|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Vyprávění: Vánoce ::
 Miky |
publikováno: 06.01.2012, 0:01
|
| Ano, nutné zlo, které si všichni musíme ve škole prožít - psaní slohové práce na téma Vánoce. Oslavovat barevnost stromečku a upozorňovat na rybí kosti v krku se mi opravdu nechtělo, tak jsem zvolil tuto cestu. Možná depresivní, možná nezajímavou, nevím. Proto ji poskytuji dalším čtenářům :) |
| |
|
|
Pražce kolejí pokrýval čerstvý sníh; další suché vločky se pomalu snášely z temné oblohy a dopadaly do kolejiště osvětleného matným oranžovým světlem lamp.
Zdálo se mu až k neuvěření, když napůl bosou nohou překonal další pražec, jak naprosto jiná atmosféra je teď pár desítek metrů od něj. Za plotem, oddělujícím řadu rodinných domků, sálajících teplem a přívětivostí, od chladného a ponurého nádraží. Slyšel dětský smích, přestože nic nepřerušilo to hrobové ticho, vlny bez zvuku se nesly po kolejích až k němu a znovu pokračovaly druhým směrem; tam, kde se setkávaly s nočním klidem, spícím lesem a místy bez života.
Myšlenky na to, jak vroucná je atmosféra právě v ten den uvnitř oranžového domu za tou odpornou plechovou překážkou, se mu obalovaly mrazem stejně jako otrhané nohavice a starý kabát, který našel na místě, na něž si již nevzpomínal.
Jak se mu pražce střídaly pod nohami, viděl v nich dny svého života – všechny stejné, skoro navlas, jen sem tam ležel kámen navíc, stejně jako překážky na cestě jeho životem. Tedy tím životem poté – životem po odchodu z oranžového domu, po odchodu z místa, odkud pocházel, z místa, kde se vše zdálo barevné a tma, na rozdíl od této vánoční noci, neexistovala.
(Snad jen když byl malý, naplnil se tmou prostor pod postelí a nechal jeho mozek fantazírovat)
Zastavil se a opřel pohled na dům. Nespočítal by ani, kolikrát si vtloukal do hlavy, že na to místo už nikdy nezamíří, že se stane bílým místem na jeho imaginární mapě. Nestalo se tak, a už vůbec ne tento večer. Magnet, který mu prorostl srdcem a hlavou, ovládal zcela bezděčně jeho nohy a jediné, co mu zbývalo, bylo poslouchat je a nechat se nést i tam, kde mu to zbytky rozumu zakazovaly.
Z širokých prosklených dveří domu vyšlo na verandu malé děvčátko, v ruce nesla prskavku jako malou hvězdu, kterou si jen tak mimochodem chytila na obloze. Chvíli se smála a sledovala jiskřící tyčinku, až po několika okamžicích upřela pohled na mladíka za plotem.
Všimla si ho. Řekl, že už se nikdy nevrátí, ale udělal to.
Nohy, které ho dosud vedly, kam je zmagnetizované srdce vedlo, jej přestaly poslouchat. Prodřená podrážka se mu prosmýkla na zledovatělém pražci.
A tak se na poslední Vánoce vrátil domů. Na Vánoce osvětlené silným, rychle se přibližujícím světlem.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 6 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
