|
| |
|
|
Do dlaní schován
nebezpečnému světu,
věčným mlčením vázán,
s křídly krátkými k letu.
Očka kamenná
na svět se nesmějí,
jsou tak smutná,
ale svítí nadějí.
Mlčením nese se prosba tichá:
„Zachraň mě, chci žít!
V životě mě stihla pýcha velká,
teď nemohu jíst, pít...
Čas v kameni mě zazdil
a křídla má roztrhal.
Jen proto, že jsem zradil...
jako anděl jsem lhal.
A teď, držíš v pravici barokní děcko.
Kýč, který nemá nic a chtěl všecko...
hádám, že zase skončím někde na polici...
HÉJ! Proč jdeš k té popelnici?!“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
100.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
