obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5737 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kapitán Smrt - kapitola šestnáctá ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kapitán Smrt
 autor Siggi publikováno: 25.12.2011, 14:32  
 

Don Diego seděl ve svém oblíbeném křesle a kouřil. Miloval dobrý tabák. Dnes si ho ale nedokázal vychutnat. Byl stále rozrušený. Obestírala ho tajemná hrůza. Jakoby mu smrt sahala na zátylek. Usilovně se modlil k Bohu a přesvědčoval sám sebe, že všechny činy, které vykonal, byly v zájmu Boha a Španělska. Při každé modlitbě se mu vracela jedna událost, na kterou jeho tajemný nepřítel neustále poukazuje. Měl před sebou všechny jeho listy. I ty nechutné, psané krví na lidské kůži. Před očima mu opět vyvstala tvář starého muže, který je přijal na svém zámku při cestě Anglií. On, Don Esteban de Aviles inkviziční vyšetřovatel a kapitán Mac Laughlin. Irský katolík zcela věrný Bohu a Španělsku. Ten anglický pes Bird, který byl i soudce, zajistil jisté dokumenty. Ty listiny usvědčovaly jednoho z anglických šlechticů ze služeb španělské koruně. Proto byl Don Diego a jeho přátelé pověřeni k získání těchto dokumentů a likvidaci svědků. Soudce Bird zemřel jeho dýkou. V nestřežené chvíli ho s ní bodl do zad. Čistá práce. Nakonec našli ty listiny. Oheň zametl stopy v té deštivé noci. Pobili i služebnictvo. Jen netušili, že soudce měl děti. Dceru a syna. Dcera se vypravila do Španělska, kde se pokusila pátrat. Nu, inkvizice si s ní poradila jako s kacířkou a travičkou. Pohřbili ji zaživa. Vše bylo v pořádku, ale pak se objevil mladý syn soudce Birda. Ten pirát, hledal vrahy své rodiny a nakonec našel. Španělsko, jeho, Dona Diega, odměnilo úřadem guvernéra významné kolonie. Všichni kdož se podíleli na této operaci, byli uklizeni na významné posty do kolonií. Jen irský kapitán ne. Zůstal v Irsku. Musí mu napsat dopis, aby ho varoval. Celá věc ještě není ukončena. Státní sféru už to však nezajímá. Teď je to již soukromá věc. Soukromá pomsta. Jistě, starý pán je všechny tři přijal pod svou střechu a poskytl nocleh a jídlo. Oni se mu odvděčili zabitím, zapálením jeho domu a pobitím jeho služebnictva. Ale to bylo v zájmu státu a Boha.
Don Diego se znovu probíral těmi dopisy. Četl je velmi pozorně a vzpomínal na události okolo nich.
„To není možné. Přeci nevstal z mrtvých. Přeci jsem jasně viděl, jak zemřel. Nebyl to nikdo jiný. Byl to mladý Bird.“ Pak si vzpomněl na slova onoho černošského čaroděje. Probudil hada. Had nemá srdce. Nemá srdce. Nemá srdce.
Rychle vyhledal dopis, který mu přišel se srdcem arcibiskupa z Veracruzu.

Zdravím Vás, Done Diego. Posílám Vám krmení pro vaše psy. Jen Vám nesmí vadit, že toto srdce arcibiskupa z Veracruzu bilo pro Španělsko.
S úctou Kapitán Smrt



„Když mohl zabít generálního inkvizitora i arcibiskupa…“ zašeptal Don Diego v hrůze. Cítil, jak smrt se dotkla svou ledovou rukou jeho zátylku. Musí varovat svého irského přítele. Guvernér začal horečně psát dopis, ale v polovině přestal. Co když toho démona list zavede rovnou na místo. Vždyť Jeho Eminenci také psal a teď je mrtvý. Odhodil pero. Co má dělat? Uprchnout? Opustit vše co má a odplout? Vrátit se do Portugalska a nabídnout králi své služby? Jenže ten nebude asi moc nadšený, z jeho současné služby Španělsku. Ale co? Jestli mu to má zachránit život? Vzal další list a začal psát svou rezignaci. Toto se musí doručit do Santo Dominga. Zároveň začal přemýšlet o zakoupení lodi. Byl bohatý a mohl si to dovolit. Potřebuje loď. Rychlou a silně vyzbrojenou. Jen tak může vzdorovat Přízraku. Jenže, kde takovou vzít? Zahleděl se z oken svého paláce do přístavu. V doku byla nedávno zahájena stavba jedné lodi. Jenže to byla obchodní galeona. On potřebuje fregatu. Chtěl zazvonit na sluhu, když si všiml, že se na obzoru objevila loď. Vzal dalekohled. Podle vlajky se jednalo o loď španělskou. Plula s jihozápadním větrem lehce nakloněna pod tíhou plachet. Kdo to je? Žádná loď není ohlášena.

Přízrak se zrovna vracel na Tortugu. Loď byla jako obvykle naložena kořistí a chlapi si uvědomovali, že i s tím, co Jack Thorn nechal zakopat, jsme už pěkně bohatí. Dost na to, abychom si mohli odpočinout a být chvíli na souši. Pohrával jsem si s touto myšlenkou, když jsem se laskal s kormidlem a sledoval kompas. Kapitán stál kousek ode mne a měřil naši polohu.
„Kapitáne,“ začal jsem, jelikož mne tím chlapi pověřili.
„Ano, pane Smithi?“
„Posádka má prosbu.“
„Jakou, pane Smithi,“ odpověděl, aniž odložil Jakubovu hůl, kterou používal k navigaci.
„No, zda by nebylo možné být chvíli na pevnině. Myslím, že i loď potřebuje na nějaký čas do doku. Jsme na moři již dlouho a…
„Souhlasím s vámi, pane Smithi. Zeptáme se ještě na názor pana Brotherhooda.“
Druhý důstojník, po přivolání a vyslechnutí návrhu, byl jednoznačně pro.
„Dáme si tedy na chvíli pohov. Bocmane!“ křikl Jack. Starý Skandinávec, který nahradil padlého pana Frederiksona vzhlédl ke kapitánovi.
„Ano, kapitáne?“
„Nechte svolat mužstvo, pane Ullsone.“ Bocmanova píšťalka rozpoutala na lodi chaos. Desítky nohou pleskaly po prknech schůdků a paluby. Když se vše uklidnilo, Jack Thorn se postavil k zábradlí zadní paluby a promluvil:
„Chlapi, jsme na moři již dost dlouho a vezeme si zpět bohatství nevídané ceny. Na vaše peníze čekají na Tortuze všechny děvky, hospodští a kupci co u nich budete kupovat. Proto, po poradě s panem Smithem a panem Brotherhoodem, jsem rozhodl takto: Po připlutí do Tortugy svěříme loď loďaři, aby opravil vše co je potřeba a očistil její dno. Posádka bude mít po dobu oprav volno. Budete mít peněz plné kapsy, tak si je užijte. Po dvou měsících vyrazíme za dalšími podniky. A nezapomeňte na to, že máte smlouvu a ta končí, až já řeknu.“ Z kapitánových očí se nebezpečně blýsklo, ale každý pochopil.

Přízrak vplul pod hradby pevnosti. Kapitán s důstojníky opět šel zařídit obchody. Druhý den ráno připluly kupecké bárky a odvážely věci na prodej. Na každého muže vyšel podíl cirka tři sta liber. To bylo obrovské jmění. Tuto noc bude mnoho holek naříkat na své řemeslo, ale těšit se velkým tržbám.

„Tak ten hlupák neuspěl,“ pomyslel si jeden stařík stojící na nábřeží a sledující cvrkot. Cítil povinnost podat zprávu do Havany. Hlavně o tom, když viděl, že pirátská fregata je odstrojována a tažena do doku. Pierre Fleury se rozhlížel po přístavu. Přemýšlel. Nějak musí svou zprávu dostat pryč. Jenže to v tomhle zločineckém hnízdě není nic lehkého. Nakonec se rozhodl. Musí sám. Jeho rozhodnutí uspíšilo to, že se z výpravy vrátila Viviane a její kapitán si nenechal pro sebe, že ho Thorn na širém moři přepadl a ponížil. Hlavně si nenechal pro sebe důvod, i když ho jistě poněkud upravil. Fleuryho začínala pálit půda pod nohami. Na toho zabitého Španěla si pár lidí vzpomnělo a hlavně i na to, že se o Fleuryho silně zajímal. Bylo na čase zmizet.

Na ostrově bylo veselo. Posádka Přízraku dováděla, a co si budeme povídat, já nebyl pozadu. Kapitán se ubytoval v hostinci. Zaplatil předem a to byla do jisté míry záruka, že ho už nikdo nevyžene. Majitel hostince sice nebyl zrovna nadšený, jelikož se tu teď stávalo poněkud častěji, že se někdo serval a skončil s čepelí v břiše či kulkou v hlavě. Objevili se i tací hlupáci, co si chtěli něco dokázat a náš kapitán byl dost dobrý důvod. Občas se našlo kousek od města tělo, které neslo známky hostiny, ale to se připisovalo zvěři. Jen já si při těch zprávách vzpomněl na svůj zážitek z Havany. Černoši pokaždé bláznili se svým
woo-doo. Jednou nastal menší poprask, když našli chlapa s dírou v hrudi. To by nebylo nic zvláštního, jelikož tady na Tortuze se setkávala různorodá cháska od pašeráků, pirátů či uprchlých otroků ze španělských, francouzských nebo anglických plantáží. Obchod s otroky kvetl, a jako zboží posloužil kdokoliv, kdo byl k mání. Občas se stalo, že vás přepadli na ulici a probrali jste se ve špinavém podpalubí nějaké lodi, která byla na cestě na ostrovy. Ale abych neodbíhal. Prostě našli chlapa s dírou v hrudi. Jak jsem řekl, nic zvláštního. Jenže ta díra byla jak od dělové koule a chybělo mu srdce. Jediné, co jsem o něm zjistil, že se motal okolo hostince, kde bydlel náš kapitán. No, bylo mi jasné, kdo ho má na svědomí, ale raději jsem nic neříkal. Věděl jsem o Jackovi Thornovi své. Dnes se modlím k Bohu za spásu své duše, ale tehdy jsem myslel jinak. Tehdy jsem z toho měl dublony. Teprve později jsem se dozvěděl, že ten chlap měl u sebe pečeť místokrále ze Santo Dominga. To stačilo na podříznutí hrdla. Nebo na vyrvání srdce.
Jo, vzpomínky na mládí jsou krásné. Strašně rád jsem chodil k mamá Zöe. Měla ve svém stádečku krásné kousky. Zvláště Mariannu. Všichni sice preferovali Černou Kitty, ale já ne. Marianna byla velice zvláštní divoška. Byla míšenka či kdoví odkud sem přišla. Byla prý otrokyně, kterou si její pán koupil někde na nějakém trhu ve Starém světě. Nebo dokonce až v Orientu. No vypadala na to. Bylo mi jí líto. Její mandlové oči dokázaly uhranout kohokoliv. Zaplatil jsem Mamá dost peněz za to, abych měl Mariannu jen pro sebe. Odvedl jsem si ji i do své chaty, kterou mi několik indiánů za dvě láhve rumu a tři pistole postavilo. Oči té dívky se dívaly velice zvláštně, ale co dovedla, tak o tom by se daly psát legendy. Sice se o tom nesluší mluvit, ale bylo to tak krásné. Ta žena dala muži pocítit, že je muž. Její rty, dlaně dokázaly rozproudit vášeň. Byla radost se dotýkat jejího pružného těla. Dokázala být něžná i krutá. Byla jako laň i puma. Srna i vlčice. No, nechme toho. Vykoupil jsem ji, abych ji měl jen pro sebe. Nechal jsem jí i dost peněz, aby mohla žít a nemusela strádat.

Bárka se pohupovala na vlnách. Seděl v ní jediný muž. Dalekohledem pozorně sledoval obzor. Lépe řečeno sledoval jeden bod. Plachty. Jeho směrem mířila loď. Ještě nevěděl jaká a ani neznal její poslání, ale to bylo jedno. Dovedl čekat. Natáhl se. Měl čas. Té lodi bude při tomhle větru trvat několik hodin, než ho dostihne.

Byl večer. V hostinci se opět sešla smetánka z lodí v přístavu. Krom Jacka. Možný by bylo i lepší, kdyby tam byl, ale tohle byl jeho styl. Prostě mezi tyhle lidi nechodil. Ani jsem se mu nějak nedivil. Tihle kapitáni byli odpad společnosti. Podle toho také vypadali. Když to bylo pro něj výhodné, tak se s nimi sešel, ale oni spíše za tímto účelem vyhledávali jeho. Jako tehdy při útoku na Zlatou flotilu. To byl husarský kousek. Jaanzone z toho stále žije a na moře se mu nějak nechce. Jenže tihle se bavili, jak jsem později zjistil o něčem jiném. Byl tu totiž i kapitán Fontaine. Po bitvě se Španěly mu zůstala tak čtvrtina posádky a on jen tak tak unikl šibenici. Nedošlo mu, že si to zavinil sám. Náš kapitán mu to prorokoval, jenže on si usmyslel, že ho nějak Jack Thorn zradil a že donáší Španělům. Tenhle jed začal šířit mezi ostatními a občas padl na úrodnou půdu. Někdo tomu věřil, někdo ne, ale jedna věc je jistá. Kvůli našim podnikům Španělé zuřili a byli dost nemilosrdní. Řada bratrů našla svůj klid na ráhnech lodí, či na šibenici. A věru že cesta to nebyla lehká. Španěl je v mučení vynalézavý. Fontaine také přinesl pozdrav od Černého Svena, který vládl na Pobřeží Moskytů.

Stařík se probudil. Rozhlédl se okolo a s uspokojením si zamnul ruce. Sledovaná loď byla již jen tak dvě míle od něj. Jednalo se o galeonu a navíc plula pod španělskou vlajkou. Má ještě čas. Začal na loď mávat, aby měl jistotu, že ho nemine. Stalo se a půl hodiny na to stanul na její palubě.
„Jsem Pierre Fleury a musím mluvit s vaším kapitánem,“ řekl lodnímu důstojníkovi, který konal službu.

Don Diego sledoval onu loď. Jednalo se o fregatu, která plula do Havanského přístavu. Na pobřeží a v nově opravené pevnosti si ji též všimli a byli ostražití.

V Havanských docích se urputně pracovalo. Stavěla se tu galeona, ale i fregata. Ve slévárně se už i pro ni odlévala děla. Sám guvernér měl na tom eminentní zájem. Velice na stavbu spěchal.

Fregata spustila kotvy na vnitřní rejdě. Všichni byli podezřívaví. Co když jsou to opět piráti? Naštěstí nebyli. Byla to opravdu válečná loď Jeho Nejkatoličtějšího Veličenstva a přivezla zpět kapitána Ramireze z jeho mise.

Guvernér přecházel po své pracovně. Ramirez stál u stolu a podával raport o všem, co se stalo a i o snaze Angličanů o stejnou věc. Tuto zprávu Don Diego uvítal, ale také ho zneklidnila. Co když budou ti kacířští psi úspěšnější a toho piráta dostanou dříve? Jeho vavříny dostane někdo jiný. Se stavbou lodi si musí pospíšit. On bude ten, kdo zvítězí. Nebo uprchne. Sám zvažoval, co je pravděpodobnější.

Dva dny po návratu kapitána Ramireze připlula do Havany další loď. Poštovní. I ta přivezla pasažéra a tím byl jeden stařík, který lámal španělštinu a komicky ji doplňoval o francouzský přízvuk. Přinesl velmi zajímavé zprávy, a to nejen o tom, že Přízrak je na pevnině, ale i tom, že mezi piráty to vře. Bude dobré podpořit jejich přesvědčení o tom, že Capitán Muerta je zrádce, který se dal koupit.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Zacharias 28.12.2011, 0:27:24 Odpovědět 
   Ten Diego je docela sympaťák, hezká práce :) Jsem zvědavý na další příhody Kap.S. :))
 ze dne 28.12.2011, 5:20:48  
   Siggi: Neboj, budou. Už je to dopsané.:-)
 Šíma 25.12.2011, 14:30:55 Odpovědět 
   Zdravím.

Těžko námořníkovi na suché zemi. (tak zní jedno přísloví) Snad náš kapitán na tento stav "nedojede" (dva měsíce jsou dlouhá doba a může se stát cokoliv) Nakonec, nikdo jej nemá rád a má nepřátele široko daleko... Četlo se hezky, místy mé druhé já namítlo, že mohl být text ještě více dopilován (vzpomněl jsem si na to, že všem se člověk prostě nezavděčí). Ale obraťme list. Jsem napnut jako struna. Semele se něco? Kdo "zabije" kapitána, podaří-li se to vůbec někomu? A co jeho pomsta? I pomsta může být dobrým důvodem k životu (třeba i bídnému, třeba i ve službách pekla). Svou duši možná kapitán už dávno prohrál, stejně tak svůj život, ale pocit zadostiučinění... Pomsta bývá většinou sladká! Mezi námi, kdo by se nemstil za takové bezpráví? Hezké svátky přeji a plodné múzy! ;-)
 ze dne 25.12.2011, 17:12:19  
   Siggi: Děkuju za návštěvu a též hezké svátky. Na moři i na pevnině. Johohó ať teče rum.:-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Dveře
Tilda
Dřevo
Rikudou_Sennin
Já "Joint&...
Iggy Auggy
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr