20.12.2011, 15:41:43 Odpovědět 
   Ahoj!

No, klasika, jako dycky. Chyby :)
Vypisovat ti je asi nebudu, cejtím, že tenhle text se beztak jednou bude dělat znovu (anebo třeba vůbec ne), a tak se na něj pustíš.

Každopádně, kdybys měl zájem, mohli bychom se po poslední kapitole domluvit na něčem společným. Celkem se mi ta tvoje vize zpustošený a prázdný republiky líbí :)
 ze dne 20.12.2011, 19:41:23  
   m2m: Anglický názvy jsou vošajstlich, pokud mají smysl, pak budiž, ale jinak jsem víceméně zastáncem češtiny a českejch názvů.
 ze dne 20.12.2011, 18:55:07  
   Iserbius: Ahoj Šímo!
Já si je po sobě přečtu ale je to taková ta nespokojenost autora... Přeji brzké uzdravení protože do konce ledna tu je pokračování Archonu.
Když už jsme u něj, tak mám problém s názvem. Přemýšlím o anglickém podtitulu, ale nevím, jestli by to bylo u česky psané knihy vhodné... Co ty na to? :D
 ze dne 20.12.2011, 18:39:11  
   Šíma: Oprava: ...přecházely...
 ze dne 20.12.2011, 18:38:41  
   Šíma: Jen pokračuj! Chemča to s Tebou myslí dobře a já souhlasím, že by si měl autor své texty řádně vypulírovat, aby čtenáři oči procházely. Škoda, že mi zdraví nedovolí, abych dohonil své resty a pořádně se do Tvého pokračování zakousl... ;-)

(šíma - šedá eminence)
 ze dne 20.12.2011, 17:55:18  
   Iserbius: Ahoj!
Poslední dobu mi děláš jeden šok za druhým. Čím víc si myslím, že můj text je naprd a nevím, jestli má cenu v něm pokračovat, tak zrovna ty mě přesvědčíš, abych alespoň pokračoval do plánovaného konce. No zájem bych i měl, ale zrovna nevím. Pokud jde o blížící se svátky, tak 30, nebo prvního tu bude Silvestrovský speciál.... Osobně bych si přál mít toto do vánoc dopsané celé i s oběma konci. :) Zatím, v neděli nebo pondělí se zase uvidíme... :D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Skon
J.K. Poet21.ST
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Okamžik
l.o.r.i
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr