obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915262 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39344 příspěvků, 5725 autorů a 389598 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 1. kapitola - Návrat a setkání ::

 autor brunnerka publikováno: 08.01.2012, 17:07  
Po letech se snažím vzkřísit svůj starší nápad napsat dlouhou povídku o Království Ysult. Už kdysi jsem tu publikovala první kapitolu. Začala jsem psát od začátku a snažím to pojmout jinak. Díky za reakce! :)
 

„Utíkej! Leyano, utíkej! Neotáčej se, rychle pryč!“ křičím na kamarádku. Uháníme z toho proklatého Ysultu zpátky do našeho města, které se jmenuje Nalay. Hlavně, ať nás taky nechytí! Leyana na mě něco volá, ale v tom spěchu jí absolutně nic nerozumím, jen se otočím a vidím ji daleko za sebou, a proto trochu zpomaluji, aby mě mohla doběhnout.

Běžíme okolo neúrodného pole, okolo ruin domů, v nichž kdysi žily spokojené ysultské rodiny, i kolem hostince, který už dost dlouho chátrá. Je na to smutný pohled. S naším krásným městem, jež patří k sousednímu království, se to nedá srovnávat, a to jsou od sebe relativně blízko. Rozděluje je jenom řeka Avat. Železný most propojující královské město Ysult s Nalay je nám stále blíže. Když se dostaneme k němu, spadne mi kámen ze srdce. Konečně můžeme zpomalit.

„Leyano, my jsme tam neměly chodit obě. Nesmíš to říct Sofii, prosím tě, jinak z toho budu mít polízanici já, že jsem tě tam vzala s sebou.“

„Myslíš si, že jsem úplně hloupá, Bianco? Musím se ale vydýchat, když jsi letěla jako blázen,“ říká dýchavičně Leyana.

„Nediv se, když jsem slyšela ty rány, křik ysultských obyvatel a cítila jsem smrad kouře, tak jsem se toho nechtěla účastnit. To je určitě práce Xaiyných poskoků. Trápit Ysulťany, na nic jiného se nezmůžou! Poslední dobou je to čím dál tím horší.“

„Ale proč? Proč to dělají? Kdo je vlastně ta Xaya a co je zač?“ Leyana je zvědavá dívka, což máme společné. Je mi jen divné, že jméno Xaya jí je cizí.

„Xaya vládne Ysultu přes dvacet roků. To prý ona svrhla krále a královnu a sama se místo nich ujala panování. Alespoň tak mi to vyprávěli lidé, se kterými jsem o tom mluvila,“ odpovídám a pobízím Leyanu, aby šla o něco rychleji. „Ona rozpoutala válku a vyhrála ji. Ale nikdo mi pořádně nedokázat vysvělit proč. Nikdo neví ani, kam se král s královnou poděli, a co se s nimi stalo. Jestli jsou mrtví nebo vězněni ví asi jen ta Xaya.“

„Odkud to všechno víš?“ ptá se Leyana a já na to: „Nechtěla jsem o tom mluvit sama od sebe, když ses o to nikdy asi moc nezajímala. Myslela jsem, že nalayští lidí ten příběh znají a všeobecně se tady o tom ví. Já sama o tom složila písničku, ale ještě jsem ji nikomu nehrála.“

„Ráda si ji někdy poslechnu, až ji budeš chtít předvést. Jsem ráda, že jsi zpátky. Byla tu bez tebe nuda,“ směje se na mě Leyana.

Neviděly jsme se jeden celý podzim a zimu. Včera jsem se vrátila a Leyana mě dnes zničehonic požádala, abychom se dnes do sousedního Ysultu šly podívat. Její matka Sofie o tom nesmí vědět, protože to Leyana od ní má zakázané, ale Sofie jí neřekla důvod proč. Tak teďka je mi jasné, že se svou dcerou nikdy o Xaye nemluvila. Leyana se o ysultské královně nedozvěděla zřejmě proto, že do taverny mezi lidi vůbec nechodí, kdežto já mám absolutní volnost.

„Ale, co tak najednou?“ ptám se pobaveně. „Když jsem odcházela, říkalas, že mě máš plné zuby. Ale byl to pěkný půlrok. Procestovala jsem docela velký kus našeho království a nějakou dobu pobyla v Ysultu pod falešným jménem.“

„Ty jsi blázen!“ Těmito slovy na mě Leyana reaguje dost často, takže jsem zvyklá. Já ji vlastně úplně chápu a uznávám, že má pravdu. Ale blázni to mají v tomhle světě jednodušší, to si myslím já. "To ses nebála? Když jsem to tam dneska poprvé viděla, tak se divím, jak jsi tam mohla vydržet víc, jak den."

„Ale jak jinak chceš přijít na to, co je Xaya zač? Pravda, že jsem nějaké informace od místních slyšela, ale bylo jich tolik, že sama nevím, co je pravda a co lež. To víš, že o Xaye kolují báchorky, že to je čarodějnice, a že prý v zámku ukrývá před světem svoji dceru. Tedy kromě toho, že se na zámku ukrývá sama a málokdo se tam odváží přijít. Někdo říká, že na zámku schovává něco strašlivého. Jiní tvrdí, že vězní krále a královnu. Jsou tací, kteří si myslí, že je zaklela a najdou se i lidé, kteří si jsou jisti, že krále a královnu Xaya nechala zabít. Je strašně moc verzí. Spíš by mě zajímal důvod, proč by ta Xaya něco takového dělala.“

„Stejně si myslím, že jsi šílená, Bianco. Mohlo se ti něco stát,“ vykřikne na mě Leyana. Ani jsme si nevšimly, že už se nacházíme před naším domem a ve dveřích stojí Sofie.

„Co se stalo? Co Bianca zase provedla?“ To mi ještě scházelo! Sofie to slyšela!

„A-ale nic, paní Sofie. Jen jsem jí vyprávěla o svých cestách a víte, že se to Leyaně moc nelíbí,“ odpovídám a Leyana horlivě přikyvuje.

Sofie se na nás usměje a říká: „Jsem ráda, že jsi zpátky, ty tulačko. Pojď dál a najez se. Určitě máš hlad.“

On to není úplně můj dům, protože patří Leyaně a její mamince. Leyana otce nemá, dokonce si ho ani nepamatuje, protože ze světa odešel, když byla Leyana ještě mimino. Já u nich za symbolickou cenu mohu přebývat, když zrovna nikde necestuji. Mám město Nalay moc ráda, vždyť jsem se tady narodila, i když nevím komu.

Celý dům již šel spát, ale v podkrovním pokoji, kde přebývám, ještě hoří svíčka, i když je hluboká noc.

Tajemství obestírající vládkyni Ysultu mi nedá spát. Už to, že jsem se odvážila na půdě jejího království vyzvídat od pamětníků, bylo nebezpečné. Jeden příběh mě zaujal. Už jsem nad ním přemýšlela, protože mi ho řeklo více lidí. Každý mi ho vyprávěl v trošku jiné verzi. Xaya musela mít nějaký důvod udělat takovou věc. Ale jaký? To je záhada.


Lidé říkali, že se v Ysultu objevila dva roky před tím, než se ujala moci a pamatují ji jako milou, pohlednou dívku, jež byla dost nesmělá. Sloužila na zámku a zdálo se, že je šťastná. Potom se najednou stáhla do ústraní a za nějakou dobu vyhlásila králi válku. Prý jako pomstu za to, co jí provedl. Ale co jí mohl udělat? To mi bohužel nikdo nebyl schopen pořádně říct.


Královskému páru se rok před jejich sesazením z trůnu narodila dcera Anja, ale ta beze stopy zmizela a nikdo neví kam. Někdo si myslí, že už mezi živými není. Jiní se domnívají, že ji někdo unesl včas do bezpečí, aby se Xaya nemstila i na ní.


Každopádně král Marso a královna Irisa, jak se jmenovali ysultští vladaři, už utéct nestihli. Xaya se tím veřejně chlubila, že se jich zbavila, ovšem nikdy neřekla jak, kdežto o Anje nepadlo nikdy ani slovo.

Zaklapnu svůj zápisník a uložím ho na jedno místo, aby ho nikdo nenašel. Leyaně by se moc nelíbilo, že jí takovou věc zamlčuji, ale mám k tomu své důvody. O příběh Ysultu jsem se nikdy moc nezajímala, ale mezi nalayskými se v poslední době prosléchá, že Xaya o sobě dává vědět více, než kdy předtím, proto jsem se snažila zjistit nějaké informace.

***

Už jsem v Ysultu nebyla asi dva měsíce. Vlastně jsem tam nešla od té doby, co jsme odtamtud s Leyanou utekly. Sedím u řeky Avat a sleduji, jak plyne. Z mého rozjímání mě vyruší zapraskání větviček. Otočím se a zahlédnu cosi nebo kohosi neznámého ukrývajícího se ve křoví asi dvacet kroků ode mě. Chvíli přemýšlím, jestli tam mám jít nebo ne, ale nakonec se osmělím. Co tě nezabije, to tě posílí, říkává vždycky Sofie.

„Prosím tě, neubližuj mi,“ ozve se z křoví vystrašený dívčí hlas. Mně to přijde v tu chvíli dost komické, proto se začnu usmívat. Ona se mě bojí víc, než já jí. Přitom ona mě vidí, kdežto já ji ne.

„Vylez, prosím tě, neboj se mě. Já ti nic neprovedu,“ odpovídám jí uklidňujícím hlasem.

„Dobře. Ještě mi odpověz na jednu otázku. Kde to vlastně jsem?“ ptá se mě neznámá. Opět to trochu nechápu, ale odpovídám jí, že je ve městě Nalay.

Z křoví se vynoří mladá dívka a je na ní dost poznat, že má z něčeho strach. „Já se jmenuju Mi... Alla. Jsem Alla. Odpusť, pokud jsem tě vyděsila.“

Podávám jí ruku a představuji se také: „Já jsem Bianca z Nalay, toho času potulná zpěvačka s loutnou. Vidím, že jsi celá špinavá. Nechceš půjčit nějaké čisté oblečení? Nevypadáš jako místní a vidím, že potřebuješ pomoci.“ Ještě ji budu muset vyzpovídat, ale na to je času dost.

Alla chvíli váhá, ale nakonec mou nabídku přijme. Snad se Sofie na mě nebude zlobit, když k ní domů přivedu cizí dívku, ale budu se spoléhat na to, že je Sofie dobračka. Však se ujala i mě, když jsem jako dítě utekla ze sirotčince.

Na výraz v Sofiině obličeji nikdy nezapomenu. Jak se na Allu podívala, když jsem ji přivedla k ní domů. V první moment, kdy Allu zahlédla, zcela ztuhla. Na malý okamžik. Nikdo si toho nevšiml, tedy kromě mě.

Leyana se Sofií zrovna vaří polévku pro Allu, která s nimi zůstala v kuchyni. Já jsem našla svůj klid v podkroví, kde tvořím a přespávám. Musela jsem se na chvíli vypařit, aby na mně nikdo nic nepoznal. Takovou reakci jsem u Sofie ještě v životě nezaznamenala. Jsem však ráda, že se Ally ujaly, protože to je sympatická dívka a je na ní vidět, že potřebuje podat pomocnou ruku. Já jen doufám, že to není žádná mrcha a nic tady neprovede. Pokud ano, tak bych si musela najít jiné bydlení, protože bych se Sofii ani Leyaně nemohla podívat do očí, jak by mi to bylo hloupé.

Leyana už Alle dala čisté oblečení, a ta z něho měla opravdu radost. To svoje měla totiž pěkně potrhané a špinavé. Alla také ovšem vypadá, jako by se něčeho bála. Dokonce nechce ani vyjít před dům, přitom je venku tak krásně.

I tato jarní noc je příjemná, proto usínám při otevřeném okně.

„Bianco, Bianco, vstávej,“ slyším šepot a cítím, jak se mnou někdo silně třese. Pomalu otevírám oči a vidím Sofii.

„Co potřebujete? Musí to být něco důležitého, když jste mě navštívila takhle pozdě v noci.“

„Musím s tebou mluvit, poslouchej mě,“ říká naléhavým hlasem. „Ta dívka. Odkud je?“

„Nevím, paní Sofie. Potkala jsem ji u řeky, kam jsem se byla odpoledne projít,“ odpovídám rozespale.

„Bianco, ta dívka mi někoho připomíná, někoho, koho znám z dob, kdy jste ještě nebyly na světě. Nemohla jsem ji vyhodit, na to nemám srdce, ale prosím tě, najdi jí jiné bydlení, a to rychle.“

„Proč já?“ opáčím se trochu naštvaně a vzápětí toho lituji.

„Přivedlas ji sem, ani ses nezeptala, odkud je a mně se to nechce líbit!“ Sofiin hlas je dosti rozrušený.

„Já jí chtěla akorát pomoct, to nemůžu?“ Stále nechápu důvod, proč to Sofii tak rozrušilo.

„Já tě chápu, Bianco, ale měla bys mou prosbu respektovat, protože bydlíš u nás.“

Uznala jsem její pravdu. Sofie po tomto rozhovoru odešla. Mně to bylo divné už od té chvíle, jak se na Allu podívala. Proč mi Sofie neřekla, koho jí Alla připomíná? Co s tím budu dělat? Mám chuť se jít někam schovat, ale před problémy utíkají akorát zbabělci. Co s tím budu dělat? Kdo mi poradí? Jak mám Alle hledat bydlení, když sama nejsem bohatá? Mám to říct Leyaně? Ne! Nemůžu. Moment! Nějak se to všecko komplikuje a nikdo mi nepomůže. Instinktivně vstávám z postele a jdu se projít na čerstvý vzduch. Třeba si tím utřídím myšlenky a vymyslím, co mám dělat.

Hladina Avat odráží měsíc v úplňku a maličké hvězdy ledabyle rozseté po temné obloze. Zas mě to k řece táhne jako magnet. Počkat! Co se to děje na protějším břehu? Hoří tam pochodně a slyším odtamtud hluk. Vždyť do toho lesa naproti nikdy nikdo takhle pozdě nechodí. To je pěkně divné!

Někde mezi stromy by se měl podle Ysulťanů nacházet Xayin zámek. Že by to byla její práce? Do lesa kolem zámku Ysulťané určitě nechodí, protože se bojí své vládkyně. Když se jí někdo vzepře, tak je téměř jasné, že bude potrestán.

Zvědavost je hrozná vlastnost, ale já mám nutkání se tam jít podívat. Ne! Nestojí mi to za to. Když by mě chytili, tak se mnou je konec. Raději se pokusím vypátrat, co je Alla zač! Co když dění naproti souvisí s jejím útěkem? Půjdu ji vzbudit, ať se jí to líbí nebo ne!

Dobíhám k domovním dveřím, a poté už jsem potichu jako myš. Sofie Allu uložila do pokoje vedle mě. Nejdříve poslouchám za dveřmi a slyším pláč, takže chvíli váhám, zdali mám vejít nebo nikoliv.

„Allo? Promiň, že tě budím, ale musím se tě na něco zeptat,“ zašeptám. „Potřebuju vědět, odkud jsi.“

Alla se najednou rozklepe a rozpláče se: „Já ti to nemůžu říct. Utekla jsem z domova a budou mě hledat. To vím jistě. Odpusť mi to, odpusť. Raději odejdu, ihned!“

„Proč mi to necheš říct? Já si myslím, že něco tajíš,“ odpovím. „Já jsem si všimla na ysultské straně světel hořících pochodní mezi stromy.“

Alla se celá rozklepe ještě více a po chvíli řekne: "Bianco, moje matka po mně začala pátrat, protože jsem dnes odpoledne utekla ze zámku. Musím odsud zmizet, a to hned, protože jsem moc blízko domova. Ty jsi ve velkém nebezpečí. Nejen ty, ale i paní Sofie a Leyana! Pokud by mě tady u vás našli matčini posluhovači, bude s vámi ámen!"

Bezmyšlenkovitě odpovídám: "Allo, zabalím své věci a odejdeme odsud obě. Znám toto království výborně a dobře znám i ta sousední. Slib mi, že se od tebe dozvím pravdu, když ti budu pomáhat. Musíme si pospíšit, dokud je noc. Rychle!"


 celkové hodnocení autora: 84.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 27 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 08.01.2012, 17:02:12 Odpovědět 
   Zdravím.

Procházela jsem si předchozí text, ze kterého v tomto vycházíš. Porovnala jsem obě verze, přemýšlela nad tím a nepotěším tě. Stále ještě je to příliš školácké, placaté jak skákací prkno, odšťavené a bez jakéhokoliv pevného rámce. Příběh začínáš uprostřed, ovšem uprostřed ničeho. Ani náznak okolí pomocí popisů, žádná atmosféra, nic. To, co máš v hlavě, musíš dostat na papír do slov, aby si mohl čtenář udělat aspoň základní obrázek.
Zkus se při čtení svých oblíbených knih soustředit ne na samotný příběh, ale na způsob, jakým je vyprávěný. Kde a jak se pracuje s popisy prostředí, s vysvětlivkami reálií, kde naopak příběh plyne svižně vlivem dialogů, aniž by se v něm čtenář ztrácel. Mimo jiné i odpozorováním těchto věcí se dá naučit pracovat s textem, když už se nechce přemýšlet, jak to vlastně všechno funguje. Proč je důležité věnovat pozornost nejen tomu, co postavy říkají, ale i kudy se právě pohybují, že nejde vpálit obkecávací vysvětlení do místa, kde se uhání bezmála o život (brzdí to spád vyprávění), že výlet do historie se dá napsat i z pohledu postavy a jejího postoje k danému místu či události, kterou se snažíš popsat.
Nechci působit jako morous nebo jako někdo, kdo ti chce brát elán do psaní - to v žádném případě. Jen zkrátka je to ještě hodně nevyzrálý text. Zbavila ses sice střídání časů, na které poukazovala amazonit, ale na spousty dalších věcí jsi zase zapomněla. Zkus si schválně text přečíst pomalu a pěkně nahlas, jestli ti bude dávat stejný smysl, jako když si ho čteš jen sama pro sebe. Nebude mu náhodou něco chybět?
Zpomal, měj na paměti, že čtenář ti do hlavy nevidí. Když se postavy pohybují v určitém prostředí, je třeba ho popsat. Také emoce jednotlivých postav, jejich chování, gestikulaci. Atmosféru, zkrátka celý ten mišmaš detailů, které spojené dohromady dají celý svět.
 ze dne 09.01.2012, 14:03:19  
   brunnerka: Vážím si podnětného komentáře a dobře míněné rady. Tahle verze po publikování na saspi.cz ještě prošla několika změnami, co se dialogů týče. Pokusím se tedy do textu zakomponovat to, co tam chybí, tedy popisy okolí, detailněji popsat chování. Dlouho jsem nepsala prózu, takže Ysult zkusím odložit a napsat kratší povídky, aby se mi podařilo se do toho dostat :) Jen dostat nápad.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Myšlenky
Sofie Magot
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr

Myš Lenka
Werika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr