|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29008 příspěvků, 4550 autorů a 303543 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: KRUŠINSKÁ HISTORIE ::
| Jedná se o mou první povídku, s historickým podtextem z mého okolí. |
| |
|
|
KRUŠINSKÁ HISTORIE
COPIRIGHT MAX ROSCOW
V JESTŘEBÍ 3. LEDNA 2012
Je krásný srpnový večer roku 1547.
Slunce už se pomalu kloní k západu a po jeho celodenní pouti je celá krajina ještě stále prosycena teplem a vůněmi nádherného léta.
Vysoko nad krajem se pyšně vypíná hrad Jestřebí
V podhradí se celodenní lopota tak jako sluneční pouť již také zvolna končí lidé unavení po namáhavé lopotě se vracejí ke svým domovům.
Jsou to lidé prostí oblečení je v jednoduchých tunikách a pláštích s kapucou.
Kdyby jste se jim chviličku řádně zahleděli do tváří unavených a strhaných těžkou dřinou, zjistíte že jsou to sice lidé prostí, ale velmi dobrosrdeční tak jako ostatně skoro všechen lid venkovský v celičkých Čechách
Je tedy teplý srpnový podvečer a v chalupách v podhradí v obci Krušina si chystají večerní jídlo a tak vůbec konají své běžné večerní povinnosti.Ženy obstarávají domácnost děti a vše co patří k jejich večerním povinnostem muži tak jak je zvykem po celodenní námaze si zajdou do krčmy pod hradem.To pak všechny trampoty celého dne z nich spadnou, když tak sedí soused vedle souseda a vypravují si o všem co se dnešního dne přihodilo.Tak se tu sešli i dnešního večera, sedí u svých zasloužených džbánků a povídají si.
I na hradě se den nachyluje ke svému konci páni úředníci z hradní kanceláře také sbírají své věci a chystají se k odchodu do svých domovů.A mezi nimi je i
Nedávno dostudovaný mladíček, který přišel do hradní kanceláře na přímluvu svého strýce a dělá tu u Pána Vartemberka pomocného písaře, aby mohl pozorovat co tato práce úřednická obnáší zatím se učí od starších kolegů co a jak tento mladíček budeme mu říkat Jan posbírá tedy své věci a už spěchá ven z hradu.Je tu už ve službě pár měsíců a za tu dobu si zvykl zajít občas po práci do krčmy pod hradem I když tu jsou krčmy dvě Jedna hned u silnice a druhá kousek od hradu, ale Jan si zvykl chodit právě do krčmy pod hradem kde se přeci jen scházeli lidé jeho srdci bližší než v zájezdním hostinci na Rychtě kde se zastavovali jen obchodníci a lepší páni.
Jan tedy zvolní krok když už opustil vlhké prostory hradu zhluboka se nadýchne a nasává do sebe tu nádhernou vůni letního pod večera. Jak se tak blíží k hostinci už zdaleka uslyší ten známý zvuk mužských rozjařených hlasů posilněných silným vínem a už cítí jeho chuť na jazyku.Pomalu vezme za dveře a otevře je.
"dobrý večer přátelé"
a posadí se na nejbližší lavici hned u dveří. Pár mužů pokývne hlavou na znamení pozdravu a dál se věnují nerušeně svým džbánkům.
"Dobrý večer mladý pane budete si přát?"
přitočí se k němu hostinský
"dejte mi džbánek vína a něco k jídlu mám ukrutný hlad po té celodenní lopotě."
Hostinský se tedy ihned ztratí v kuchyni a za pár okamžiků mu nese džbánek vína a kus dobrého domácího špeku s chlebem.
Jan poděkuje a pustí se s chutí do jídla. Zatím se v hostinci pod hrademnic zvláštního neděje nic se nevymyká každodennímu koloběhu vše je na vlas stejné jako každý den.Opusťme tedy na chvíli hostinec pod hradem a přibližme si jací páni se vystřídali na hradě nad Krušinou.
Vystřídali se tu páni z dube posledním pánem před Kryštofem z Vanterberků tu sídlil pán Jindřich z Dube, který si vydobyl pověst loupeživého ritíře a pak, protože mu bylo vyhrožováno trestnými výpravami hrad rychle prodal právě pánu Krištofu z Vanterberků.
Ale vraťme se spět za Janem do hostince pod hradem. Jan tedy spokojeně ukusuje ze své večeře a řádně sousta zapíjí silným vínem, na které se tak celý den těšil.Když tu náhle jako by vstoupil do hostince duch se u jeho místa kde sedí objeví jaký si jemu zcela neznámý člověk.A ihned bez okolků Jana osloví.
"zdravim příteli mohu si přisednout?"
"ale samozřejmě pane"
řekne Jan uprostřed jídla. A okamžitě když si nově příchozího ve světle prohlédne mu připadne, že už toho muže někde viděl. Ale ne a ne si vybavit kde a kdy. A to už se po nově příchozím začínají otáčet i ostatní hosté a z jejich obličejů je znát, že tento muž zde ještě nikdy nebyl.
Nový host se zatím uvelebí na lavici vedle Jana a klidně se rozhlíží po ostatních hostech. I hostinský jinak naprosto klidný člověk si začne nově příchozího víc všímat. Přitočí se k němu a ptá se.
"hezký večer přeji pane budete si laskavě přát?"
"nu, když mi tuhle soused zaplatí džbánek..."
" muž se pootočí k Janovi a potichu dodá:
"mám pro vás pane za ten džbánek opravdu dobrou náhradu"
Jan se tedy šibalsky usměje a tiše řekne k hostinskému
"tak tedy dones džbánek tuhle sousedu."Hostinský tedy pohotově přinesl na stůl další plný džbánek červánkům se podobající tekutiny a tak jako srpnové slunce sálalo ze džbánku teplo a jiskřičky na jeho hladině si pohrávali se světlem louče na stole před oběmi pány. Neznámý se pomalu napil tak aby vychutnal tu lahodnou chuť dobrého silného vína a pustil se do vyprávění.Tak tedy To bylo ještě za pána Jindřicha z Dube, když se tento příběh odehrál. Pan Jindřich měl velmi krásnou dceru a vědom si její krásy jí pan Jindřich pečlivě střežil. Zapřísáhl se, že jí nevyvdá za nikoho lepšího než za vysoko postaveného šlechtice a to také plnil. Ucházelo se o jeho dceru pannu Alžbětu spousty všelijakých kmánů i pánů, ale pan Jindřich ve svých nárocích na ženicha nepovoloval. Když tu se stalo, že k panně Alžbětě zahořel čistou a upřímnou láskou jeden z nižších úředníků pana Jindřicha. Samozřejmě na to pán z Dube přišel onoho úředníka bez milosti propustil a nechal ho jít o žebrácké holi. Svou dceru na kterou se velmi rozlítil poslal okamžitě do kláštera někam hluboko do Němec, kde prý žije dodnes zcela smířená se svým osudem a oddaně a horlivě slouží bohu.Jediná památka, která jejímu otci naní zbyla byl její obraz na kterém byla vymalována takže každý kdo se na tento obraz podíval by přísahal že ten obraz je snad živý. Ještě než byla panna Alžběta násilím odvlečena do kláštera proklela svého otce těmito slovy mu přísahala pomstu.
"první muž, který se podívá na můj obraz ti otče přinese zkázu tobě i celému hradu to při bohu všemohoucím přísahám.
A s těmito slovy na rtech zmizela v povozu, který jí násilně zbavil domova i svého vyvoleného.
Nu a tak tedy pan Jindřich ze strachu před tímto prokletím obraz i s věnem, který chtěl dceři dát v podobě obrovské koňské hlavy z ryzího zlata někde na hradě zakopal, aby ho už nikdy nikdo nespatřil.
Neznámý host se na chvíli odmlčela z jeho tváře sedalo vyčíst jakým utrpením při tom prochází jeho duše a možná a to hlavně jeho srdce.
"nu můj mladý příteli a já vím, kde jsou tyto věci zakopány když mi zaplatíte ještě jeden džbánek tohoto výborného vína povím vám to"
"já chci jen ten obraz hlava koně je pro vás."
Jan chvíli přemýšlel a pak se zeptal.
Proč tedy nejde neznámý pro ty věci sám, když ví kde jsou zakopány"
"šel bych, ale nemohu na hradě je ještě spousta služebnictva, kteří jakmile by se jen dozvěděli, že já se potuluji kolem hradu okamžitě by dali správu svému bývalému pánu. I na tohle ten prohnanec myslel, než hrad opustil."
Jan se pořádně napil vína a pak přemýšleje o tom co slyšel se zamyšleně zadíval na dno džbánku.
"nu tedy dobrá pane udělám to tedy, když mi povíte, kde ty věci hledat a zítra v tuto hodinu se tu opět setkáme.
"neznámý si s ulehčením oddechl a přisvědčil.
