|
| |
|
|
Tisíce zlatých
kapek
mi padají v tvář.
Rytmem něhy
a zvukem touhy
se učím žít.
Děravé paprsky
a samota slunce
zataveného v podzimním
spánku
mi radí
jak
dýchat.
Splývat a zase rozplývat
se
v sebe
ve svět v nás
kteří jsme zde
jen
na procházce
Uloupená naděje
pečlivě schoulená
v kabátu té
malé školačky
se střádavě
chvěje.
Teprve až se svleče
i já roztáhnu
svá papírová křídla
Vždyť už teď
téměř
vzlítám
Tisíce zlatých
kapek
Ti padají
vně mně samou.
Neboj
...i já
se nechám
dopadat...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 24 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
