obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Vzpomínka ::

 autor Ameely Loinen publikováno: 04.01.2012, 14:10  
Povídka, která mi dopomohla k vítězství
 

Vzpomínky se vynořují jako ryba, jako něco co se potřebuje nadechnout nad vodní hladinou. Objeví se a zanechají stopu, vlnu která se rozšíří po celém rybníku. Jako důkaz, že tu stále je.
Není to tak dávno, říká se, že čas vše zhojí. Můžu dál dělat, že se mě to netýká, ale bolest a strach mě bude provázet kdykoliv se mne dotkne muž. Vždy když mne bude chtít pohladit, dotknout se mě…vzpomenu si. Kolikrát denně bojuji s představou jak tuto vzpomínku házím pryč, rozpouštím ji ve vodě, odhazuji ji větru, který ji rozmete na tisíc malých kousků, které odděleně neznamenají nic a nemohou ublížit. Kéž by to tak šlo – zapomenout. Zapomenout na bolest, kterou nám někdo způsobil. Snažíme se tvářit, že se nic neděje, že nás to nebolí. Nejen že přelžeme sami sebe, ale i okolí. Schováme tvář za masku čehosi jiného, usmíváme se, ale uvnitř pláčeme, křičíme a rveme si vlasy, protože bolest je nesnesitelná. A bolest se vyžívá v tom, že trpíme…bolest je slovo, které pro mě znamená trýzeň, smutek a výčitky.
Mnohdy často si představuji, že jsem pták s perleťově zbarveným peřím. Stojím na kraji útesu, slunce na mě vrhá své hřejivé a zlatavé paprsky, vítr čechrá mé jemnější peří a já hledím v dáli na mořskou hladinu. Vítr se zvedne a já roztáhnu křídla, to je ten pravý silný severní vítr, který k letu potřebuji. Odrazím se od skal a vzlétnu, opisuji velké kruhy a využívám síly větru k pohybu. Jsem těsně nad hladinou, špičky drápků brázdí hladinu a čeří ji…a já letím dál. Vše nechávám za sebou. Soustředím se jen na jedno – na let.
Ale vím, že uniknout se nedá.
Zmínila jsem se, že se to stalo nedávno a nelhala jsem. Neuběhlo moc času a možná proto je bolest tak intenzivní.
Jen já v tmavé chodbě, je dlouhá až moc dlouhá řekla bych. Klid, který jsem měla v duši byl nádherný a já doufala, že bude trvat na věky. Ale pak přišel on, v jeho očích zlo, temné zlo. Měl by je mít modré…blesklo mi hlavou. Ano, opravdu mívá modré oči, jako ta nejčistší studánka, jako modré nebe v létě. Ale dnes ne, byly tak pohlcené zlobou, že mi připadaly černé jako noc. Šel naproti mě, začala jsem se bát. Jako laň obklíčená smečkou vlků, jako hubené a malé štěně zahnané do kouta. Cítila jsem, vlastně ani nevím, co jsem cítila. Strach má mnoho podob, ale takový strach jsem nikdy nezažila. Zastavila jsem se a čekala co se bude dít. Nebyla jsem schopná slova ani pohybu. A on se blížil, blonďaté vlasy rozcuchané a tělo napjaté.
Bez varování, bez jakéhokoliv slova mě chytil za ramena a hrubě mě držel u zdi. Dlouze se mi díval do očí a já konečně viděla jak moc je podobný otci. Jeho slova psát nebudu, čas už je částečně smazal z mé paměti a já nechci vzpomínat na nadávky, které mu pluly z úst. Říkal je s takovým opovržením a bolestí. Plakala jsem, šeptala jsem ať přestane, že mám strach. Snažil se mě políbit, uhnula jsem tváří ke straně a pokusila se jej odstrčit, ale neměla jsem tolik síly. Jen jsem zahlédla jak se mu v očích ublíženě a zlověstně zablesklo a uhodil mě. Ještě nikdy mě neuhodil muž, nepoznala jsem jak kruté to může být. Ne, nejde o bolest, kterou mi jeho dlaň způsobila. Nejvíce bolí to, že toho byl schopen. Nedokázal snést, že miluji jiného, že jsem šťastná bez něj. A tak mi ublížil…jak nejvíce mohl.
Překvapeně jsem se chytla za tvář, i on byl v šoku…asi to neměl v úmyslu udělat, ale stalo se. Malá část mého rozumu, která nebyla zasažena šokem věděla, že je pravá chvíle utéct.
Odstrčila jsem ho a utíkala tou dlouhou chodbou, srdce mi tlouklo tak divoce, slyšela jsem ho. Byl to zoufalý, rychlý a vyděšený tep. Tep člověka, který právě unikl ze spárů smrti.
On něco křičel, ale já neslyšela…po tvářích mi tekly slzy plné bolesti…která je nekonečná.
A tak tuto vzpomínku vidím…vidím sebe jak zběsile utíkám chodbou, vlasy vlají a taneční boty klapou. Vyťukávajíc zběsilý rytmus…v tu chvíli mne napadlo. Jak zvláštní melodie to jest.
A tak jak jsem utíkala před ním dlouhou chodbou…, tak utíkám bolestné vzpomínce v uličkách života. Ale úplně uniknout se mi nepodaří nikdy…


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.01.2012, 14:09:56 Odpovědět 
   Zdravím.

Celým textem se prolíná bolest, ať už v podobě vzpomínek či zážitků. Pokud jsem vše mezi řádky pochopil, jde o to, že nejen domácí násilí, ale i zneužívání dětí zanechává v lidské mysli (i srdci) své nesmývatelné stopy, které tíží na duši a jeden se jich hned tak nezbaví. První polovině bych uvěřil a dokázal bych se i do do pocitů oné dívčiny ponořit, ovšem co se týče setkání s tím blonďákem... Souhlasím s tím, že existují lidé, kteří druhým rádi ubližují a kteří mají na své oběti jakýsi druh radaru (vždy si je najdou), avšak v tomto pojetí a rychlosti v jaké se vše odehrává se mi setkání s mužem zdá neuvěřitelné (může však jít o určitý druh obraznosti, jako když si dotyčný člověk, kterému je soustavně ubližováno za každého člověka dosadí svého tyrana). Ale to bychom nejspíš zabloudili do oblasti psychologie a ani zde není ono "plavání" lehké. Text se i přesto co z něj vyjadřuje nečte špatně. Ona pocitová stránka (přestože je na ni kladen veliký důraz) nejspíš jen lehce klouže po hranici patosu. Ten kdo kdy zažil jakýkoliv druh útlaku nejspíš bude vědět své...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Útěk
Werika
Jak prodat svou...
Apinby
Lepší svět?
ShNel
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr