|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Ex profundis - mimo zamýšlenou linii ::
Rilian |
publikováno: 17.01.2012, 21:10
|
Doufám, že se na mne nebudete zlobit, když toto ex profundis, jež bych měl korektně nazvat IIIb, věnuji zodpovězení otázek, které tímto vzešly. Jsem za ně samozřejmě rád, neboť si jsem vědom, že mé podání může vypadat poněkud zmateně, protože propojuji zdánlivě nepropojitelná témata. Toto pojednání bude tedy jen intermezzem, neboť je důležité, aby to, co píši, mělo lidem co říct.
Celý tento „spis“ tedy budu strukturovat jako otázku a odpověď. |
| |
|
|
V čem spočívá ono "nadýmání" a jak působí na člověka a jaké jsou nejen příznaky, ale i důsledky? Jde o pýchu? Nadřazenost? Nad cokoliv a nad kohokoliv?
Nadýmání je jedna z těch horších vlastností, neboť spočívá v projevování nadřazenosti vůči stejnému člověčenství.
Mnozí psychologové říkají, že je jistě dobré věřit si - souhlasím, ale dělá-li to člověk často, pak to přeroste v tuto nectnost, kterou nelze označit ani velkým ani malým písmenem. Neustálé a okázalé vystavování lidských vlastností lidem na obdiv je ne jen špatné, ale ve skutečnosti to o daném člověku hovoří jasně: trpí méněcenností, která nebyla v dětství dostatečně ukojena. Jak je potom ale možné, že člověk nedokáže cítit s druhýma, když ví jaké to je? Toto je velmi těžká otázka, ale já osobně se domnívám, že je to od daného člověka jakousi odplatou za to, co sám musel prožívat.
Příznaky poznáme docela přesně. Dotyčný člověk o sobě smýšlí, že je něco víc než Vy. Dokonce to dává najevo ne jen tím, že má jízlivé poznámky na Vaší osobu, ale je rád středem pozornosti. Vystavuje své přednosti na obdiv, aby byl považován za toho výjimečného, snaží se Vás shazovat a ukazovat, že nemůžete být tak dobří, jako on. Skutečnost je ovšem ta, že můžete být dokonce lepším, ale srdce nadýmajícího je tak pyšné, že pro samou nadřazenost zapomnělo, jaké je být zase jen „člověkem“.
A co z toho nakonec vzejde? Mohu Vás ujistit, že nic dobrého. Ne nadarmo se říká, že zlo plodí jen zlo a nenávist kalí zrak, což znemožňuje říkat pravdu. Upřímně, lituji člověka, který o sobě smýšlí, jako o něčem víc, než je. A je snad ještě horší, když druzí takového člověka začnou obdivovat a on se jím stane modlou. Nejsou si totiž vědomi, že je někdo ovládá a že jsou v područí zla.
A právě ono zlo se snaží Bohu vzpírat jak jen je to možné. Dokonce je tak zákeřné, že poštve samo proti sobě, jen aby víc posílilo. Snadno si to můžeme představit na dítěti, které neposlouchá rodiče: Přijde domů pozdě v noci a je upozorněno, že se to nesmí vícekrát opakovat! Jenže zlo mu dodá odvahu a našeptá: „Dneska můžeš přijít, jako včera, neboj! Dám ti odvahu a nic se ti nestane. Dám ti dokonce dar lži, abychom společně oklamali pravdu!“ Dítě tedy přijde znovu pozdě. Když už to trvá hodnou chvíli, sbírá se v rodičích další zlo. Nakonec dojde k situaci, kdy se zlo poštve proti zlu a vzejde z toho ještě větší zlo. Projeví se to např. tak, že rodič dítě uhodí, dítě uteče z domova… a dál už nemusím pokračovat.
Tak... Když už jsme u toho (u pohledu na různé normy chování, které mohou být v každé zemi či lidské společnosti jiné), jak toto souvisí se stvořením a Adamem a Evou? Oni žádné normy nepotřebovali, dokud nepojedli zapovězené ovoce? Ačkoliv jsme skončili u toho, jak oba Bůh našel v zahradě kdesi schoulené ve křoví (stydící se), musím se zeptat, jakými normami se lidé řídili, dokud nepřišlo "Desatero"? Bylo to pouze svědomí? Nebo i něco víc? Pod oním svědomím si lze přiřadit "dobré a špatné pocity", nebo i něco jiného? Pokud ve společnosti neexistují zákony a další "normy" nejen společenského chování, čím by se měla tato společnost řídit? U zvířat je to vždy vůdce smečky a u lidí?
Správně, předcházíte 
Na tuto otázku bude příští Ex profundis navazovat. Jsem si vědom, že nemohu lidi zahlcovat přespřílišným množství informací, neboť už teď si mohou připadat zmateni.
Pokud je Bůh vševědoucí a vševidoucí (prostě samá "superlativa", ať už je nám zcela nepochopitelný a neuchopitelný), jak je možné, že neznal zlo?
Tato otázka je jednou z těch, na kterou se dříve či později musela dostat řada. V bibli je psáno, že Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi, a proto zlými věcmi nikoho nezkouší. Možná si myslíte, že je zde rozpor v tom, proč dopustil, aby se lidé dostali na scestí?
Uvedu jednoduchý příklad: Představte si, že jste starostlivý rodič malého dítka, které neví, co znamená spálit se. Když je dítě ve Vaší blízkosti a blízkosti předmětu, kde by mohlo ke spálení dojít, úzkostlivě jej chráníte a upozorňujete jej vhodnými citoslovci, že je to horké. Samy však tušíte, že jednou musí přijít chvíle, kdy se dítě musí doopravdy spálit, aby pochopilo význam varovných citoslovcí. Nepřipouštíte si to, ale víte, že to přijde.
Tímto chci poukázat na prostý fakt; totiž. že dáváme dítěti svobodnou vůli a že jej neprogramujeme jako jakéhosi robota, který se musí řídit velmi striktními pravidly.
Takto to učil i Bůh v Edenu. Stvořil člověka k obrazu svému a dal mu svobodnou vůli rozhodnout se, jak se svým životem naloží. Nezapomínejte však, že mu dal příkaz, že chce-li žít život věčný, neokusí ovoce ze stromu poznání dobrého a šatného. Svobodná vůle měla člověku ukázat, jak ho Bůh miluje. A jak již bylo řečeno, protože Stvořitel stojí mimo čas, je schopen vidět vše mimo jeho linii. Ale i On je obdařen svobodnou vůlí – chtít a nechtít se podívat. V tomto případě nechtěl vědět, co se stane. Cožpak by někdo pekl dort, věděl, že se může podívat, jak to s ním v budoucnosti dopadne (třeba i špatně) a přesto jej nepekl? Peče jej nejspíš z jiných důvodů!
Ve své Dokonalosti Bůh nestvořil člověka jen z jakési rozmařilosti - aby viděl, jak záhy skončí – bylo by to přeci od něj kruté! V tomto se projevuje jeho Moudrost.
A prosím, abyste si nemysleli, že to Boha nebolelo, když viděl, co se stalo. Velmi ho to rmoutilo, ale zároveň věděl, že se jeho záměr s člověkem naplní.
Měli i padlí andělé svobodnou vůli?
Ano, Bůh obdařil duchovní tvory svobodnou vůlí. Ježíš Kristus později o jednom z nich prohlásil, že „Nestál pevně v pravdě.“
Je sice pravdou, že nevědomost hříchu nečiní, ale je opravdu ono "poznání dobrého a zlého" hříchem? Nebo jde spíše o neuposlechnutí? Vzepření se Bohu a přestoupení jeho zákazu?
Jak jsem již psal, Bůh dal lidem svobodnou vůli se rozhodnout. Věřil, že chtějí-li žít život věčný, poslechnou příkaz (jediný příkaz), kterým jim dal. Lidé se rozhodli nechat v sobě zakořenit zlo, jež se poprvé objevilo u padlého anděla.
Další skutečností je, že slovo „dobrý“ vyznívá zkresleným dojmem. Musíme si totiž uvědomit, že se na historii díváme s odstupem, kdy jsme sami dobro a zlo poznali a víme, snad, jaký je mezi nimi propastný rozdíl.
Nechtěl ďábel, aby byli i lidé jako Bůh a andělé?
Satanovi a jeho příznivcům se nelíbilo, že to bude zrovna Bůh, k němuž se budou lide modlit a koho budou obdivovat. Chtěl se stát středem pozornosti a konkurovat Bohu, který mu dal svobodnou vůli.
Když jsme u možnosti vidět Boha, proč jej nevidíme a nemůžeme vidět... Nevidíme jej skrze vše stvořené?
Ano, souhlasím, že vše, co je kolem nás je důkaz existence Boha. Ale „první lidé“ na tom byli mnohem lépe, než my! Proč? Jak možná už víte, byli na počátku lidé dokonalí – dokonalí v tom, že odolávali všelijakými nemocem, nestárli a dokonce úplně na začátku nemuseli pracovat v potu své tváře, aby měli co jíst. Tato dokonalost umožňovala Boha spatřit.
Dnešní situaci bychom jednoduše mohli připodobnit slunci: Je obrovské a i přes vzdálenost (1AU – astronomická jednotka) je i v létě cítit, jak je mocné! Kolikrát je nám takové přílišné horko a žár nepříjemný, že se musíme schovávat. A tak podobně je to s Bohem, ve své dokonalosti je tak mocný a „zářivý“, že jej nemůžeme spatřit. Nechce se zjevit proto, protože by všechno živé zničil a proto, protože k nám stále chová Lásku.
Není jeho obrazem nejen člověk, ale i dílo jeho rukou?
Jistě, je. Jsme v podobě člověka ta nejdokonalejší konstrukce, nad kterou i dodnes zůstává rozum stát. I mnozí vědci přiznávají, že člověk nemohl vzniknout jakousi souhrou náhod. Je to předem plánované dílo, konstruované do těch nejmenších detailů, o čemž mimo jiné vypovídá, jakou inteligencí musí Bůh oplývat – ne jen na poli Biologie, ale všech věd, které jsou nám známy! A tento obdiv ještě poroste, podíváme-li se do mikro nebo megasvěta.
Evoluce nebo Stvoření. Není to jedno?
Obávám se, že to opravdu jedno není. Lidská společnost tomuto chtěla uvěřit a nechala se tím ovlivnit. Možná i tohle zapříčinilo, proč jsme vůči Božímu hlasu hluší.
Stejně je to i s Bohem, náboženstvím, nebo Písmem. Věříme mu? Věříme tomu co vidíme, cítíme a prožíváme? Kdyby se nám Bůh zjevil, nejspíš by si lidstvo řeklo, že jde o nějaký hollywoodský trik. Kdo to kdy viděl, aby jej někdo někdy viděl, že ano? Uvěřili bychom mu? Kdyby řekl: "Já jsem váš Bůh!"
Stejně, jako je tělo bez duše mrtvé, tak i víra bez skutku je mrtvá. Bůh nám projevil tu největší Lásku, jako kdy dějiny popsali!
Jen si uvědomte tu skutečnost, že jako Otec Ježíše Krista byl pro samou lásku vůči lidem schopen poslat svého Syna z duchovní říše do říše lidí, aby jim dal naději, že mu nejsou lhostejní. Obětoval Nám, hříšným lidem, Syna, aby napřímil pokřivené stezky, a dovedl nás k jeho Lásce.
Zde zbývá jen zamyslet se: Který rodič by tohle udělal?
A co jsme provedli jeho Synovi My? Plivali po něm, házeli kamení, nasadili trnovou korunu a přibili na kůl!
Co když mezi námi skutečně žili Andělé?
Mohu potvrdit, že mezi námi ti špatní skutečně žili. Bible je popisuje jako velké silné bytosti, které byli kruté a plné zla.
Po té, co padlí andělé zhřešili, sestoupili na zem, aby mohli dále škodit a lákat na scestí další lidi. Tehdy Bůh věděl, že je třeba tomu učinit přítrž, a tak seskupil vody a uvrhl potopu na zem. Tohle byl pravý důvod, proč to učinil.
Později, když Noe přistál na Araratu, „podepsal“ s ním Bůh smlouvu v podobě duhy, která měla být a je znamením, že už nikdy neučiní potopu rozsahu, jako tato.
I dnes jsou padlí andělé částí tohoto světa, ale už jen v duchovní podobě. Přesto mají stále tu moc ovlivňovat a svádět mnoho lidí!
Mohou existovat mimozemšťané a jiné světy?
O tomto se bible nezmiňuje. Nemohu na to 100% odpovědět.
Může zrnko písku vidět celou poušť?
Může, u Boha je možné vše!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
91.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 16 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|