» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141738

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303544 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Tirno ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Měsíční Záře

CalimëIsil	publikováno: 25.01.2012, 22:31

1. Kapitola


	Sedím skrčená v rohu kobky deset metrů podzemí. Světlo mi dává jen malá skleněná kulička. Slyším ozvěny kroků po schodech. Už myslím na nejhorší. Určitě mě zabijí. Ne- li něco horšího. Hladím malou lasičku. Snažím posbírat poslední kousky naděje. Todle by máma nechtěla. To se nemělo stát. Ale od začátku. Jmenuji se Calimë Isil. Elfsky to znamená jasný měsíc. Narodila jsem se totiž za úplňku v jednom parku. Matka mě opustila v mých pěti letech. Tedy neopustila, spíše jí unesli. Mě vzali s sebou, ale zachránil mě jeden spiklenec. Sorontur , pán orlů. Víte, jsem elf. Ale to ví jenom Sorontur. A moje matka- jestli je tedy ještě naživu. Je mi dvanáct a bydlím ve skryté chatě hluboko v lese se Soronturem. Na moderní dobu je to neobvyklé a asi jen jeden člověk z tisíce je elf. A jediný elf, kterého znám, je Sorontur a máma. Jednoho dne jsem se vydala najít matku. Nebyl to můj nápad. Do naší chaty zabloudil jeden kluk. Byl těžce zraněný od dýky. Sám měl u sebe dýku a luk. Ano, luk. I já mám. Je to pro mě jako elfa nezbytnost a navíc v lese. Když jsem mu říkala, jak se jmenuji, a jak je to s rodinou, ptal se, proč mámu nechci zachránit. Na chvilku jsem ho přestala ošetřovat, odložila jsem houbičku na stolek a místo klečení jsem si sedla na židli za mnou. „Víš, když se mnou Sorontur uprchl, byla hluboká noc. Ani jeden z nás si nepamatuje cestu. Jen si pamatuju, že jsme dlouho běželi přes pole a lesem. Druhý den jsme objevili tuto chatu. Dlouho jsem brečela a přemlouvala Sorontura, abychom se vrátili. Ale on už se tam nechtěl vrátit. Vlastně ani jeden z nás.“ V očích jsem cítila slzy. Nechtěla jsem aby to znělo tak ubože, jak to znělo. Chlapec mi otřel slzu, která mi vyrazila na tvář. „Jmenuji se Armand. Matka s otcem mi zemřeli při jednom útoku. To mi bylo také pět. Jestli chceš, můžu ti pomoct matku najít. Chci, aby měl někdo měl štěstí, když už to nemám být já.“ Odmlčel se. Když sundal svojí kápi, něco mě vyděsilo. Měl ořechově hnědé vlasy až k ramenům a uši měl- špičaté. Stejně jako já. Nechtělo se mi do toho moc zasahovat, tak jsem raději mlčela. Tak jsem s ním souhlasila a o návrhu řekla Soronturovi. Nejvíce mne překvapilo, že nebyl proti. Sorontur mě zavedl do rohu. Z police sundal malou truhlu. „To mi dala tvoje máma. Řekla, že ti to mám dát.“ Sorontur otevřel truhlu. V něm byla lasička, která chroustala kousek sušenky, malý přívěsek ve tvaru orla a malá šedá kulička. Byla sice matná, ale místy průhledná. Když jsem si zastínila světlo, nachvilku zazářila, ale hned zhasla. „Jak se jmenuje ta lasička?“ zeptala jsem se. „To je jen a jen na tobě. Je to nesmrtelná lasička. Říkej si jí, jak chceš. Nikdy tě neopustí.“ odpověděl. Vzala jsem si lasičku do ruky. Vůbec se mě nebála. Vymýšlela jsem jméno. „Emmm… Malë . Bude se jmenovat Malë. Protože jsem jí dostala na cestu.“ Lasička se na mě podívala, jako by se jí to jméno zamlouvalo. I Sorontur se na mne usmál. Podívala jsem se na kuličku. Vzala jsem jí do ruky, ale nic se nestalo. „Soronture, k čemu je ta kulička? Někdy září…“. „To je duše tvého otce. On byl také Isil. Když zemře Isil, jeho nejbližší dá jeho světlo do kuličky. I ty máš světlo. A i ty si najdeš nejbližšího. Tomu nejbližšímu se říká Anto, nebo Antë, když je to žena.“ Asi se mi to zdálo, ale jako by se Sorontur podíval na Armanda, ale poté hned zpět a pokračoval: „Světlo se poté předá potomkovi Isila. Tomu má přinést štěstí, ochranu a také, když už nelze pomoci v té nejhlubší tmě, rozzáří se. Elfsky se kulička jmenuje Tirno, Strážce.“ Než jsme se vydali na cestu, doplnila jsem Armandovi toulec, nabrousila dýku a darovala jsem mu kožený měch s vodou. Já jsem si pověsila na krk sošku orla, do taštice dala Tirno a Malë přivázala na provázek, aby mi neutekla. Nabrousila jsem si dýku, doplnila toulec, nabrala zásoby na tři dny a přehodila přes sebe tmavozelený plášť, tak jako Armand. Ještě před setměním jsme vyrazili.


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

lotty	31.01.2012, 21:33:19

Zdravím, na úvod bych měla prozradit, že fanda fantasy nejsem. Nicméně tento příběh mě tak trochu zaujal zvláštními motivy (onou lasičkou, kuličkou s duší zesnulého pro štěstí). Jistě, příběh se rozjíždí a tak je velmi těžké uvést čtenáře do nového světa. Tvůj úvod, jak již napsala Radmila, mi přijde značně uspěchaný, až přeskakuje, a já jsem se na začátku orientovala v ději stěží. Fantasy se může na první pohled zdát jako otřelé téma pro psaní povídek, ale není tomu tak. Stejně jako v jiných žánrech je důležitá logika příběhu, fungování světa, charakterů, a všechny tyhle dílky puzzle by měly do sebe zapadnout a vytvořit nádherný obraz. OK. Nechala jsem se trochu unést, ale doufám, že snad tušíš, co tím myslím. Gramatické chyby jsem nepostřehla. Pravdou je, že by si text zasloužil pořádnou formu, viz Šímův komentář, jeho zmínka o odstavcích. Pokud bych měla dílko hodnotit, musela bych jej oznámkovat za Dva, už z důvodů těch nelogičností v případě, kdy se hrdinka svěřovala neznámému chlapci. Její jednání mi přijde totiž tak trochu naivní, možná by neuškodilo, kdybych Ti uvedla některé filmy, v nichž v hlavních úlohách hrály děti, například Letopisy Narnie (Lucie), Polární expres (onen chlapec) a možná i Kronika rodu Spiderwicků. Určitě to může být pro Tebe dobrý zdroj inspirace. Takže to bude ode mě všechno. Přeji Ti, ať se Ti v psaní daří. lotty

Radmila Kalousková	26.01.2012, 10:31:31

Ahoj, já mám fantasy ráda, také se sem tam o něco pokusím. Ráda bych ale věděla tvůj věk, těžko se to pak hodnotí, protože je rozdíl, když je autor náctiletý či zkušený a životem zkoušený třeba padesátník. K chybám ti toho Šíma spoustu vypsal, takže to nebudu opakovat. A co se týče přehlednosti textu, to je opravdu hodně důležité. A teď k dílku. Nápad určitě není špatný, ale zdá se mi, že to letí rychle jako o závod. Chtělo by to trochu zvolnit, trošku víc popsat okolí a také nějaké pocity. Trošku si pohrát s city čtenáře, aby si to, co čte vychutnal. Nejde ho posadit do rychlíku a projíždět neznámou krajinou. To z toho potom moc není, ne? Takže bych poradila trošku zvolnit, pohrát si s textem a vtáhnout čtenáře víc do děje a také jít do hloubky, ne jen chodit kolem horké kaše (snad je to srozumitelné, někdy se nechám trochu unést :-)) Také co se týče Sorontura, nejdřív je to pán orlů, potom se dozvím, že je to také elf, navíc nevím, kolik mu je a zřejmě tedy znal její matku už dřív, než viděl ten únos - a to vše je pro nezasvěcené dost zavádějící a nepřehledné. Dále, jak se tam dostal ten elf? Navíc pobodaný a ona mu hned vše řekne a to dokonce, když ještě neví, že je také elf. Co když to byl nějaký vyzvědač nebo nájemný vrah. Já chápu, že jí je teprve dvanáct, ale jako hlavní hrdinka by možná mohla mít trošku více důvtipu. A kde se to odehrává? Píšeš v dnešní moderní době a to je jako nějaká chalupa v našim světě a najednou se tam objeví další elf a ještě pobodaný? A nebo je to nějaká země Nezemě. To by asi také chtělo malinko vysvětlit. Tak doufám, že toho nebylo moc, ale myslím, že každá dobře míněná rada, má pomoci, ne otrávit :-) Hezký den RK


ze dne 06.02.2012, 15:00:38
CalimëIsil: Zdravím, vím že spěchat se nemá, ve druhém díle to bude velice pozvolně a za spěchání se velice omlouvám. Poté k Soronturovi. Nikde není řečeno, že je elf. Sorontur má být někdo humanoidní jako člověk, ale zase ne člověk. Pokud znáte knižní trilogii Pán Prstenů, je to někdo jako Tom Bombadil- nikdo pořádně netuší, kdo on je. S "neznámým" elfem je to tak. Calimë je sice už dvanáct, ale vše vyzradí kvůli tomu, že to pro ní byl traumatický zážitek a v této situaci i holka jako je ona "povolí". Děkuji za připomínku :)

Šíma	25.01.2012, 22:30:59

Zdravím a vítám na SASPI. Ačkoliv fantasy většinou míjím obloukem, rozhodl jsem se tomuto příběhu podívat na zoubek (už nějaký čas tu leží a nikdo jej "nechce", tak proč se do něj nepustit, že ano?). Přemýšlím, jak může elfka zakrýt svůj původ. Špičaté uši ji vždy "prozradí", ledaže by na hlavě nosila čelenku, čapku, nebo měla na hlavě neustále nasazenou kapuci. Pozná se bytost elfího rodu i jiným způsobem? Nejspíš je také krásná, ušlechtilá a tak podobně, to je potom těžký být nenápadný... Děj se zatím rozjíždí a seznamuje čtenáře s hlavními hrdiny a jejich pohnutými osudy. Klasické schéma, řekl by kdosi, ale každý příběh musí nějak začít. Zatím se do hodnocení děje nepustím, počkám si na pokračování (přestože bych i místy text ještě stylisticky "dopiloval"). Musí mi stačit, že se naše hrdinka ocitla ve (skřetím?) vězení (pokud není lidské, či jiné, bůh ví jaké příšery mohou procházet Tvým světem křížem krážem). Samotné vyprávění bude nejspíš vedeno prostřednictvím určité "retrospektivy" (kdy se bude vracet od minulosti k současnosti), ale nebudu spekulovat a nechám se raději překvapit. Stát se může cokoliv, stejně se muže děj příběhu obrátit jakýmkoliv směrem a můžeš jej rozehrát i ve více dějových linkách. Pozor na zbytečné chybky a překlepy, ať už se jedná o nadbytečné mezery v textu, chybku v ji/jí, psaní vlastních jmen u překladu (Jasný Měsíc - Jasný měsíc), či nadbytečnou interpunkci mezi přímou řečí (dialogem hrdinů). Je dobré vždy pokud to jde a přímá řeč nenavazuje na popisný text (nejen pro přehlednost) odsadit novou přímou řeč na začátek nového řádku (tak jak hrdinové spolu mluví a navazují jeden na druhého), když vše "sliješ" do jednoho odstavce, je pak textík zbytečně nepřehledný. Příklad "rozvržení textu" (pro názornost jsem mezi "odstavce" vrazil prázdné řádky): --- Sorontur mě zavedl do rohu a z police sundal malou truhlu. „To mi dala tvoje máma. Řekla, že ti to mám dát.“ Pousmál se a otevřel truhlu. Byla v ní lasička, která chroustala kousek sušenky, malý přívěsek ve tvaru orla a malá šedá kulička. Byla sice matná, ale místy průhledná. Když jsem si zastínila světlo, nachvilku zazářila, ale hned zhasla. „Jak se jmenuje ta lasička?“ zeptala jsem se. „To je jen a jen na tobě. Je to nesmrtelná lasička. Říkej si jí, jak chceš. Nikdy tě neopustí,“ odpověděl. Vzala jsem si lasičku do ruky. Vůbec se mě nebála. Vymýšlela jsem jméno. „Emmm… Malë. Bude se jmenovat Malë. Protože jsem ji dostala na cestu.“ Lasička se na mě podívala, jako by se jí to jméno zamlouvalo. I Sorontur se na mne usmál. Podívala jsem se na kuličku. Vzala jsem jí do ruky, ale nic se nestalo. „Soronture, k čemu je ta kulička? Někdy září…“ „To je duše tvého otce. On byl také Isil. Když zemře Isil, jeho nejbližší dá jeho světlo do kuličky. I ty máš světlo. A i ty si najdeš nejbližšího. Tomu nejbližšímu se říká Anto, nebo Antë, když je to žena.“ --- Pozor také na správnou velikost počátečního písmene na začátku uvozovací věty, která navazuje na přímou řeč - pokud končí tečkou, napiš písmeno velké, pokud čárkou, pokračuj písmenem malým. Netuším, jak se to nyní učí ve škole, ale nás učili toto: "Přímá řeč." Uvozovací věta. (Byl jsem u kamaráda." Řekl.) "Přímá řeč," uvozovací věta. (Byl jsem u kamaráda," řekl.) Tož tak. Hezký večer a psaní zdar.


ze dne 06.02.2012, 15:04:46
CalimëIsil: Zdravím, děkuji za připomínky ohledně stylistiky a gramatiky. Chtěla bych se zeptat, zda jde můj příspěvek editovat i po publikaci? Ráda bych si to opravila :)