» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2141738

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Kapička krve ::

wolfeint	publikováno: 22.01.2012, 18:46


	Kapička krve kapá směle kapá dál a dál tak jak si přál Z žil život mu utíká tak jako krása ze světa stále a jen uniká přál si to - odveta. Poslední úder krutému světu kostelní zvon duní svou větu je čas jít, čas opustit nač čekáš, máš v duši klid. Je čas vydat se dál nač strach, čas je král proč by ses bál není čeho, je jen smrt Smrt je krásná, půvabná nebojí se, nehraje si nestará se, je podivná tvé utrpení zrcadlí ti Následuj ji, ukáže ti směr vydej se směle, bez obav Ví kam letět úderem svých per nečekej však dav Budeš sám, i po smrti některé věci se nemění vždy sám jsi byl a budeš dál Poslední kapka krve padá na zem - drze lituješ? není čeho je konec utrpnení všeho


celkové hodnocení autora: 90.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	28.01.2012, 9:40:59

K tomu "drze" se mi rýmuje "konec transfuze". Čtu báseň jako sardonickou, jako trochu povýšené a trhané varování slabocha před smrtí. Tento pohled zmírňuje výčitku patetičnosti.

javavia	24.01.2012, 20:20:08

Ekyelka má pravdu, chce to víc si pohrát s rýmy, s rytmem, se slovy. Básnička má smutný obsah, ale děje se to, jsou tací, kteří se jen trápí, a bohužel nevidí i to světlo, které možná svítí za rohem..jen tam nakouknout.

Ekyelka	22.01.2012, 18:45:34

Zdravím. Pročítala jsem si tenhle text stále a znova v průběhu posledních dvou dní. Snažila jsem se totiž přijít na to, co mi tak strašně vadí a trhá uši. Je to ten pocit zacyklení a motání se v kruhu, navozený přeléváním motivů z jedné strofy do druhé? Nepravidelný rytmus a stejně nahodilé rýmy a zvukové spodoby? Samotný námět, používající obrazy, obraty a slova ve spojeních, která se objevují až příliš často? Každý autor, chce-li být básníkem, hledá svou cestu sebevyjádření. Někdo to zkouší přes velká slova a emoce, jiný si šlape svou vlastní stezku podél hlavního tahu, kterým se ubírají rýmuchtivé davy. Rozumím té touze, tomu nutkání vyjádřit se jinak než pouhým konstatováním, zhustit pocity a atmosféru celého okamžiku do několika málo slov. Stejně tak ale zatraceně dobře vím, jak těžké to je. Kolik teorie se musí zvládnout, jak je dobré se učit u těch, co se básníky snad narodili. A že je důležité se nevzdávat, protože jen tak se nakonec ukáže, jestli cesta, kterou ses vydal, někam vede.