» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."

Luigi Pirandello

počet přístupů: 2141707

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Ex profundis (II) ::

Rilian	publikováno: 06.01.2012, 22:32

V tomto díle se pokusíme pohroužit do jiných lidských vlastností. Jistá část textu je dozajista zvláštním spojením vědy a náboženství - což může zvednout vlnu odporu, ale co kdo ví? Není jen Věda převlečeným náboženstvím? (Šotky doporučuji pochytat :) )


	Nenávist Abych se přiznal, trochu se obávám psát o této nectnosti. Už jen pouhé pomyšlení vyvolává představy, které se vždycky snažíme zahnat do kouta, aby nás neovládly. Ale má-li to být ex profundis, snad dospějeme ke kořeni a podtrhneme nenávisti autoritu včas. Nelze zpochybnit, že nenávist je pravým opakem lásky. Nebojím se napsat ani to, že Nenávist je pravým opakem Lásky. Existují však jisté rozdíly. První z nich je ten, že Nenávist je matkou zemské nenávisti. O Lásce a lásce takto ale nelze uvažovat. Proč? Na to se dovíme odpověď později. Je jistě zajímavé ptát se, kde se v Nás nenávist rodí? Někdo možná řekne v hlavě, jiný zase v srdci, a někdo zase, že neví. Nad čím bychom se ovšem měli zamyslet trochu víc je srdce, neboť musíme rozlišit, co je Srdce a srdce. Pro jednou a navždy učiňme společně dohodu a pod pojmem srdce si představujme srdce biologické, orgán, jež do nás pumpuje krev. S definicí Srdce to budeme mít poněkud složitější, ale zkusme to takto: zamysleme se nad situací, kdy nám bylo dobře, kdy jsme měli nefalšovanou radost, když jsme udělali něco, co nám vskutku dělalo čest nebo kdy jsme si připadali, že to, co děláme nás vnitřně naplnilo. Budu s Vámi plně souhlasit, když budete na pochybách, jestli se to Srdci bude skutečně podobat. Ano, nebude, ale pro toto přiblížení to bude stačit. Abych to tedy shrnul, Srdce je něco dobrého v Nás, něco, co poznáme zaručeně a vždy. A myslím, že to tak funguje i u špatných lidí, protože když si uvědomí, že udělali něco výjimečně dobrého, nejen že se za to stydí, ale potupí je to a chtějí se vrátit do rozjetých kolejí své špatnosti. Pravda může skutečně působit i takto. Jen si představte zloděje, který by se pomátl na rozumu, a místo užitku z uloupených věcí by naráz všechno vracel, pokorně se omlouval a pak se dobrovolně nechal zavřít. Po nějakém čase by se z pomatenosti vyléčil a byl si vědom, co udělal. Důvod, proč tak činil by hodil stranou, jeho mysl by totiž užíral způsob, jak se „napravit“, aby byl zase zlodějem, jakým byl. Nenávist vyvolává sváry, kdežto Láska přikrývá všechna přestoupení. Jsem přesvědčen o tom, že každý z nás má od vdechnutí života až po jeho konec jistou schopnost. Můžete jí třeba říkat šestý smysl, ale já mám pro ní mnohem ctnostnější název, totiž Rozlišovací schopnost. O této schopnosti se zmiňují mnozí pisatelé bible napříč celou historií písma samotného. Co to obnáší, když někdo má rozlišovací schopnost? Je to tatáž schopnost, jakou mají třeba dalekohledy k pozorování hvězd? Dozajista můžeme mezi těmito zcela odlišnými schopnostmi vidět jistou souvislost, ačkoli ta lidská neřeší otázku, jak dalece od sebe musí být dva body, aby je dalekohled byl schopen rozlišit. No posuďte sami; Když vedle sebe stojí „Pravda“ a „Lež“, co z nich je pravda a co lež? Není jen Lež převlečenou Pravdou? Nebo není Pravda převlečenou Lží? Já osobně se domnívám, že tyto otázky jsou zbytečné, protože jsem přesvědčen o jisté absolutní Pravdě. A existuje-li tedy absolutní Pravda, pak to, co je mimo ní musí být zákonitě Lež. Prosím, abyste si to nepletli např. se pří, ve které jste s přítelem. Každý ve své podstatě může mít pravdu, dokud je o tom okolnosti nepřesvědčí. Velmi se to podobá případu Schrödingerovy kočky (Velmi známý příklad kvantové fyziky: jistá kočka je uzavřena v krabici spolu s ampulí jedu a radioaktivním spouštěčem. Přirozená radioaktivita se řídí přírodním zákonem o radioaktivním rozpadu, takže kočka po otevření krabice může žít, nebo být mrtvá. Tak jednoduché to ovšem není!) Pan Schrödinger si nebyl o životě kočky jistý do té doby, než otevřel krabici. Mezi tím mohla být kočka jak živá tak mrtvá. Mohla být klidně mrtvá i živá, položivá, polomrtvá nebo polomrtvá či položivá – jak chcete; někdo přeci jen rád vidí sklenici poloplnou než poloprázdnou. Stav bytí či nebytí klidně mohl ovlivnit fakt, jakým způsobem byla krabice otevřena; co když byla uchopena za špatný okraj? Nebo se pan Schrödinger podíval o kousíček jinde? O Pravdě a Lži ale nelze takto uvažovat. Celý zádrhel totiž tkví v tom, že se tyto věci snažíme připodobnit věcem zemským. Je naprosto pochopitelné, že se to může zdát divné a pokud se zároveň ptáte: Jak tedy Pravdu zaručeně poznám? Odpověď je ve své podstatě jednoduchá a složitá zároveň. K pochopení je třeba vytříbit Rozlišovací schopnost, připravit na to Srdce, otevřít se Lásce a teprve pak se zjeví Pravda. Chceme-li chápat ctnosti s velkým C, pak je třeba oprostit mysl od zemských věcí a povznést se o úroveň výš. Vychloubání se Vychloubat se znamená okázale vystavovat prostředky, na něž jsme osobně pyšní. Možná že na tom by nebylo něco tak hrozného, ale špatným se to začíná stávat tehdy, když se tím povyšujeme nad ostatní. Je jako kvas; stačí trocha a prokvasí se celé těsto. Člověk nabývá dojmu, že když se bude vychloubat, učiní jej to mnohem lepším a v očích druhých výsostnějším, než doposud. Pokud však člověk dobře vidí, pak zjistí, že je to jen čirá hloupost, a že ve skutečnosti se vychloubající snaží ukázat, že je víc, než Vy. Honba za větrem, takhle by to nazval Kazatel. Pokud Vás to uklidní, položte si prostou otázku: „Může být člověk víc než člověk - Než-li já?“ To co nás všechny spojuje, je naše nedokonalost a lidskost. Zde si budeme vždy rovni až do skonání světa. Je tu ještě jedna otázka: „Oč více je více než méně?“ Na tuto otázku snad nikdy nenalezneme odpověď, dokud se sami nebudeme snažit být v Srdci lepšími a spravedlivými, nevychloubat se a zůstat pokorní v mysli, ať už budeme v jakékoli situaci. A ani tehdy možná nebude jasné, jestli pochopíme smysl. Musíme se snažit otevřít Pravdě nikoli násilím, ale pozvolna celým Srdcem a Duší. V této cestě narazíme na spoustu nesnází, takže se bude neustále přivírat a otevírat, ale nakonec se otevře zcela a uvidíte krásy, o nichž se Vám ani nesnilo.


celkové hodnocení autora: 91.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 4		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	06.01.2012, 22:27:13

Zdravím. Omlouvám se za to, že toto dílko chvíli leželo bez povšimnutí v publikační frontě, protože se k němu nehlásil žádný redaktor (ani šíma), dokud jsem sám nenabyl přesvědčení (a dojmu), že publikace pokračování filosofického zamyšlení o lásce náleží právě mé maličkosti. Jo, chybička se vloudila a mí šotci (ne překlepníčci), ale pamatováčci si dali prostě volno... Ale zpět k textu. Pokračuje ve stejném duchu jako předešlá část. Není divu, když se jedná o pokračování. Souhlasím s tím, že je nenávist pravým opakem lásky. Odkud se bere? To ani já nedokážu posoudit. Ono vychloubání se je menším zlem z množiny "špatných lidských vlastností". Chlubilové jsou nejspíš lidé s málo vyvinutým egem, kteří musí neustále sami sebe ubezpečovat (a posilovat), že jsou dobří a mají na víc. Co se týče samotného pojetí, nejspíš bych malinko mazal (prostříhával) a piloval (aby byl text ještě více pro čtenáře atraktivnější). Co říkám na spojení víry a náboženství? Prý se v Písmu píše, že skrze stvořené můžeme vidět Boha. Proč jej nevidíme prostým okem? Protože je všude a ve všem, tudíž nemůže být jen na jednom místě (tedy před našima očima). Ale to jen na okraj. Jinak také přikyvuji faktu, že pro mnohé je i věda vírou (třeba taková Evoluce). Ani věda nemůže vysvětlit vše, co "vidíme" kolem sebe a s čím se můžeme potkat. Teď jsem zase odbočil, proč to píšu? Protože jsem se pozastavil nad Perexem. Každý má právo vyjádřit svůj názor a pokud tímto názorem "neškodí a neuráží", proč by jej nemohl vyslovit? Každý z lidí v něco věří, někdo věří v Boha, jiný ve vědu, další v sebe (a tak podobně). Vlastně jsme "věřícími" všichni, jen každý věří něčemu jinému. Oč jsme pak jiní než ostatní a čím se jeden od druhého lišíme? Možná právě charakterem, podílem kladných a záporných pocitů a emocí. Zatím tato práce jen načrtává jednotlivé aspekty lidských citů, které se točí v našem... Srdci, byť jen v přeneseném slova smyslu, protože to pravé srdce je jen pumpou, která se nezabývá city, ale poctivě maká, aby mohl její vlastník myslet a cítit (a také jednat). Tak, nyní jsem úplně mimo mísu a bůh ví kde... Tento text beru jako jedno z možných podob zamyšlení o lásce a vším, co souvisí s lidskými prožitky (jako lidé jsme nádoby plné emocí, které spolu s odpovídajícími hormony - a prý také dalšími chemickými látkami v našem mozku - s námi pěkně cloumají, co se děje v naší hlavě, když milujeme, nebo nenávidíme, na to by nejspíš nejlépe odpověděl odborník, který se touto problematikou zabývá). Viděl jsem pěkné video (DVD film): "Co my víme?", které pojednává nejen o "kvantové fyzice", byly tam hezky popsány a pojmenovány jednotlivé emoce a co se při nich s námi děje... ;-))) Tedy celý film byl nakonec o tom, jak a proč bychom se měli "mít rádi" a jak řídit svůj život (co spolu přinášejí naše postoje, naše jednání a jak na nás může působit kauzalita a zákon akce a reakce a podobně). Tak, ještě jsem tu udělal i malou reklamu. A nakonec bude můj komentář (díky neustálému odbíhání od tématu) delší, než samotné dílko. Připadám si jako politik, který toho sice řekl mnoho, ale nic k věci (a dotyční posluchači neví nic). Takže, když zarazím všechny své vedlejší myšlenkové pochody a pozastavím se nad tímto textem s kapitolkami o nenávisti a vychloubání (ve vztahu k celkovému pojetí dílka), co mi padne na mysl? Těžko hodnotit, dokud člověk neuvidí celek, spolu se způsobem, jakým jsou jednotlivé části pospojovány (zda spolu jednotlivé pasáže ladí, čtenář se při čtení neztrácí, či nenudí). I ono opakování v této části má svůj smysl. Při oné "kočce" jsme se zadrhl a přemítal nad různými stavy, ve kterých může kočka být, ale protože jsem o "kvantové fyzice" už trochu něco "slyšel", "viděl" a "četl" (podotýkám jako naprostý amatér), je mi jasné, že dokud ji neuvidíme na vlastní oči, nemůžeme s jistotou tvrdit, že je mrtvá, či naopak, nebo v jakém stavu vůbec. Každý čtenář se nejspíš zamyslí a řekne si, že by text napsal jinak, ale já neřeknu nic, protože nemůžu zasahovat do Tvého stylu a celkového pojetí "díla". Nakonec, také nevím, jak bude pokračovat, dokud si nepřečtu pokračování. Takže vzhůru do toho a půl je hotovo, držím palec. P.S. Na pomyslné šotky (co se týče přehlédnutých gramatických chyb a překlepů), moc jsem na ně nekoukal, mé druhé (více filosofické Já) mne dokonale převálcovalo... Což mi na cti příliš nepřidá! ;-))))


ze dne 06.01.2012, 23:26:57
Rilian: Domnívám se, že tohle pojetí a chápání podstaty je naprosto úžasné. Už jen proto, že se dokážete zastavit nad těmito věcmi, mě jen utvrzuje, že Vaše rozlišovací schopnost je velmi rozvinutá. mnozí pisatelé bible se ve svém psaní pozastavili nad jistou zvláštností - totiž, že si připadali, jakoby text kolikrát sami nepsali, ale jako by jim je někdo vkládal do mysli. Později to popisovali jako inspirace Božím duchem. Měl jsem to štěstí, že jsem taky něco podobného zažil. Dokonce jeden z apoštolů Ježíše Krista nebyl horlivý v řeči ba dokonce koktal, ale když měl mluvit o Božích věcech, samotný se udivoval, jak mu to jde. Celý náš problém, jak píši, je v tom, že se snažíme tyto věci pochopit pomocí měřidel, abychom si sami byli jistí, že to "chápeme", ale skutečnost je právě ta, že se tomu tím víc vzdalujeme. Tyto věci nelze chápat "rozumem" právě onou rozlišovací schopností. Ve své podstatě ji můžeme chápat jako zbraň, která neubližuje okolí, ale zároveň nás před ním chrání. Chrání před zlem, protože to nabývá hmotné podoby a malinká skulinka v naší schopnosti by byla katastrofou. Velmi dobře to popisuje samotný C.S.Lewis ve svých knížkách "K jádru Křesťanství" a také "Rady zkušeného ďábla". Někde dokonce napsal, že byl tím nejzatrvzelejším konvertitou, ale vypracoval svou rozlišovací schopnost do takové hloubky, že to, co píše ve svém díle, poskytuje skutečný pohled na zlo. Zlo, které je proradné a lstivé a pokouší nás takovými rafinovanými způsoby, že si to ani nedokážeme představit.


ze dne 06.01.2012, 23:00:07
Šíma: Mezi námi, také si myslím, že vesmír nevznikl jen tak (dílem náhody), ale že má svůj smysl a někdo jej řídí. Jednou jsem si pohrával i s otázkou, co když je tento (náš) vesmír jen součástí něčeho většího, kam nedohlédneme a ani nemůžeme dohlédnout? Stačí se podívat na svět atomů a molekul (viz mikrokosmos) a vesmír kolem nás (makrokosmos). Tuší ty malé částečky čeho jsou součástí a co tvoří? Tušíme my, čeho jsme součástí (jakého celku)? Jako lidé budeme nejspíš neustále bloudit mezi realitou, fantazií (a sny) a vírou. Tím, nač si můžeme sáhnout (změřit to a zvážit) a tím, co nemůžeme logicky (ani jinak vysvětlit). Osobně jsem "občasným filosofem", který od dětství rád objevuje a zajímám se o kde co (nikoliv však na profesionální "bázi"). Jsem prostě takový "Cimrman" po svém... ;-))) Nakonec, věřit si můžu v co chci a čemu chci. Nakonec mě ona "pravda" stejně vyvede z omylu. Kde svítí světlo nejvíce? Ve tmě. Protože je-li toho světla příliš, pak se v tom světle ztratí a kolem sebe může jeden vidět jen světlo. Nakonec je světlo lepší než tma, protože v ní není vidět to, co by vidět mohlo být... Krásy světa, vesmíru a třeba i víc (nejen mezi řádky), ale i vevnitř nás samotných (v dušičkách, které se cítí mnohdy jako ve tmě a třesou se strachy). Ovšem jsem také tak trochu skeptikem, protože vím, co lidé udělali nejen s vírou, ale i vědou (vše lze přetvořit "k obrazu svému"). A vše lze zneužít. Ne nadarmo se říká, že má vše "dvě strany jedné mince" a vše zlé je pro něco dobré. Ale to jsem zase odběhl, ale i tak, i Bůh může být stejně "dobrým" jako "špatným", stejně tak věda a cokoliv dalšího, co dělá lidi lidmi (a lidstvo lidstvem). No... Nějak mi to moc mluví, že ano? ;-)


ze dne 06.01.2012, 22:50:43
Šíma: Malý dodatek: Mé druhé Já podotklo, že by to chtělo nejen prostříhat, ale i více rozpracovat. Podle něj jsou některá témata jen obcházena a výklad jen tak klouže po povrchu, což ovšem nebrání autorovi se k tématu vrátit i později. Například: opravdu existuje "absolutní pravda" a pokud ano, jakou má podobu, jak vyznívá, nebo ještě lépe: jak může působit na všechny (bez ohledu na to, zdali na ni všichni lidé věří). Některé otázky se těžko vysvětlují, nejspíš pak pomohou jen "vlastní zážitky", ovšem pak se nejspíš přikloníme nejen k víře (myšleno obecně), ale i k náboženství. Třeba jen na lásku každý nevěří (ať už jde o "lásku na první pohled", nebo "lásku na celý život"). I to prý existuje. Nejspíš postačí klasický příklad, kdy se setkají dva (či tři) lidé u určitého předmětu a budou si navzájem říkat, jakou má barvu, jeden bude tvrdit, že je tento předmět bílý, druhý, že je šedý a třetí, že není šedý ani bílý... A protože jsme a vždy budeme jeden od druhého rozdílní (pokud se lidstvo nestane armádou robotů), budou tyto diskuze a tato pojednání vždy problematická, protože ne všichni daným tématům budou věřit a budou je brát v potaz, protože budou mít jiný názor na věc. Na druhé straně není na škodu o tom psát! Proč? Protože vždy budou tací, kteří se nad tím (či oním) pozastaví, začnou hloubat a něco si z toho i odnesou... Mizím, než udělám ze svých komentářů "vědeckou práci"! Pěkný večer přeji a jsem zvědavý na další část.


ze dne 06.01.2012, 22:46:03
Rilian: Jsem velmi vděčný. Každé Vaše pozastavení je velmi hluboké a inspirující. V pojetí Ex profundis se spíš nechávám unášet citem, než stylistikou, což je samozřejmě chyba a já si ji uvědomuji. Neomlouvejte se za to, že text stál. Nejspíš mu to bylo souzeno :D Možná, že to bude rozporuplné, ale jako fyzik-matematik jsem přesvědčen o existenci Boha, jako alfy a omegy všeho. Děkuji