|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29008 příspěvků, 4550 autorů a 303543 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Piková dáma (21.kapitola) ::
A zde je tedy další kapitola.
George Tarance poslal dámu pryč. Je či neni její odchod naplnění přání? A co chování Křížového Žolíka? Co všechno bude muset Rada Králů posoudit? |
| |
|
|
Sál pravdy
Sál pravdy. Velkolepá kruhová místnost, s obrazy všech karet a čtyřmi trůny na vyvýšeném pódiu. Veliká křesla, ne nepodobná těm v Obřadním sále moci, se symboly čtyř rodů, byla rozestavena do půlkruhu a uprostřed místnosti byl v dlažbě vyobrazen jiný, celistvý kruh. Do něj předstupovali ti, kdož ke králům mluvili.
„Nechť Rada započne!“ Rozhodl Kárový král. Všichni ostatní králové rovněž zasedli. Před nimi stáli, nyní již čtyři Žolíci a poslední z Dam. Vždy jednou za sto let svolávala se Rada Králů, aby posoudili konání Žolíků. Vždy jednou za pět set let, aby předali vládnoucí moc druhým čekajícím Žolíkům. Nyní ovšem přišlo něco, co si žádalo okamžitého řešení. Ostatně jako se již v historii balíčku, stalo mnohokráte.
Králové seděli. Jejich tváře vážné.
Žolíci se nervózně podívali jeden na druhého. Koneckonců, nebylo to tak dlouho, kdy zde stanuly naposledy.
***
Tehdy ještě vládnoucí moc Žolíků, náležela Pikovému a Křížovému. Ve světě smrtelníků se Evan právě rozhodl uzamknout Balíček do trezoru v podlaze svého pokoje. Spolu s Joice jej tam uložili a odešli. Křížový žolík vystoupil z Balíčku, vzal na sebe Evanovu podobu, otevřel trezor, a coby Carlův syn, předal Karty panu Migennesovi, jako dárek na rozloučenou.
Nikdo ze smrtelníků nic zásadního nepostřehl. Radu králů svolával Pikový spolu se Srdcovým, kterému se takové jednání Křížového zdálo rovněž značně pohoršující a špatné.
Žolíci předstoupili před Krále.
„Můj pane, tvého moudra žádáno jest,“ pronesli oba a Králové pak vystoupili z rámů karetních obrazů.
„Co přihodilo se, že Radu Králů svoláváte?“ pronesl Srdcový Král a podíval se přísně na Žolíky. Jejich jednání bylo překvapující. Nikdo z Rady netušil o prohřešku Křížového.
Pikový polkl. Bylo na něm, jako jednom z vládnoucích, aby přednesl své důvody. Otočil se tedy ke Křížovému králi.
„Žolík z vašeho rodu, zasáhl neoprávněně. Viním jej, že přesáhl pravomoce, plynoucí z jeho úřadu. Jen vám náleží, rozhodnout zda mýlím se či ne, a zda by měl být můj partner v moci potrestán!“ Z jeho hlasu čišela naléhavost plynoucí ze situace. Představa důsledků takového jednání ho tížila na mysli.
„Budiž. Rada zasedne. Každý z vás postupně předstoupí a přednese svoji řeč,“ odpověděl Kárový Král a spolu s ostatními usedl na trůn.
„Jako první předstoupí Žolík z rodu Křížového,“ ozvalo se Sálem pravdy, aniž by přítomní promluvili. Žolík, vystoupivší ze své karty, předstoupil před trůny, poklekl a čekal, až mu Králové povolí promluvit.
Po chvíli mu kývli na znamení a on zahájil svojí řeč:
„Králové, přiznávám, že jsem opustil Balíček, aniž bych byl volán. Přiznávám, že jsem zasáhl do putování Karet, ale stojím si za tímto činem. Evan Migennes, se stal příliš nebezpečným. Chtěl celý náš svět zničit. Jistě, jsem si vědom, že něco takovému mu nepřísluší a poznal to i on sám. Ovšem musíme mít na zřeteli, že jeho rozhodnutí by nás při současném stavu světa smrtelníků uvěznilo na mnoho let v jeho trezoru. V zájmu nejvyšším jsem učinil své rozhodnutí.“ Nechal svá slova znít a působit. Odstoupil, aniž by se králové pohnuli.
„Nechť předstoupí Žolík z rodu Pikového!“ A také že předstoupil. Poklekl podle pravidel a chvíli váhal, po vyzvání, aby se řádně rozmyslel jak začít.
„Na můj popud svolána byla Rada Králů. To já jsem usoudil, že konání mého partnera v moci, bylo proti řádu. Pravda je, že Křížový opustil Balíček, aniž by byl volán, nebo byla volána Dáma. Pravdou je i to, že Evanovi úmysly s Kartami, nebyly pro náš svět zcela příznivé. Na druhé straně. Copak je opravdu nutné, aby bez ustání koloval? Není to poprvé co se jej smrtelníci pokusili pohřbít. Vezměte si královnu Rianu. Po té co její manžel, princ Aimon a jeho skutečná milá, lady Llwela, a minulá králova Elizabeth, odešli do z jejího života, vzala balíček a pohřbila jej s tělem krále Aimona I., kterému puklo srdce po ztrátě, ženy a syna.
A co se stalo? Vykradači hrobů se vloupali do hrobky o mnoho let později a Karty získal další ze smrtelníků. Pro nás to byl spánek pokojný v čekání, na návrat Srdcové Dámy. Není to tedy opravdový důvod, zasahovat do dění mezi nimi.
Soudím tedy, že Křížový měl jiné pohnutky, které ho vedly k takovému činu. Vzal na sebe podobu člověka… Při Kartě moci!“ hlasitě zaklel. „Viním ho, že ohrozil celý náš osud,“ zakončil pak svoji řeč.
Rozhostilo se ticho.
„Dalším v řadě je Žolík z rodu Kárového!“ Králové napjatě čekali. Nevěděli totiž co si slibovat od jeho názoru. Přesto, že nový Kárový Žolík byl zbaven všech lidských emocí, netušili, jak moc si uchoval svou identitu v jiných směrech. Koneckonců i Žolíci se v mnohém, lišili.
Předvolaný předstoupil stejně jako jeho předchůdci.
„Nejsem Žolíkem tak dlouho, abych mohl někoho soudit. Ještě přivykám pravidlům a řádu této roviny bytí. Ale jestli správně rozumím problému, který zde byl přednesen, Křížový Žolík vstoupil neoprávněně do světa lidí a zachoval se lehkomyslně, měl by tedy být za tento čin potrestán.“ Kárový odstoupil a čekal.
„Žolík z rodu Srdcového má právo pronést svoji řeč!“ A žolík předstoupil.
„Dámy tří rodů, jsou pryč. Každý další kontakt se smrtelníky, je rizikem pro celý náš svět. Dle pravidel Balíčku se mu však vyhnout nelze. Srdcová dáma položila život, aby naplnila přání smrtelníků. Ta, která se novu Dámou stala, putuje v mnoha časech a světech a bude tomu tak dlouho, než ji některý z Cestovatelů nevrátí zpět. Kárová Dáma, byla potrestána vymazáním, za zločin, kterého se dopustila na Kathlin. Křížová Dáma položila život, aby Evan Migennes mohl žít, leč své přání zaplatit měl životem.
Křížový Žolík, předal Balíček karet Evanově otci, na pomstu, za smrt své Dámy, ne v zájmu našeho světa. Evan vzal jejich rodu Dámu, my Evanovi vezmeme otce, neboť je velmi pravděpodobné, že bude-li mít veliké přání, zaplatí daň života. Soudím že to byly jeho pohnutky.
Neřešíme tedy pouze, přestupek Křížového Žolíka, že opustil Balíček. Ale také, a to hlavně, jeho právo na pomstu.“ Zdálo se, že problém je mnohem větší, než mysleli. Bylo nyní jen na Radě Králů, aby rozhodla.
Králové naznačili Žolíkům, aby vešli do obrazů a nechali jim soukromí pro rozhodnutí. Po pár minutách byli v Sálu sami.
„Náš Žolík má pravdu,“ naznačil Srdcový král. „Nejde zde jen o samotné neoprávněné opuštění Balíčku a uchování jeho koloběhu mezi lidmi. Konání Křížového Žolíka bylo aktem pomsty a my nyní musíme především určit, zda na ni měl právo, či nikoliv. Teprve poté se můžeme zabývat ostatními okolnostmi.“
„Ale jak určit něco takového?“ zeptal se jej Král Kárový. „Kdy pomstu ano, a kdy ne?“
„Úloha Karet mezi lidmi, s pomstou nesouvisí,“ vstoupil jim do řeči Pikový král. Křížový zatím mlčel.
„Nemůžeme mu ovšem zazlívat, že si přeje pro Evana trest, kterému ušel, díky oběti Křížové Dámy.“ Srdcový si povzdechl. Nebyla to pro něho lehká slova.
„Pokud přiznáme Křížovému Žolíkovi právo pomsty, příště je bude chtít každý!“ Rozohnil se Kárový král.
„Ty ovšem sotva můžeš něco namítat, po trestu, který stihl Kathlin,“ upozornil Srdcový na nesporný fakt.
„Ani ty, když Vaše Dáma byla nahrazena!“ oponoval Kárový. To už byla hádka na spadnutí a atmosféra v Sále by se dala krájet.
„Myslím, že existuje jediné správné rozhodnutí.“ Všichni králové se na Křížového ohlídli.
„Žolík mého rodu, odstoupí ze své funkce a přenechá své místo Srdcovému. Nadále mu již zakázáno bude, opustit Balíček a zasahovat do dění mezi lidmi.“ Ostatní králové jen přikyvovali. Bylo rozhodnuto.
„Žolíci se mohou vrátit do Sálu pravdy!“ ozval se opět odnikud hlas a postavy v klaunském vystoupily z rámů. Postavily se před Krále a čekaly na jejich usnesení. Z trůnu se zvedl Křížový Král, aby je přednesl.
„Rada Králů jednohlasně rozhodla. Nárok Žolíka z rodu Křížového, na pomstu, se zamítá. Spolu s tím jeho jednání posouzeno jest, jako trestuhodné a rozsudek za ně vyslechne nyní: Své místo podstoupí Žolíkovi z rodu Srdcového. Od tohoto dne tedy není již Žolíkem vládnoucím a veškerá práva zasahovat ve světě pozbývá; Už nikdy nevyjde z Balíčku.“ Ta slova dozněla, ale v uších těch, kdo je slyšeli, zněla ještě dlouho poté.
***
Nebyl nikdo, komu by se vzpomínka na minulý proces nevybavila. Ostatně stalo se tak teprve před pěti lety.
A nyní zde stanuli znovu. Nebývalo zvykem konat Radu králů tak brzy po sobě. Nyní už však bylo na takové úvahy pozdě.
„Nechť Rada započne!“ rozhodl Kárový král. Napětí ve vzduchu houstlo.
„Vždy Radu svolávají dva Žolíci. Ani více ani méně. Obvykle pak následuje odůvodnění takového setkání, a obvinění, toho či jiného Žolíka nebo karty. Rovněž a to se děje zřídka kdy, mají i Králové výsostné právo požádat o shromáždění a proto tak činím dnes.“ Nadechl se, aby pokračoval.
„Dnes jsme se stali svědky podivné události ve světě smrtelníků a následné pře dvou Žolíků. Chceme vědět, co za rozkol, je mezi Pikovým a Křížovým, než přistoupíme k důležitému bodu tohoto jednání. Nechť tedy Žolíci přistoupí a přednesou svoji řeč!“
„Jako první předstoupí Žolík z rodu Pikového,“ ozval se hlas sálu, jako se dělo vždy v takové chvíli. Žolík polkl. Ano, věděl, co musí udělat, ale na srdci měl obavy z toho, kam tohle všechno povede.
„Vážení Králové,“ začal, „Rada ustanovila Křížovému trest, za minulé prohřešky, že odstoupí z vládnoucího období dříve a předá svou moc Srdcovému. Že již nesmí vystoupit z Balíčku a ovlivňovat dění, mimo něj. Křížový však, nejen, že nechal člověka, aby spatřil jeho pohyb na kartě, ale nechal jej také slyšet jeho smích. To vše by se dalo přejít a ponechat Radu v klidu, ovšem jemu to nestačilo. Vstoupil Paullu Grahamovi do snů a ponoukal ho, nevím k čemu přesně, ale jistě vím, že tam byl.“ Zarazil se. Ne, že by nechtěl pokračovat, ale slova se mu v mysli rozutekla a stala se nepolapitelnými. Odmlčel se tedy, než si byl jist, že ví, co chce říct.
„Právo mstít se Evanu Migennesovi jste Křížovému odepřeli. Porušil tedy rozhodnutí Rady a je třeba vynést nad ním přísnější trest.“ Dokončil, co měl na mysli. Nikdy si nemyslel, že to zajde tak daleko…
„Nechť předstoupí Žolík z rodu Křížového!“ A Křížový s temným pohledem, věnovaným svému soku, předstoupil na místo Pikového.
„Pikový má pravdu! Vstoupil jsem do snů Paulla Grahama. Jediný můj zločin však byl, že jsem mu pomohl utřídit si chaotické myšlenky. Nyní, když byla volána Dáma, jsem opustil Balíček. Ten smrtelník měl právo pronést přání a já nemohl dopustit, aby mu nějaký čin Pikového, zabránil tak učinit. Což se nakonec stejně stalo,“ obvinil Pikového, což bylo vlastně to jediné, co mohl.
„Předstup královno,“ vyzval Dámu Kárový Král.
A Dáma se uklonila se vznešeností jí vlastní.
„Pověz, královno Pikového rodu, co přesně se událo ve světě smrtelníků?“ Kárový Král samozřejmě vše viděl v Kartě moci, tak, jako i ostatní v Obřadním sále. Ale chtěl vyslechnout ještě názor poslední zúčastněné.
„Smrtelník mne povolal. George Tarance není spokojen se svým životem. A konec konců své přání pronesl. Přál si, abychom zmizeli. A tak se stalo.“
Králové naznačili všem, aby odešli do obrazů a nechali jim soukromí. Tak jako vždy, byli po chvíli v sále sami.
„Přání…“ vydechl Kárový Král, „můžeme, Zmizte, vůbec považovat za přání smrtelníka?“ Rozhlédl se po ostatních králích v očekávání nějaké rady.
„Nebudeme-li, Dáma bude muset na jeho volání znovu odpovědět,“ konstatoval Pikový Král.
„Ten smrtelník, byl evidentně rozrušený. Nevěděl, co činí…“ Snažil se Srdcový poukázat na Georgův psychický stav v oné konkrétní situaci.
„Každý smrtelník je rozrušený, má-li si něco přát. Bylo tomu tak vždy. To není polehčující okolnost pro něho.“ Přisadil si Křížový Král.
„Pravdou je, že George Tarance byl vyzván, aby přání vyřkl. Pikový Žolík neučinil nic, co by jej od toho mělo odradit, a obvinění Křížového Žolíka jsou planá. Kdyby smrtelník nebyl vyrušen příchodem svého kolegy, pravděpodobně by vyřkl skutečné přání. Nyní byl ovšem vystaven tíživé situaci, kdy mohl buď říct cokoliv bez rozvahy, nebo zástupce Karet, poslat pryč. Zvolil si druhou možnost. Když odpověděli poprvé, proč by neměli i později? Klasická filozofie lidí. Pokud ovšem uznáme, že Dáma svým odchodem splnila jeho přání, pak už příště neodpoví a pro Geroge Tarance zůstane přání, navždy odepřené. Měli bychom pro to vše důkladně zvážit.“ Vyhodnotil celou situaci Pikový Král.
„Jaké je tvé přání? Několik prázdných frází a poté strohé sdělení: Zmizte! Myslím, že věc je zcela jasná. Ale pravdou je, že i samotné zmizte, se dá vyložit různě. Měli pouze odejít? Měli by zmizet Karty úplně? A pokud úplně, tak kam?“ Chtěl to už Křížový Král ukončit.
„Karty musejí stále kolovat ve světě smrtelníků,“ připomněl jim Srdcový Král.
A Kárový stále nevěděl jak rozhodnout. Chvíle tedy jen přemýšlel a váhal se svou řečí. Nakonec, ale přeci jen podal svůj návrh. Návrh, který v sobě nesl i trest, pro Kárového Žolíka!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