"tak domluveno zítra přesně v tuto hodinu budu zde vás netrpělivě očekávat"
tak tedy poslouchejte:
"ty věci jsou v hradní studni kam je Jindřich po laně spustila zazdil je ve stěně studny to místo je označeno malým křížkem těsně nad hladinou vody."
"Dobrá tedy"
Přikývl Jan
Je tichá teplá letní noc.Jen měsíc hledí svým vševědoucím okem na spící krajinu pod sebou. A jen on tedy vidí nepatrnou lidskou postavu jak obtížena silným provazem a pytlem se pomalu blíží k jižnímu okraji hradu, kde je hradní studna. Jan je nebojácný, mladý chlapík, takže s lehkostí svého mládí a pln očekávání upevní jeden konec silného provazu na okov studny druhý si ováže kolem pasu a již se svižně spouští do hlubin staré studny
Přibližuje se zeť již zvolna k vodní hladině a s rozžatou loučí kousek po kousíčku prohlíží již hodně zvětralé stěny studny. Hledá opravdu poctivě; přejíždí očima po stěnách, ale zmiňované znamení nikde nelze nalézti.Pozvolna si začíná myslet, že prostě naletěl cizinci, který jen neměl na zaplacení vína a tak si celou tu historii vymyslel, až tu pojednou vážně jen kousek nad hladinou spatří ono znaménko atak je hned při prvním pohledu znát, že zde je stěna novější. Nijak ještě nedotčená zubem uplynulého času.Přiblíží se tedy k tomu místu a špičákem, kterým ho při rozloučení před hostincem obdařil neznámý uhodí jednou, dvakrát do stěny místě označeném znaménkem. A ejhle po pár pádných ranách špičatým nástrojem se odlomí kus stěny a Jan nemůže uvěřit tomu co po chvíli spatří.
"bože můj buď mi milostiv to se mi snad jenom zdá"
řekne si pro sebe, protože to co vidí je opravdu veliká koňská hlava celá z ryzího zlata. A vedle ní leží cosi zabaleného v tlusté vrstvě plátna. Jan se tedy spustí na dno štěrbiny, která se odkryla a začne balík rozbalovat.Když se dostane k samému obsahu balíku spadne mu úžasem zapálená louč do vody a Jana na chvíli zahalí úplná temnota, než milosrdný měsíc pronikne do hlubin studny aby i on spatřil tu nevýslovně krásnou dívčí postavu, která se na ně z obrazu dívá.Takovou nádheru snad ještě ani měsíc neviděl za celé své putování nad tím lidským mraveništěm. Z obrazu na Jana hledí panna opravdu jako kdyby živá a snad se mu to jen zdá, slyší i její hlas podobný andělským harfám.
"má pomsta dokonána jest otče ˇo děkuji milostivý bože."
Jan zcela omámen zjevením na obraze dá hlavu koně do pytle obraz s největší něhou a opatrností znovu zabalí a také jej dá do pytle.
A už tu máme zase den prozářený tím samým sluncem jako včeralidé se opět vrací ze svých denních pracích do svých domovů. I Jan tuje spěchá do hostince pod hradem již zdaleka vidí postavu, jenž netrpělivě přechází u dveří. Když Jan k neznámému dojde vidí, že snad celou noc oka nezamhouřil jak je ustaraný a netrpělivý. Jen co k němu Jan dojde vyhrkne na něj neznámý;
"tak co máš můj mladý příteli máš všechno?"
"mám pane mám a bylo tam vše jak jste říkal"
a podá mu z pytle balík ovinutý v plátně. Potom znovu opatrně, když se přesvědčí, že jsou sami znovu pootevře pytel aby muž viděl i tu druhou věc, kterou si přinesl z noční vycházky.
"á ano zajisté nebojte se příteli svou úmluvu dodržim to je vaše"
a z jeho hlasu je slyšet netrpělivost, nedočkavost, jak by už chtěl být někde daleko a znovu se potěšit pohledem na tu pannu z obrazu.
Ale Jan ho ještě pozve na dva další džbánky toho silného vína a dveře hostince pod hradem se za nimi zavřou.
Ještě toho roku patnácti čtyřicátého sedmého všechny na hradě postihne jaká si záhadná nemoc a všichni buď zemřou, nebo raději odejdou.
Nu a od toho roku už se můžem my co zde pod tímto hradem žijem dodnes dočísti z historických análů, byl hrad opuštěný a zpustlý. Až do dnešních časů.
1
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
60.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 3.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
4.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
