obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2916054 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Opravdový život ::

 autor Peter Stumpf publikováno: 05.01.2012, 23:26  
Kratší text (snad) o jednom aspektu řady pohledů na svět a psaní.
 

„Nu, musím říct, pane kolego, že to není špatné.“
Znal jsem Tomana z kurzů tvůrčího psaní. Odjinud ne. Nikdy jsem se ani moc nezajímal o to, co dělal, než se stal uznávaným autorem a pro zábavu si začal přivydělávat na katedře estetiky. Působil na té katedře jako pěst na oko. Mezi staršími pány, kterým svítí z obličejů nenaplněné ambice, se mohl cítit jako král. Byl elegán. Rád se usmíval, rád poučoval a rád dával najevo svou intelektuální převahu, to ano, zároveň ale uměl poradit. A to bylo nakonec to hlavní.
„Už jste se úspěšně zbavil toho patetického balastu.“ Pochválil mě. „Pěkně odbouráváme všechna exaltovaná, emočně vypjatá souvětí, zkracujeme věty – ale pořád tam ještě něco cítím. Víte, něco, co by v moderní próze zkrátka nemělo být. Něco rušivého. Skoro až směšného.“
Zadíval jsem se na obrazovku.
„Co máte na mysli, pane doktore? Promiňte, chybí mi váš cit.“
Ze všech sil jsem se snažil, aby to neznělo jako ironie, když jsem Tomanovi říkal, že mi chybí jeho cit. Bylo tím urputnější snažení, čím víc jsem si uvědomoval, že to napůl ironicky myslím. Měl jsem už Tomana v jistém smyslu plné zuby. Jak říkám: Rád dával najevo svoji intelektuální převahu. Kdo to ustál, ten se směl napít ze studnice moudrosti. Kdo ne, zostuzeně končil na chodbě.
Mně se dosud dařilo prokazovat Tomanovi úctu. Ne, že bych se před ním plazil po kolenou, mluvil jsem ale tiše, zbavoval jsem hlas barvy a vůbec všeho, co by mohlo být vykládáno jako emoční vypětí. Dělal jsem vlastně totéž, o co jsem se pod jeho vedením snažil u svých textů.
Tentokrát se mi ale zdálo, že Toman něco zavětřil. Nedal najevo, že by se hněval, to ne. Jenom si mě změřil divným pohledem. Nevím, jak ho popsat. Zkrátka divným. V těch pár vteřinách byl Toman divný.
Potom se zhluboka nadechl a když vydechoval, znělo to jako něco nostalgického. Myslel jsem, že se mi to zdá, protože Toman nikdy nebýval nostalgický. Jenže pak začal mluvit.
„Víte pane kolego, kdysi jsem byl na vašem místě.“
To znělo povzbudivě. Takový autor jako Toman byl kdysi na mém místě. Mám tedy šanci. Ještě není všechno ztraceno. Mohu se jednou stát tím, čím je on. Za pár let. Až přijde ta pravá chvíle.
Toman pokračoval. „Je to asi rozdíl mezi mladostí a zralostí.“ Považoval se tedy za zralého. Asi právem. Netroufal jsem si soudit, kde začíná zralost.
„Víte, v těch vašich textech je...nevím, jak to říct. Chybí tomu rozměr opravdového života. Na jednu stranu se na vás nemůžu zlobit. Píšete o tom, co jste prožil, a vy ještě přirozeně nevíte, co je to opravdový život. Přesto ale, nebo právě proto, nechtěl byste ho už začít žít?“
Tohle pro změnu znělo jako od hodného strýčka. Pomyslel jsem si, že Toman nejspíš umí měnit role stejně dobře, jako mění polohy vyprávění ve svých prózách. Byl by z něj i dobrý herec. Pokud ovšem nebyl takový lykantrop přirozeně.
„Jak to myslíte? Začít žít?“ Zkusil jsem se opatrně zeptat. „Já žiju.“
„Ale to ano. Jenže, promiňte, pane kolego, vy žijete tak nějak divně.“ Od člověka, který byl poslední dvě minuty divný jako minulé století na albu Jaromíra Nohavici, to znělo vážně kuriózně. Já se ale snažil dělat, že to beru. Vzpomněl jsem si na Václava Havla a jeho bilancující proslov: Už vzkvétám. Jenže poněkud divně.
Toman poklepal prsty o desku stolu.
„Myslím, že vám pár věcí přes všechnu tu snahu nedochází, pane kolego. Víte, vy se pořád stýkáte s pofidérními lidmi.“
Připadal jsem si jak u estébáků. Není to snad nakonec znakem umělce, že se stýká s lidmi tak říkajíc pochybné pověsti?
Toman očividně vůbec nepochyboval o tom, že smí mluvit dál. Směl mluvit dál. Byl učitel. „Vy jste se, pane kolego, zkrátka jste se ještě nazbavil jednoho zlozvyku.“
Už mě začínalo štvát, že mi pořád říká „pane kolego“ a přitom se mě snaží shazovat. Pořád jsem ale mlčel.
„Vy se, pane kolego“ - zase to tu bylo - „málo snažíte odbourat mladickou nesoudnost, která je vlastní gymnazistům, u vysokoškoláků by už ale neměla být. Vy jste idealista. To je to správné slovo. Idealista.“
„Já nejsem idealista.“ Namítl jsem laxně a už ani moc neskrýval, že začínám být otrávený. „Já si jenom nechci máchat rypák v blátě.“
Toman vyvalil oči. Na tak obhroublé jednání se svojí osobou nejspíš nebyl zvyklý. Během pár vteřin se ale uklidnil a znovu se pousmál. „Pane kolego, vás problém je ale zásadní. Vy se pořád snažíte psát tak, jak se vám to líbí.“
Pak se odmlčel. Možná se mi to jenom zdálo, na chvíli jsem ale měl pocit, že se Toman změnil ve studenta mého věku. V začínajícího autora, který také zkoušel psát tak, jak se mu to líbilo. Než poznal, o čem je skutečný život.
„Píšu, jak se mi to líbí,“ přisvědčil jsem už poněkud bojovně, „a nevím, proč bych to měl měnit. Zkrátka mi ještě není všechno úplně jedno.“
Celým Tomanovým tělem projel jakoby impuls. Takový slabý záchvěv, o kterém nevím, co znamenal. Každopádně ho ale nějak vrátil zpátky do přítomnosti.
„Vidíte, pane kolego. Už jste dokázal problém pojmenovat. To je první krok k tomu, abyste se ho dokázal zbavit.“ A mně ta slova zněla, jako by vycházela z neseřízených pouličních tlampačů. „Zbavit – zbavit -zbavit – zbavit.“
Toman se podíval na hodinky. „Pro dnešek musíme končit, pane kolego. Pro váš další růst vám doporučuji Houellebecqa: Mapa území. Usnadní vám orientaci.“
Šibalsky se pousmál. Zaklapl jsem notebook a šouravě odcházel. Šel jsem za divnými lidmi do hospody u Potápky.


 celkové hodnocení autora: 99.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šaňo 11.01.2012, 22:07:47 Odpovědět 
   Literárna tvorba, viac ako iná činnosť človeka, je predovšetkým odrazom jeho osobnosti, či si to už chceme alebo nechceme pripustiť. Kedže sa vačšinou sami seba máme radi, vidíme sa i v tejto činnosti v tom najlepšom svetle. Nie vždy nás tak musia vidieť tí ostatní. Je dobré zostať sám sebou, je ale tiež dobré poznať potreby svojho okolia. Nezostať pisateľom len pre svoje "sebecké" potreby. V tom je umenie pre umenie.
Každému ale nevyhovieš, a servílnosť tiež nie je tým najsprávnejším druhom umenia.
S pozdravom Šaňo.
 ze dne 12.01.2012, 3:39:28  
   Peter Stumpf: Viděl bych to dokonce tak, že protože je psaní především vyjádření osobnosti, jde na prvím místě o to být autentický. Až v druhém plánu přichází navázání kontaktu s čtenářem, které nemůže být za cenu toho, že autor zapře sám sebe, svoje kritéria a svůj přístup k umění.
 Peter Stumpf 06.01.2012, 13:24:32 Odpovědět 
   Nejsem si jist, jestli to bylo pochopeno: Ten lektor Toman tady vystupuje jako postava "dospělého", kterému už je všechno úplně jedno a píše "o opravdovém životě," tzn. o tom, že nemá smysl snažit se prosazovat nějaké svoje ideály atd., jen s určitou dávkou ironie popisovat svět, v němž nic nemá smysl, a ještě na tu nesmyslnost psát oslavné ódy. Takže vlastně dost záporná postava. Konec má vyznít tak, že student (ich-forma) se na Tomana vykašle a zůstane "nedozrálým gymnazistou..."
 Siggi 06.01.2012, 11:56:42 Odpovědět 
   Mám stejný názor jako Šíma. Pořád někdo někomu říká, jak má psát, jak malovat a tak dále. Já si myslím, že vše je správně. Každý je jediněčný a každý vidí věc jinak a z jiného úhlu. Přetvářet někoho na svou kopii je špatné. Zachovej si svůj idealismus. Jedna
 Sakora 06.01.2012, 6:56:25 Odpovědět 
   Zdravím - zajímavý nápad.
I když (jen podle mho názoru) jsou myšlenky zabalené ve velké hoře balastu, určitě by textu, myslím, prospělo krácení, vyčištění, vypíchnutí hlavních úvah.
Možná nejlépe se držet a rozvinout jednu autorovu radu, než přeskakovat z "neumíte žít" k "pofidérním lidem" a nakonec až k "píšete, co se vám líbí".
 Šíma 05.01.2012, 23:26:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkná momentka nejen o tvůrčím psaní. Musel jsem se pozastavit nad onou výtkou, že autor textu jaksi nežije a píše, co se mu líbí. Musíme vše prožít, abychom o tom mohli psát? Proč netvořit své texty tak, jak se nám to "líbí"? (Jak nám "zobák" narostl?) Čeká od nás "kritika" či široká "čtenářská obec" něco jiného? Nejspíš je to o tom, pro koho píšeme a o čem. Mi se textík líbí, jak s vykreslením oné momentky, tak s vnitřními pocity hlavního hrdiny, který se nejspíš cítil jako... Jako malý Jarda. Věřím, že to rozdýchal a osvěžil se mezi lidmi sobě blízkými... Hezký večer přeji a hodně zdaru v další tvorbě.

P.S. Ne nadarmo se říká, že co člověk to jiný názor a pohled na věc. A kde kdo si myslí, že má pravdu, jenže pravda je někde tam venku a ještě nemusí být pravdou pravdoucí... Občas se skrývá za polopravdou, lží, či něčím jiným, třeba takovou nadřazeností, povýšeností a dalšími projevy lidského ega (onoho Já, které se vždy snaží vyniknout nad ostatními, tedy, pokud dotyčný nemá slabé sebevědomí). Nakonec, nějak jsem se rozpovídal při zamyšlení nad oním "učitelem". A tento text je vlastně o psaní a o životě. Nechám prostor dalším čtenářům a mizím po "anglicku"! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
5. Kubík je bon...
Kittanya
Za to, co jsem ...
kokynek
Martínek
Govrid
obr
obr obr obr
obr

S láskou - Ďáblova millenka 12
Nat Danielová
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr