obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kapitán Smrt - kapitola devatenáct ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kapitán Smrt
 autor Siggi publikováno: 10.01.2012, 21:43  
 

Kapitán Hayden se kochal vyhlídkou na Port Royal. Cítil se dobře, jako po každé splněné misi. Mezi piráty bylo zaseto semínko sváru, a i když to musel učinit se Španělem, tak byl rád. Neměl tu chásku v lásce. Byli mu přímo odporní, jelikož se protivili králi, jemuž on zasvětil svůj život. Králi a Anglii. Když podával zprávu lordu Whitbymu, který byl již velice nespokojený s tím, že musí setrvávat na tom „Bohem prokletém ostrově“, jak Jamajku nazýval, cítil v sobě hrdost. Generální guvernér kolonií Jeho Veličenstva nepřítomně hleděl na svůj prsten. Když Hayden skončil, nedůvěřivě zvedl oči.
„Takže mi chcete říci, že Španělé mají velmi podobný plán, jako jste měl vy?“
„Ano, mylorde. Myslím, že mise je úspěšná. Piráti sami začnou honit Kapitána Smrt. Pobřežní bratrstvo na Pobřeží moskytů ho nemá moc v lásce a myslím, že zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Piráti se začnou pobíjet mezi sebou, což jejich stavy a aktivity zredukuje. Pak pro Španěly asi nebude problém je zničit celkově. Jistá je ale jedna věc, mylorde. Od Španělů nám zatím útok nehrozí. Možná by mohla Anthelope…“
„O tom nechci ani slyšet, kapitáne! Ten zlosyn ji již jednou dokázal porazit. Nevím jak je to možné, ale dokázal. Ledaže…ledaže byste ji vzal pod své velení. Přijdete mi jako schopný muž, kapitáne Haydene.“ Voják zalapal po dechu.
„Vaše Lordstvo, ale já nejsem námořník. Jsem voják.“
„Schopné důstojníky byste dostal, o to se postarám osobně. Posádku naberete tady.“
„Myslím, že to bude problém, Vaše Lordstvo. Místní námořníci považují Anthelope za prokletou a nebudou na ní sloužit.“
„U všech ďasů! Kapitáne Haydene, máme tady rychlou čtyřicetidělovou fregatu a neseženeme posádku? Tak se o to postarejte. Máte mou plnou podporu. Klidně odveďte mužstvo i z obchodních lodí. Chci Přízrak dopadnout. Kapitán Smrt bude oběšen v Port Royal, nebo ještě lépe v Tyburnu! Důstojníci připlují z Anglie. Možná i nějaké mužstvo. Možná. Nemohu se vrátit do Londýna, když jsem nesplnil, co se ode mne žádá.“
Hayden zvažoval možnosti. Byl voják a rozuměl boji. Politika se ho netýkala. Velet velké lodi je jistě veliká pocta, ale on není námořník. Zase na druhou stranu, jestli bude mít k ruce schopné důstojníky…? Nabídka to byla lákavá. A mohl i polapit toho zločince.
Velice záhy odplouvala z Port Royal poštovní briga. Mířila do Bristolu a vezla spěšné psaní lorda Whitbyho.

