obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."
W. Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392460 komentářů :: on-line: 6 ::
obr

:: Dva života - Kapitola čtvrtá ::

 autor Trenz publikováno: 04.01.2012, 13:34  
 

Kapitola čtvrtá

7. října 2010

Tess se probudila do pochmurného deštivého rána. Mrkla na mobil. Měla tam jednu zprávu. Stiskla tlačítko a zamžourala očima, aby byla schopná zaostřit a zprávu si přečíst. Psala jí Julie: Ahoj, Tessie. Budeš se muset u Alexandra zdržet. Chytla jsem nějakou střevní virózu a horečku k tomu. Doufám, že se nezlobíš a brzy se uvidíme.
Tess s povzdechem mobil zaklapla a posadila se. Pohlédla z okna. Vypadalo to na vytrvalý déšť. Vstala a oblékla se. Kdyby venku tak nepršelo, jela by domů a vrátila by se, až když by jí Julie dala vědět, že je zdravá, ale její teta jí vždycky říkávala, že pokud nemusí jet nutně, nemusí jet vůbec, a i když si to nerada přiznávala, nemusela nikam nutně jet. Jen tu nechtěla zůstat trčet s Alexandrem. Doufala, že opustil dům předtím, než začalo pršet.
Její naděje praskla jako příliš velká bublina, když sešla dolů do jídelny, kde Alexander snídal. Překvapivě sám. Mohla se otočit a odejít s tím, že se nají později, ale nemohla před ním pořád utíkat. Nebylo to řešení. Nebo bylo, ale nikdy by se nepohnula dál. Emma měla pravdu. Alexander Harewood jí nemůže ovládat život. Posadila se naproti němu a podívala se na něj.
„Dobré ráno, Tess,“ pozdravil jí.
„Dobré,“ odvětila mu odměřeně, aby se vzápětí zářivě usmála na paní Gibbs, která jí k snídani nesla smažená vajíčka se slaninou a křupavé pečivo.
„Děkuju, paní Gibbs.“
„Nemáte zač, drahoušku. Tady máš čaj a nech si chutnat,“ popřála jí a vrátila se do kuchyně.
„Má hospodyně tě má pořád ráda,“ podotkl Alexander, co bylo zřejmé.
„Já ji též,“ řekla Tess, když polkla sousto.
„Taky tě mám rád a…“
Tess zvedla rukou a zavrtěla hlavou.
„Alexandře, ne. Nedělej to. Nepředstírej, že mě máš rád nebo žes mě někdy miloval. Není to pravda. Ty to víš, já to vím a snažím se s tím srovnat.“
„Tess, já…“ Alexander chtěl něco říct, k něčemu důležitému se přiznat, když mu zazvonil telefon. Podíval se na volajícího a řekl: „Promiň, tohle musím vzít.“
„To nic. Už nejsme milenci. Klidně si můžeš se svou novou přítelkyní popovídat a naplánovat si hezký večer,“ prohodila Tess, vstala od jídla a zamířila zpět do svého pokoje. Vůbec nerozuměla svým pocitům. Proč ji tolik rozčilovalo, že má Alexander nějakou přítelkyni, když se s ním rozešla právě kvůli tomuhle? Proč se nedokázala pohnout dál ani po třech letech? Frustrovaně sebou plácla na postel. Zírala do stropu a v hlavě prázdno. Nedokázala se soustředit. Nedokázala ani myslet. Musí napsat Emmě. Musí se z toho nějak dostat ven a Emma si vždycky věděla rady.
O chvíli později zuřivě datlovala do klávesnice svého notebooku a posílala Emmě zprávu. Jakmile ji dopsala a odeslala, všimla si, že má jednu příchozí zprávu, kterou předtím v zápalu boje se svými emocemi, přehlédla. Byla od Julie. Posílala jí první kapitolu svého nového příběhu, aby jí dala téma k rozhovoru. Tess otevřela soubor a začala číst.

Alexander vešel do kuchyně, aby řekl své hospodyni, že nebude doma na oběd, aby udělala jídlo jen pro sebe a Tess a ať udělá něco, co má ráda.
„Měl by ses víc snažit, můj chlapče. Julia si dala hodně záležet, aby sem Teresu dostala.“
„Já vím a cením si toho, ale tohle je záležitost, kterou musím vyřídit dřív, než budu moct požádat Tess o odpuštění. Kdyby si jen nemyslela, že jsem ji podváděl.“
„Mohl jsi jí říct pravdu.“
„Přál bych si, aby to bylo tak snadné.“
„Co může být tak těžké na tom říct někomu, koho miluješ, celou pravdu?“
Alexander se ušklíbl.
„Jak sis mohla povšimnout, je to velmi těžké.“
„Možná to jen složité děláš, ale co já o tom vím. Jsem jenom hospodyně,“ krčila rameny paní Gibbs.
„Jsi víc, než jen to, Maggie,“ oslovil ji jménem a s citem, aby věděla, jak moc ji má rád.
„Škoda, že nedáš na mé rady, můj drahý chlapče.“
„Dám, ale svým způsobem. Znáš mě,“ vesele na hospodyni mrkl.
„Právě že znám, chlapče. Právě, že znám.“
Pohlédla ven z okna.
„Co je tak důležitého, že musíš ven za takového počasí?“
„Michelle,“ vyslovil to jméno s hlubokým citem v hlase. Paní Gibbs pochopila.
„Hlavně jeď opatrně.“
Alexander přikývl, rozloučil se a odešel ven do deště.

Teresa se protáhla, aby rozhýbala ztuhlé svaly. Kapitolu, kterou jí Julie poslala, měla přečtenou rychle. Jako obvykle psala způsobem, který čtenáře donutil těšit se na další kapitolu. Bude se ji muset zeptat, jak to dělá. A pak ji napadaly další otázky a ona si je okamžitě zapisovala, aby jí ani jedna neutekla. Když vypínala notebook, na hodinách stálo 11:45. Dobré tři hodiny nad tím seděla, aniž by si uvědomila, jak čas rychle utekl. Několikrát zahýbala krkem, aby předešla zablokování krční páteře. Pak jen chvíli seděla, oči zavřené, ruce složené do klína.
Někdo zaklepal.
„Dále,“ zvolala, i když věděla, že za dveřmi stojí paní Gibbs. Hospodyně nakoukla dovnitř.
„Jen jsem vám chtěla říct, že oběd je hotov. Můžete jít jíst, jakmile budete chtít. Udělala jsem vaše oblíbené špagety s kuřecím masem na kari koření.“
„Děkuju. Jste moc hodná,“ usmála se na ni Tess. Hospodyně se vytratila a Tess se vrátila ke své relaxační póze do chvíle, než jí zakručelo v žaludku. V tu chvíli se zvedla a zamířila dolů do kuchyně, aby paní Gibbs informovala, že může servírovat na stůl.

Julie Bishop před měsícem oslavila třicítku, měla tři děti a stále byla považována za nejatraktivnější ženu v celém Eastbourne a v přilehlém okolí. Havraní vlasy jí ve vlnkách spadaly přes ramena k ňadrům, která považovala za svou chloubu. Oči měla čokoládově hnědé a aristokratický nos svědčil o urozenosti obou rodičů. Plné rty přímo vyzývaly k políbení, avšak dotknout se jich směl jen její drahý manžel a brada mírně mířila do špičky. Zrovna odjížděla ze školy a školky, kam odvezla své tři děti, desetiletého Stuarta, sedmiletého Lucase a čtyřletou Mary, směrem domů. Jela opatrně, neboť hustě pršelo.
Cestou se stavila v obchodě, aby nakoupila na víkend. Zároveň si pořídila šaty, které se rozhodla obléct si při příležitosti charitativní akce, konající se již tuto sobotu. Možná by mohla pořídit i něco pro Tess, jestli se Alexandrovi podaří ji přemluvit. Možná by mohla nadále předstírat slabost a Alexander by tam musel jít místo ní a nepůsobilo by nikterak podivně, že právě Tess žádá o společnost, když teď pobývala v jeho domě. Nic však nesmí uspěchat. Je třeba Alexandra poučit, aby na Tess příliš netlačil. Pro Julii bylo těžké naplánovat všechno tak, aby Tess nepojala ani to nejmenší podezření. Spojit se s Maggie bylo snadné, taktéž chtěla vidět Alexandra šťastného, ale chtělo to někoho i ze strany Tess. Věděla, že se nemůže obrátit na její blízkou kamarádku Emma. Ta dala jasně najevo, že nemá Alexandra v lásce. S nadřízenou si Tess nebyla až tak blízká. Proto zbývala už jen jedna osoba, která chtěla Tess vidět šťastnou a tušila, že to může být jen po Alexandrově boku. Schůzku si domluvily rychle, Julie jí naznačila svůj plán a setkala se se souhlasem. Zbývalo jen doladit detaily a celá akce se mohla spustit. Černé koktejlky se zdály jako nejlepší volba. Nechala si je zabalit, zaplatila kreditkou a pokračovala v cestě.
Domů dorazila na desátou. Uložila oblečení do skříně a šla vařit oběd. Nudle na kari bude pro dnešní den ideální. K večeru odveze děti k babičce a s manželem si udělají hezký večer. Těšila se, až se mu ukáže v novém negližé. Možná by mohla vynechat antikoncepci a zkusit štěstí se čtvrtým dítětem. Přála by si další holčičku nebo dvojčata chlapce a holku. Netrápilo ji, že by je všechny neuživila. Nejen že ji Alexander vyplatil z domu po rodičích, ale její manžel Charles vydělával měsíčně víc, než byl celý její roční plat v době, kdy ještě pracovala.

Ve dvě hodiny zazvonil zvonek u dveří. Julie šla otevřít. Před prahem stál Alexander promočený až na kost. Rychle ho vtáhla dovnitř a v hustém dešti se snažila najít auto, kterým přijel. Vypadalo to, že nepřijel, ale přišel. Napadlo ji, že se musí jednat o něco vážného, když šel na procházku v takovém lijáku. Výraz jeho tváře, když se otočila a pohlédla na něj, ji v tom utvrdil. V očích zoufalství, ve tvářích beznaděj.
„Co se stalo, Alexi?“ zeptala se ho starostlivě, doufaje, že se nestalo nic Maggie nebo Tess. Věděla, že kdyby šlo o jejího manžela a děti, tvářil by se tak, aby jí mohl být oporou, i když by to tak necítil. Byli tu pro sebe navzájem a věděli to.
„Michelle,“ řekl jen a Julii hned svitlo.
„Ona zase…?“
„Ano,“ odpověděl Alexander, aniž by čekal, až dokončí otázku.
„Promluvíme si o tom, ale nejdřív se musíš převléct do suchého. Běž do koupelny a osuš se. Já ti tam donesu nějaké Charlesovy věci. Štěstí, že máte stejnou velikost.“
Alexander se nehýbal z místa, a proto se Julie rozhodla ho popohnat: „Tak šup. Nestůj tady. To oblečení musí dolů, ať nenastydneš.“
„Já nejsem tvé dítě, Juls,“ ohradil se Alex.
„Zrovna teď se chováš hůř, než kterékoliv z mých tří dětí, Alexi,“ opáčila mu klidně a zamířila nahoru, aby svému nerozumnému bratrovi vybrala oblečení. Alex s povzdechem, který znamenal, že se vzdává, ji následoval, v patře se oddělil a zamířil až na konec chodby, kam si nechali vybudovat koupelnu.

Po čtvrt hodině se Alexander a Julie sešli v obývacím pokoji. Julie Alexovi vnutila bylinkový čaj, nad kterým se Alex ošklíbal.
„Kdybys měl rozum, nemusel bys ho teď pít. Hezky do dna.“
Alexander usrkl a zašklebil se.
„Aspoň s medem jsi mi ho mohla dát,“ postěžoval si.
„Máš to bez medu, aby sis to zapamatoval.“
„Někdy mi připadá, že ty jsi ta starší.“
„Jsem máma. Někde se to na mě musí podepsat,“ usmála se na něj, dávajíc mu tím najevo, že mu jeho nerozum odpouští. Alexander dopil čaj, odložil hrníček na konferenční stolek a opřel se do zad pohovky. Julie se posadila vedle něj a vzala ho konejšivě za ruku.
„A teď mi řekni, co přesně se stalo?“ vyzvala ho Julie.
„Volala mi Karen, že je Michelle v nemocnici zrovna, když jsem snídal s Tess. Snažil jsem se s Tess zapříst konverzaci, ale nepochodil jsem. Každopádně jsem vyrazil, autem do nemocnice, kde mi bylo řečeno, že to s ní nevypadá dobře, ale že má naději, jestli zvládne tuhle noc. Nemohl jsem tam zůstat. Potřeboval jsem ven. Přemýšlet a kroky mě zavedly k tobě.“
„Jsem ráda, že jsi za mnou přišel, i když v dešti. Je to silná holka. Zvládne to.“
Alexander potřásl hlavou a Julii náhle přišel stejně nešťastný jako v době, kdy byly děti a matka ho ignorovala a otec věčně za něco káral. Alexander se mu nikdy nezavděčil. Ať udělal, co udělal, vždycky to bylo špatně. A když se rozhodl odejít z armády, aby si mohl splnit svůj sen, byl to poslední hřebíček do pomyslné rakve jejich vztahu.
„Nerozumím tomu, Juls,“ pronesl a jeho hlas zněl ztrápeně.
„Dva roky byla v naprostém pořádku. Našla si přítele, zklidnila se a dokonce se začala i učit. Když jsme minulý víkend trávili spolu, svěřila se mi, že by ráda zkusila vysokou. Vůbec nevím, co se v tak krátkém čase mohlo pokazit.“
„Karen taky nic neví?“
„Přinejmenším mi nic neřekla.“
V obývacím pokoji byl slyšet jen tikot hodin, než Julie znovu promluvila: „Měl bys o tom říct Tess.“
„Ne,“ zavrhl to bez rozmýšlení Alexander.
„Alexi, pochop. Ona s křikem ani znechucením neuteče. Není ten typ. A aspoň by ti přestala vyčítat, žes ji podváděl.“
„Moje důvody znáš moc dobře, Juls,“ odvětil jí Alexander, čímž považoval rozhovor za ukončený. Julie si povzdechla, ale mlčela. Nechtěla se s ním pouštět do hádky, když její neteř ležela v nemocnici a bojovala o život.
Alex vyprostil svou ruku zpod Juliiny a vstal.
„Přestalo pršet. Vrátím se do nemocnice a zůstanu tam přes noc. Zavolám Maggie, aby si o mě nedělala starosti.“
„A co řekneš Tess?“
„Nic. Co bych jí měl říkat?“
„Takhle si ji nezískáš, Alexi.“
„Myslíš, že to nevím?! Já jen sakra nemám ani páru, jak to udělat, aniž bych jí řekl o Michelle!“ vyjel na ni, ale hned se omluvil: „Promiň, nechtěl jsem… Já jen…,“ Alex si rukou prohrábl své husté černé vlasy, než dokončil větu, … „nevím, co mám teď dělat.“
„Pozvi ji na charitativní ples, který se koná již tuto sobotu. Jestli bude Michelle v pořádku, pozvi ji. Vím, že tyhle akce nemáš rád,“ pokračovala Julie rychle, když se Alexander nadechoval k protestům, „, ale je to skvělá příležitost, aby ses k ní dostal blíž. A sklenička nebo dvě šampaňského by mohly pomoct navodit atmosféru.“
Alex se poprvé od chvíle, kdy vstoupil do jejího domu, lehce pousmál.
„Budeš ji ale muset do víkendu udržet v domě.“
„Víš co? Myslím, že to nechám na tobě. Tess měla vždycky slabost pro nemocné děti, a když jí řekneš, že výtěžek z charity půjde na onkologické oddělení zdejší nemocnice, což je mimochodem pravda, určitě ti na to kývne.“
„Ale jen jestli bude Michelle v pořádku,“ souhlasil Alex s podmínkou.
„S tím počítám,“ odsouhlasila mu to a na rozloučenou ho objala.
„Kdybys cokoliv potřeboval, zavolej mi. Platí?“
„Ano, mami,“ poškádlil ji.
Julie ho zlehka praštila do paže.
„Nekoleduj si, drzý chlapečku,“ oplatila mu stejnou mincí. Potom si zamávali a Julie se vrátila do domu tak akorát, aby stihla umýt a uklidit hrneček a poté si to namířila do školy a školky vyzvednout své ratolesti.

Tess si po obědě zasedla k notebooku a vyměnila si pár e-mailů s tetou. Když přestalo pršet a dokonce vysvitlo slunce, rozhodla se vyjít si na procházku. Trochu se tu porozhlédnout, zjistit, co se změnilo. Teploměr ukazoval deset stupňů Celsia. Oblékla si džíny, svetr, který zvýrazňoval její postavu, ani nevěděla, proč si ho přibalila, a nepromokavou bundu, kdyby znovu začalo pršet. Pročísla si vlasy, jemně se nalíčila, kdyby náhodou někoho potkala, aby se nelekl, dala vědět paní Gibbs, že bude do setmění doma, a vyrazila. Doufala, že jí čerstvý vzduch pomůže vyčistit hlavu a urovnat myšlenky, které jí nekontrolovatelně vířily v hlavě.
Její rychlé kroky automaticky vedly na pláž. I po třech letech si tu cestu pamatovala stejně dobře, jako by ji šla včera. S Alexandrem se tudy nachodila tisíckrát. Pláž byla jejich oblíbené místo, kam mířili v teplých večerech. Procházeli se bosi, vychutnávaje si písek pod nohama. Často se milovali a vlnky moře chladily jejich rozpálená těla. Nebo si přinesli deku, lehli si na ni a dívali se na moře. Někdy si položila hlavu na jeho vypracovanou hruď a doprovázena tlukotem jeho srdce a šuměním vln, usnula. Většinou se probudila ráno ve své posteli, ale občas spali na pláži až do rána.
Zvolnila tempo, když dorazila na pláž. Okamžitě se na ni navalily vzpomínky, navzájem se předbíhajíc. Tess jim nebránila. Možná byla tohle příležitost, jak se vyrovnat se záležitostí nazvanou Alexander Harewood. Dosud veškeré vzpomínky potlačovala, odmítala o něm mluvit a snažila se jen zapomenout. Možná když udělá pravý opak, dostane se z toho. Jedna vzpomínka vynikla nad všemi ostatními. Byla to vzpomínka na jejich první setkání. Tenkrát dělala s Julií první rozhovor v útulné kavárně na jihu Eastbourne. Zbožňovala Juliiny knihy a byla tak nervózní, že několikrát upustila propisku na zem. Julie se k ní chovala laskavě a projevila obrovskou trpělivost. Řekla, že je to proto, že má dvě malé děti a třetí na cestě a že jí je sympatická. Uprostřed rozhovoru přistoupil k jejich stolku muž krátce po třicítce. Tess si zprvu pomyslela, že je to Juliin manžel, ale pak si všimla genetické podoby mezi nimi. V tom momentě ho Julie představila jako svého bratra. Něco Julii řekl, už si nepamatovala, co to bylo, a zamířil pro kafe k prodejnímu pultu. Poté odešel. Po zbytek rozhovoru se pekelně soustředila, aby nemyslela na jeho urostlou postavu a tmavě modré oči, které se jí vryly do paměti. Když se rozloučila s Julií, ještě chvíli v kavárně poseděla a pak vyšla ven. Stál přímo naproti, opíraje se o pouliční lampu. I při tak lascivní poloze působil elegantně a sexy v modrých riflích a v černé košili. Představil se jí a ona mu navrhla tykání. Prostě to z ní vypadlo. Byla jím tak okouzlena, že přijala jeho nabídku projít se po městě, což doposud neudělala u nikoho, koho neznala nejméně několik týdnů. Brzy zjistila, že mají mnoho společného, a když ji pozval k sobě domů na noc, navzdory všem svým zásadám souhlasila a strávila s ním noc plnou vášnivého milování.
Tess zvedla hlavu a zastavila se. Naproti ní kráčel muž. Vysoký štíhlý blonďák v černém kabátě dlouhém po kolena u ní zastavil, chvíli se na ni díval a pak promluvil: „Vy jste Teresa Hawthorne, že?“
Tess překvapeně zamrkala a muž pokračoval: „Viděl jsem vás v novinách a četl každý váš článek a rozhovor. Vaše práce se mi velmi líbí.“
Tess byla polichocena.
„Děkuji, pane…“
„Och, odpusťte mi mou nevychovanost. Jmenuju se Phillip Rhodes a jsem nový soused Alexandra Harewooda,“ omluvně se na ni usmál.
„Jsem ráda, že se vám moje práce líbí. Snažím se dát do každého článku a rozhovoru maximum.“
„Daří se vám to úspěšně,“ usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila. Phillip jí připadal sympatický a milý.
Na tváři ji zašimraly sluneční paprsky, což ji přimělo otočit hlavou doprava. Slunce začalo zapadat. Vzpomněla si na slib, který dala paní Gibbs.
„Musím jít. Ráda jsem vás poznala, pane Rhodesi.“
„Třeba se ještě potkáme, pokud se tu zdržíte, slečno Hawthorne,“ odvětil Phillip. Slyšela snad v jeho hlase naději na další setkání? Odcházela a cítila jeho pohled na svých zádech. Napadlo ji, že se ani nezeptala, čím se živí on, když už o ní věděl, že je novinářka. Třeba se s ním opravdu ještě potká a bude mít příležitost to napravit. Do té doby se může jen dohadovat, čím se blonďatý muž s dlouhým černým kabátem živí.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.01.2012, 13:33:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Nevím, zda je to Tvým stylem vyprávění, nebo delší prodlevou v publikaci, ale nějak se nedokážu orientovat v postavách (co se současné dějové linky týče), jako by nebyly v příběhu dostatečně "orámovány" (či jak to říci). Jakoby mi chyběla jejich hlubší charakteristika, jak vypadají, jak jednají, co si myslí? (možná toho chci příliš) Přestože se děj nikam výrazně neposunul, plyne si poklidným tempem (jako široka a veliká řeka). Uvidíme, co se stane v další části. Zatím mám opravdu dojem, že jde o mix psychologické prózy s... (nebude v tom i "červená knihovna", pokud se hrdinové nezamilují, stane se něco jiného?) Pořád myslím na souvislosti linky vedené v minulosti s linkou vedenou v současnosti. Nejspíš napoví budoucí děj příběhu. Takže zatím mám poněkud rozporuplné pocity. Ono, textík se nečte zle. Při prvním pročítání jsem sice začínal mírně klimbat, ale při druhém jsem si už dal záležet. Pozor také na nadbytečné čárky v souvětích a na začátku přímé řeči po uvozovací větě a také na nadbytečné tři tečky v textu. Mám na mysli toto:

„Promiň, nechtěl jsem… Já jen…,“ Alex si rukou prohrábl své husté černé vlasy, než dokončil větu, … „nevím, co mám teď dělat.“

Také jsem si všiml, že dost často používáš spojku "aby" (může za to stavba souvětí?). Mé druhé já mi kope "do nohy" a tvrdí, že mohl být text ještě dopilován, ovšem do Tvého stylu mluvit nemůžu. Každý nějak píšeme... Hodně zdaru a pěkný den přeji! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
3 sekundy
cokoliv
Předvolební
brunnerka
Ztracené vlny -...
BarčaT
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr