|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: Kapitán Smrt - kapitola dvacátá ::
 Siggi |
publikováno: 16.01.2012, 12:58
|
|
| |
|
|
Nad mořem vyšlo slunce. Sledoval jsem potápějící se brigu, která mohla znamenat mou smrt. Kapitán svolal celou posádku na palubu. Chvíli mlčel a hleděl na své muže.
„Rytíři svobodného moře,“ promluvil nakonec, „viděli jste sami, že jsme byli zrazeni vlastními bratry. Několik z nás dokonce bylo zabito. Ne v boji, ale zákeřně umučeno. Naši indiánští přátelé na ostrově byli vyvražděni. Byli vydáni nepřátelům a duše všech nedojdou pokoje, dokud nebudou pomstěny. Víme kdo je ten zrádce, víme, kdo se nechal uplatit, aby zradil své bratry z Pobřežního bratrstva. Je to Černý Sven!! Vy sami určete, co se bude dál dít. Můžeme odplout, nebo přibít jeho hlavu na vrcholek stěžně! Tak co? Co řeknou Rytíři Svobodného moře?!“
„Smrt, smrt, smrt!!“ řvala posádka. Jack Thorn se jen spokojeně ušklíbl.
„Pane Smithi, kurz severozápad. Najdeme toho darebáka.“
Little Swan, jak se jmenovala loď Černého Svena, se prodírala vlnami k pobřeží Moskytů. I tato loď schytala několik zásahů od Přízraku a měla problémy. Sven netrpělivě přecházel po palubě a neustále sledoval obzor. Tušil, že tohle mu asi neprojde. Zklamal Angličany, Španěly a obával se i hněvu Bratrstva. Poštval řadu lidí proti kapitánu Thornovi, ale to nevyšlo. Tři lodě šly ke dnu i s posádkami a to se ostatním členům Pobřežního bratrstva nebude líbit. Kapitán Smrt je stále na svobodě a to Sven ani netušil, že anglická briga šla ke dnu také. Musel se dostat do své zátoky co nejdřív. Tam mohl loď opravit a tam se také mohl bránit. Sice nevěřil, že by na něj z moře zaútočila pirátská flotila, jelikož tu Kapitán Smrt rozbil, ale čert nikdy nespí. Koho se ale teď nejvíc obával, byl Jack Thorn.
Druhý den navečer, hlídka spatřila pobřeží. Sven se zaradoval. Unikl. Opraví loď, nabere další muže posádky a připraví se na boj. Věděl, že přijde. Španělé si na něj došlápnou, ale zkusí to na moři. Džungli hlídají Indiáni se svými otrávenými šípy.
Přízrak krájel svým kýlem vlny. Slunce plálo nad palubou, a každý kdo byl na palubě, hledal stín. Jen kapitán ne. Upřeně hleděl k obzoru. V jeho očích hrál takový chlad, že jsem to ještě neviděl. Jack byl odhodlán Svena zničit. Totálně zničit a bylo mu jedno, kolik lidí přitom zabije. Fregata měla rozvinuté všechny plachty a využívala všech svých předností. Naštěstí nám bitva nepoškodila takeláž, krom několika lan a naštípnutého latinského ráhna. Díry v plachtách nepočítám. Nejvíc ran schytal trup. Některé byly i dost nebezpečné. Co se dalo opravit, jsme opravili. Dál se děj vůle Boží. Nebo spíše Starého Tuláka. Davy Jones. Postrach námořníků, a přitom se k němu i mnoho očí upíralo. Ani nevím, kdo tak začal Jonášovi vlastně říkat. Devil Jonas. Peklo na dně moře. Místo kam jde hříšné tělo námořníka. A leckdy i duše. Místo, kam Jonáš utekl před Bohem. Do moře. A Jonášova kletba teď čekala i Černého Svena.
Little Swan spustila kotvy v Zátoce mrtvého muže, jak jí piráti říkali. To byl Svenův přístav chráněný útesy a několika děly. Málokdo věděl, jak se k zátoce dostat a ještě méně lidí vědělo, jak jí proplout. Kdo chtěl dovnitř, musel manévrovat a přitom, pokud by to byl nepřítel, sypaly by se na něj dělové koule. Dost nepříjemné. Z moře tato pevnost byla takřka nedobytná. Ze souše ji chránily kopce, prales a jak už jsem řekl, tak i Indiáni.
Jack Thorn ale vedl svou loď najisto. Jakoby Svena cítil. Nějak mne to ani nepřekvapovalo. Přesně věděl, kde je anglická briga, která mne vezla k šibenici, a přesně věděl, kdy a kde natrefíme na kořist. Sice jsem neušil, proč si dal tu práci a hlavně riziko, aby mne zachránil, ale asi jsem pro něj byl nějak cenný. Na naší lodi byla stálá posádka. To nebylo tak nějak zvykem. Kapitáni na každou plavbu najímali posádku dobrodruhů a ta jela zbohatnout. No, my jsme spjati s lodí. Nebo s kapitánem.
Přiblížili jsme se k Senově zátoce a křižovali před ní. Bylo jasné, že o nás tamní piráti věděli. Jen my jsme netušili, na co vlastně čekáme. U Pobřežního bratrstva se vědělo, že Zátoka Mrtvého muže je takřka nedobytná pevnost a na útok ze souše jsme si netroufali. Nikdy jste neměli jistotu, odkud přijde zákeřná smrt. Jack pozoroval dalekohledem pobřeží a nic jiného nedělal. Jen se díval.
Černý Sven stál na útesu a dalekohledem sledoval fregatu, která už týden křižovala před zátokou. Věděl kdo to je a to pomyšlení mu nahánělo hrůzu. Doufal v nedobytnost svého sídla. Doufal. Viděl však Přízrak v boji a bylo mu jasné, že nemá naději na vítězství. Kapitána Smrt chrání sám Satan.
Uplynuly další dva dny. Ráno našli Svenovi muži na břehu mrtvolu. Měla rozervané hrdlo. Když to hlásili svému kapitánovi, jen mávl rukou.
„Jaguár. Tak ho nejděte a zabijte.“
„Kapitáne, nebyly tam jaguáří stopy.“
Sven se zuřivě podíval na mluvčího.
„To je jedno. Prostě jděte do lesa a zabijte jaguára. To je vše!“ Pak opět zvedl dalekohled a sledoval fregatu, jak to dělal každý den.
„A co s tímhle? To je přeci Přízrak. Kapitán Smrt ví, kdo ho zradil. A to, že jsme jeho kormidelníka vydali Angličanům, zaplatíme krví.“
„Pane Simonsi, ta loď je poněkud větší než Little Swan. Naše zátoka je pro ni nedobytná. A ani Kapitán Smrt není tak hloupý, aby posílal své muže do pralesa, kde jich polovina zařve dřív, než uvidí naši vesnici. Jak jste na tom s opravami lodi?
„Tři dny, kapitáne a bude jako nová. Přidal jsem raději i čtyři děla. Na každý bok dvě. Jsou to sice jen šestiliberky, ale svou práci udělají.“
Černý Sven kývl a dál se věnoval sledování Přízraku.
Lovci se vrátili z lesa a skutečně přinesli mrtvé tělo jaguára. Indiáni oslavovali. Jenže, další ráno leželi dva mrtví s rozervaným hrdlem uprostřed vesnice. Mayové se začínali bouřit. Dokonce i Huh Huh Acab - Černý Havran, kněz bohyně Ixquic. Ten nakonec šel za Černým Svenem na útes.
„Kapitán, ti mrtví. To nebýt jaguár. Jaguár nechat stopy. Vy udělat zlou věc a přijít Cihuateteo. Ona mstít. Vy od nás odvrátit ta kletba. Já v noci volat bohyni Měsíce a prosit aby nás chránit. Ale vy napravit, co rozzlobit bohy. Nezabíjet další jaguár.“ Sven se zuřivě díval na indiánského kněze. Ten mu ale zpříma hleděl do očí.
„Ty být bílá muž. Ty kdysi přijít k můj lid a pomoci proti Španěl. My vděční. Naučit můj lid bojovat a nebát se. Přijít pak jiná bílá muž za tebou. Oni také náš přítel. Ty ale udělat nějaká zlá věc. Probudit Cihuateteo. Ona chtít krev. Lidská krev. Ty se bát. Bát se té lodi. Proč? To nebýt Španělé. Kdo to být?“
„Když jsi tak chytrý, odpověz si sám. Ano, mám strach. Je to pirát. Zabíjí Španěly. Potud je to v pořádku. Ale on je zabíjí moc, a oni se mstí. Mstí se na mých bratrech. Nakonec přijdou i sem. Když ho ale zabijeme, tak se nebudou mstít tolik a budeme moci s nimi bojovat. On ale nejde zabít. Je to Kapitán Smrt.“
Indián se stále díval na Svena. Mlčel. Pak se jeho oči stočily na moře, kde se ranním větru na vlnách pohupovala fregata, v jejíž lanoví vlála černá vlajka.
„I ta vlajka je jak smrt. Nikdo ji nepoužívá. Mají rudou, nebo jinou, ale ne černou. Kolují o něm pověsti. Že přišel z pekla. Že je to sám ďábel.“
„Ty ho zradit, kapitán. Ty ho zradit pro váš nepřítel, že? Pro nepřítel nás všech. Ty ho zradit pro Španěl. To být zlé. To nebýt čestné. Proč ty s ním neutkat v boji?“
„Má větší loď, víc mužů a děl! Sám to nesvedu!“
„Ty bojovat jen s ním. Já volat bohyně Měsíce. Ona pomoci. Jinak my zemřít.“
Sven se zadíval na Černého Havrana.
„Proč byste měli umírat?“
„Cihuateteo zlobí. Ona si brát krev lidu Cakchiquela. Ty to napravit.“ Indián odešel a Sven tušil, že mu nastal další problém. Jeho Mayové za ním šli. Ale za tímto knězem půjdou víc. Možná tak deset dvacet bojovníků s ním půjde na moře, ale i tak je to málo. To bylo zlé. Nemohl dopustit, aby se mu vše zhroutilo. Tohle místo potřeboval. Nechtěl na Tortugu pod oči Francouzů a ani na Jamajku pod dozor Angličanů. Chtěl být svobodný. Nechtěl nikomu skládat účty. Ten kněz ale vše může zhatit se svými pohanskými pověrami. Koho zajímá nějaká bohyně Měsíce, nebo ta Cihuateteo? Co to má být? Musí se ho zbavit. Jenže jak? Nakonec mu v hlavě uzrála myšlenka, nad níž se jen pousmál. Ostatně, nebude to poprvé. Rozhlédl se. Muži pracovali na opravě lodi.
„Nero!“ Ebenová tvář se zadívala za hlasem. Sven kývl a námořník se přišel na útes.
„Kapitáne?“
„Dnes večer se půjdeš projít s Černým Havranem. Začíná poštvávat rudochy proti nám. Nechci ale, aby ho někdo našel.“
Černoch se zazubil:
„Až ho najdou, bude to jen kostra.“ Sven přikývl.
Přízrak neustále křižoval okolo Zátoky mrtvého muže. Chlapi už byli nepokojní. Nic se totiž nedělo. Jen jsme pluli sem a tam. Bylo jasné, že Jack Thorn chystá nějakou čertovinu, na kterou Černý Sven do smrti nezapomene a to ani, kdyby měl sakra krátkou paměť.
Při další změně kursu však předstoupil před kapitána pan Ullson.
„Kapitáne, chlapi remcají. Proč tady tak šaškujeme. Někteří tu zátoku znají a vědí, že je téměř nedobytná a Sven z toho svého brlohu nevyleze.“
Jack se zadíval na pana Ullsona a kolem rtů mu zahrál úsměšek. Pak řekl:
„Pane Brotherhoode, svolejte posádku. Hned.“
Druhý důstojník splnil kapitánův příkaz a hlavní paluba se zaplnila lidmi. Jack si stoupl k zábradlí na zadní nástavbě a zahleděl se dolů.
„Pan Ullson mi tlumočil to, co vám vadí. Nelíbí se vám, že tady jen tak křižujeme a že Sven si hoví ve svém doupěti. Tak, co navrhujete? Nechat ho být? Nebo vplout do zátoky a rozbít loď o útesy? Nebo se vylodit na souši a vzít tábor útokem z lesa, kde čekají Indiáni s otrávenými šípy? Ani Španělská armáda to nedokázala. Proto se tady na tomhle kusu Nového Španělska mohli začít usazovat Angličané a piráti. Nebo si počkáme, až Sven vypluje a prostě si jen pro něj dojdeme?“
„Sven nevypluje, kapitáne,“ křikl César jeden z několika uprchlých černých otroků, kteří se dali k pirátům. Ostatní muži souhlasně zamručeli.
„Ale vypluje, pane Césare. Vypluje. A docela brzy. Jeho vlastní Indiáni ho k tomu donutí. Tak tady prostě budeme čekat, a vy všichni si budete plnit své povinnosti. Komu se to nelíbí, může využít pravidel a vyzvat mě. No?“
To už remcalové ztichli. Nikdo se nechtěl s kapitánem potýkat. Nedivil jsem se jim.
„Nikdo? Tak do práce. Tahle loď bude jak nová.“
Muži se rozešli každý po své práci a paluba se vylidnila. Oddechl jsem si. Za tu dobu, co se plavíme s Jackem Thornem, se ho chlapi naučili respektovat, po tom co jim několikrát ukázal, co umí a čeho je schopen.
Podíval jsem se na něj. Stál zase u zadního pažení a dalekohledem sledoval pobřeží.
„Pozítří, pane Smithi. Pozítří vypluje.“
Sven byl mírně rozladěný, když se z lesa ráno nevrátil Nero, zato se vrátil Černý Havran.
„Tvůj muž být mrtev. Já se mýlit. To nebýt Cihuateteo, kdo zabíjet. Být to Černý Jaguár. On chodit nocí a rdousit.“
„No vida,“ ušklíbl se Sven, „tak přeci jen kočka. Ulovíme ho a už nikoho nezabije.“
Indián se jen pohrdlivě podíval.
„Ty nic nevědět. Být hloupý jako každá bílá muž. Nic neznat. Černý Jaguár nebýt jako obyčejná jaguár. Černý Jaguár být jako Cihuateteo. Když umřít mladý žena při porod, ona se pak někdy stát Cihuateteo a pak pít lidem krev. Černý Jaguár být také bytost podsvětí. Bohyně Ixguic nás neochránit, dokud ty tady. Odejít, ty i tvoji muži. Jinak Černý Jaguár zabíjet dál. Ty poslat ebenová muž, aby zabít mě. Ty hloupý. Ebenová muž potkat Černý Jaguár. On zabít tvůj muž a toto dát pro tebe. Já to vidět. Ty odejít jinak zemřít. Všichni zemřít.“ Indián držel na ruce kus zakrváceného masa, ve kterém se dalo poznat srdce. „Zítra dobrá cesta na moře.“
Sven stál jako opařený. Vše, co budoval, se mu nyní hroutilo. Kvůli hloupým pověrám ho chtějí vyhnat. Vjel do něj vztek a v první chvíli chtěl kouzelníka zabít. Pak si ale uvědomil, že všichni Indiáni by pak stáli proti němu. Svých mužů měl jen hrstku a ta navíc byla již rozhádaná. Všichni věděli, že na moři na ně čeká Přízrak jako sup. Ale než vypluje, srovná to tu se zemí. Rozstřílí vesnici z děl. Little Swan již byla opravena a teď se vystrojovala.
„Pane Simonsi!“
Svenův důstojník přiběhl.
„Kdy bude loď připravena?“
„Večer, kapitáne. Ráno můžeme vyplout, ale to bych nedoporučoval. Přízrak je pořád před vjezdem do zátoky.“
„Na váš názor jsem se neptal. Vplujeme nad ránem. Před východem slunce. Shromážděte jen spolehlivé muže. Mayům už nemůžeme věřit. Černý Havran nechal zabít Nera a popudil ostatní proti nám. Máme lhůtu do zítra. Pak se na nás sesypou. Věru nechci mít otrávený šíp v zádech. Ale než vyplujeme, tak jim to trochu osladíme. Pár dělových koulí jim zchladí hlavy.“ Pan Simons stál s otevřenou pusou a nevěřícně zíral na svého kapitána.
„Kapitáne, nad ránem bude vanout vítr od moře. Nehledě na to, že dělostřelba upozorní Kapitána Smrt, že vyplouváme.“
„Právě proto, že bude špatný vítr, tak nebude věřit, že vyplujeme. A ta kanonáda ho také zmate. Přece nebude věřit, že střílíme do svých. Splňte rozkaz, pane Simonsi. Poplujeme jako o život. Musíme Přízrak překvapit.“
Ustupující měsíc osvětloval vrcholky hor nad západním obzorem. Do svítání chyběla tak hodina, když se noční ticho roztrhlo salvou z děl. Chýše a domky Indiánů se měnily v kupy třísek smíchaných s pískem a zbytky lidských těl. Ve vesnici vypukl chaos. Další salva zapálila několik chatrčí. Ti, co přežili tu první, vyběhli ven, aby umírali v gejzírech písku a kamení při druhé železné smršti. Oheň, pach krve, nářek raněných a křik dětí a žen. To byl obraz rána nad Zátokou Mrtvého muže. Čluny mezi tím vyvlekly Svenovu loď na volné moře, kde piráti vytáhli plachty. Sven stočil kormidlo severním směrem a boční vítr hnal jeho brigu pryč od díla zkázy.
Dělové salvy vyburcovaly posádku Přízraku. Nejprve všichni mysleli, že loď byla napadena a hnali se na palubu na svá místa. Jenže…kolem byl klid. I já jsem přiběhl na zadní palubu a zmateně se rozhlížel
„Sven vyplul, pane Smithi. A zametá za sebou,“ ozval se kapitán, který byl na palubě celou noc. Pak se otočil k posádce.
„Rozvinout plachty! Připravit loď k boji! Tak dělejte. Černý Sven je na moři!“
Do posádky jako když střelí. Každý se o překot hnal splnit příkazy.
Little Swan se nesla pod plnými plachtami k severovýchodu. Když vyšlo slunce, Sven se radostně rozhlédl po moři a strnul. Ani ne tři míle za zádí plula fregata a dotahovala jeho náskok. Pirát se orosil potem. Nechápal, jak ho Jack Thorn mohl najít, i když změnil kurz.
„Pane Simonsi, loď po větru! Připravit se k boji!“ začal Černý Sven řvát své rozkazy.
„Stáhnout pachty, chlapi. A žádné projevy nepřátelství vůči Přízraku,“ řekl ale pan Simons. Posádka uposlechla jeho pokyny a Little Swan zpomalovala. Sven nejprve nechápal co se děje, ale velmi brzy mu došlo, že na jeho lodi vypukla vzpoura a posádka se rozhodla vzdát Přízraku.
„Co to, u všech rohatých děláte?!!
„Dovelel jste. Mužstvo vás už nechce.“
„Jsou pravidla!!“
Pan Simons se ušklíbl.
„Pravidla? Ty jste už tolikrát porušil, že se jich nemůžete dovolávat. Mužstvo vám dává tohle.“ Důstojník vzal kapitánovu pravou ruku a do dlaně mu vtiskl kousek papíru. Černý Sven pochopil co to je. Černá známka. Rozsudek smrti. Sáhl rychle k opasku pro pistoli a stiskl spoušť. Kulka roztrhla srdce lodního důstojníka a ten se v krvi zhroutil na palubu. To mužstvo popudilo. Vyrazili proti svému bývalému kapitánovi, až hlas bocmana je musel zarazit, jelikož byli odhodláni ho zabít.
Little Swan stála proti větru a na ráhně se třepetala bílá vlajka. Přízrak se pomalu blížil. Jack se spokojeně usmíval. Od brigy se odpoutal člun a mířil k nám.
„Loďˇproti větru, pane Smithi. Máme návštěvu,“ řekl kapitán s vítězným úsměvem. Po půl hodině jóla přirazila k našemu boku a z ní vystoupili tři muži.
„Jsem kapitán Lucky John z Little Swan.“ Jack Thorn se zahleděl na onoho muže.
„A co mi chcete? Pokud vím, tak kapitán Little Swan se jmenuje Černý Sven.“
„Už ne, pane. Mužstvo ho sesadilo a mě si zvolilo. Nelíbilo se nám, co dělal. Pokud vím, tak ho chcete. Jsme ochotni vám ho vydat, pokud přistoupíte na naše podmínky.“
Jack Thorn pozvedl obočí.
„Podmínky? Vy si kladete podmínky? Vy asi nevíte, v jaké jste situaci? Vašich šestnáct děl proti dvaatřiceti. Vaše hrstka mužů proti dvěma stům padesáti. To jsou moje podmínky. Jak dlouho asi vydržíte na hladině, než si vás moře vezme? No?“
Lucky John polkl.
„Přišli jsme se dohodnout. Vy chcete Černého Svena. My vám ho dáme, když nás necháte odplout.“ Jack se na toho muže upřeně zahleděl a ledově řekl:
„Třeba vás chci všechny. U Isla de la Providencia jste se nebouřili, když mě a mou posádku váš kapitán zradil Angličanům. Nebouřili jste se, když jste vyvraždili vesnici Létajícího ptáka. Nebouřili jste se, když člena bratrstva odvážela loď Jeho Veličenstva do Port Royal na schůzku s katem. A tam jsem měl jet i já, kdyby vám to vyšlo. Teď vám teče do bot, a najednou se dovoláváte pravidel Bratrství? Zazlíváte mi, že bojuji se Španěly? Co mi zazlíváte, že jste se nechali tak ochotně zlákat ke zradě? Koho jsem já kdy zradil? Koho jsem vydal nepříteli? No, kapitáne Lucky Johne?“ Poslední větu pronesl Jack dosti posměšně. Bylo vidět, že celou posádkou Little Swan pohrdá.
„Chcete Černého Svena, nebo ne?“ štěkl Lucky John nervózně.
„Ano, chci. Možná byl z vás nejlepší. Chtěl bojovat do poslední chvíle, ale vy jste jen hromada zbabělého hnoje. Nechte ho tady a táhněte z mé lodi.“
Posádka člunu vytáhla na palubu spoutané tělo nesoucí znaky dost důkladného výprasku. Černý Sven vypadal dost žalostně.
„Rozvažte ho,“ řekl kapitán znechuceně a sledoval odplouvající jólu. Splnili jsme příkaz.
„Pane Handsi.“
„Ano, kapitáne?“ odvětil dělmistr.
„Až naloží ten člun, pošlete je ke dnu. Nechci je už nikdy vidět.“
„Kapitáne, ale vždyť jste souhlasil…“ namítl jsem, ale Jack mne zarazil.
„S čím jsem souhlasil? Vy jste slyšel, že bych jim něco slíbil? A i kdyby, tak jsem je přeci nechal odplout. Víc nechtěli. Odpluli. Teď je to na nás, co uděláme. Byli to oni, kdo na nás stříleli. Byli to oni, kdo vás naložili na tu anglickou brigu, pane Smithi. Nebyl to jen on,“ a kapitán ukázal na Černého Svena, který odevzdaně přihlížel všemu, co se děje.
„Pane Handsi, slyšel jste rozkaz.“
„Ano, kapitáne.“
Lucky John se postavil ke kormidlu a zařval:
„Plachty vytáhnout! Odplouváme!“ Za zády mu náhle zaburácelo hromobití. Vzápětí se ozval praskot, jak dělové koule drtily obšívku na zádi. Novopečený kapitán upadl. Na lodi zatím vypukl zmatek. Muži se drali k dělům, někteří spadli z ráhen díky otřesu lodního trupu. Kapitán se rychle zvedl u paluby, aby viděl, že Přízrak vyplouvá a zároveň jeho děla chrlí další salvu. Opět mířila nízko nad vodu. Střely trhaly trup Little Swan na čáře ponoru a pod ní.
„Vyhodit děla na pravoboku!!! Rychle, nebo se potopíme!!“ řval Lucky John s hrůzou v očích. Viděl zubatou, jak máchá kosou nad lodí. Další salva otřásla Přízrakem. Ta byla poslední. Little Swan se změnila v ohnivou změť prken, trámů a lidských těl. Zásah prachárny umí udělat s lodí své.
Jack se díval s ledovou lhostejností na plující trosky brigy. Pak se otočil k Černému Svenovi.
„Tak co? Jak jsi na tom? Můžeš se hýbat?“
„Vidíš sám, ne? Na to, abych vylezl na stěžeň, abys mě nechal oběsit, mám sil dost,“ odplivl si. Jack se pousmál.
„Nic takového. Tys to celé vymyslel. Původně jsem myslel, že tě roztrhám na kusy, ale teď zjišťuji, že jsi možná opravdu z té bandy nejlepší chlap, i když zrádce, jako oni. Dám ti šanci zemřít jako čestný muž. Dejte mu kord.“
Na slunci se zaleskly dvě čepele. Sven zaútočil z pravého střehu bodem, ale Jack se mu lehce vyhnul. Pro znalce šermu byl Jack mistr. Na Svenovi bylo vidět, že je zvyklý rozetnout chlapa ve dví, ale kapitánova obratnost mu chybí. Šel do všeho silou, a to se mu vymstilo. Kapitán si s ním hrál. Nakonec opět při jednom prudkém seku, Svena odzbrojil a probodl mu hrdlo. Bylo to tak rychlé, že jsme tomu ani nevěřili. Poté mu uťal hlavu, kterou uschoval.
„Teď ho pohřběte do moře. Umřel jako muž.“
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 7 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
