» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2141709

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Oběti mlčenlivých nocí - úvod ::

Šári emiik	publikováno: 07.01.2012, 10:16

Pokus o příběh..


	Konec prázdnin už je dost cítit. Vítr vytváří na hladině rybníka vlnky, které naráží do kamenného mola na břehu. Semtam se od mola nějaká ta kapička vody odrazí a dopadně na tvář Gabriela, který, sedě s překříženýma nohama, zaujatě pozoruje hladinu. Už jde. Labuť. Pluje k němu po čiré hladině s tak nenávistým výrazem, jaký jen takové čisté stvoření dokáže vytvořit. „Zmizni!“ Kříkne Gábin a výhružně po ní hodí kamínkem. Počítá žabky. Jedna. Dva. Třetí a čtvrtá. Pátá. Šest. Dva metry před bílou královnou se kamenná žabka propadne do hlubin. Už ji neuvidí. Nikdy. Snad jen, kdyby se chtěl utopit. Nebo se proměnil v rybu. Nebo se chtěl utopit... „Proč jsi taková? Jen blbě čumíš, jako by ti to tu patřilo. Bílá dáma. Kdybys mě raději poslouchala.“ říká zklamaně a háže další žabky. „Patří mi to tu stejně jako tobě.“ A hned vytahuje zápisníček. „Sakra, to je prokletí.“ Šeptá a prohlíží si prsty špinavé od nahmatávání kamínků. Zvedne oči k rybníku. Ona ho hypnotizuje prázdnýma očima bez výrazu. „Vo co ti de?! Nevyženeš mě.“ Jako by bělavá slečna rozuměla, otočí se, a odpluje zpět do svého kouta. „Pff... Blbka...“ odfrkne si Gábin pohrdavě a skloní hlavu ke knize. Jeho tajná vášeň, o které nikdo neví, je četba. *** „Polib si prdel!“ A rána dveřmi. Jako by se celý dům otřásl. Emily si tiše povzdechla, položila bichly na noční stolek, vstala a došla k otevřenému oknu. „Fouká vítr.“ Zašeptala a při tom sledovala matku, jak nasedá do špinavého auta a rychle ujíždí směrem do města. Pouliční osvětlení vrhalo stíny na nudnou ulici. Tedy spíše silnici vedoucí ke třem domům. Nejmenší, přízemní domek s malými okny, místy oloupanou fasádou a polorozpadlým plaňkovým plotem patřil jim. Emily, její bratr David, máma a otčím. Rodina co se do tohoto stavení nedávno přistěhovala. O padesát metrů dál stála o něco větší a podstatně hezčí chaloupka. Sloužila nějakým pražákům jako chata. A po štěrkem vysypané a pečlivě upravované cestě jste mohli dojet k obrovské vile obývané trojčlenou rodinkou snobů, které měli Emily a David od matky nakázané nenávidět. Po kapotě otčímova auta lezla kočka. Zaprskala když na něj napůl spadl připitý obyvatel vily. Pak rozkývanou chůzí pokračoval po štěrkové cestě. Začal se smát a v tu chvíli otevřela zahradní branku, která byla pevně zapuštěna do dvoumetrové kamenné zdi, jeho matka. Jako z trapné komedie. V ruce drží koště s ohnutými štětinami, asi od úporného zametání dokonale vydrhnutého domu. „Ty zmetku, kde si byl?!“ Řve na svého syna. „Jak si to jako představuješ? Že si pil?!“ Vybíhá ven a táhne synáčka za ucho dovnitř. To bylo poprvé, co Emily viděla Gabriela. Jediné, co si pomyslela bylo, že je to nějaký pitomec, se kterým se určitě skamarádí bratr. „EMO!“ ozve se špekounův hlas z obývacího pokoje. „Pocem.“ Dívka zavře okno a pomalu vyjde z pokoje. „Ano?“ „Zase zdrhla.“ „Slyšela jsem.“ „Je blbá.“ „Jo.“ povzdechne si slečna, na patě se otočí a chystá se odejít zpátky. „Ne, počkej.“ Zarazí ji alkoholem rozmazaný hlas. „Řekni to. Řekni že je blbá.“ „Je blbá...“ Pokrčí rameny a znovu odchází. „Vím, že si to myslíš.“ Říká muž ironicky sladkým hlasem. Chytá jí za ruku. „Vím, že ji nesnášíš.“ Vykroutí se mu. „Zase si ožralej! Ničíš jí!“ Zařve na něj, ale vlastně je jí to jedno. Sama to chtěla. Matka. Odchází. „Bejvala si jiná.“ Zaslechne cestou do svého pokoje. „Dřív ses jí zastávala. Nadával jsi mu. Běžela jsi za ní, když zdrhala. Brečelas. Co se stalo?“ Emily se zastaví a pomalu se otočí na svého bratra. Hnědovlasý, vysoký kluk s černě hnědýma očima, fotbalista s vypracovanou postavou. Lamač dívčích srdcí, jeho hobby. „Davide... Byl jsi stejný. Proč to omrzelo tebe?“ Opáčí. „Nechce pomoct.“ Pokrčí šampón rameny. „Ráda se trápí. Ale ty si pořád věřila, že se to zlepší. Nebo tak něco. Proč už nevěříš? Co?“ Ničí jí bratr. „Ráda se trápím“ Zašklebí se dívka a zavře se v pokojí.


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	10.01.2012, 17:02:42

Zdravím! Tak se rovnou vrhneme na tu šotčí spoušť: 1) Konec prázdnin už je dost cítit. Vítr vytváří na hladině rybníka vlnky, které naráží do kamenného mola na břehu. Semtam se od mola nějaká ta kapička vody odrazí a dopadně na tvář Gabriela… - a) zbytečně se ti tam opakuje slovo „molo“. V druhém případě ho můžeš nahradit „něj“ (… od něj nějaká ta…) b) sem tam c) dopadne 2) … s tak nenávistým výrazem… - nenávistným 3) … „Zmizni!“ Kříkne Gábin… - a) „Zmizni!“ křikne b) předpokládám, že je to stále ten Gabriel, ale moc nechápu, proč je to najednou „Gábin“ 4) … Snad jen, kdyby se chtěl utopit. Nebo se proměnil v rybu. Nebo se chtěl utopit...- ? proč tu je dvakrát „utopit“? 5) … „Proč jsi taková? Jen blbě čumíš, jako by ti to tu patřilo. Bílá dáma. Kdybys mě raději poslouchala.“ říká zklamaně a háže další žabky. „Patří mi to tu stejně jako tobě.“ A hned vytahuje zápisníček. „Sakra, to je prokletí.“ Šeptá a prohlíží si prsty špinavé od nahmatávání kamínků… - a) raději poslouchala,“ říká b) hází další žabky c) „Sakra, to je prokletí,“ šeptá 6) … obývané trojčlenou rodinkou… - trojčlennou 7) … Zaprskala když na něj… - Zaprskala, když 8) … „Ty zmetku, kde si byl?!“ Řve… - řve 9) … „Vím, že si to myslíš.“ Říká… - myslíš,“ říká 10) … Ničíš jí!“ Zařve… - zařve 11) … „Ráda se trápím“ Zašklebí… - trápí.“ Zašklebí Příběh. Mno, zatím to je jen takový rozjezd, kde jsi neměla moc příležitostí se „vybarvit“, přesto se mi to vcelku i malinko líbilo. Zvláště pak to vykreslení oné rodinné atmosféry, které se ti povedlo. Takže do příště, pokud nějaké bude ;-), dej si pozor na zbytečné chyby! Klidně nechej dokončený text několik dní uležet a pak se k němu vrať. Stejně tak pomáhá si ho přečíst nahlas. Hezký zbytek dne a ať múzy slouží nadále! Chris P.S. … Pokrčí šampón rameny… - je to myšleno tak, že její bratr je takový ten „šampónek“, nebo že by tady chybělo „i“ – šampión? Opatrně s tou hovorovější češtinou; v přímé řeči není problém, vyznívá do vlastně ještě uvěřitelněji, ale tady už je to na hraně.


ze dne 26.01.2012, 20:47:02
Šári emiik: Jak jsem psala i Čukovi, chyby se pokusím napravit. A i tobě děkuji. :)

čuk	07.01.2012, 10:15:19

Trochu jsem se v množství postav ztrácel. Někdy jsou až příliš nahrazovány zájmény. (nebo: přiopitý obyvatel vily = otčím, že?)Text je dost neurovnaný, dost skáče od motivu k motivu. Bratr se najednou objeví a najednou věta: "Ničí ji bratr." Odkud je Gabriel? Ztížená orientace v textu pak odvádí pozornost od textu. Bylo by dobře lépe uspořádávat a oddělovat jednotlivé úseky (trochu text připomíná záběry kamery, pak by měl být barvitější a postavy lépe charakterizovány.) bichly? šampón? zaprskala když? si?= jsi


ze dne 26.01.2012, 20:45:25
Šári emiik: Snažila jsem se vyhnout neustálému opakávoná jmen, tak jsem to zase přehnala se zájmeny, pokusím se to napravit. Stejně tak skusím vylepšit přehlednost textu. Děkuji.