» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2141735

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29008 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Ex profundis (IIIa) ::

Rilian	publikováno: 11.01.2012, 22:30

V této fázi bych rád rozdělil Ex profundis (III) na ještě další podkapitoly, protože jsem nakousl jedno z těch nejsložitějších témat - osvětlit, nebo se pokusit osvětlit význam Písma. Vzal jsem na sebe těžký úkol, ale jestli je toto mým poslání (já si to myslím), pak to učiním rád.
Na druhou stranu chápu, že ne každý (číst tento text není povinné) po přečtení této anotace, sebere odvahu a bude číst dál. Pro ty, kteří ano, pak přeji, aby se Ex profundis stalo pomocníkem, jak toto téma pochopit Ex profundis. (Šotkové se rozutekli, je to problém dosti vleklý)


	Nadýmání se V podstatě jsem řekl vše už v předchozích odstavcích. Jen bych ještě rád podotknul, že člověka, který se nadýmá bychom měli ve skutečnosti litovat. Slušné chování Každá lidská společnost si utvořila jisté kodexy, podle kterých se řídí. V těchto kodexech je zakořeněno, co sami považujeme za vhodné tak, aby se lidské společenství udrželo. Je zřejmé, že jiná pravidla budou platit v jakémsi kmeni uprostřed Amazonského pralesa, kde Vám např. za odcizení nějakého předmětu useknou ruku, a jiná zase o pár set kilometrů dále, kde Vás za to potrestají buď vězením nebo nějakým napomenutím. Také může platit, že v takové podmnožině množiny společnosti je tomu úplně naopak; právě ten, kdo něco odcizí je oslavován a naopak ti, co neukradnou nic jsou potupováni. A tu je na místě otázka: Existuje něco jako univerzální kodex, zákon, pravidlo, řád? A dokáže tento kodex „uspokojit“ všechny členy společnosti? No, zkuste si na to odpovědět! Nevíte-li jak, pak se zamyslete alespoň nad tím, co se stane, když se podíváte do zrcadla a ihned po Vás někdo jiný. Uvidí tam dotyčný sebe, nebo ještě Vás? Chci tím jen říct, že nikdo z nás není stejný, pokud se ovšem nedíváte na svůj odraz v zrcadle. Teď to možná vyznívá, že univerzální kodex neexistuje - právě naopak, ale abych o něm mohl hovořit dál a poukázat, že je dokonalý, musíme se vrátit o několik tisíc let nazpět. Ať už přijmete teorii evoluce nebo stvoření, je to jedno. Pokud máte zájem zajímá, čtěte dál, protože se Vám budu snažit vysvětlit, jak to bylo na začátku. Podle Bible trvalo stvoření 7 dnů. Šest dnů tvoření a sedmý den Bůh odpočíval. Nyní se možná ptáte, jak někdo může stvořit planety, Zemi a vůbec všechno z sedm dnů? Zkušenosti nám velí, že se na ciferníku hodin objevuje pouze dvanáct číslic a na každou se během jednoho dne odkáže malá ručička dvakrát. To považujeme za jeden den. Tedy např. Osm hodin ráno, a pak osm hodin večer. Zde Vás ale musím upozornit, že v Božích měřítcích znamená den naprosto (a to zcela) odlišnou věc. V těch dobách totiž lidé hovořili o životě např. svého otce jako o dni otce. Čili jeden den (nebo za dnů) otce znamenal ve skutečnosti celý jeho život. Druhá věc je ta, že lidé jsou spojeni s časem od nepaměti a nedokáží se oprostit od jeho průběhu. Jsme v jeho neustálém víru, kdežto Bůh nikoli – je mimo něj! Jaký důsledek z toho tedy vyplívá? Jednoduše; pro Boha může být pozemský den, tedy den kdy malá ručička hodin poukáže na jednu číslici dvakrát, klidně i tisíce let a naopak: pro nás tisíc let je pro Boha právě jeden den. Tato skutečnost je dána právě tím, kdo je ve „víru času“ a kdo nikoli! Důkazů, že tomu tak je, existuje mnoho. Například staré hebrejsko-aramejské texty popisují stvoření velmi přesně mířenými slovy! Rozlišují dokonce detaily mezi světlem a světlem. V jedné části jde o světlo, které je jaksi rozptýlené a lze tedy pozorovat den, později se pak objevuje slovo, které poukazuje, že to samé světlo má zdroj. Přesně takto jsou volena slova v Genesis – První knize Mojžíšově. Nejprve se jedná o mlhu, v níž je rozptýlené světlo, a když mlha odstoupí, objeví se slunce – zdroj. Stejně takto je myšlen den a den. Navážu-li na „proces“ tvoření, nebylo to tak, jak si mnozí myslí: kdosi „luskl“ prstem, pověděl „budiž světlo“ a ono se rozsvítilo. Tento proces trval mnoho let. A máte-li potřebu všechno kvantifikovat, pak dodám, že to bylo několik tisíc let úmorné práce! Pokud jste v této oblasti zběhlí, pak víte, co se dělo dál. Pokud nikoli, doporučuji si těchto sedm dnů alespoň prolistovat, ať víte, o čem je řeč. Abych pokročil dále – jistý den byl obětován stvoření člověka. Byl to velmi těžký proces, a Bůh jako předlohu použil svůj obraz. Nesmíte to ale brát doslova! Proč? Oním obrazem se zde myslí povahové vlastnosti, tzn. láska, dobrota, milosrdenství… Říkáte, že jsem něco opomněl? Napsat alespoň jednu špatnou vlastnost? Nikoli! Jsem si tím jistý, protože Stvořitel žádnou takovou nemá! Bez nadsázky tedy můžeme říci, že stvořil Dokonalého člověka. Samozřejmě, definici „dokonalého“ osvětlím. V bibli se docela s podivem pozastavujeme nad tím, jak je možné, že se ten či onen člověk dožil tak vysokého věku (120 let tam není výjimkou!), a pokud jste byli ještě více všímavější, pak jste jistě zpozorovali, že čím dále čtete, tím méně a méně se člověk dožíval. Tato zvláštnost má jednoduché vysvětlení a týká se právě oné dokonalosti: První lidé, Adam a Eva, byli nejdokonalejší bytosti, jaké si dovedete představit. Byli obdařeni takovými povahovými vlastnostmi, jakými disponoval Bůh. O tom, co bylo Dobré nebo Zlé, nestojí vůbec za zmínku, protože nic z toho neexistovalo. Lidé totiž „neuměli“ posoudit, co považovat za zlé, když samotného zla nebyli schopni. (Chápu, že je velmi náročné se od toho oprostit, protože Dobro a Zlo stojí bok po boku od našeho narození, ale právě umění „oprostit se“ otevírá netušené možnosti!) Všechno se ale mělo změnit. Mezi duchovními bytostmi totiž existoval anděl, jež krásou vypadal jako Jitřenka. V jeho mysli poprvé zakořenilo zlo, neboť nemohl snést obdiv, který by lidé opětovali Bohu, za jeho nezaslouženou laskavost. Jak jistě víte, Bůh umístil člověka do zahrady Eden, kde měl žít šťastně. Za tento dar žádal jedinou věc; totiž, že člověk nepojí ovoce ze stromu Poznání a Života. Strom Života by člověka obdaroval nekonečným životem a strom Poznání – o tom jistě víte. Z něj si utrhla ovoce Eva, zlákána hadem, přesvědčena, že se jí otevřou oči a že bude jako Bůh. Zde je třeba spojit dvě bytosti – Jitřenku a Hada. Byl to právě anděl, který mluvil skrze hada a takto učinil v člověku první hřích. Nemyslete si prosím, že hadi umějí mluvit! Onen skutek se velice podobá tzv. dabingu, kdy herec ve studiu dabuje herce ve filmu. Ještě bych Vás rád upozornil, že ono ovoce nebylo jablko, jak se tradičně vypráví, a není o něm známo nic bližšího, než jen ten fakt, že to bylo ovoce. Když z něj Eva pojedla a dala pak okusit Adamovi, tu si najednou oba uvědomili, že jsou nazí – takto se jim otevřeli oči – poznali co je dobré a co je špatné. Jednoho dne, se Bůh procházel v denním vánku a volal na člověka. Člověk se ale neozýval. Když jej pak Bůh našel, člověk mu prozradil, že se stydí, protože je nahý… a snad o tohoto okamžiku jen debatujeme, jak se v mnoha knihách píše, co by se asi bývalo bylo stalo, kdyby se nestalo, o čem tu píši. Já Vám s poklidem v srdci ale mohu říct, že život by byl nepochybně zcela jiný a nevyvstávaly by otázky typu: „Když vidí, jak trpíme, proč nám nepomůže?“ nebo „Za to může On!“ a podobně. Kdyby bylo všechno proběhlo jak mělo, klidně bychom Boha viděli, protože by nám k tomu dopomohla samotná dokonalost. Ale tím, jak hřích přecházel v lidském pokolení dál a dál, dokonalost v něm prchala jako éter z baňky. Ne jen, že jsme oslepli, ale dokonce ohluchli – Boha už totiž nechceme ani slyšet!


celkové hodnocení autora: 91.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 5		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	11.01.2012, 22:23:02

Zdravím. Uf... První "kapitolka" (malinký a kratičký odstaveček) by si zcela určitě zasloužil více rozepsat. V čem spočívá ono "nadýmání" a jak působí na člověka a jaké jsou nejen příznaky, ale i důsledky? Jde o pýchu? Nadřazenost? Nad cokoliv a nad kohokoliv? Příliš zkráceno, zatím co "slušnému chování" je věnován celý zbytek této části. Tak... Když už jsme u toho (u pohledu na různé normy chování, které mohou být v každé zemi či lidské společnosti jiné), jak toto souvisí se stvořením a Adamem a Evou? Oni žádné normy nepotřebovali, dokud nepojedli zapovězené ovoce? Ačkoliv jsme skončili u toho, jak oba Bůh našel v zahradě kdesi schoulené ve křoví (stydící se), musím se zeptat, jakými normami se lidé řídili, dokud nepřišlo "Desatero"? Bylo to pouze svědomí? Nebo i něco víc? Pod oním svědomím si lze přiřadit "dobré a špatné pocity", nebo i něco jiného? Pokud ve společnosti neexistují zákony a další "normy" nejen společenského chování, čím by se měla tato společnost řídit? U zvířat je to vždy vůdce smečky a u lidí? Možná předcházím, ale jen mě to napadlo. Mám dojem, že malinko "skáčeš" mezi tématy. Máme tu slušnost, normy chování a pak stvoření. Chybí mi zde "nosná vlna", společný jmenovatel. Nebo jsem jej přehlédl, kdo ví? Pokud je Bůh vševědoucí a vševidoucí (prostě samá "superlativa", ať už je nám zcela nepochopitelný a neuchopitelný), jak je možné, že neznal zlo? Pokud byl a je schopen "vidět do budoucnosti", musel vědět, co se stane (ať už jde o vzpouru andělů, nebo svedení Evy - někdo to ovoce utrhnout musel, stejně jí někdo musel našeptat do ouška ona jedovatá a sladká slůvka zároveň). Věděl-li Bůh, že má v zahradě škodnou, proč nezasáhl? Měli i padlí andělé svobodnou vůli? Než se můj komentář zvrhne v cokoliv jiného, mám ještě pár připomínek týkajících se lidství (stvoření nechám tak, zase bych se rozepsal, nakonec beru vše jako určitý způsob - či formu - jinotaje, jak popsat to, co nejde pochopit?). Nejsem znalcem, spíše na "amatérské úrovni" - selský rozum mi bude muset stačit. Dokonalost je to, co mi "bije do očí". Dokonalost boží a dokonalost lidská! A také "dědičný hřích" - který kráčí s člověkem od pokolení k pokolení. Je sice pravdou, že nevědomost hříchu nečiní, ale je opravdu ono "poznání dobrého a zlého" hříchem? Nebo jde spíše o neuposlechnutí? Vzepření se Bohu a přestoupení jeho zákazu? Tím, že pojedli ovoce jak ze stromu Života, tak Poznání. Nechtěl ďábel, aby byli i lidé jako Bůh a andělé? Pak by zde byl zcela zřejmý motiv na straně padlých andělů, pokazit stvoření, ať se Bůh vzteká, jak chce. Na jedné straně jsme nedokonalí lidé (se všemi klady i zápory) a na druhé straně dokonalými (v očích božích). Jako bych tu cítil rozpor. Stejně tak máme na jedné straně milujícího Boha (a také chápajícího a odpouštějícího) a na druhé straně rozlobeného Otce, který své děti (neposlušné děti, které nepřešly na jeho stranu) hází do ohnivého jezera a věčného zatracení. Osobně nevěřím, že je křesťanství tím pravým náboženstvím, stejně tak další náboženství na Zemi (sice je pravda, že člověk v něco věřit musí), ale náboženství mělo za léta lidské existence spíše podrobující a zastrašující charakter. Existuje mnoho náboženství, každé hlásá o svém vlastním bohu, kolik bych jich tedy muselo být, když všechna (až na výjimky) tvrdí, že existuje jen jeden? A jen ten jejich je ten pravý? Určitě jsem odbočil... Když jsme u možnosti vidět Boha, proč jej nevidíme a nemůžeme vidět... Nevidíme jej skrze vše stvořené? Není jeho obrazem nejen člověk, ale i dílo jeho rukou? Země, Sluneční soustava, galaxie Mléčné dráhy, celý Vesmír? Možná, až zemřeme, zjistíme, že je vše jinak a třeba se tomu i podivíme. Kdo ví, co je "na druhé straně" (ať už Boha popíráme, či nikoliv). Evoluce nebo Stvoření. Není to jedno? Nikdo z nás přitom nebyl, nevíme, jak se to stalo, vše závisí jen na tom, zda tomu (či onomu) skutečně věříme. Stejně je to i s Bohem, náboženstvím, nebo Písmem. Věříme mu? Věříme tomu co vidíme, cítíme a prožíváme? Kdyby se nám Bůh zjevil, nejspíš by si lidstvo řeklo, že jde o nějaký hollywoodský trik. Kdo to kdy viděl, aby jej někdo někdy viděl, že ano? Uvěřili bychom mu? Kdyby řekl: "Já jsem váš Bůh!" A to se nezmiňuji o možnosti, že by naším bohem (či bohy) mohli být mimozemšťané, jak tvrdí jiná odnož lidské společnosti (lidé si vymysleli bohy, protože si nedokázali vysvětlit různé skutečnosti a zákonitosti). Co když mezi námi skutečně žili Andělé? Z jiného světa, jak praví stará písma, ať už ze Střední a Jižní Ameriky, nebo z Asie. Čemu věřím já? Mohou existovat mimozemšťané a jiné světy? Mohou, není v Písmu napsáno, že v otcově příbytku je mnoho pokojů? Co se týče víry v Boha, věřím, že (a to už jsem někde u Tvého textu napsal) musí existovat, kdo jiný by "stvořil" vesmír se vším všudy? Učinil v onom chaosu řád? Může být řád i v chaosu? Pro někoho jde o nepředvídatelný pohyb v prostoru, pro jiné složitě vypočítaný pohyb. Ale to jsem zase někde jinde. Osobně to beru tak, že my všichni jsme součástí "stvořeného", tedy že v každém z nás i ve všem kolem nás je špetka onoho "božství" a že jeden malinkatý článek nemůže vidět celek. Může zrnko písku vidět celou poušť? Nemůže, to prostě nejde. Přehazuji výhybku a končím svůj komentář těmito slovy: ačkoliv se části hodnotí hůře nežli celek, chtělo by to nějakou "kostru" (něco, co by celou úvahu, či stať drželo pohromadě při oné trnité cestě z bodu "A" do bodu "B". Pozastavit se, čemu věnovat větší či menší pozornost, vytvořit v rámci celku menší bloky textů (podle jednotlivých témat - podkapitol) a ty pak srozumitelně spojit dohromady všeobecnějším textem. Občas je jedné problematice věnováno 70 procent textu a zbytek je uždíbnut pro problematiku jinou (zřejmě okrajovou). Netuším, jak dlouhé máš jednotlivé části, či do kolika kratších dílků jsou tyto větší celky rozděleny. Proto tu nechcu ze sebe dělat chytrého. Ono je těžké napsat o něčem rozsáhlejší práci, když se jeden musí tu a tam vracet k již vyslovenému a probranému, nebo naopak postoupit krůček vpřed, aby se znovu vrátil na původní místo a pokračoval ve vypravování. Napadl mě hypertext se slůvky znázorňující odkazy na danou problematiku (kam si čtenář může odskočit, aby byl v obraze). Zde to není možné, stejně tak systematicky a přehledně rozčlenit text, aby měl čtenář možnost nejen sledovat hlavní myšlenkovou linii, ale také si odskočit do nějaké té podkapitolky, než se vydá dál, aniž by tím text celkově utrpěl na přehlednosti a čtivosti. Těžko se to vysvětluje, těžko se hledají správná slova, hlavně, když chce být člověk stručný a stejně se rozkecá... Uvidíme v dalším díle, mi se to píše, když Tvou práci psát nemusím a trápíš se s ní (kritik si kritizuje cizí práce, zatím co se s nimi trápí jiní). Oč je pak kritik lepší a chytřejší, když přijde k "hotovému" a jen vysloví svůj víceméně objektivní, nebo subjektivní názor. Takže já tiše odkráčím a počkám si na pokračování! ;-)


ze dne 11.01.2012, 22:57:54
Rilian: A myslím, že u Vás chápáni Ex profundis, je skutečně Ex profundis. Čili účel to viditelně splňuje ;)


ze dne 11.01.2012, 22:56:23
Rilian: Jsem rád za Vaše kometáře, a mám-li být spravedlivý, pak pro Vaše otázky, věnuji příští exprofundis, aby bylo všemu učiněno za dost. Naprosto chápu, že je text možná zmatený, ale to možná cíl. Protože i zrnko písku na poušti sice neví nic o celku, ale je jeho částí, jako části těla.


ze dne 11.01.2012, 22:30:22
Šíma: P.S. Ještě jsem opomenul gramatickou stránku věci, ovšem výraznějších nedostatků jsem si nevšiml, proto případné chybky přenechám "k přetřesu" čtenářům... ;-)