| Pro Ei.... |
| |
|
|
Tajemná slůvka šeptaná do dlaní
zní jako prosba i jako pokání.
Šeptám Ti do dlaní
ne,není to ze spaní,
ale z radosti,ze štěstí,
že oba pluli jsme tou samou lodí,
spoutáni popruhy,jak stádo koní.
Tvé nehty na mých zádech,mé ruce v Tvém klíně,
hledáme v sobě pravdu,tak jako ve víně
a plujeme unaveni na postelní hladině.
A Ty?Díváš se na mne nádherně nevinně.
Já chci Tě zas a chci Tě stále,
je to jak tančit waltz v nádherném sále,
mé myšlenky k Tobě plují neustále.
Touhou snad zemřu,už měl jsem namále,
ale Ty vždy oživíš mě svými doteky,
jsme jako dvě řeky,dvě řeky
co se tisíckrát spojí a přitom náš hlad nikdy neukojí....
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 9 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
