» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141707

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: SUSPENDISSE SUBLEVENTUR (Světlo) ::

lotty	publikováno: 29.12.2011, 14:53


	Kosmická loď Serenity prolétávala vesmírem. Kapitán i důstojníci na můstku mohli skrz čelní sklo pozorovat ve vzdálenosti necelého světelného roku galaxii, tvarem podobnou zakřivenému hyperboloidu. Když se k ní plavidlo přibližovalo, telemetrické zařízení na palubě zaznamenalo odchylku v elektromagnetickém poli planety, která obíhala okolo hvězdy situované na okraji galaxie. Kapitán prodiskutoval možná rizika s několika velícími důstojníky, a nakonec se rozhodl prošetřit nastalou situaci, a tak o několik minut později transportovali na povrch planety členy průzkumného týmu. „Je tu pořádné horko.“ „Možná to má co dělat s tím, že tato planeta obíhá okolo dvojhvězdy, pane,“ podotkla a popošla kupředu. Velitel si nasadil černé brýle, vzhlédl k obloze a s pochybovačně zkřivenými rty sledoval téměř bílé plasmové výrony ve fotosféře slunce. Po chvíli přivřel oční víčka, sklopil hlavu a zeptal se jí, zda je pro ně taková aktivita hvězdy bezpečná. „Pokud tady nezůstaneme dlouho, pak ano.“ A protože si Adrien povšiml perleťového lesku zrn až teď, podřepl, a bříšky prstů pravé ruky zakroužil v písku, a několik si jich nabral do dlaně a detailněji je pozoroval. „Diano?“ Diana se na něj tázavě podívala a popošla k němu. „Podívejte.“ Adrien jí ukazoval načervenalá zrna písku prorostlá minerálem. „Co jste našli?“ zajímal se velitel. Adrien vstal se zrnem písku v dlani. Když se k nim TJ, jak se velitel jmenoval, přiblížil, po chvíli zpozoroval v podstrčeném vzorku cizorodou vykrystalizovanou látku. „Co je to?“ „Minerál. Pokud dovolíte, vzala bych s sebou několik vzorků k analýze.“ Velitel souhlasně přikývl. „Díky, pane.“ Vyvlékla se z popruhů a batoh položila na zem. Poklekla a vyňala z něho zkumavku, kterou uchopila levačkou. Prsty pravé ruky zaryla do rozehřátého písku jako lopatku a kupku, kterou vzala do ruky, nechala sesypat z dlaně na dno zkumavky. Adrien se zvedl, narovnal se, a zavětřil. Oběma rukama sevřel popruhy batohu. Přemýšlel. Co mohlo způsobit odchylku EM pole planety? Energetická náročnost nějaké velmi vyspělé technologie? Možná. Ale v tom případě by tu někde musel být i zdroj. Po chvíli postřehl, jak ho velitel pozoruje. „No tak, už zase?“ Adrien ho podezřívavě sledoval. Přemýšlel nad tím, o co mu jde. Pak se ho zeptal: „Co?“ „To tvoje zírání. Vždyť je tu jen poušť!“ „Jen poušť?“ vyzval ho Adrien a několikrát odporovatelně pokýval hlavou. „Jo.“ „Skutečně si myslíš, že je tu jen poušť?“ „Jo!“ Adrien nesouhlasně pootočil hlavou. „Pak co? Co by tu, podle tebe, mělo být?“ „Nevím. Něco mi tu prostě nesedí.“ „Něco ti tu PROSTĚ NESEDÍ?“ „Těžko se to vysvětluje.“ TJ si ho přeměřoval pohledem. Adrien věděl, že musí využít příležitost k tomu, aby to našel, a tak se nechal vést tím cizím hlasem v podvědomí k dunám. Ignoroval rozhořčení pramenící z velitelova přístupu, Dianu i veškerenstvo. „To se mi snad jen zdá. Kam si myslí, že jde?!“ Diana zapřemýšlela nad tím, co by tak mohl plánovat. Vzhlédla k obloze a pomyslně skrz ni hledala polohu jejich lodě na orbitě. „Pane, možná mě napadlo, co Adrien.“ Adrien se na vrcholu duny rozhlížel po krajině, spatřoval však jen duny a místy roviny zaváté červeným pískem. Zbystřil, podíval se na horizont, a pak mávl na své přátele. „Pane,“ podotkla Diana. „Co?“ „Nejspíš chce, abychom šli za ním.“ „Jo? Že by přece jen ten náš malý Kolumbus objevil Ameriku?“ Zamířili k duně a vylezli na její hřbet. „Tam.“ „Kde?“ „Ten skalní útvar na horizontu?“ zeptala se Diana. Adrien přikývl. „A co s ním?“ Diana nadhodila, že by na tom místě: „Mohli najít zdroj toho, co způsobilo anomálii v EM poli planety.“ „Ať je po vašem,“ rozhodl velitel. Dorazili k cíli. Adrien pozoroval do výhlubně barchanu zasutý magmatický dóm z červené arkózy. Nedokázal se smířit s tím, že by tady našli jen kus skály. Přešel k pravému ramenu duny, a když jej zdolal, rozhlédl se a spatřil obrovský skalní komplex, který mu připomněl arizonskou Vlnu. Adrien sice uvědomil o svém objevu ostatní, ale přesto zamířil do útrob skalního města sám. Po stezce došel do síně s propadeným stropem, přešel na druhou stranu a pokračoval tunelem, který ho dovedl až do jeskyně. Rozhlédl se, a když si povšiml pískovcového zábradlí, přistoupil k němu blíž, opřel se o něj a shýbl se, a prohlížel si červené stalagnáty, excentrické heliktity i z dna pokrytého pískem vyrůstající červenooranžové krystaly sdružované do růžic. „To je nádhera,“ podotkla Diana. Adrien se k ní otočil. „Tak jste to tady našli?“ „Jo,“ odvětil velitel. Adrien se zasnil: „Nikdy jsem neviděl něco tak krásného.“ Diana si vyhlédla nejbližší růžici, došla k ní a poklekla. „Diano?“ vyzval ji velitel. „Provedu jen základní analýzu, pane.“ „Fajn.“ Batoh sundala ze zad a odložila ho v bezpečné vzdálenosti od krystalů. Vydělala z něj několik zařízení. Prvním krystaly oskenovala namodralým kuželem světla, druhým změřila základní chemicko-fyzikální vlastnosti. „Tak?“ „Pane, myslím, že jsme to našli.“ „Určitě? Nechce se mi totiž uvěřit tomu, že,“ oponoval Adrien. „Nasvědčují tomu naměřené údaje. Pane, pokud dovolíte, vzala bych s sebou.“ „Co? S sebou? Co když se to stane znovu?“ „K podrobnější analýze. Možná díky tomu zjistíme, jak a proč tyto krystaly uvolňují energii.“ „Neodpověděla jste mi. Jak si můžete být tak jistá tím, že se to nebude opakovat?“ „Nemohu si tím být jistá, dokud.“ „Nemůžete. A právě proto zůstanou všechny krystaly tam, kde jsou. Rozuměla jste?“ „Ano, pane.“ „Fajn. Nejvyšší čas vrátit se.“ „Co, vrátit se? Sotva jsme sem přišli!“ odporoval Adrien. „Jak zněl rozkaz?“ „Najít zdroj toho, co způsobilo anomálii.“ „Našli jsme ho? Našli. Tím jsme úkol splnili. Takže se vrátíme.“ Jakmile došli k magmatickému dómu, přenesli se na palubu lodi. Kapitán Serenity, generál Kasum, svolal členy výsadku k poradě. „Už víte, co způsobilo odchylku v elektromagnetickém poli planety?“ Diana kývla hlavou. „A?“ „V jeskyni jsme našli kolonii krystalů.“ „A co jste o nich zjistili?“ „Velmi se podobají pozemským krystalům. Mimo to dokážou emitovat obrovskou dávku energie.“ Kapitán chvíli přemýšlel. „Supravodivé krystaly?“ Diana souhlasně přikývla. „Toho bychom mohli využít,“ poznamenal kapitán. „Mohli. Pane, chtěla bych se tam vrátit a zřídit tam dočasnou laboratoř. Tak bychom mohli bezpečně sledovat aktivitu krystalů prostřednictvím vzdáleného přístupu.“ „Dobrá tedy. Dostavte se k transportu i s potřebným vybavením ve čtrnáct čtyřicet. Pánové, doktorko, rozchod.“ Diana připravovala několik zařízení k přesunu na planetu. K ostatním se připojila až u transportu. Jakmile se přenesli na planetu, zamířili k jeskyni. Diana právě připojovala ke krystalu zařízení, které bude monitorovat jeho aktivitu, Adrien upevňoval do pravého horního rohu jeskyně kameru, a velitel sledoval dobrovolníky, kteří nosili zařízení z vozíku do jeskyně a umisťovali je dle Dianiných pokynů. Poté co Diana propojila zařízení s laptopem, stiskla klávesovou zkratku, kterou se data začala přenášet do počítačů na palubě Serenity. „Tak. Myslím, že máme hotovo, pane.“ Nakonec ještě odebrala několik lupenů z krystalů, které chtěla důkladněji otestovat. „Můžeme odejít?“ vyzval ji velitel. „Můžeme.“ Když se ocitli před magmatickým dómem, transportovali se na loď. „Půjdu a provedu nějaké testy,“ navrhla Diana. „Dobrá. Běžte.“ Velitel se po druhém zasedání vydal do laboratoře, vstoupil do zšeřené místnosti a zavřel za sebou dveře. „Pane?“ vyzvala ho Diana. „Jak pokračujete?“ „Myslím, že jsem něco našla.“ Velitel se zastavil u stolu, na němž se nacházel elektronový mikroskop. „Na co?“ „Podívejte se.“ Sklonil se k okuláru a sledoval vzorek. „Toto je lupen zrna písku v měřítku jedna ku milionu.“ Velitel lehce naklonil hlavu na stranu. „Teď ten stejný vzorek, jen tisíckrát zvětšený.“ Velitel několikrát přivřel oční víčka, aby zaostřil, a po chvíli uviděl ty vlásečnicové objekty. V zamyšlení se odtáhl od mikroskopu. „Co jsou ty?“ „Domnívám se, že velmi vyspělé nanocity. Ale to není všechno.“ Diana popošla k projektoru a zahájila projekci téměř reálného trojrozměrného modelu krystalu, který oskenovala při první návštěvě jeskyně. „Tento model mi umožnil provést důkladnější analýzu krystalu. Výsledky testu na výskyt této technologie byly negativní.“ „Takže?“ „Napadá mě hned několik teorií, jedna nepravděpodobnější než druhá.“ Velitel na ni tázavě pohlédl. Diana pohlédla na obrazovku monitoru. Postřehla hlášení o nárůstu vnitřní energie jednoho z krystalů. „Co se děje?“ vyzval ji velitel. „Naměřené hodnoty odpovídají fázi, v níž se krystal připravuje emitovat energii.“ Adrien si v zamyšlení promnul bradu. „Děje se něco?“ vyzvala ho Diana. „Přemýšlím nad tím, z jakého důvodu a v jakých časových intervalech uvolňují krystaly energii.“ „A?“ zeptal se velitel. „Chtěl jsem se zeptat, kdy naposledy.“ „Když jsme zaznamenali odchylku v EM poli planety.“ „A pak až teď, že?“ Diana souhlasila. „Mezitím jste tedy žádnou aktivitu krystalu nezaznamenala, je to tak?“ „Ano.“ Adrien pokračoval: „Takže prvně tehdy, když jsme se přiblížili ke sluneční soustavě, a podruhé teď, když odlétáme ze soustavy pryč.“ Velitel nejistě naklonil hlavu na stranu, a poté se Adriena zeptal: „Kam tím směřuješ?“ „Myslíte si, že se s námi snaží,“ nadhodila Diana. Velitel nejistě naklonil hlavu na stranu. Adrien přikývl a rozhodl se, že si promluví s kapitánem lodi. „Takže si myslíte, že se s námi snaží komunikovat?“ zeptal se kapitán. „Je to víc než pravděpodobné. Pane, jestli teď opustíme soustavu, ztratíme tak příležitost poznat,“ podotkl Adrien. „Chápu. Doktorko, myslíte si, že nám od nich hrozí nějaké nebezpečí?“ „Myslím, že ne.“ „Myslíte?“ vyzval ji velitel. „Nejsem si jistá, ale pokud budou chtít s námi navázat kontakt, neohrozí nás.“ „Jistě.“ „Vždyť ani nevíme, co po nás chtějí,“ namítl TJ. „To zjistíme jedině tak, že s nimi,“ dodala. „Dáme řeč?“ „Souhlasím s Vámi oběma. Myslím si ale, že informace o tom, co po nás chtějí, můžeme získat jedině tím, že s nimi budeme komunikovat. I když se Vám to příčí, pošleme Vás tam ještě jednou. K transportu se dostavte za hodinu. Rozchod.“ Členové výsadkového týmu se sešli u transportu přesně v sedmnáct patnáct. Když se octli na planetě, zamířili k jeskyni. Diana popocházela po písčité cestě, kterou lemovala alej růžic a sledovala stav zařízení. Adrien se opřel o písčité zábradlí a pozoroval Dianu. Přemýšlel. Pocítil slabé mravenčení v zadní části hlavy, a tak ji několikrát natočil na stranu. Poddával se dalšímu neurčitému pocitu. Domníval se, že se s ním krystal snaží navázat kontakt. „Adriene?“ vyzval ho velitel. „To nic.“ „Co se děje?“ vyptávala se ho Diana. „Myslím si, že se snaží se mnou komunikovat.“ „Jak?“ „Posílá obrazy, emoce.“ Velitel zapochyboval, a zeptal se ho: „A co ti říká?“ „Že nám nechce ublížit. Vlastně jen hledal způsob, jak opustit planetu.“ „A protože jsme zrovna prolétávali kolem, považoval nás,“ podotkla Diana. Adrien souhlasil. „Z jakého důvodu?“ zajímal se velitel. „Aby se osvobodil.“ V onom okamžiku zařízení zaznamenalo opětovné zvýšení vnitřní energie krystalu. Žílami krystalu zapulzovalo světlo. Přitom krystal jakoby sám se stával součástí onoho světla, které se vzneslo výš, rozzářilo se a prolétlo tunelem, který vedl z jeskyně, ven.


celkové hodnocení autora: 88.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 8		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Apinby	31.12.2011, 15:48:14

Ahoj lotty, dílko bylo neokomentováno a tak jsem se tohoto vesmírného dobrodružství chopil já. Píšeš, že je tento text spíše takové vybroušení stylu. Mi připadá docela povedé. Vyrůstal jsem, snad i ty, na Hvězdé bráně a tak je mi tohle téma velmi blízké. Ale neboj, nebudu tak hodný, jak si myslíš. Hned na začátku se mi nelíbí, že postavy pořád něco mluví a mluví a občas jsem se ztratil, proč mluví. Chybí mi v tom jejich myšlenkové pochody, nějaká gesta, oživit je a nedělat z nich mluvící automaty. Poté popisy. Mohlo by jich být více, chtěl bych se více dozvědět o té planetě a věřím, že když mohou cestovat vesmírem, oskenovat takovou planety nebude problém. Závěrem bych asi dodal, že nalezení mimozemského života na cizí planetě je docela staré téma. Zkus tohle staré téma něčím ožit, nedrž se zavedených pravidel a otevři mysl. Ty na to máš!


ze dne 31.12.2011, 18:57:32
lotty: Zdravím Tě, Tvých rad si velmi cením a budu se je snažit aplikovat do dalších textů. Mimo Hvězdnou bránu jsem sledovala i Battlestar Galactica ;) Možná by bylo hned na začátku vhodné poznamenat, že tento text jsem původně psala pro jednu nejmenovanou soutěž. Rozsah činil 10 tisíc znaků. Toto omezení se promítlo především do popisů. lotty

m2m	29.12.2011, 14:53:02

Ahoj! No, prve se neubráním dojmu, že něco se někde někdy ztratilo :) × „Pane, možná mě napadlo, co Adrien.“ (- napadlo TO, co Adriena?) × „Určitě? Nechce se mi totiž uvěřit tomu, že,“ oponoval Adrien. (- uvěřit čemu, že?) × Pane, pokud dovolíte, vzala bych s sebou. (- co by vzala s sebou?) ... - zkrátka Ti občas někde chyběj předměty, nebo rovnou celý předmětný věty. Anebo tři tečky, když je přímá řeč utnutá :) Jinak po gramatický stránce naprostá paráda, je to vždycky lahoda číst text bez chyb. Jednu stylistickou bych asi měl (propadnutý strop? Propadený jsem převracel na jazyku asi minutu, než jsem to zavrhnul, propadnu se, propadnutej jsem), ale víceméně v tomhle ohledu bez připomínek. Trošku mi přišly zmatečný ty přímý řeči, ale to je asi tím, že já rád, když je k nim uvozovací věta (umí nastolit charakter). Právě charaktery jsou prázdný, takový nevýrazný, čtenář o nich nic neví, neví, komu má fandit, kdo je dobrej a kdo je zlej, nikdo nijak z tý grupy nevyčnívá a dohromady se tak vlastně stávaj jen figurkama. Celkově ale mám dojem, že se tak nějak počítá s navazováním a dalšíma dílama, takže to bych asi momentálně nějak moc nevytýkal. No a po příběhový stránce se vlastně jedná o příliš krátkej úvod k něčemu, nebo sequel k něčemu, abych to dokázal nějak hloubš ohodnotit. Každopádně na závěr mám dva takový malý otazníky. ¤ Opravdu je čelní "sklo" sklem? Všiml jsem si toho už u jiných autorů, ale nikdy bych já osobně na kosmickou loď nedával tak křehkej materiál, jakým je sklo. ¤ Transporty na planetu a zpátky... jsou co? :) Zkrátka mi přijde, že jsem četl nějakej úvod k něčemu a všechny moje otázky by měly bejt zodpovězený pozdějš, takže známku hodím alibisticky čistě orientační bez nějaký výraznější hodnoty. Beztak je moje známka naprosto irelevantní :)


ze dne 29.12.2011, 15:44:19
m2m: Stejně si myslím, že normální člověk tam právě ty předměty dá. "Pokud dovolíš, vzal bych si TO s sebou." Nezdá se mi uvěřitelný, že lidi vynechaj důležitej předmět, obzvlášť, když v jejich normální mluvě slyším, jak předmětujou ostošest :D Nešlo mi ani o ten výhled, jako spíš o to sklo. Na kosmický lodi nebude sklo, chápeš? A je jedno, že to myslíš jako výhled, průzor, cokoliv. Nevím, kde najít lepší alternativu, ale už jsem se tuhle zastavil taky u toho, že někdo na můstek umístil okna. Prostě to tam do tý sci-fi nesedí, sklo, okno... Nějak bych si s tím pohrál. Což ale ve výsledku neznamená, že musím mít stoprocentně pravdu. Prostě mně osobně to tam nepadne :) Na Mezopotámii se jako budoucí historik těším :D


ze dne 29.12.2011, 15:36:46
lotty: Zdravím, a děkuji za bleskovou publikaci i za komentář. Ba neztratilo. Zásadně nemusím texty, které podstrkují informace čtenáři přímo pod nos, a z tohoto důvodu jsem psala svůj text tímhle stylem. Nyní bych tajemství svého stylu opodstatnila na příkladu (třeba oné první uvozené věty ve tvém komentáři): Před tím, než Diana promluví, podívá se na vesmírnou loď, skrz oblohy. Připomene jí to účel mise, a tak si Adrienovo chování spojí s tím, že Adrien snad tuší, kde by mohl být onen energetický zdroj. Přebere si to, a finálně vychrlí nedokončenou větu. Nad tím propadeným stropem jsem přemýšlela celkem dlouho. Nic lepšího mě nenapadlo. S čelním sklem to bylo myšleno obrazně ;) Vezmi si například u automobilu, také se díváš ven čelním sklem, pilot v letadle taktéž. Šlo mi především o to popsat výhled ven z lodi, aby to nevypadalo, že galaxii sledují skrz zdi lodi. Tento text byl jednorázovka. Měl posloužit k procvičení, k vypilování stylu a tak podobně. Pokračování se tedy nejspíš nedočká. Ale abych nezklamala, chystám se psát nějaký text o Mezopotámii, tak snad se bude na co těšit.