|
| |
|
|
Jsem vnitřek duhy
kam až vidět není.
Jsem záloha
všech malých mraků.
A když mi foukneš
do vlasů
I já snad proměním se
v popel něhy.
Jen neztrať dech!
Jsem naděje
smetená pod práh
A mezi žaluziemi
Kde nehledal bys mě
ani ty
se ztrácím
do neviděna.
A udivena
Jen těžko věřím
Žes´ mě v tom
nepřítomném
světě
ztracenou v zaprášeném
tichu
našel.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
