» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"

estel

počet přístupů: 2141734

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29008 příspěvků, 4550 autorů a 303543 komentářů :: on-line: 1 ::

:: O poezii ::

Michal Kvido	publikováno: 09.01.2012, 13:06

Mikropojednání o tématech současné poezie :)


	. . neproteče-li ti litr krve básní ať je to aspoň mlíko jednou smrt a dávno dětství to je právě v život v koutě paběrkuje čárky který nepoužíváš . .


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 21		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 38		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Michal Kvido	16.01.2012, 17:34:38

Debatu o haiku bych u svojí nebásně opravdu nečekal :D Každopádně jsem rád za rozprou-zen-ou diskuzi.

sumus	15.01.2012, 12:10:25

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lord Mordvig* ze dne 15.01.2012, 11:40:10* Můžu, ale nechci... neomlouvej se - mně je to jedno. Já skončil u waka-tanka a senryu...

Lord Mordvig	15.01.2012, 11:40:10

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 15.01.2012, 0:23:35* :D můžeš, ale ne o japonsku prosím a omlouvám se, mám tam chybu, v prvním řádku má být henTaigana

sumus	15.01.2012, 0:23:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lord Mordvig* ze dne 14.01.2012, 23:01:35* Jak si přejete, pane. Už vás nebudu poučovat.

Lord Mordvig	14.01.2012, 23:01:35

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 14.01.2012, 18:54:30* pane, nepoučujte mě prosím o haiku a henaiganě/manjóganě... mimoto, nemáte pravdu - žádná stará znaková japonština neexistuje haiku je ze 17. století a už se psalo klasicky kandži madžiri kana u haiku nejde o zápis - klidně se může psát/píše se hiraganou viz. http://www.geishablog.com/wp-content/uploads/2006/10/basho_haiku.jpg (furui (ke?)ja cuwaza tobikomu mizu no oto nemůžu najít význam keja a cuwaza, nicméně myslím, že je to klasický kus o žábě skákající do vody) úlomky nezůstaly, zůstaly hromady haiku a různá pojednání, i od Bašóa, navíc se dodnes udržuje i tradice tanek a reng (z těch haiku pochází) při překladu a přejímání formy samozřejmě nastává pár problémů, mě se líbí řešení límanovo - nechat tři řádky, ale bez nutnosti dodržovat go šiči go (5-7-5); sám ho obvykle mám, ale sem tam se spokojím s tím, že použiju 17 slabik dohromady

Peter Stumpf	14.01.2012, 19:44:47

Taky bych se klonil k názoru, že to "všímání si maličkostí" je jeden, hravý přístup k poezii. Rozhodně není hodnotnější, než balady, lyrika milostná, přírodní, spirituální...

sumus	14.01.2012, 18:54:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lord Mordvig* ze dne 14.01.2012, 11:08:53* Mylorde, jasně - japonské haiku neumí ani 99 % rodilých Japonců. Je to tradice, ze které dnes i zemi haiku zůstaly jen úlomky. Haiku nenapíše žádný kdo neumí starou znakovou japonštinu, jejíž některé znaky mají pro nás nedefinovatelný obsah, takže všechna haiku i ta origoš japonská přeložená nazývám haikuizmy, případně Příběh třířádkový - s vědomím, že haiku není pouze klasicistní miniatura o stopáži 3-5-3... ale něčeho se přidržet musím (:-D

Lord Mordvig	14.01.2012, 11:08:53

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 14.01.2012, 10:08:43* hezké haiku, i když to není můj šálek čaje :) - to ale není japonské, že? (mám rád haiku, ale jiného druhu, tak to myslím) to je jenom jeden způsob jak se na to dívat, ovlivněný jedním směrem básnictví - obvykle provozováno šťastnými lidmi ve šťastné době "skutečný básník" by měl umět mnohem více, než jenom zveličovat mrňavosti

sumus	14.01.2012, 10:10:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 14.01.2012, 10:08:43* (není to moje báseň a už si nepamatuji, čí je (:-D )

sumus	14.01.2012, 10:08:43

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lord Mordvig* ze dne 13.01.2012, 18:30:46* Snad bych ještě dodal: skutečný básník umí udělat záležitost ze zdánlivé maličkosti. Příkladem je haiku: uprostřed louže velký kámen jako loď brouček lodivod

Lord Mordvig	13.01.2012, 18:30:46

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 13.01.2012, 15:51:56* smrt není řešení, je to nevyhnutelný konec a to co dělá ze života život ovšem ano, někteří jí mají účelově, s tím nemohu nesouhlasit

sumus	13.01.2012, 15:51:56

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lord Mordvig* ze dne 09.01.2012, 21:08:33* Smrt je součast života a proto se o ní psát musí. Já jsem to pochopil tak, jak už to vlastně velice dlouho cítím: část autorstva používá smrti a témat souvisících účelově, protože mají pocit, že téma smrti dodá jejich dílům na závažnosti. Druhá verze je, že jsou přesvědčeni, že vše se nechá vyřešit smrtí - ale: v kolika případech je smrt skutečně jediné řešení? Kvůli její nezvratitelnosti bych s ní zacházel ve-li-ce opatrně i v textech (protože - co jsou prózy i básně? - jen subjektivně pojaté obrazy života, pohledy na stavy, děje a věci z neobvyklých úhlů...)

sumus	10.01.2012, 15:28:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: sumus* ze dne 09.01.2012, 20:42:31* Jo? - to se neudržíš smíchy...(:-D

čuk	10.01.2012, 8:05:33

V dětsví byly divy oddělené, taď je vnímáme systémem miš- maš, ať už rudýma nebo bílýma očima Kontrast smrt a dětstrví: umírá se dnes krvavě nebo se z nás život vycezuje jako mlíko z krávy, páni básníci?

Lord Mordvig	09.01.2012, 21:08:33

smrt je v umění odjakživa... nečekaně, o čem jiném taky psát dětství je okolo od romantismu krev... vzpomínáš na eposy? ... ta tu taky už byla život v koutě uznávám :D jinak je to fajn kousek, líbí se mi to protékání krve; dalo by se říci, že je to určitým způsobem vtipné, stejně jako by se dalo říci, že nechápeš situaci


ze dne 09.01.2012, 22:39:45
Michal Kvido: To protékání krve je taknějak ve všem... Co není extrém, jako by nebylo a bojovat proti extrému umírněností nelze. Díky za komentář.

sumus	09.01.2012, 20:42:31

Sarkazmus není nikdy laskavý. Nevím, mělě-li tato báseň konkrétního adresáta (našli by se). Na sedmi případech dovedně nacpaných do 9 krátkých veršů ukazuješ na rozšířenost klišé a chyb v amatérské tvorbě. Mně se to líbí, dávám 1.


ze dne 09.01.2012, 22:36:43
Michal Kvido: Sume, díky za návštěvu a názor, za trest si prostuduju Tvoje dílo :)

sumus	09.01.2012, 20:38:45

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 09.01.2012, 13:05:27* Tady si čtu a zjišťuji, že je tu dobrý nápad: napsat esej, ale třeba i povídku, o tom CO JE TO POEZIE, jaké jsou její atributy, co je v poezii skutečně nepřípustné (i když to se bude špatně hledat a ještě hůře specifikovat). Teď jsem četl věc, za kterou Čuk dal 4. Upřímně - to byl od něj samaritánský čin. Tvoje hodnocení zde a přečtení toho veledíla mne na myšlenku té eseje přivedlo docela zákonitě.

Šíma	09.01.2012, 13:05:27

Zdravím. Báseň napsaná jako "šifra mistra Leonarda" (bez legrace). Už první slůvko se podobá "jazykolamu", verše na první pohled strohé (ovšem popustíme-li uzdu naší fantazie, můžeme vidět více). Musím se přiznat, že prostřední sloku (tu druhou) jsem plně nepochopil, jakoby šlo o nedokončenou myšlenku ("dávno dětství" + "v" navíc). Nejspíš je to o tom, že bychom měli psát "od srdce" a svým způsobem "opravdově" (na nic si nehrát a "zpívat tak, jak nám zobák narostl"). Spolu s naší životní poutí roste a mění se i pohled na naši tvorbu a způsob našeho vyjadřování. Není to trochu málo, píšeme-li o poezii a jejím chápání (nehledě na to, že co člověk, to jiný pohled na věc). Kdo ví...


ze dne 09.01.2012, 22:34:11
Michal Kvido: Šímo, díky za publikaci, docela jsi to trefil, jen v tom možná hledáš víc, než tam bylo zamýšleno dáti.