|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Ex profundis (I) ::
 Rilian |
publikováno: 27.12.2011, 12:45
|
| Snahou tohoto zamyšlení je ukázat, i přes všechny nesouhlasy, které vznesete, pravou podstatu slova Láska. Není to jen povrchní zamyšlení, bude právě hluboké a možná v tomto ohledu bude docházet k nedorozumění. Co by to však bylo za dílo, které by nevzneslo vlnu dialogů? |
| |
|
|
Mám-li v této chvilce napsat pár řádků, budiž.
Celé toto pojednání bych rád, s Vaším dovolením, věnoval ctnosti, jež je lidem nejvyšší a odděluje nás od ostatních tvorů velmi razantním způsobem, ačkoli mnozí z Vás nebudou souhlasit. Ještě, než prozradím, o co jde, rád bych Vás upozornil, že tím, čím se budu zabývat, se od onoho citu, který všichni do jednoho známe, liší v mnoha ohledech. Už Vás dál nebudu napínat a s radostí sobě vlastní prozrazuji, že řeč bude o Lásce.
Ano, o citu, který je známý všem tvorům, ale nezapomínejte, že budu psát o zcela odlišné věci, které je schopen pouze a jen člověk.
Velmi by mne zajímalo, co se Vám vybaví, když se řekne slovo láska? Někdo jistě řekne, že je to právě ta chvíle, kterou trávíte s osobou Vám velmi blízkou. Jiní by zase pověděli, že láska je stav člověka, který je zamilovaný a cítí přitom zvláštní pocity v břiše, rychlý tlukot srdce a nic nemůže zastavit jeho jednání, byť by bylo jakkoli podivné. Naprosto souhlasím! Zamyslíme-li se však, jistě dospějeme k závěru, že těmto popisům je společná jedna věc; totiž vyjádření náklonnosti nebo citu chcete-li. Tak např. malá Lucinka má ráda svého plyšového medvídka. Byla by velmi nešťastná, ba dokonce by i plakala, kdyby se mu něco stalo. Lucinka těmito postoji vyjadřuje jakousi náklonnost, a bez nadsázky můžeme říci, že i lásku. Zkusme si položit otázku v čem náklonnost Lucinky vlastně spočívá? Kdybyste se zeptali jí samotné, odpověděla by naprosto banálně a Vy byste se s odpovědí stejně nespokojili. Mohla by klidně povědět: „Prostě proto“, nebo „Já nevím“ a při tom by se usmála a trochu se zastyděla.
Lze tedy vypozorovat, že dítě k tomu předmětu něco cítí, ale současně si není vědomo, co to je. Kdyby se bývalo bylo narodilo jako filozof, snad by to popsalo, ale tato situace je asi tak možná, jako že na jedno číslo vyhrajete v loterii první cenu. Na povrch však vyplouvá ještě další otázka: Narodilo se tak a přijalo cit za sobě vlastní, nebo to odněkud vypozorovalo, ne-li přímo cítilo? Moderní věda a lékařství samozřejmě tvrdí, že dítě pociťuje matčinu lásku už od velmi ranného stádia těhotenství, ale otázkou zůstává ono záhadné proč.
Jste-li všímavý (o čemž ani na moment nepochybuji) zjistíte, že se vše točí stále kolem vyjádření náklonnosti, nebo projevu citů.
Já se však domnívám, že náklonnost a lásku nelze ztotožňovat. Jistě cítíte rozdíly, které by byly markantnější, kdybychom zašli do hloubky.
Možná, že jsme někdy chápali, jaký význam má pravá láska, ale svět nás naučil něčemu jinému. Dokonce to provedl velmi ošemetně; dal nám dojem, že to co vnímáme jako lásku se Lásce skutečně podobá.
Doufám, že jste postřehli, jaký rozdíl činím mezi láskou a Láskou. Ale přece jenom, ještě trochu to ujasním. Lásku, jak ji zná každý z nás budu označovat malým počátečním písmenem, ale tu, kterou myslím já bude mít počáteční písmeno velké. Myslím, že nám toto značení přijde vhod i v tom smyslu, že skutečně poukáže, jak je Láska velká a mocná. Nikdy neskončí, trvá věčně a odolá i těm nejzatvrzelejším srdcím, jaké jste kdy mohli poznat.
Abych mohl pokračovat dál, dovolte mi, prosím, abych zde odcitoval jistou pasáž z bible. Nebude vytržena z kontextu tak, abyste nabyli dojmu, že půjde v prospěch mého názoru. Uvedu ji celou s odkazem na kapitolu i verš.
Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy nedá se vyprovokovat. Nevypočítává urážky. Neraduje se z nespravedlnosti, ale raduje se z pravdy. Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, ve všem vytrvává. Láska nikdy neselhává. [1. Ko 13:4 - 8]
Samozřejmě, že pokud byste se rádi přesvědčili, že tento zmíněný verš v bibli skutečně je, nic Vám nebrání, ale musíte počítat s tím, že se výklad bude od toho mého trochu lišit. Každopádně se nakonec jistě shodneme na tom, že smysly jsou zachovány stejně.
Shovívavost
Když se řekne toto slovo, v mnohých z nás to vyvolá vzpomínku na netrpělivost, když jsme čekali, až někdo provede něco, o co jsme jej žádali. Třeba dítko, které má dnes dobrý den a cítí potřebu svému rodiči pomoci. Uspěchaný rodič, ve snaze natěšené dítě zabavit, jej pobídne k utírání prachu. Dítě si s prachovkou hraje a nemá tušení o času, který rodiče tísní. Rodič už to nemůže vydržet a projeví netrpělivost. Vezme tedy dítěti věc z ruky a dodělá si práci sám.
Co z toho vyplívá? Rodič neprojevil shovívavost, ačkoli si plně uvědomuje, že se mu stejného dostalo, když byl dítětem sám. A nestalo se mu to jen v raném dětství, kdy na to za okamžik zapomene, ale také v pokročilém věku, kdy si sám pro sebe řekne, že až bude mít své dítě, nikdy mu nic takového neprovede. Vidíme, že v lidském životě existují situace, které způsobují, že to, co druzí nemají rádi a už nikdy by si danou situaci nepřáli zažít, existují jisté (říkejme tomu) nutnosti, které potlačují sliby, které si dotyčný předsevzal.
Jednoduše bychom to mohli shrnou do úsloví: Nečiň druhému to, co bys nechtěl, aby bylo činěno tobě.
Ačkoli je to mnohokrát těžké, zkusme projevit více shovívavosti a ve chvíli, kdy ji máme projevit si vzpomeňme na situaci, která se stala každému z nás.
Laskavost
Podstatným kořenem této vlastnosti je slovo láska. Možná bychom mohli říci, že podle lásky budeme také myslet jinou laskavost.
Protože přikládám slovům láska a Láska podstatné rozdíly, musím učinit rozdíly i ve slovech laskavost a Laskavost. Neboť laskavost je spjata s láskou, stejně jako Laskavost s Láskou.
Zaměřme se tedy na podstatu laskavosti bez ohledu na to, jakou máme na mysli. Koneckonců až se dovíme o pravém smyslu slova Láska, pak konečně pochopíme rozdíly i zde. Pak už bude záležet jen na Vás, pro jakou z nich se rozhodnete.
Projevit někomu laskavost znamená, že dotyčnému obětujete něco ze sebe. Ať už vlastní čas, úsilí či nějakou pomoc. Kdybychom se opět ptali, jaký důvod nás k tomu vede (nechci znova použít slova Proč), jistě si každý vybavíme určité pocity spjaté s projevem laskavosti. Buď se nás někoho zželelo, nebo jsme cítili potřebu udělat dobrý skutek, nebo to máme zakořeněno ve své podstatě už od narození a svět nás o to neochudil. Spojujícím znakem je opět projev náklonnosti – laskavosti.
Možná to někdo činí, protože vycítil už dopředu, že z toho může mít prospěch! Ale v tomto případě to není laskavost s malým ani velkým počátečním písmenem. Je to nectnost, jež z člověka činí něco mnohem horšího, než si vůbec dokáže představit. Tímto člověk dává najevo, že uznává praktiky světa. Ve své slepotě už ani nevnímá, že takto může ublížit mnoha dobrým lidem. Svět si jej podmanil. Kdo to však činí z nezištných důvodů, pak ať vězí, že se mu laskavost vrátí o to více. Je totiž tisíckrát lepší pohladit duši, než tišit otevřenou ránu.
Žárlivost
V tomto pojednání se nevyhneme ani takovým věcem, jako je žárlivost. Sáhněme si na srdce a přiznejme si, že jsme víc než jednou v životě žárlili. Pokud je to žárlivost, kterou si včas uvědomíme a rozlišíme, můžeme ještě leccos zachránit, ale v opačném případě ani úpěnlivá motlitba nepřinese záchranu včas. Žárlivost je zhouba, neboť začíná v srdci a postupně se rozrůstá do celého těla. Živý mozek a zlo, jež se snažíme potlačovat. Žárlivost nakonec přejde k nenávisti, o níž je známo, že kalí zrak a znemožňuje říkat pravdu. Mnozí z Vás si jistě řeknou, že taková malá žárlivost nemůže škodit, že je vlastně „zdravá“, já však nemohu souhlasit. I pouhé neškodné kýchnutí může vysoko v horách spustit lavinu ničivé síly. Stejně tak se střádá nenávist v srdci člověka a kradmo jej začne ovládat. Tento stav je snad ještě horší, než kdyby žárlivost byla v jistý okamžik obrovská. Má to prosté odůvodnění: mění nás tak pomalu, že si to nestačíme uvědomit. Máme pocit, že jsme stále tíž lidé, ale skutečnost je zcela jiná. A když se nás pak někdo zeptá, jestli se nám něco nestalo, začneme se takových lidí (přátel) stranit, protože nabýváme dojmu, že se mění oni. Ne těchto špatných vlastnostech je nejhorší to, že nespěchají - dějí se pomalu.
Kde není žárlivost, není ani svárlivost.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 3.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 12 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