Po setkání s pirátskými loděmi u Yucatánu, jsem měl neblahý pocit, že se okolo Přízraku stahuje smyčka. Šli po nás snad všichni. Ani francouzský guvernér už nebyl tak vstřícný. Jakoby se dělo něco zlého.
Přízrak krájel vlny a já seděl na zadní palubě. Sledoval jsem obzor, třímaje v ruce láhev rumu. U kormidla stál kapitán a já teď nemyslel na nic špatného. Jen na to, že bych opět mohl zatoužit po objetí mé orientálky, kterou jsem vykoupil od Mamá Zöe. Nakonec se mi ale do hlavy znovu vkradly myšlenky na zradu. Odkud to pramenilo? Nebo to snad také kapitán plánoval?
„Ne, pane Smithi. To nebylo v plánu, ale musíme s tím počítat. Někdo zasel mezi Bratry svár.“
Už mne ani nějak nepřekvapilo, že kapitán znal mé myšlenky. Nějak jsem pořád netušil, co mne k němu váže. Bál jsem se ho. Jednou jsem ho zradil, v Havaně jsem ho viděl při černé magii. Dost důvodů, aby mne zabil, ale on pořád ne. Ne, že by mi to vadilo, to opravdu ne, ale i přes všechno jsem se v jeho blízkosti cítil tak nějak bezpečně. Kdykoliv jsem na tohle pomyslel, on se vždy pousmál a na nevyřčenou otázku odpovídal: Jednou, pane Smithi. Co jednou? Jednou mne zabije? Nebo co jednou? Byl jsem z toho zmatený. Co za tím vším bylo?
„Jednou, pane Smithi,“ splynulo tiše od kormidla. Už zase.
„Kapitáne…“ začal jsem odhodlaně
„Už jsem řekl, pane Smithi. Více nehodlám diskutovat. Zabývejte se dále svou lahví a vaší milenkou, alespoň v duchu a starosti s děním teď nechte na mých bedrech. Ono to nějak dopadne.“ Pohlédl jsem na Jacka, ale on se dále věnoval kormidlu.
Slunce zmizelo pod obzorem a na moře se snesla noc. Obloha se rozzářila milionem hvězd. Bylo nutné je znát. Podle nich loď plula bezpečně. Moře je ráj a já si uvědomoval, že to co mi onehdy kapitán říkal je pravda. Moře člověka chytne a už ho nepustí. Dostane se mu pod kůži a pak je konec. Davy Jones své duše nepouští.

Do hostince U zlomeného stěžně vkročil muž. Světlé vlasy převázané černým šátkem a černá šerpa v pase dávala vědět, kdo je jejich majitel. Hlavně suita složená z indiánů a několika dalších národností, která ho obklopovala.
„Koho to sem větry zavály?“ zvolal Jean Fontainé, momentálně kapitán bez mužstva. Po poslední výpravě mu moc lidí nezbylo a i jeho briga se podobala více vraku, jak lodi. I ostatní, co byli momentálně v šenkovně, zvedli své oči. Seděl zde i kapitán Jaanzone.
Černý Sven, neboť onen příchozí byl on sám, zasedl ke stolu. Během chvíle ho obklopili i další velitelé lodí plujících pod vlajkou Bratrství. Sven se rozhlédl a řekl:
„Vidím, že vás přišlo dost. Dost bratrů, kterým Kapitán Smrt kalí vodu. Můj bratr vděčí za španělskou oprátku jen jemu. Slyšel jsem, že nedávno Španělé pomstili smrt toho svého velkofaráře z Veracruzu.“
„Jo. Odskákal to Dlouhej Bob. Zaživa ho usmažili na rožni jako sele,“ uplivl si jeden z kapitánů. Sven pokýval hlavou.
„My, co jsme tady, máme toho bastarda dost. Možná by neškodilo, kdybychom ho chytli a předali Španělům, nebo Angličanům, ale to by byla zrada a to přeci neuděláme. Vyřídíme to sami. Tady.“ Svenův prst se zabodl do mapy, kterou položil na stůl.
„Jak jsem zjistil, občas se Přízrak objeví u Isla de la Provinedcia. Tamní indiáni jsou mu příznivě nakloněni. Jsou to Karibové a ty moji Mayové zrovna nemusí. Zásobuje se tam a vyzvídá o tom, co se děje v našem moři. Tam si na něj počkáme a připevníme ho ke dnu. Kdo jde se mnou?!“ Pět z pěti rukou se zvedlo. Sven se přezíravě podíval na Fontaineho.
„Ty si nejprve dej dohromady ty svoje necky.“ Francouz zkrotl.
„Zrada? A to co chystáte, není zrada? Jack Thorn je jeden z nás,“ ozvalo se najednou. Všichni se otočili. Holanďan seděl u svého rumu a hleděl na ně.
„Podívej, Jaanzone, jak jsi dopadl. Podal jsi mu ruku, získal podíl na výnosném podniku a teď tu sedíš, a chlastáš. Loď ti hnije v přístavu a mužstvo se ti rozuteklo,“ štěkl Fontaine. Sven mrkl okem na jednoho ze svých indiánů. Ten jen přikývl.
„Jste banda lumpů. Vzpomeňte si na zákony Bratrstva!“ Holanďan vstal a lehce nejistým krokem opustil krčmu. Asi byl ale opilý více, než bylo zdrávo, jelikož ho druhý den vyplavilo moře, do něhož zřejmě spadl.
Vše bylo umluveno a pět lodí vyplulo z Tortugy směrem na jihozápad.

* * *

Noc vždy přála zradě. Na tohle měl asi myslet náš kapitán, když se zase jednou rozhodl plout k ostrovům, které obýval lid Létajícího ptáka. Možná mu mělo být divné, že nás nevítá žádná kánoe. Jenže, Přízrak měl po poslední bouři potrhanou latinku a Jack dohlížel na její výměnu, tak jsem na ostrov pozdravit velikého náčelníka jel jen já s deseti muži. Měsíc byl v úplňku a jeho tvář připomínala kostlivce. Zamrazilo mě. Přišlo mi, že jsem tohle už někde viděl. Člun se zařízl přídí do písku a my vyskákali na pláž. Ohně z vesnice svítily na cestu a nám nějak nedošlo, že ti indiáni vypadají trochu jinak, než posledně. Vše se ujasnilo, když jsem dostal něčím po hlavě a zatmělo se mi před očima.

Probralo mne vědro vody. Viděl jsem některé své muže odzbrojené a uvázané u kůlů. U každého byla malá hranička. Ohromeně jsem se díval okolo sebe.
„Nu?“ ozvalo se za mnou. Pomalu jsem se otočil. Hlava mě ještě bolela, ale spoutané ruce mi nedovolily si ji osahat. Za mnou stál Černý Sven. Znal jsem ho.
„Nu, pane Smithi? To je překvapení, že? Je po vás veliká sháňka. Hlavně ale po vašem kapitánovi. Co vy na to?“
Co jsem mohl na to říct? Velice mne překvapilo, že ležím na zemi se spoutanýma rukama a posádka člunu je z části zajata a z části pobita šípy. A ne jen ona. Po zemi se válelo více těl. Indiáni.
„Víte, pane Smithi, toto jsou Karibové a ti, co si teď pro vaše potěšení na ně hrají, jsou Mayové. Kdy připluje slovutný Kapitán Smrt navštívit svého přítele Létajícího ptáka?“ Plivl jsem na něj. Nic jiného stejně nemělo smysl. Dostali nás. Černý Sven se jen pousmál a pokračoval:
„Ono je to vlastně jedno. Můžete se dívat. Ani Kapitán Smrt není neporazitelný. Přízrak stojí na kotvách a všiml jsem si, že je poškozený. Naše lodi ne. Za chvíli začne divadlo, pane Smithi. Až bude po představení, chce si s vámi někdo promluvit. Kat v Port Royal. Prý jste dezertér.“
„A ty zas uprchlý otrok, tak co mi chceš?“ odplivl jsem si opět. Sven se pousmál.
„Ano, ale já nezradil anglickou korunu. Já oddělal jen jednoho španělskýho otrokáře.“
Od moře zaduněla dělová salva a já viděl gejzíry vody zvedající se okolo Přízraku. Měsíční úplněk tomu všemu dodával děsivější dojem. Raději jsem zavřel oči, abych neviděl zkázu naší lodi. Zaduněla druhá salva. Byla blíže. To byla děla Přízraku a praskot. Do moře se řítil nějaký stěžeň.

Jack Thorn vyběhl po první salvě na palubu. Jeho oči rychle obhlédly obzor. Na levoboku se v měsíční záři zjevily plachty nějaké lodi a její příďová děla pálila na jeho loď.
„Odseknout kotvy!!“ zařval první rozkaz. „Pane Ullsone, muži k plachtám!! Pane Handsi, k dělům!!“ Mužstvo již bylo v plné práci. Sotva se fregata zbavila kotevních pout, začala se stáčet po větru. Dělostřelci zatím urychleně nabíjeli hlavně kanónů.
„Děla na levoboku připravena, kapitáne!“
„Každé druhé dělo salvou…zbytek pak ráz na ráz!! Pal!!“ Jack chrlil příkazy, zatímco se snažil dostat loď do kursu, aby mohl na širé moře, kde měl možnost manévrovat. Dělostřelcům pana Handse se hned podařil skvělý zásah. Smetli první salvou přední stěžeň na cizí lodi. Na pravoboku se objevil další koráb. Bylo jasné, že se nepřátelé snaží Přízrak obklíčit a zatlačit ho více ke břehu, kde by přišel o vítr. Konečně se naší fregatě do plachet opřela bríza, lehce loď naklonila a ta vyrazila jak šíp.
„Děla na pravoboku, salvou, pal!!“
Záblesky roztrhly tmu a na chvíli všechny oslepily. Praskot a řev, nesoucí se nad mořem ukazovaly, že se naši kanonýři opět vyznamenali.
„Nabíjejte, vy lenoši!!“ řval pan Hands a pobízel mužstvo koženým řemenem.
„Kapitáne, třetí loď! Na pravoboční zádi!“ vykřikl pan Brotherhood.
Jack Thorn se otočil. Za palmami se rýsovaly stěžně další plachetnice.
„K ďasu,“ zaklel kapitán a lehce stočil loď po větru. Přízrak nabíral rychlost, zatím co jeho děla plivala koule směrem k nepříteli, který ovšem nebyl nikterak pozadu.

„K čertu! Oni to zvrzali!!“ rozkřikl se Černý Sven a vzteky mne nakopl. Musel jsem se i přes bolest usmát. Jack jim to natře. Pirát odběhl a pokynul svým indiánům. Ti se vrhli na mé chlapce a počali jim zaživa uřezávat části těl. Jejich bolestný řev se nesl nad vesnicí a já jim nemohl pomoct. Jen jsem se s hrůzou díval.

Fregata se dostala na širé moře. Tam měla volnost. Palba z nepřátelských lodí zhoustla a některé koule se zakously i do těla Přízraku. Jack pokaždé zkřivil tvář bolestí. Loď nabrala rychlost a zamířila k první z nepřátelských lodí.
„Potopte ji, pane Handsi! Pošlete ji ke dnu.“
Děla Přízraku se zaměřila na trup. Noc opět roztrhla salva. Okolo trupu nepřítele se zvedlo několik gejzírů vody. Pirátská loď se evidentně zachvěla.
„Znovu!!“ Po minutě děla naší lodi vyplivla další zkázonosné poselství. I v sinavé záři měsíce bylo vidět, jak létají prkna obšívky a jak se na čáře ponoru tvoří trhliny.
Nepřátelská loď zpomalovala. Nabírala vodu. Jack Thorn se jen s uspokojením díval, jak její příď se pomalu boří do vln. Pak obrátil pozornost k dalším lodím. Jednu z nich poznal. Byla to Nymphe. Velel jí Jaques Lefebvre. Francouz, který se chtěl onehdy plavit na společný podnik s Thornem. Jack ho odmítl a navíc mu před nosem vyfoukl baňatou galeonu. Důvod k pomstě a zradě. Mezi piráty docela obvyklé. Tohle byl pozdrav z Tortugy.

Přízrak se vzdaloval na moře a piráti jej začali pronásledovat. Zahřálo mne u srdce, že jedna z jejich lodí je zmrzačená a druhá se potápí. Ještě jsou tu ale tři. Za zádí naší lodi vytrysklo několik sloupů vody. Přízrak zpomalil. Polilo mne. Loď je zasažena pod čárou ponoru. Na nejbližší nepřátelské lodi zajásali, jelikož to byla jejich salva. To je konec. Jestli Přízrak nabírá vodu…?

„Pane Ullsone, ať chlapi přivalí prázdné sudy a naplní je vodou. Okamžitě!“ křikl kapitán rozkaz. Bocman hnal mužstvo do práce. Sice nechápal proč, ale učinili tak.
„Kapitáne, sudy jsou plné.“
„Uvažte je na provazy a až tamti vypálí, shoďte je na zádi do moře!“ I to se stalo. Fregata zpomalila. Na nepřátelské lodi zajásali.
„Pane Blaire!“ Lodní tesař se otočil za kapitánovým hlasem.
„Zapalte v kotli smůlu a dehet. Ať to kouří. Budou si myslet, že hoříme.“ Lodní tesař ještě s několika muži šli rychle vykonat kapitánův rozkaz. Po další salvě nepřítele, která loď na několika místech zasáhla a zničila jedno z děl, na palubě Přízraku vyšlehly plameny.
„Chtějí nás zahákovat. Připravte kartáčové střely, pane Handsi!“
Nic zlého netušící pirátská loď se přiblížila k boku naší fregaty.
„Pal!“
Změť železných kuliček a prosvištěla nad nepřátelskou palubou. Ne nadarmo se tomu říká kartáč. Salva z našich děl dokonale změnila většinu posádky cizí lodi na hromadu materiálu pro řezníka. Včetně toho, že jako druhotný jev bylo potrhané lanoví a plachty. Nepřítel ani neodpověděl. Loď se stočila po větru a odpoutala se od Přízraku. Asi to bylo tím, že i její kapitán, který držel kormidlo, ležel změněný na cosi na její palubě.
„Pane Handsi, doražte ji!“
„Ano, kapitáne.“ Chlapci nabili děla a železný příval z bezprostřední blízkosti roztříštil její bok. Voda se začala hrnout do trupu a pinasa zmizela během několika minut pod hladinou.
„Odsekněte ty sudy,“ křikl Jack a loď opět nabrala rychlost. Přízrak nastavil nepříteli svůj pravý bok a jeho děla změnila přední kastel holandské flauty kapitána Van Ostaijena na hromadu třísek. Z lodi vyšlehly plameny.

Jedna loď se do boje nezapojila a to ta, na jejíž palubu mne odvlekli. Byla to briga a nesla anglickou vlajku. Na její palubě jsem teď směřoval do Port Royal. Anglické rudé kabáty mne obklopovaly a já už tak nějak cítil konopného Jacka na krku. Přízrak zatím vybojovával svůj vítězný boj s pirátskou flotilou, jejíž kapitáni se ani nedovedli dohodnout na společném postupu. Šli každý na svou pěst a podle toho to dopadlo. Bylo jasné, proč tu ale byl tahle briga. Měla dovézt kapitána Thorna do Port Royal na schůzku s katem. Zatím mají mne.
Nikdo se mnou nemluvil. Zamkli mne do klece v podpalubí a to byl konec.

Byl jsem v té kleci den, dva (?) což se nedalo odhadnout. Byla tu tma a čas se dal sledovat jen podle pohybu posádky a zvonu. Až mne jednou vytáhli ven na palubu. Byl večer. Na palubě byla nastoupená posádka. Rozhlédl jsem se a zamrazilo mi. Na ráhně předního stěžně visel provaz na konci smyčka.
„Jeremiáši Smithi, byl jste shledán vinným zločinem vzpoury a pirátstvím.“ Hlas, který se ozval, patřil kapitánovi této lodi. Ten pokračoval:
„Ačkoliv mám rozkaz dovézt vás katovi do Port Royal, tak v případě komplikací vás mohu oběsit hned. A to udělám. Bůh buď milostiv vaší duši. Amen. Tak nahoru.“ Dva vojáci se mne chopili a vlekli do lanoví. Rozhlédl jsem se. Mlha obklopovala loď a nedovolovala mi rozhlédnout se po hladině. Byl jsem odsouzen a neměl jsem ani možnost se obhájit. Tak aspoň se naposledy podívat na moře. Vojáci mi již navlékali oprátku na krk.
„Je to hloubka,“ řekl jeden z nich, „aspoň to budeš mít rychlý.“ Pak se to stalo.
Náraz do trupu brigy byl strašný. Všechny tři nás smetl z ráhna. Já měl na krku provaz, ale naštěstí ruce mi spoutali dopředu. I tak to bylo zlé. Ti dva červenokabátníci měli méně štěstí a rozbili si kostry o palubu. Já visel na provaze a cítil, jak mi z rozedřených dlaní teče krev a bolest mi proniká do celých rukou. Nesměl jsem ale povolit. To by byl konec. Ani jsem nějak nestíhal sledovat, co se děje na palubě. Slyšel jsem jen střelbu a křik. Občas nějaká kulka hvízdla okolo mě. Někdo brigu přepadl. Bojoval jsem s bolestí rukou, jelikož jsem měl naději. Pokud tedy ti útočníci nejsou Španělé. To bych se snad raději sám oběsil. Snažil jsem se v té temnotě rušené jen pozičnímu světly a záblesky výstřelů zahlédnout co se vlastně děje, ale smyčka na krku moc pohybu nedává. Ale zdálo se, že boj už utichá. Nad palubou se nesl jen řev. Řev vítězství. Najednou někdo začal lano spouštět. Pohlédl jsem nad sebe. To šlo. Na ráhně stála postava a její bledá tvář připomínající tvář kostlivce, byla ověnčena závojem černých vlasů.
„Nezapomeň, Jeremiáši Smithi. Přísahal jsi,“ zaskřípěl její hlas. Ač jindy mám z kapitána strach, teď ho vidím velice rád. Kordem odsekl provaz, a já doskočil na palubu, kde už byl klid. Jen naši muži se dívali a já najednou pochopil, že tohle vše se mi jednou zdálo


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.01.2012, 21:43:09 Odpovědět 
   Zdravím.

Napínavé pokračování, tím však nechci naznačit, že by ani předchozí díly nebyly čtivé, právě naopak. O zvraty není v této části nouze. Už jsem si říkal, že bude hrdinům zvonit hrana. Zdá se, že ani tato "menší zrada" nevyšla. Ono i první důstojník měl namále a už už visel na ráhně. Musela to být nepěkná smrt, ovšem s dlouhým provazem by nejspíš netrpěl, ale i tak... Těším se na pokračování, zrada v řadách pirátů nejspíš s osazenstvem ostrovů pěkně zamíchá, nehledě na to, že bude kapitán Smrt pěkně namíchnutý. Opravdu to čekal? Nejspíš ano. Šestý smysl má přeci každý, ovšem ne každý jej využívá.

P.S. Sny prvního důstojníka se pomalu naplňují, netroufám se zeptat, kolik částí ještě schází do konce vyprávění. Doufám, že "pojedeme z kopce", pokusím si přidržet svůj klobouk (houbí) a doufám, že jej neztratím. Chybek jsem si nevšiml, snad jen chybějící tečky na konci tohoto dílu, říkal jsem si, zda nebyl text useknut. Nebyl, o to větší je mé zklamání, že si budu muset počkat na další část...
 ze dne 10.01.2012, 22:18:46  
   Siggi: Ta tečka mne mrzí. Když jsem označoval text pro kopírování, tal jsem ji asi neoznačil. Díky za koment.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Orel 2- třetí k...
Sirnis
Ztracená - Proč...
Trenz
Válka rodů 1. k...
mischa freiheit
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr