|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Léto ::
 Maruška |
publikováno: 16.01.2012, 15:51
|
| Trochu z jiného soudku... |
| |
|
|
Drak hledá svou perlu.
Toho roku bylo léto neskutečně horké. Slunce nemilosrdně spalovalo vše, co nemělo tolik štěstí nebo rozumu, aby se schovalo do stínu. Říčky a potoky pomalu vysychaly, z rybníků se staly zapáchající tůně. Suchopár a prach, nic víc.
Kamenitým úvozem se pomalu sunul drak. Lezl po čtyřech, kožnatá křídla složená na zádech. Byl vyhublý a jeho červené šupiny se ztrácely pod nánosem špíny. Trojúhelníkovou hlavu na dlouhém krku nesl těsně při zemi - lepkavé nozdry nabíraly jehličí a hlínu. Neustále cosi větřil. Studené hadí oči upíral pouze před sebe, na neviditelnou pachovou stopu.
Náhle se cesta začala prudce svažovat do nevelkého údolí. Jeho skalnaté svahy lemovala nepropustná houští trnek, ostružin a oslnivě zlatého janovce. Dojem naprosté vyprahlosti kazilo pouze jezírko, obklopené starými vrásčitými vrbami a vysokým rákosím, tiše šelestícím v mírném vánku.
Bez zaváhání se drak pustil ze svahu. K hrůze malinkých hnědých ještěrek, které nestačily uskakovat před nečekanou lavinou drobného kamení.
Mezitím - manželská etuda pod hladinou jezírka.
"Proč?" vodník se unaveně obrátil na svou ženu. Bože pomoz mi, semetrika, ochechule zelená, pitomá... Sedl si na židli a očekával další vlnu impertinencí.
"Říkám ti naposled," máchla mu šupinatým ukazováčkem před obličejem. "Rybník je náš! Stahuje se sem všechna verbež z okolí!"
"Nebublej poklade. Je sucho. Široko daleko není pořádná voda," pronesl smířlivě a obrátil se k vysoké almaře, plné buclatých hrnečků. Mít tak svůj klid, krmit potěr, sem-tam něco utopit... to by byla idyla.
Zastoupila mu cestu, blanaté ruce vbok, obličej ošklivý zlostí. Chaluhově zelené vlasy se jí vznášely kolem hlavy jako hadi Medůzy.
"Zlato, mám práci," položil jí ruku na rameno. Okamžitě jí setřásla jak obtížný hmyz.
"Duše! Nic jinýho tě nezajímá. A že nám ta sebranka bere vodu nad hlavou, neřešíš! Rusalky, raraši, zvěř, lidi - hnus!"
Utopit jí nemůžu - vysušit, to by šlo, napadlo ho.
"Co mlčíš?! Jen sedíš a počítáš ty svoje utopence!" vztekala se.
"Zbytečně kalíš vodu," zavrčel. "A pusť mě konečně k tý skříni." Docházela mu trpělivost.
"Já že kalím vodu! Tak se koukej, blbečku." Otočila se k almaře, otevřela dvířka a vzala jeden hrneček.
Začal mít opravdu vztek. "Zkus," zašeptal varovně.
Vodnice nadzvedla se škodolibým úsměvem pokličku. Cosi průhledného a poddajného jako agar vystoupalo k hladině a zmizelo v nenávratnu.
"Já tě..!" chytil jí pod krkem.
"Ty? Ty nic," zachroptěla. "Ty se nevzmůžeš vůbec na nic."
Vytrhla se mu. Prázdný hrneček položila s přehnanou opatrností na stůl a rozvalila se na postel, vystlanou orobincem.
Otočil se. Rozzlobený na ní i na svou vlastní neschopnost vyplaval z nazelenalého šerosvitu k modré vodní hladině.
Sbohem, poklade!
Nebylo zcela jasné, jestli uviděl první vodník draka nebo drak vodníka, ale faktem zůstává, že tam ti dva na sebe docela dlouho překvapeně zírali. Jeden tlamu ponořenou ve vodě, druhý od krku dolů tamtéž.
Doprčic, doprčic, doprčic, klel vduchu vodník. Hlavně žádné prudké pohyby... Jestlipak mu bude chutnat voda, říznutá čůránkama, napadlo ho když ucítil rozlévající se teplo v klíně.
Byl si skoro jistý, že drakův příchod souvisí s tou divnou šišatou perlou, co přitáhl minulý úplněk ten ušmudlaný lesní rarach. A že prej je to prvotřídní zboží, zaručená kvalita a kdesi cosi. Drahá polovička to tenkrát uhádala na dva tucty vypasených kaprounů, vzpomínal. Ale že je to perla z dračího pokladu, to se - plesnivec jeden - nepochlubil.
Drak zvedl hlavu a zavrčel. Ze zahnutých špičáků mu kapala voda.
Vodník se strachy rozklepal. Všiml si, že to dělá celkem efektní malé vlnky.
"Přišel sis pro perličku, viď?" koktal.
Drak podrážděně zařval a stoupl si na zadní - z vodníka ale spatřil už jen záda, mizící v hloubce.
Pořád se ještě povalovala, když kolem ní proplaval s perlou v náručí. Rychle stoupal nahoru. Slyšel, jak za ním ječí. Dostihla ho těsně pod vodní hladinou a rvala mu perlu z rukou.
"Co si myslíš, že děláš?! Dej to sem, idiote!" Kopla ho do slabin. Bolestí se chytil v rozkroku. Popadla perlu a vyplázla na něj jazyk. Náhle se nad nimi objevil velký černý stín a v ten samý okamžik vodu prořízla obrovská dračí hlava.
Poslední, co uviděl, než za sebou zavřel dveře skříně, byla perla v zubaté tlamě, krev a hejna drobných rybek, oždibující zbytky z manželky.
V jezírku zavládl klid a mír.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
