» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141734

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29008 příspěvků, 4550 autorů a 303543 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Jinotaj ::

Ema Rozmarýnová	publikováno: 09.01.2012, 12:51

O přírodě a lásce k ní (napsána na podzim 2011).


	Podzimní stromy nekvetou začíná být zima nostalgií odlétnou Švitoření lesní zvěře není slyšet jen ticho z keře Slunko oduševněle za mraky kochá se zemí a usmívá na ptáky A já stojím na okraji vzácné říše v jinotaji -až dech se tají-


celkové hodnocení autora: 96.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MarkízDeSade	03.02.2012, 13:49:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: Black Cherie* ze dne 12.01.2012, 21:16:10* a na sklonku beznaděje, se podíváš na přírody jinotaje, jak hora hezky voní barvama, tak motýli s křídlama usednou na tvojí dlaň a pak se dech tají...


ze dne 10.02.2012, 13:04:12
Ema Rozmarýnová: Ano, např. takto :-)

maja52	03.02.2012, 13:14:07

Báseň mluví jasnou řečí - aspoň ke mně. Mám ráda přírodní lyriku. Ahojky.


ze dne 10.02.2012, 13:01:59
Ema Rozmarýnová: Ahoj :-) ... díky za zhodnocení ;-)

Black Cherie	12.01.2012, 21:16:10

Poslední verš by ani nemusel být, ale asi je tam správně - pro uzavření celé básně. Pěkně plynoucí, žádné primitivní rýmy,... Ano, líbí se mi to.


ze dne 12.01.2012, 22:42:09
Ema Rozmarýnová: To mě vážně těší :-)

čuk	10.01.2012, 8:16:45

Nenacházím jinotaj, záblesky pozorování a dílčích charakteristik jsou netajné, jen lehci odkloněné od běžných básní. Že by to bylo takovým uchvácením, že metafora překvapuje?


ze dne 10.01.2012, 12:34:35
Ema Rozmarýnová: Máš pravdu v tom, že jsem zde zmiňovaný jinotaj nepoužila v pravém smyslu slova. Ale působením vlastních myšlenek, zkušeností či fantazie je snad i zde možné si jakýsi jinotaj představit.

40	09.01.2012, 22:24:19

Poklidná atmosféra, ovšem až mi zase v lese zašvitoří divočáci, na... se.


ze dne 10.01.2012, 12:29:17
Ema Rozmarýnová: Výhodou básně je, že i kdyby zde vystupoval divočák, je naprosto neškodný :-) ... a popravdě, já při psaní na divoké prase ani nemyslela, proč raději idylicky nezabrouzdat za ptáčky, hlodavci či jinými ("hodnými") zvířátky ;-)

Šíma	09.01.2012, 12:51:26

Zdravím. Četl jsem povícero a hledám mezi řádky (verši) pomyslný klíč, který by mi odemkl ukryté tajemství za pomyslnými dveřmi Tvé básně. Tají se nám duše, či mysl (či co vůbec) nad tím, co dělá příroda okolo nás při střídání ročního období? Chováme k ní úctu a bázeň? I přírodu a svět kolem sebe (nebo jen určité místo, kam se rádi vracíme) můžeme milovat. Snad nebudu daleko od věci, když si dovolím napsat, že je báseň napsané formou přírodní lyriky. Verše nejdou do detailů, jsou více všeobecné a lze je přiřadit na kterékoliv místo v přírodě, nebo také i v našem srdci. I lidé stárnou a mají své "období". Jaro (dětství), léto (čas dospívání a dospělost), podzim (nejlepší léta) a zimu (dobu, kdy se naše životy chýlí ke konci). Můžeme tyto verše přiřadit i k životu člověka? To nechám na dalších čtenářích, třeba jsem docela mimo mísu! Hezký den přeji... ;-) P.S. Jakoby na mne dýchl s posledními verši i "fantasy žánr" (viz ona "vzácná říše v jinotaji"). Není náš svět fantazie barvitější, než realita ve které žijeme?


ze dne 10.01.2012, 12:24:31
Ema Rozmarýnová: Hlavním cílem bylo vyjádřit onu nesmírnou podívanou, když je člověk v přírodě a ukázat, že i jednoduchými verši lze pro čtenáře s fantazií zprostředkovat to jinak těžko vyslovitelné "poklonění se". Verše A já stojím na okraji, vzácné říše ... znamenají jakousi "malost" člověka oproti té Říši, která nás obklopuje. Každý si zde může najít své, aplikovat části básně na svá oblíbená místa, události v životě či se jen tak nechat unášet prostým básněním o krajině a člověku, který "stojí na okraji" :-).