» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."

Oscar Wilde

počet přístupů: 2141738

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Spravedlivá smrt ::

Istarwen	publikováno: 20.01.2012, 18:23


	Smrt, nenasytná požíračka duší. Jsme si před ní rovni, ale bere jen ty nejlepší. Je součástí života. Proč nám nevrátí ty, které milujeme? Stýská se nám. Pláčeme pro jejich památku


celkové hodnocení autora: 93.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 18		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Borek	28.01.2012, 16:43:28

Ahoj Těžko o tom psát. Ekyelčin komentář mi příjde hodně tvrdý, Čukův až příliš obroušený. Ale tak to je, každý vnímá text jinak a každý na něj vysloví názor. A teď tedy ten můj. Fakt je, že podle mého názoru to poezie není. Báseň nemusí mít rýmy, to je pravda, ale musí být poetická. Nejblíže je poezii blízká první věta. Druhá a třetí o dost méně. Zbytek se mi zdá být prostým konstatováním, které navíc v souvislostech vyznívá (omlouvám se za tu formulaci) jako konstatování zbytečné. Totiž rozuměj, každý, kdo někoho ztratil, to tak nějak vnímá a bráno touto optikou je to zbytečná informace. A ano, i tuto informaci lze podat neotřelým, zajímavým a poeticky laděným způsobem, ovšem třeba v druhém plánu, a ne tak, že se prvoplánově popíše těmito slovy. Hledej pocity, které tě k tomu konstatování vedly, zkoumej svůj vlastní vztah ke smrti, vytvářej baladické nebo poetické obrazy toho, co vidíš vnitřním zrakem. Jen se vyhni takovýmto přímočarým sdělením, jejichž obsah zavání banálním popisem. Každý z nás se někdy ocitne v osidlech klišé nebo neodpustitelného schematismu, a mnohdy si to ani neuvědomíme, třeba i proto, že pocity, které k napsání takové věci vedly, jsou příliš silné. A proto jsou tu ostatní, kteří nám můžou pomoct svým názorem. Rozhodně, být Tebou, zkusil bych to ještě jednou. Přepiš to a pokus se jít do toho s větším emočním zabarvením. Nepopisuj milionkrát vyřčené fráze (protože podle mne těch posledních pět řádků, to zkrátka fráze jsou, byť pravdivé), ale zkus najít jejich smysl ve vztahu k tématu, ke smrti. Vytvářej nová zvukomalebná sousloví. Vždyť přece "Pláčeme pro jejich památku" se dá vyjádřit tisíci metaforami. Nevzdávej se a znovu do toho:-) Múzám zdar, nikoli zmar.

čuk	28.01.2012, 14:30:52

Je to osobní vyjádření, přímočaré, pravdivé, fráze to nejsou,. spíš zoufalý výkřik. Hledá-li se novum (což by poezie měla), pak jádro textu vidím v protikladu: název básně Spravedlivá smrt je objektivní charakteristika, ale při subjektivním pocitu týkajícím se nás je v této emoci vždy nespravedlivá. Z hlediska obvyklého pohledu na poezii to poezie není, ale z hlediska emocí to poezie je, jen v některé skupině, v níž jsou neokrasné osobní texty.

Siggi	21.01.2012, 20:13:59

Přilákal mne název, co si budeme povídat. Libuji si v morbidní tvorbě. Ale, jak to říct? Náhodný shluk slov a vět nepovažuji za poezii. Vím, že mne příznivci poezie, tedy té současné, co se na netu vyskytuje v hejnech, budou kamenovat, ale nemohu si pomoci. Kdyby to bylo napsané jako zamyšlení, trochu rozvedené, slovně obohacené, tak by to nemuselo být špatné. Ale je to na tobě, co a zda s tím něco uděláš.

Ekyelka	20.01.2012, 18:22:29

Zdravím. Marně si kladu otázku: je to poezie, nebo to jsou věty naskládané pod sebe do útvaru, který připomíná báseň? Osobně mám parametry nastavené jinak, což nejspíš bude v místních vodách milujících autorů problém. Ano, tenhle text mi nic neříká. Suma všeobecných frází, bez špetky osobního vyjádření, které jsou za sebou řazeny bez viditelné vnitřní struktury. Pokud je smrt požíračkou duší, pak já budu požíračkou nadějí: chabý text, šedý průměr bez osobité invence. Nepěstuji styl "snaha se cení" jako tolik místních čtenářů (což mi zřejmě opět vynese dostatek reakcí, vyjadřujících silnou nevoli), a pouze se zeptám: skutečně nemáš na víc? Žádné nápady, jak tu samou myšlenku vyjádřit vlastními slovy? Když jsem tuhle mluvila s majiteli Perplexu, Dan Jedlička to shrnul lapidárně: ne každý má odvahu hledat vlastní cestu. Já teď dodám: tak si zůstává ve vyjetých kolejích a pohodlně se veze. Což je na někoho, kdo už má jakousi potřebu se vyjadřovat skrze poezii, dost málo.


ze dne 21.01.2012, 16:45:32
Ekyelka: Chápu bolest ze ztráty, znám ji velmi dobře. Co to však má co společného s vnímáním textu, jeho kvalit a formy? Mám snad soucítit s každým autorem, který prožil něco strašného a nacpal to do textu, jen proto, že "se to nosí"? Vždy jsem naplno psala, co si myslím a jak text vnímám - copak autoři (a tedy i vy) tady nepublikujete právě s cílem zjistit, co si o textech myslí čtenáři? Zavděčit se všem - nemožné. Akceptovat jiný názor - to se musí každý naučit sám. Publikace básně, byť osobní, má ve finále se samotným prožitkem pramálo společného - pocity, vášně i vzpomínky už jsou filtrované a převedené do psané podoby, která má být srozumitelná pro čtenáře. Právě že to je to umění, vyjádřit se slovy, aby to neznělo vyumělkovaně či frázovitě a poskytlo to čtenáři stejný prožitek, s nímž autor text tvořil. Ovšem to už zabředávám do teorie literatury obecně, což nechci. Ono výše napsané, že každý vnímá text jinak, musí stačit.


ze dne 21.01.2012, 16:35:52
Istarwen: Přišla jste někdy o někoho, koho milujete? Pokud ne, tak pak rozumím vaší reakci. Takhle se totiž cítí člověk potom, co mu oznámí smrt blízského... Zmateně. Vyčerpaně. Jediné, co dokáže je pokládat si pouze otázky... Není to poezie dle zavedených norem. Je to moje poezie :)