obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915111 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39055 příspěvků, 5697 autorů a 387952 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kapitán Smrt - kapitola patnáctá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kapitán Smrt
 autor Siggi publikováno: 19.12.2011, 12:36  
 

Naházeli jsme mrtvoly Španělů do moře a jen s flanďákem, připíchnutým k hlavnímu stěžni, pokračovala Santa Clara k Porto Bellu. Ostatně, bylo takřka na dohled. Docela by mne zajímalo, jak se budou Španělé tvářit, až ji najdou.
Přízrak svým kýlem krájel vody Karibiku. Vraceli jsme se na Tortugu. Kořist byla veliká. Onen arcibiskup byl velice bohatý a náklad z jeho lodi, plné cenného zboží, byl rovněž ohromný. Kapitán držel kormidlo a tvářil se spokojeně. Aby nebyl. Tohle byl mistrovský kousek. Jen pořád nevím, proč Španěly tak dráždí. Za co se jim tak neskutečně mstí. Ty strašlivé věci, co jsem u něj viděl, kterak zachází se zajatci. Kolikrát se i zřekne svého podílu ve prospěch posádky, jen aby mohl někoho brutálně zabít. Je mi jasné, že kdyby Španělé zajali nás, tak by s námi dlouhé řeči nevedli a bez okolků by nás pověsili, ale i tak. Většinou to nikdo nedělal. Snad jen Luis du Pui který se plavil pod Francois L´Olloniasem. Ten sekal zajatcům hlavy šavlí. Když se mu otupila, vzal si jinou. Takhle pobil sám celou posádku španělské lodi.

* * *

„Vaše Excelence, připlula kurýrní loď. Přivezli něco, co je určeno pro vás.“ Tato slova, vyřčená z úst poručíka Goméze, podstatně změnila náladu havanského guvernéra. Když si převzal balíček z důstojníkových rukou a otevřel ho, polila ho čirá hrůza. Jeho oči hleděly na hnijící kus masa, v němž po chvíli rozeznal srdce. Byl zde i list.

Zdravím Vás, Done Diego. Posílám Vám krmení pro vaše psy. Jen Vám nesmí vadit, že toto srdce arcibiskupa z Veracruzu bilo pro Španělsko. S úctou, Kapitán Smrt.

„Gomézi!!“ Důstojník, jakmile zaslechl křik svého pána, okamžitě vtrhl do guvernérovy pracovny.
„Přejete si, Vaše Excelence?“
Don Diego se zahleděl na balíček a pak na svého pobočníka.
„Nic, poručíku. Můžete jít,“ řekl zmateně. Sám po chvíli opustil palác a zamířil do městské věznice. Před dvěma dny vojáci provedli razii mezi černými otroky, jelikož přišlo udání, že provozují magii. Prý se tomu říká woo-doo. Jeden kněz tohoto kultu byl v šatlavě a měl být pro výstrahu ostatním upálen. Čarodějnictví se musí trestat. Je to přeci služba Satanu. Guvernér prošel okolo stráží a vstoupil do citadely. Zavolal si službu konajícího důstojníka, aby ho zavedl za tím černým čarodějníkem. Na tázavý pohled poručíka odpověděl jen, že se ho chce na něco zeptat sám.
Don Diego stanul v zapáchající vlhké kobce bez oken. Na řetězu zde viselo zmučené ebenové tělo.
„Nechte tu pochodeň a přineste vodu. Hned. A sundejte mu ty okovy.“ Rozkaz byl určen dvěma vojákům, kteří guvernéra dolů doprovodili. Don Diego se otočil na vězně.
„Víš, kdo jsem?“ Černoch, který se po uvolnění řetězu svezl na podlahu, přikývl.
„Vím, kdo jste, seňore. A vidím stín smrti za vašimi zády. Sahá po vás svou rukou.“
„O čem to mluvíš? Mluv!“ Černoch se usmál.
„Kdysi jste probudil hada. Damballa si pro vás jde. Neuniknete.“
„Damballa? Kdo to je?“ štěkl Don Diego. Otrok se pousmál rozbitými rty.
„Had. Smrt.“ Guvernér zbledl. Ne že by snad uvěřil v ty pohanské pověry, ale vzpomněl si na onoho piráta.
„Myslíte na něj, seňore.“
„Na koho?!
„Na toho Angličana. Na smrt.“ To už Don Diego nevydržel.
„Co o něm víš?!! Mluv!! Jste spolčeni, že ano!?!“ Otrok se opět pousmál
„Nikdy jsem ho neviděl, seňore. Ale viděl jsem Hada. Je celý černý. Jako černá mamba. Čeká a pak uštkne. Zatím seká okolo vás. Ale má cíl.“
„Kdo je to? Jak ho mohu porazit? Pověz mi to a budeš volný.“ Černoch se podíval do guvernérovy tváře.
„Ale já jsem volný. A ty ho nikdy neporazíš. Nemůžeš zabít toho, kdo už jednou zemřel. Chce tvé srdce. Had srdce nemá.“ Černoch se zahleděl do světla pochodně.
„To je vše, co jsem ti chtěl říct. Co jsem ti měl říct. Teď mohu odejít k otcům.“ Zavřel oči.
„Cos mi měl říct? Od koho?“ Guvernérův hlas se odrážel od stěn kobky, ale k uším vězně už nedoléhal. Jeho duch, volný a nespoutaný tělem, byl na cestě tam, odkud se vracejí jen nemnozí.
Když Don Diego zjistil, že vězeň je mrtvý, dostal záchvat zuřivosti. O čem to u všech čertů mluvil? Jaký had? Copak had je černý? Pak mu opět bleskla hlavou myšlenka na Kapitána Smrt. Had nemá srdce. Kapitán Smrt trhá svým obětem z těla srdce. Náhle mu prolétla hlavou další myšlenka. Vzpomínka na popravu toho mladého piráta. Jeho srdce nechal hodit psům. Kapitán Smrt má podle všeho něco společného s onou událostí, která zakončila sled věcí, které se onehdy udály. No jistě. Kapitán Smrt je mstitel. Ale kdo ho poslal? Vždyť přeci všichni, kdo by mohli ukázat prstem, jsou mrtví. Tak kdo? Na nikoho přeci nezapomněli. Nebo přeci? Nemůžeš zabít toho, kdo už jednou mrtvý je. Dona Diega polila čirá hrůza. Horečně se pokřižoval. Vždyť Kapitán Smrt dovedl probudit mrtvé. Slyšel o tom, co se dělo v kostele po pirátském útoku na město.

Španělská fregata plula s ostrým větrem k pobřeží Belize. Vezla dva důležité pasažéry. Jeden byl Španěl a druhý Angličan. Oba uhlazení gentlemani, ale také pevných a rozhodných povah. Oba oddáni službě svému králi a tradiční nepřátelé, ale teď je spojil společný úkol. Zničit nejobávanějšího piráta. Tady, na pobřeží Belize by mohli najít pomoc. I zde měli piráti svá hnízda. Sice nebyla tak významná jako Tortuga, ale když se řádně zatlačí a zacinká penězi, mohli by se tito vyvrhelové společnosti postavit proti sobě.
Druhý den ráno se na obzoru objevil pruh země. Kapitán nechal stáhnout většinu plachet a pomalu se blížil k pobřeží. Nakonec nechal zastavit asi tak tři míle od pobřeží.
„Seňor Ramirez, nechám vás dopravit na pobřeží i se zásobami, ale nevím, kde co hledat. Tyto vody nejsou bezpečné a vaše poslání také ne. Možná by byl seňor Hayden úspěšnější, je to přeci jen Angličan a ti psi tam jsou většinou jeho národnosti, ale jak myslíte.“
Kapitán Ramirez se na kapitána zadíval a opravdu mu v hlavě proběhla myšlenka, že on jako Španěl nebude mezi členy Pobřežního bratrstva zrovna oblíbený. Nakonec ale tyto chmury zaplašil. Co se má stát se stane.
„Jsme všichni v rukou Božích, kapitáne. Já jsem dostal od Jeho Excelence guvernéra úkol a ten splním. A k tomu mi Bůh jistě dopomůže, neboť ten pirát je vyslanec pekel.“
Kapitán pokrčil rameny a nechal spustit člun.

Oba vojáci stanuli na pobřeží a dívali se za odplouvající fregatou. Měly se tady s ní opět setkat zítra večer. Pokud sem nepřijdou, budou pokládáni za mrtvé.
„Tak, co teď seňore?“ optal se kapitán Ramirez svého společníka. Angličan se ušklíbl.
„Teď musíme čekat. Tito zločinci jsou mezi sebou v kontaktu. Když jsem řekl správnému člověku na Tortuze, že chci mluvit s Černým Svenem, což je jeden z mužů na které čeká všude šibenice, ale pokud mi prokáže službu, tak by mohl dostat milost, věřím, že můj vzkaz dostal. Máme se tady setkat zítra při východu slunce. Alespoň dle mého návrhu. Počítejme s tím, že nás teď již sledují, aby se přesvědčili, že na ně nepřipravujeme past. Tak se připravme na příjemný pobyt tady na pláži. Budeme muset držet hlídky, jestli vám to nebude vadit, kapitáne.“
Ramirez se cítil touto otázkou trochu dotčený. Je přeci voják. Ví, jaké jsou jeho povinnosti. Byl typickou ukázkou španělského koloniálního vojáka, který se hodnosti domohl svými činy. O Černém Svenovi již slyšel. Byl to uprchlý otrok. Švéd, či Nor, kterého vítr zavál až sem do Karibiku. Byl námořníkem na lodi, která ztroskotala a jeho zachránce, španělský obchodník, jej obratem ruky prodal na trhu jako kus dobytka. Sven zabil svého majitele a uprchl na člunu k pobřeží Yucatánu. Zde se setkal s piráty. Dále už to byl příběh jako každý jiný. Pro své schopnosti a neohroženost v boji si ho ostatní zvolili za vůdce. Byl nekorunovaným králem v této části pobřeží, které Španělé neměli pod kontrolou, i když si ji nárokovali.

Den pomalu uplynul a nic zvláštního se nestalo. Z lesa se nesl jen křik papoušku a v korunách stromů se občas mihla opice. Jinak byl klid. Přesto si kapitán Ramirez byl jistý, že jsou sledováni. Slunce zapadlo a nastala noc. Tma v této oblasti nastává takřka okamžitě po západu slunce. Oba muži se připravili na nocleh. Španěl hlídal do půlnoci, od půlnoci Angličan.
Noc proběhla rovněž v klidu, pokud nebudeme brát v úvahu vřeštění opic a občasný hlasový projev jaguára. To oba společníky vyplašilo. Přeci jen poněkud odvykli táborovému životu. Hayden se však nejvíce děsil Indiánů. Oba vojáci tušili, že tady okolo někde budou a čekali každou chvíli jejich útok. Je pravda, že strach je oba udržoval na hlídce bdělé.
Ráno je čekalo překvapení. Na druhé straně pláže stálo asi deset mužů. Byla to směsice národností a ras. Několik černochů, dva indiáni a dva běloši. Stáli a dívali se na plátěný přístřešek obou důstojníků.
Kapitán Hayden nechápal, jak a kdy se tu objevili. Bedlivě sledoval každý pohyb a zvuk, který slyšel a co mu noc dovolila.
„Kapitáne Ramirezi, máme návštěvu,“ zašeptal a lehce strčil do Španěla vedle sebe. Ten rychle vyskočil a chtěl se chápat zbraní.
„To bych nedělal,“ ozvalo se z druhé strany, kde palmy dosahovaly až k vodě. Oba se otočili. Ze stínu stromů vystoupilo několik postav. Vesměs indiáni. Ale byl mezi nimi jeden běloch. Vysoký muž velice světlých vlasů a vousů. Okolo hlavy měl uvázaný černý šátek. Jinak byl oblečen velmi prostě. Červená košile doplněná hnědými námořnickými kalhotami byla v pase převázána černou šerpou, za kterou měl zastrkané čtyři těžké pistole. Přes prsa mu visel bandalír s kordem. Krásná práce, která dříve jistě zdobila bok někoho z vyšších vrstev. Společníci onoho muže byli ozbrojeni porůznu. Vesměs měli pistole nebo muškety, ale našly se i luky.
„Kdo jste?“ štěkl ten světlovlasý muž. Obě skupinky se přiblížily k dvojici vojáků.
„Já jsem Jonatan Hayden a na někoho čekáme.“
„Angličan. A ten druhý?“
„Kapitán Ramirez“ představil se Španěl.
„Hmm, kapitán a Španěl k tomu.“ Z úst světlovlasého muže vytryskl hurónský smích, který byl jeho druhy opětován. Najednou jako když utne.
„A co tady pohledáváte? Vyplavilo vás moře? Na koho tu čekáte?“
Angličan se zpříma podíval do obrových očí.
„Na Černého Svena. Znáte ho snad?“ Světlovlasý muž si ho změřil.
„A co mu chcete?“
„To vás nemusí zajímat, pane. Mimochodem, jste nevychovaný. Nepředstavil jste se,“ řekl Hayden nadutě. Záblesk výstřelu jedné z pistolí mu byl odpovědí. Klobouk, který zasáhla kulka, odlétl a vítr ho shodil do vln.
„Tady jsem pánem já, panenko! Jestli se rozhodnu, budou vás žrát krabi!! Já jsem Černý Sven!! A ty jsi ten drzoun, co mi posílá voňavý psaníčka a žádá o dostaveníčko!!“
„Pokud jste vy, Černý Sven, tak jsme tu správně. Pojďme odložit zbraně a říci si, co pro vás máme,“ řekl Hayden smířlivě.
„Jeden pohyb, který se mi nebude líbit, a budete litovat, že jste se narodili.“ Pak něco křikl na své průvodce a usadil se do písku u stanu.
Oba důstojníci ho následovali.
„Tak proč se tak velevážení pánové, jako vy dva, obtěžujete sem, na tento Bohem požehnaný kousek světa, a ruší mne od počestného podnikání?“
„Jak vám chutná jméno, Kapitán Smrt?“
Pirát si odplivl.
„Je vidět, že jsme tady správně. Vám i nám leží v žaludku. Lodě španělského krále jsou potřeba k ochraně držav Jeho Nejkatoličtějšího Veličenstva. Zrovna tak lodě anglické. Již brzy jich tu sice bude jako hub po dešti, ale obě vlády by dokázaly ocenit pomoc při dopadení tohoto nebezpečného zločince.“
„Prostě jste na něj krátcí. Nikdo z vás ho nedokáže dohonit. Nikdo. Celé vaše slavné loďstvo. Španělské i anglické. Cha.“ Pak se ušklíbl. „A já mám za vás tahat kaštany z ohně. Proč bych měl? Mám vydat do vašich rukou jednoho z bratrstva? Co mi můžou vaši králové nabídnout?“
Ramirez strnul, ale Angličan reagoval.
„Když se vám povede, to, co se velkému loďstvu může podařit jen s vynaložením velkých prostředků, zaručuji vám jménem Jeho Excelence guvernéra Jamajky milost a řekněme i půdu v Anglii nebo v některé z jejích držav. Také by byla možnost místa důstojníka v anglickém loďstvu. Samozřejmě i patřičná odměna za dopadení, či usmrcení toho zločince. A ta není malá. Jeho Veličenstvo ji stanovilo na jeden tisíc liber.“ Černý Sven se zahleděl do Haydenových očí.
„A co když to nepřijmu?“ řekl pirát zkoumavě. To se však ozval Ramirez:
„Pokud to nepřijmete, španělské síly obsadí toto pobřeží, aby zajistily bezpečnost v tomto kraji. Ty z vás, které nechytí na zemi, pobijí na moři. Místokrál má už dost vašich nájezdů a loupeží. Vyberte si. Milost a klid, nebo šibenici. Dříve nebo později.“ Černý Sven prudce vstal a sáhl po pistoli. V tu chvíli se zbraněmi naježily i oba hloučky jeho průvodců.
„Počkejte, klid,“ zasáhl Hayden. „Takhle se nedomluvíme. Posaďte se, Svene.“
„Já myslím, že už není třeba se o něčem domlouvat! Přišli jste mi vyhrožovat.“
Hayden zvedl smířlivě ruce.
„Ne, to jste špatně pochopil. Můj společník, pan Ramirez se vyjádřil poněkud ukvapeně. Jde o to, že jste na půdě, kterou si nárokuje španělská koruna. Ohrožujete jejich lodě. Jeho Veličenstvu králi Anglie to nevadí. Jeho lodě to nejsou, ale vlády v Londýně a Madridu se teď těší jistému přátelství. Oba vám nabízíme, jak odvrátit katastrofu pro vás. Válka ustala a námořní i pozemní síly jsou teď volně k použití. Chápete to?“
„Budeme se bránit. Budeme bojovat a připravíme Španělům peklo,“ řekl Sven pohrdavě.
„Jistě. Budete bojovat. Ale nevyhrajete. Španělsko může na vás vrhnout velikou sílu a Anglie vám nepomůže. Nikdo teď nechce válku. Na Tortuze nejste a asi máte své důvody. Možná se vám francouzská ochrana zajídá. Muset odvádět část kořisti jejich guvernérovi asi není to, co by muž svobodného moře chtěl.“
„Co tedy po mě tedy chcete?“ zavrčel pirát.
„Nikdo z nás nemůže proniknout do blízkosti Kapitána Smrt. Jen Rytíř štěstěny. Ale to vy asi víte. Stačí ho přivést před děla flotily. My už si s ním poradíme. Nebo dejte dohromady muže a lodě a zničte ho sami. Co vy na to?“
Pirát se na Haydena zašklebil.
„Chcete, abych zradil bratra. Abych ho vydal vám, nebo Španělům. Co by se pak stalo se mnou? Nikdo by mi ani kus jídla nepodal. Na druhou stranu, jeho loď znamená vždycky problém. Jeho způsoby také. Nechává za sebou jen mrtvoly. Ne že by to někomu moc vadilo, ale on zabíjí i vlivné lidi. Mého bratra oběsili i díky němu. Dobrá, přijmu vaši nabídku, ale dáte mi pokoj. Žádný voják ani loď se nebudou motat kolem pobřeží.“
„Tak tedy dohodnuto. Já se zaručuju za anglickou stranu a tady pan Ramirez za španělskou.“ Vojáci vstali. Pirát se také postavil, ale pak řekl:
„Kdo mi zaručí, že dohodu vaše vlády dodrží?“
„Dobrá otázka, Svene. Večer připluje loď, která nás naloží. Na její palubě vám napíšu glejt, který potvrdím královskou pečetí. Stačí vám to? O naší dohodě víte vy a my. Vašim mužům to říkat nemusíte. Ne všichni by s tím asi souhlasili, že?“
„Nestarejte se, pane Haydene, co a jak udělám. Mám vlastní důvod Kapitána Smrt dostat. Tu dohodu sepíšeme tady. Na žádnou španělskou fregatu vám nevlezu. Oni papeženci slovo moc nedrží. Ale vy jste anglikán, že? Vašemu slovu řekněme, že mám více důvěry. Jak jsem řekl, tak to i bude!“

Oba vojáci sledovali vzdalující se pobřeží ze zadní paluby. Oba měli v hlavách velice rozporuplné myšlenky.
„Seňor Hayden, ten pirát by neměl uniknout šibenici. Vaše slovo, mu ale zaručuje beztrestnost.“ Angličan se otočil na Ramireze.
„Také jí neunikne. Mé slovo i glejt se vztahuje na anglické úřady. Vaše jimi nejsou vázány. Jen je potřeba ho nechat v klidu udělat jeho práci. A myslím, že není na škodu, když se piráti z ostrovů, trochu poperou s těmito. Jedině na tom vyděláme. Má i vaše země.“


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.12.2011, 12:35:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Woodoo a nečisté praktiky (lživé smlouvy)... Nejen toto pokračování se mi zamlouvá a líbí, jsem zvědavý, jak bude příběh pokračovat. Vyženou Španělé a Angličané čerta ďáblem? Bude mít kapitán Smrt z pekla štěstí i nadále? Těším se na další díl...
 ze dne 19.12.2011, 18:56:49  
   Šíma: Nechám se překvapit! ;-)
 ze dne 19.12.2011, 18:17:53  
   Siggi: Co myslíš?:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
Jan Zindulka
(9.3.2019, 17:09)
obr
obr obr obr
obr
Dokonalé společ...
PavelKastl
Vidět Neapol a ...
Šíma
Sedmihlavá kráv...
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Malíř a básník
Jndřich
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr