obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39816 příspěvků, 5810 autorů a 392518 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dva životy - Kapitola šestá ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Trenz publikováno: 16.01.2012, 17:49  
 

Kapitola šestá

8. října 2010

Věděla, že je to chyba. Věděla to už ve chvíli, kdy stála ve dveřích a rozhodovala se, jestli vstoupit nebo jít dál. Vstoupila. Stála v Alexandrově ložnici. V ložnici, ve které s ním strávila tolik času. V ložnici, ve které se mu odevzdala tělem i duší. Proč to tu vypadalo všechno stejně? Proč to nezměnil, když si sem vodil jiné ženy? Měla chuť mu to tady rozmlátit nebo aspoň rozházet, ale k čemu by to bylo? Snad pocit uspokojení, ale mohl se po třech letech ještě nějaký vůbec dostavit?
Zadívala se na povlečení. Voda, nějaká ta zeleň, to vnímala Tess jen okrajově. Co ji skutečně zaujalo, byly dvě labutě, dotýkající se zobáky. Vypadaly, jako by splynuly v polibku. Byl to nádherný pohled. Pamatovala si, že je Alexander nechal vyrobit na zakázku, když se k němu po půl roční známosti nastěhovala.
„Jsou stále stejně krásné, že?“ ozvalo se ode dveří a Tess poskočilo srdce. Pomalu se otočila. Věděla, kdo tam stojí, a přesto nebyla připravena. Ne, když byl oblečen, jak byl. Stál před ní v kalhotách a v rozepnuté košili. Byl bos a měl mokré a rozcuchané vlasy. Žádný nagelovaný frajírek.
„Ano, jsou,“ odpověděla, aniž by se na ně znova podívala. Nedokázala odtrhnout pohled od jeho poodhalené hrudi. Chtěla ho povalit na postel a pomilovat se s ním. Chtěla z něj strhnout košili, svléknout mu kalhoty a jezdit na něm jako na rodeu, ale neudělala to. Kvůli hrdosti. A kvůli obavám, že by se znova zamilovala. Že by mu znova propadla. Byla si jistá, že by ji jen znova využil. Kdyby jí znovu zlomil srdce, nepřežila by to. Bylo tak bolestné po něm toužit a nemoct ho mít.
Toužil po ní. Chtěl jí sevřít v náruči a políbit. Chtěl se dotýkat její kůže a líbat její rty. Chtěl si přivonět k jejím vlasům a pomazlit se s ušním lalůčkem. Chtěl jí říct, že ji miluje, vše ji vysvětlit, ale nedokázal to. Jen tam stál a díval se na ni. V kalhotách a s tričkem do V vypadala krásně. Připustil, že je krásná ve všem.
Vzpomněl si, co mu Julie poradila.
„Chtěl jsem s tebou mluvit až u večeře, ale když už jsi tady, chtěl jsem tě požádat o malou laskavost.“
Když promluvil, odtrhla oči od jeho hrudi a podívala se mu do tváře. Ve tváři měl vepsaný smutek, jako by právě procházel něčím těžkým.
„O jakou laskavost?“ zeptala se, a ač se snažila, její hlas nezněl tak studeně, jak zamýšlela, že bude znít. Asi to bylo jeho ustaraným pohledem v očích. O co nebo o koho se bál?
„V sobotu se pořádá charitativní ples, na který měla dorazit Julie, ale vypadá to, že nebude schopná se tam včas dostat, a proto tím pověřila mě a já potřebuju doprovod.“
„Proč já? Můžeš mít kteroukoliv ženu, na kterou si ukážeš.“
„To mi lichotí, nicméně ty jsi jediná žena, o které vím, že tancuje lépe než já,“ složil jí kompliment. Tess přemýšlela. Mohla ho odmítnout. Měla by na to právo, ale čím by toho dosáhla? Když ho po rozchodu nenáviděla, jen si tím víc ubližovala. Od chvíle, kdy sem přijela a po třech letech ho viděla, cítila se líp. Rozrušeně, nejistě a rozhodně nadrženě, ale ve svém srdci cítila, že se to zlepšuje. Věděla, že ho nemůže nenávidět do konce života. Nechtěla to.
„Půjdu s tebou, pokud mi něco slíbíš.“
„Ano?“
„Slib mi, že se tam nebudeš otáčet za jinými ženami. I když mezi námi už nic není, ponižovalo by mě to.“
„Budeš nejkrásnější žena v sále. Jak bych se mohl otáčet za jinými?“ zalichotil jí podruhé.
„A ještě jednu podmínku mám.“
„Ano?“
„Žádné líbání a osahávání.“
Alexovi zajiskřilo v očích a Tess v nich na okamžik zahlédla muže, kterého tolik milovala.
„To jsou dvě podmínky.“
„Alexandře Harewoode. Nepokoušej mě,“ zahrozila mu, ale v jejím hlase nebyl vážný tón.
„Souhlasím s podmínkami. Můžu s tebou tedy počítat v sobotu v sedm?“
„Budu připravená.“
Alexander si odkašlal a Tess si uvědomila, že se stále nehýbe z místa a Alex by se určitě rád dooblékl.
„Promiň. Už jdu,“ zamumlala Tess a pohnula se směrem ke dveřím. Když procházela kolem Alexe, jemně ji chytil za ruku a Tess si připadala, jako by jí projel elektrický šok. Zvedla k němu oči a jejich pohledy se setkaly. Stáli tam, blízko sebe a hleděli si bez hnutí do očí. A pak jí Alex pustil a Tess opustila ložnici.

Tess přecházela ve svém pokoji. Nemohla sedět, nemohla stát. Chodila sem a tam a přemýšlela o scéně, která se odehrála mezi ní a Alexem v jeho ložnici. Myslela na polibek, který se nestal, ale mohl se stát. Alex ji držel za ruku tak blízko sebe, že začala pochybovat o svém přesvědčení, že se s ním znova nezaplete. Byla si dost jistá, že kdyby ji držel ještě chvíli, nevydržela by to a políbila ho. Měla by myslet na něco jiného. Zítra se konal charitativní ples a ona neměla, co na sebe. Když sem jela, nepočítala s tím, že se rozhovor, který ještě ani nezačal, protáhne o několik dní. Její paranoidní já začalo Julii dokonce podezírat, že to úmyslně zdržuje, aby ji udržela v domě. Raději si nechtěla ani domýšlet, proč to dělá.
Zrovna, když se chystala obléknout, ozval se zvonek. Jelikož měla otevřené dveře, slyšela, jak na ni paní Gibbs volá, aby sešla dolů, že tu má zásilku. Podepsala převzetí a odnesla si menší krabici.
„Od koho to tak může být?“ přemítala Tess nahlas a pohlédla na paní Gibbs, jestli o tom něco neví. Ta jen pokrčila rameny. Tess sundala víko a spatřila složený vzkaz a cosi černého zabaleného v igelitu. Nejprve si přečetla vzkaz: Je to tvůj styl. Doufám, že ti budou. S pozdravem Juli.
Tess rozbalila igelit a vytáhla z krabice černé koktejlky.
„Jsou krásné. Jistě vám budou slušet, Tess.“
„Vyzkouším si je, abych se v případě, že by mi nesedly, mohla vydat do města a koupit si jiné.“
„Jestli budete chtít znát můj názor, stačí zavolat.“
Tess se na paní Gibbs usmála. Stará hospodyně byla opravdu milá žena.
„Samozřejmě, že budu chtít,“ řekla a vydala se nahoru do svého pokoje, aby si je vyzkoušela.

V sobotu večer se chystala na ples. Šaty, co jí poslala Julie, jí padly jako ulité a paní Gibbs prohlásila, že v nich Tess vypadá dokonale. Tess se učesala, nalíčila, obula si boty s jehlovým podpatkem, doufaje, že v tom nezapomněla chodit. Jako studentka byla královnou plesů, účastnila se tanečních soutěží a vyhrávala první místa. Když se dala dohromady s Alexandrem, účastnili se charitativních plesů a vždy protančili téměř celý večer. Tolik jim to spolu slušelo.
Tess se probrala ze snění, když paní Gibbs zaklepala na otevřené dveře, aby Tess upozornila na svou přítomnost, neboť se jí zdála ztracená v myšlenkách. Tess se na židli pootočila, aby se na ni podívala.
„Pan Alexander čeká dole.“
Tess vstala a udělala několik váhavých kroků, než se ujistila, že to na podpatcích ustojí.
„Ohromně vám to sluší, Tess,“ posoudila paní Gibbs a posunula se dál do chodby, aby Tess mohla vyjít. Tess zamířila ke schodišti a pomalu scházela dolů. U paty schodiště stál Alexander v elegantním černém obleku s modrou košilí.
„Vypadáš…nádherně,“ vydechl nakonec, okouzlen její krásou úplně stejně jako v době, kdy ji poznal. Tenkrát si myslel, že bude známostí na jednu noc, ale vyklubalo se z toho mnohem víc. Něco mnohem hlubšího.
Pomohl jí obléct se do kabátu, otevřel jí dveře od domu a následně i od auta na straně spolujezdce. Choval se jako gentleman a Tess to těšilo. Cesta na akci trvala půl hodinu. Příliš si toho neřekli. Tess se pouze dozvěděla, že ples je za účelem vybrání peněz pro rozvoj oddělení pro děti s leukémií ve zdejší nemocnici.

Phillip Rhodes, organizátor charitativního plesu vítal s úsměvem jednoho hosta za druhým. Přišli starosta se svou těhotnou ženou, policejní náčelník se svou dospívající dcerou, postarší manželský pár a další vlivní lidi, kteří přišli podpořit charitu. Phillip se charitou zabýval už léta, jako jeho otec a jeho dědeček. Vždycky si našli čas, aby mohli pomáhat ostatním. Koneckonců byli všichni tři doktoři. On sám vystudoval neurologii a stal se velmi uznávaným lékařem ve svém oboru. Do Eastbourne se přestěhoval po rozvodu se svou ženou. Už dávno si přestali rozumět, a když to začala táhnout s jejich zahradníkem, věděl, že je čas se rozvést. Nechal ji dům v centru Londýna i se třemi miliony liber navzdory tomu, že jí vzhledem k předmanželské smlouvě nemusel dát nic. Ale v letech, které strávili společně, ho činila šťastným, ať už ho skutečně milovala nebo to jen předstírala.
Do tanečního sálu vstoupila Teresa Hawthorne po boku muže, o kterém si Phillip domyslel, že je to Alexander Harewood. Phillip k nim vykročil, aby je uvítal.
„Alexander Harewood, předpokládám.“
„Ano,“ potvrdil mu Alexander a stiskl mu ruku. Nelíbil se mu pohled, kterým se muž stojící před ním podíval na Tess.
„Slečno Hawthorne. Rád vás opět vidím.“
„I já vás, pane Rhodesi,“ usmála se na něj a myslela to upřímně.
„Doufám, že mi během večera věnujete aspoň jeden tanec.“
„Slibuju.“
„Budu se těšit. Šampaňské a jednohubky jsou vám plně k dispozici. Kdybyste se chtěli zchladit, dveřmi na konci sálu se dá vyjít na terasu, odkud vede vydlážděná cestička do altánku, ačkoliv se domnívám, že pro jeho návštěvu nepanuje již nejlepší počasí. Teď mě omluvte. Musím se věnovat dalším hostům.“
Alexander se obrátil k Tess.
„Zatančíme si?“ otázal se jí a galantně jí nabídl ruku. Tess jeho ruku přijala a Alexander ji zavedl na taneční parket. Jednu ruku položili na lopatku toho druhého a druhou spojili dlaněmi k sobě. Tess se zachvěla a napadlo ji, jestli Alex cítil to samé. Začali tančit, hledíc si navzájem do očí. Okolí pro ně přestalo existovat. Byli jen oni dva, spojeni tancem, blíž, než si kdy Tess pomyslela, že znova budou. Teď však nemyslela vůbec na nic. Tančila a připadalo jí, že se vznáší. Alexander si byl jistý svými kroky. Klidně by se mohla nechat vést. V tuto chvíli, v tanečním objetí, bylo vše odpuštěno. Alexander věděl, že jakmile dotančí, vše se vrátí do normálu a Tess ho bude zase nenávidět, a proto si vychutnával každou vteřinu, kdy ji držel a pohyboval se s ní, aniž by mu vyčítala aférky, které nikdy neměl.
Věděl, že má Juls pravdu. Jestli chce Tess získat zpět, bude jí muset říct o Michelle. Jestli ho bude potom nenávidět z důvodu, že jí lhal, bude to aspoň oprávněné. Ne, že by mu to pomohlo, když by se tak stalo, ale smířil by se s tím lépe, než s tím, že ho považuje za děvkaře. Co si to nalhává? Nesmířil by se s tím vůbec. Miloval ji. Celou tu dobu, avšak neodvažoval se jí kontaktovat. Ne potom, co mu to ta její kamarádka Emma dala pořádně sežrat. Vtrhla do jeho domu a div neporazila paní Gibbs, jak si to rázovala do jeho pracovny, kde mu dala jasně najevo, že jestli se k Tess jenom přiblíží, najde způsob, jak ho zastavit. Vypadala při tom tak rozzuřeně a odhodlaně, že Alexander neměl žádných pochyb, že by svá slova naplnila do puntíku. A pak tu byla Michelle, která mu dělala starosti. A když je vyřešil, chtěl i přes Emmino varování za Tess jet, ale stále to odkládal, stále bylo něco, co musel zařídit a pak měl tolik práce, že si ani neuvědomil, že od jejich rozchodu uplynuly tři roky. A tehdy za ním Julie přišla se svým poněkud šíleným plánem, jak by mohl Tess získat zpět a on, i když věděl, že to nemůže vyjít, souhlasil. A teď byli tady. Tančili a on ji držel ve své náruči.
Hudba dozněla a Alexander a Tess se zastavili a pomalu a neochotně se pustili toho druhého. Kouzlo okamžiku, které se nad nimi vznášelo, vyprchalo. Mlžný opar ovinující se kolem Tess, se rozplynul. Aby si nikdo z přítomných nevšiml, co se mezi nimi odehrává, odešli spolu ke stolu, kam se posadili a přiťukli si sklenkou šampusu jako dobří známí.

Večer plynul svým tempem. Alexander se časem od stolu přemístil ke zdi a pozoroval Tess tančící s hostitelem. Zřejmě jí vyprávěl nějakou vtipnou historku, neboť se Tess smála. Pamatoval si okamžiky, kdy se smála jeho vtipům. Kdy v jejím světě nebylo místo pro nikoho jiného, než jen pro něj. A on to všechno zničil. On sám vykopal hrob pro jejich vztah. Když ho konfrontovala s tvrzením, že jí je nevěrný, nebránil se. Nepotvrdil jí to, ale ani nevyvrátil. Viděl v jejích očích, jak jí zlomil srdce. Tenkrát si sbalila své věci do jednoho kufru a odcházela a on měl možnost jí zastavit a říct pravdu, avšak neudělal to. Nebyl připraven.
Když se na ni teď díval, měl pocit, že se jeho city k ní nezměnily. Miloval jí stejně hluboce jako před třemi lety a přesto mu stále dělalo problém jí o Michelle říct. Tenhle muž, tenhle Phillip Rhodes by mohl znamenat potíže. Rozhodl se, že vypil příliš mnoho šampaňského a potřebuje pobyt na čerstvém vzduchu. Odlepil se od zdi a zamířil ven.
Studený vítr říjnového večera ovanul jeho tvář a pročistil mu mysl. Musí uvažovat logicky a neudělat žádnou chybu. Kdyby dal najevo žárlivost, která jím cloumala při pohledu na Tess a Rhodese, jen by Tess od sebe odehnal. Ohlédl se za sebe. Lidé uvnitř se bavili a on venku zpytoval svědomí. Musel pryč od lidí. Zamířil k altánku, o kterém hostitel mluvil. Posadil se na lavičku a sklonil hlavu do dlaní.
Nevěděl, jak dlouho tam sedí, zmítaný svým vnitřním rozpolcením zda říct Tess o Michelle již dnes nebo až později, když ho někdo pohladil po paži. Vzhlédl a spatřil Tess. Dívala se na něj, starost vepsanou ve tváři.
„Co se děje, Alexi? Co tě trápí?“

Tess dotančila s Phillipem a rozhlédla se po sále. Alexandra nikde neviděla. Jen doufala, že dodržel své slovo a neodešel se těšit společnosti jiné ženy. Podívala se na Phillipa a viděla ho pohybovat rty, avšak neslyšela jeho slova. Musela se soustředit nemyslet na Alexandra a věnovat pozornost hostiteli, který se jí zrovna ptal: „A jak dlouho pracujete pro Art, Tereso?“ během tance mu Tess navrhla, ať používají jména, pokud proti tomu nic nemá. Samozřejmě neměl.
„Osm let.“
„Za tu dobu jste jistě potkala mnoho rozličných autorů a autorek.“
„Ano, to je pravda.“
„Je někdo, jehož knihy byste mi mohla doporučit?“
„Určitě Julie Bishop a to neříkám jen proto, že jsem přišla na ples s jejím bratrem. Její knihy se zaměřují na neobvyklé vztahy. Za nejlepší považuju knížku s názvem Vášeň za zdmi kláštera, kdy se do sebe zamilují dva mniši, ale jejich láska je zakázána pod pohrůžkou veřejného pranýřování a následného vyhnanství. Snaží se bránit citům a potřebám, avšak jednoho dne je jejich touha přemůže a oni se pomilují. Jsou načapáni a potrestáni. Jeden z nich zemře a ten druhý je vyhnán a musí žít za horších podmínek, než jaké panují v klášterech. Je to opravdu působivý příběh.“
„Zní to zajímavě. Jistě se po té knize porozhlédnu.“
„A čím se živíte vy, Phillipe?“
„Jsem lékař. Neurochirurg, abych byl přesný.“
„Pracujete tady v Eastbourne?“
„V pondělí nastupuju. Přistěhoval jsem se z Londýna. Řekněme, že už mě tam nic nedrželo a stejně raději pracuji v menších nemocnicích, kde je kolektiv přátelštější a pacienti nemají s propouštěním naspěch.“
„Londýn je hektický ve všech směrech,“ usmála se na něj Tess a očima znovu prolétla dav. Alexander se stále neukazoval. Urazil se snad, že šla tančit s Phillipem? Nebyli tady jako pár. A pak si vzpomněla na jeho ustaraný výraz, který měl včera vepsaný ve tváři. Měla by se zeptat? Řekne jí to nebo se už příliš odcizili? Kde teď byl?
„Hledáte svého společníka?“ otázal se jí Phillip, kterému nemohl uniknout její průzkum sálu.
„Ano. Chtěla jsem se ho na něco zeptat, ale nikde ho tady nevidím.“
„Myslím, že jsem ho viděl jít na terasu. Mám vám přinést váš kabát, abyste tam nenastydla?“
„To budete hodný,“ usmála se na něj Tess vděčně, myšlenkami však u Alexandra.
Spatřila ho sedět v altánku, hlavu v dlaních. Muselo se dít něco opravdu vážného. Nikdy předtím ho takhle neviděla. Pomalu se k němu vydala. Hudba k ní doléhala z dálky a její kroky byly na mramorové dlažbě zřetelně slyšet, avšak Alexander si její přítomnost neuvědomil, dokud se nepostavila před něj a nepohladila ho po paži. Když se na ni podíval, zeptala se: „Co se děje, Alexi?“
Tohle byla Alexova příležitost říct jí o Michelle.
„Mám starosti, Tess.“
„Ohledně čeho nebo koho?“
„Ohledně Michelle.“
Tess se stáhlo hrdlo. Nechtěla poslouchat nic o jeho milence. Přesto se zeptala: „Kdo je Michelle?“
Alexander se nadechl a s výdechem odpověděl: „Má dcera.“
Tess překvapeně zamrkala.
„Ty máš dceru?“
„Ano.“
„A jak dlouho?“
„Osmnáct let.“
Tessiny oči se rozšířily a zakryla si ústa. Alex mlčel. Bylo lepší nechat Tess, aby se s tím vypořádala po svém.
„Proč…proč jsi mi o ní nikdy neřekl?“
„Nebyl jsem připravený.“
„Nebyl jsi připravený?!“ Tess zvýšila hlas a pak se zhluboka nadechla, aby ho dostala pod kontrolu.
„Chodili jsme spolu jak dlouho? Tři roky? A ty ses ani neobtěžoval mi říct, že máš dceru. Nemusel bys mi ji představit. Chápala bych to, ale neříct mi o ni vůbec? Za celé tři roky tě nenapadlo, že by ses aspoň jednou zmínil?“
„Napadlo mě to. Mnohokrát. Ale neměl jsem odvahu.“
„Čeho ses bál? Že se zaleknu a uteču?“
Alex k ní vzhlédl.
„Ano. Toho jsem se bál.“
Tess se na něj dívala a nevěřila svým uším. Vážně se bál, že když jí řekne, že má dceru, se ona sebere a odjede? Opustí ho? To ji znal tak málo?
„Pleteš se, Alexandře. Nikdy bych tě neopustila kvůli tomu, že máš dceru. Myslela jsem, že mě znáš lépe,“ mluvila tam potichu, že ji skoro neslyšel. Vstal a chtěl se k ní přiblížit, ale Tess ucouvla.
„Ne, zůstaň, kde jsi. Já…musím…tohle…“ zavrtěla hlavou.
„Nevěřím tomu. Nemůžu. Proč? Co je tvá dcera zač, že ses bál mi o ní říct? Je snad mezinárodně hledaná teroristka? Nebo mladá agentka v tajných britských službách?“
Alex se nadechoval k odpovědi, ale Tess ho nenechala: „Ne, nevysvětluj mi to. Už na tom nezáleží.“
Znovu zavrtěla hlavou.
„Na další tancování nemám náladu. A nemusíš se obtěžovat. Vezmu si taxi.“
Otočila a odcházela pryč.
„Tess, počkej,“ volal za ní Alex, ale Tess nezastavila.
V sále vyhledala Phillipa a omluvila se mu s tím, že jí není dobře. Phillip se jí nabídl, že ji odveze, avšak Tess mu odvětila, že by měl zůstat s hosty. Venku si odchytila taxi, nastoupila a odjela dřív, než se Alexander propletl davem ven.
„Sakra!“ zaklel, nastoupil do svého auta a okamžitě za ní vyrazil.

Tess vystoupila z taxi a zamířila rovnou do domu. Alexander zastavil hned poté, co taxík odjel. Vyskočil z auta a běžel dovnitř.
Do cesty se mu postavila paní Gibbs.
„Můžeš mi říct, Alexandře, co se tady děje? Tess kolem mě právě prošla a přísahám, že měla v očích slzy.“
„Teď ne, Maggie. Musím za Tess,“ odbyl svou hospodyně a vyběhl schody. Narazil na Tess právě, když se chystala vejít do pokoje. Chytil ji za ruku, čímž ji zastavil a otočil ji k sobě. Skutečně měla v očích slzy.
„Jsi spokojený, Alexandře Harewoode? Konečně mě zase vidíš brečet!“ vytrhla se mu, ale on ji znovu chytil.
„Tess, prosím. Vyslechni mě.“
„Proč bych měla?! Udělals ze mě úplného hlupáka!“
„Vím, že pro to neexistuje omluva, ale já se bál, že tě ztratím. Miluju tě, Tess!“
To bylo podruhé, co jí Alex za ten večer šokoval.
„Co…cos to řekl?“
„Miluju tě a vždycky jsem tě miloval.“
„Tak proč jsi mě podváděl?!“
„Nepodváděl jsem tě, Tess. Michelle v té době byla na odvykačce a já jsem jezdil za ní. Bál jsem se ti to říct. Bál jsem se, že bys to neunesla a opustila mě kvůli tomu. Tolik mě to mrzí.“
„Je to pravda? Říkáš mi teď pravdu?“
„Ano.“
„Přísaháš?“
„Přísahám.“
„Ach, Alexi,“ Tessin hlas zněl nešťastně.
„Miluju tě, Tess. Tak moc tě miluju a…“ Tess ho umlčela polibkem. Hlubokým a procítěným. Omotala mu ruce kolem krku a on ji položil ruce kolem pasu a přitáhl si ji sobě. Líbali se. Hladově a naléhavě s potřebou cítit toho druhého. Náhle Tess Alexandra odstrčila, vběhla do svého pokoje, zabouchla dveře a zamkla je. Alexander nevěděl, co si o tom má myslet, ale rozhodl se nechat Tess o samotě a zamířil dolů k Maggie, aby jí vysvětlil, co se stalo. Tess podél dveří sjela do sedu a rozbrečela se.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 16.01.2012, 17:48:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Vyprávění se nese stále ve stejném duchu. Je-li však aspoň drobek pravdy na tom, že naše "současná hrdinka" má napsat článek (či recenzi) ke knize, která je součástí "dějové linky v minulosti" a její život se spolu se životem románové postavy nějakým (i nepěkným) způsobem spojí (co když někdo napsal román o ženě, se kterou je v příbuzenském vstahu, pokud nejde jen o shodu jmen - možná jde o čistou spekulaci z mé strany, ale taková "rodová kletba by nezaškodila"), máme se na co těšit. Zatím se držím svého. Ovšem na druhé straně si myslím, že o čistou "harlekýnku" v tomto případě nejspíš nepůjde (jak jsi sama slíbila), protože věřím, že ses svému "obvyklému žánru" nejspíš příliš nezpronevěřila a bůh ví, co všechno se může stát a stane. Technicky stále stejná písnička, hlavně chybějící čárky. Držím palec v dalším psaní, pokud je příběh již dopsán, držím palec se šotky (vymeť je koštětem).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Posel smrti VII...
Lukaskon
Úvahy o panictv...
PavelKastl
Kde jsi byla sc...
Ironick rock
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr