| Rozhodnutí, jestli do poezie nebo do prózy, nechám na někom jiném. |
| |
|
|
Slečna se posadila do křesla, přehodila si nohu přes nohu a pohledem dávala najevo, že by ráda otevřela srdce komukoliv, kdo se v místnosti objeví. Aby takovým signálům dodala na váze, několikrát si olízla rty.
Hana má na tváří tetování
srdce probodené bajonetem
majáky a smích
chrání
před šílenstvím
Sundala si brýle, vytáhla tričko nad pupík. Zakroužila chodidly, jako by říkala:
„Polibte mi je!“
A všichni v recepci zbledli.
Naprostým vyčerpáním
padáme k nohám Ireně
řemdihy tlučou do štítů
vřava vrcholí
Hanino tetování přestálo
bouře na stěně
Žije v krvi, krví se živí. Krmí se hemoglobinem a strachem, který vyvolává. A právem ho vyvolává – je nevyléčitelná. Vždycky bude čekat někde uvnitř.
Zmatení usneme na klíně
Hany, Ireny a Venduly
Hana je anarchistka
Irena sekretářka policejního prezidenta
Vendula tma
neřkuli
Klifot
V ní spočinem
Můj imunitní systém se rozpadl. Byl rozleptán a rozpuštěn, úplně vymazán. Zažil jsem to nejhorší možné ponížení. Virus, který mě napadl, se dávno stal metlou civilizace a zabijákem štěstí.
Virus člověka.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
