» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2141707

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Za zavřeným oknem ::

sperglovka	publikováno: 02.01.2012, 10:05

O pár, nekonečně dlouhých, minutách dítěte, které si je pamatuje po celý tak krátký a rychle ubíhající lidský život...


	Sedím za zavřeným oknem, přímo před sebou v dáli rozeznávám hodiny věže štěnovického zámku. Vyhlížím známou postavu, mně tak drahou. Telefonní linku nemáme a mobilní telefony jsou záležitostí nedohledné budoucnosti, spoléháme se na dochvilnost a předchozí domluvu s dotyčným. Celá moje postavička zhruba sedmiletého dítěte se tetelí nedočkavostí a napětím. Šimrání neviditelných prstů přebíhá střídavě po celém těle. Žaludek se sladce pohupuje jako při jízdě na kolotoči. Přijde už brzy? Co zábavného budeme o víkendu dělat? Vybavuji si nespočet zážitků a chvil vyplněných radostí a dětským výskáním. Tak přijde už??? „Eli, máš už zabaleno?“ ptá se starostlivě maminka. „Táta přijde každou chvíli, tak ať na tebe nečeká.“ dodává a lehce se u toho mračí. Moje maminka se mračí, aniž si to uvědomuje. Moc často si se mnou nehraje, ale bezvýhradně obdivuji, jak krásné princezny pro mě dokáže malovat. Těm princeznám bych se chtěla podobat. Mají dlouhé, vlnité vlasy a nadýchané šaty ala maková panenka. Hm, jenže já se svými krátkými vlasy vypadám spíš jak motýl Emanuel. Moji rodiče jsou rozvedeni. Žiji se svou maminkou a jejím druhým manželem, kterého oslovuji také tatínku. Občas mě napadá, jestli to není mému pravému tatínkovi líto. Jéééé, už ho vidím, pohledem hltám známou postavu, přibližující se kolem místního kostela. „Mami, mami, táta už jdeeee!“ křičím na maminku. Ne, to není táta, uvědomuji si. Muž, kterého vidím, kráčí ruku v ruce se ženou, kterou jsem v životě neviděla. Pomyslím si: to bude asi pán, který bydlí nedaleko nás a je tatínkovi, alespoň z dálky, podobný. Přesto na něj stále zkoumavě hledím a pozoruji přibližující se postavy. Něco tady nehraje, ale co? Pohledem se jim snažím přiblížit, nalepená na skle, až se okno zamlžuje, jak usilovně dýchám. Muž se ženou jsou již velmi blízko a brzy se mi ztratí z dohledu. Vsadila bych se, že je to tatínek, ale… Uplynulo pár vteřin. Zvonek zvoní, běžím ke dveřím… Od té chvíle uplynulo zhruba čtyřiadvacet let a víte kdo to stál před našimi dveřmi? Můj milovaný tatínek a s ním jedna z nejúžasnějších žen, které jsem za celý svůj život poznala. Za dveřmi stála budoucí tatínkova manželka, matka mé sestry a v neposlední řadě má úžasná „macecha, tedy spíše maceška“… 


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

frodo	04.01.2012, 13:01:05

Začátek se mi zdál trochu depresivní ale konec dopadl dobře.

sperglovka	04.01.2012, 0:17:50

Ta vzpomínka mě dodnes hřeje, byl to zcela zásadní okamžik mého života. Pravda je, že spousta dětí takové štěstí, jako já, nemá... děkuju za vřelé přijetí a komentáře! :-)

Siggi	02.01.2012, 15:26:57

Máš veliké štěstí, že tvoje maceška je taková jaká je. Nebývá to tak. Ani z jedné strany. Jinak je to napsané velice pěkně. Opravdu vidím před sebou tu malou holčičku, jak prožívá to, co vypravuje.

čuk	02.01.2012, 10:04:39

Buď vítána na saspi. Napsala to hezky, vroucně, a pravdivě. Je v textu dětská dychtivost. Hrdinka patří mezi ty šťastné. Jen mě napadá, jestli ty kreslené princezničky neměly u očí slzy, které jim maminka utírala. Ale pak snad kreslila ty princezničky i někomu jinému, už s veselými tvářičkami. Doufám, že v jednatřiceti létech tahle vzpomínka ti dává radost i schopnost přenášet ji dál. Ale trochu ve mně vrtá červík: děti se také mohou snadno mýlit. Nebo ne?