» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141738

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Balada o pádu Přemysla Otakara II. ::

guru	publikováno: 22.01.2012, 17:23

Balada o jednom z našich největších králů.


	Balada o pádu Přemysla Otakara II. Dnes málokdo si vzpomene, na panování krále Přemyslovce, na léta plná bitev, řinčení zbraní, hořkých slz i zklamání, nu budiž tomu dnes jinak, a přenesme se do těch dob. Bylo to tak v podvečer, v den před bitvou, u okna sedí Přemysl, a dívá se na hvězdné nebe. Přemýšlí nad zítřkem, dnes jiný je něco se v něm dějě, myslí co když v případě, když… co z králoství jen z bude, myslí na to přežije či zahyne. Tu vchází Kunhuta do dveří, úzkostlivým zrakem naň hledí tvář jindy jasná a bez vrásek, dnes zachmuřená jest a bledá. Přemysl ani oči své nezvednul, nevšiml si, že ona pláče, pak náhle rukou svojí jí něžně pokynul, a zpět do komnat svých sám odkráčel. Je den svatého Rúfa, den bitvy nastal náhle, od rána se vojsko v šik staví, a smělě do bitvy táhne. Ještě pár polibků na cestu, královna Přemyslovi z okna smutně mává, skřivánek ve vzduch hledá si k nim marně cestu, neb vojsko na pochod se dává. Ach cesta plná života, cesta plná ztracení, copak zbyde jenom ze života, když umíráš v koni nad zemí. Již dorazilo vojska na moravské pole, dorazilo a si odpočinulo, král Přemysl do stanu svého vchází, aby odpočinkem nabil opět mládí. A na druhé straně Moravského pole, král Rudolf své vojsko staví, těší se a raduje, že Přemysla sklátí a podmaní. Ještě pár posledních úprav, zbraně své ať každý prohlédne, a k bohu tam do výšin, nechť ať zrak svůj každý pozvedne. I vychází Přemysl ze stanu, ruce s rytíři si podá, pak všichni spolu pokleknou, a vojsko v modlení se dává. Již dozněla jejich modlitba, Přemysl na koně si sedá, poté kyne rukou tiše, a vojsko do ryku se dává. Tu střetla se dvě vojska, plná snů a nadějí, mraky táhnou rychle oblouhou, a nad hlavami jim krouží havrani železní zobani. Bijou se a perou jako lvi ze země české, Přemysl na koni svém bílém,mečem obratně zachází, bůh buď s vámi vy lvi a děti země české, ať nepřítele mor navždy zahaní. Náhle však začne české vojsko omdlévat, Přemysl nepozoruje však oné zrady, on nikdy nepomysliv na útěk, rozdává rány a stíná němcům hlavy. To Milota z Dědic, jež moravské jednotě velel, se na útěk zbabělě dal, a vojsku Přemyslova navždy ujel. V tu náhle kůň pod Přemyslem klesá, smyčka je mu na krk hozena, on zmátořen na zem z koně padá, teď bude jeho pýcha zbořena. Přilbici na hlavě mu roztloukli, ze zlatého brnění sprostě vysvlékli, šestnácti ranami ho probodli, až oči krále navždy uhasli. I nechali ho tam jen tak ležet, v krvi sprostě zabitého, čas tehdy náhle přestal běžet, již není krále českého. Ach jak skončil Přemysl Otakar, král železný a zlatý, před kterým se třásla celá Evropa, a který padl na poli tak slavný. Přes sedmset let již uplynulo, od smrti krále Přemyslovce, před kterým se všichni v řadě třásli, a který díky zradě vzal tak nešťastného konce. A i přesto, že je tomu už tolik let, a on ve Vítu svůj zlatý sen dále sní, dnes málokdo si vzpomene na ten věk, a co za krále tam v katedrále vlastně leží.


celkové hodnocení autora: 77.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	28.01.2012, 9:49:44

Já mám snahu připisovat básním s poruchami rytmu a rýmu charakter určité archaičnosti nebo kramářských písní, u tabule na pouti, a pak mi kolísání rytmu a rýmu nevadí. K baladě se nevyjadřuji, je už také tvou historií.

guru	24.01.2012, 14:58:23

Ahoj Ekyelko, moc děkuji za úpřímná slova i kritiku, a velice si toho vážím. Máš pravdu já tuhle baladu napsal, když mě bylo 17.let a jelikož tedˇ pracuji na spousty jiných povídkách a básní, nechtělo se mi jí nějak upravovat. Asi to byla chyba, ale vezmu si z tvých rad ponaučení. Moc tě zdravím Guru


ze dne 24.01.2012, 18:17:38
Ekyelka: Zdravím. Ona to neměla být ani tak kritika, jako vyslovený názor. :) Aspoň je vidět, že jsem se s věkem básníka v době vzniku nesekla - byly to začátky. ;)

Ekyelka	22.01.2012, 17:23:14

Zdravím. Málokdo se odváží pustit do rozsáhlejší epické skladby - buď je málokdy napadne nosné téma, nebo si až příliš dobře uvědomují úskalí takových textů. Tebou zvolené téma je zabrané do hloubky, text nepostrádá patos, elegickou nótu i oslavný nádech a špetku příkrosti vůči současníkům, kterým osud padlého krále i jeho snu nic neříká. Potud je vše v pořádku a funkční, jenže když se podívám čistě na formu, začne mi spousta věcí kulhat. Chápu, snaha byla veliká, práce se odvedla fůra, ale. Ale - rytmus, místy ne zrovna vhodně zvolené rýmy (případně je použita jen zvuková spodoba), občas ti dělá problémy i použití třeba vhodných spojek. Tady prostě ještě jsou mezery. I kdyby se před tím oči zavíraly sebevíc, v takhle dlouhém a náročném textu je to cítit a vidět víc, než v rozsahově kratší práci. Netvrdím, že je to špatně. Naopak, líbí se mi tvá odvaha pustit se do toho, nevzdávat se, hledat cestu. Sice je to klopýtavé a s drobnými pády, ale už samotná cesta je důležitá, nejen výsledek na jejím konci - kolikrát nám právě cesta a způsob, jakým se k něčemu dostáváme, dá mnohem víc, než samotný cíl. Když se nezalekneš a nepřestaneš se rýpat ve slovech a verších s cílem najít přesně tu formu, která jim nejlépe sedne (tedy nejen obsahu, ale i formálnímu vyznění), sám poznáš, že je to lepší.