|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303545 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: App ::
 alaska |
publikováno: 22.01.2012, 19:56
|
| Povídka |
| |
|
|
My name is Luka
I live on the second floor
I live upstairs from you
Yes I think you´ve seen me before
App
Jmenuji se App. Bydlím v přízemí a myslím, že jste o mě už slyšeli. Nejsem z těch, co by stáli o nějakou zvláštní pozornost, ale přijdou v životě chvíle, kdy se našinec přihlásit musí, jinak by se věci nepohnuly dál.
Narodil jsem se asi před 16 lety, v podstatě jsem ještě zelenáč, přesto už od malička disponuji několika přednostmi.
V první řadě jsem slepý. To bychom si měli říct hned na začátku, abyste se třeba nedostali do úzkých, až mi začnete doporučovat: „hleď si svého, koukej abys viděl“, a podobně. Díky tomuto handicapu mám od narození dar větší citlivosti k svému okolí než moji vrstevníci a i ti starší. Svoji slepotu si neberu nijak osobně, kolikrát si říkám, že některé věci ani vidět nemusím.
Začátky mojí existence tady v Human City byly bezstarostné a hravé. Seznamoval jsem se jako každé dítě se svým okolím, a i když jsem nemohl posoudit a ocenit barvy a rozmanitosti tvarů, byla to ta nejkrásnější léta mého života. Asi si řeknete - co tady bilancuje, je mu sotva šestnáct a píše memoáry.
No víte, už asi měsíc mi není všechno jedno. Necítím se moc dobře, asi jsem dostal nějaký zánět, nebo zápal, jsem celý oteklý a myslím, že i okolí si toho už všimlo. Jak říkám, na tvářích jim to nevidím, ale cítím, že se o mne ví, mluví a chystá se nějaký radikální řez. Pevně věřím, že to bude ku prospěchu nás všech, vždyť jsme „jedno tělo“.
Když jsem začal přemýšlet čemu se v životě budu věnovat, zjistila se ještě jedna zajímavá schopnost, kterou disponuji. Vždy, když se napiju vody, dokáži rozpoznat v celé škále potravin ty, které mohou člověku právě v daném období výrazně pomoci. Řekl bych posílit ho, aby byl výkonnější, odolnější a samozřejmě pracovitější.
Hlavně to posledně jmenované zaujalo místní šéfy, a tak mi daly nabídku, která se neodmítá.
Za městem je obrovský sklad, přes který procházejí veškeré potraviny směřující do našeho města. Žijeme v dost nepřátelském prostředí, a to jak ze strany lidí, tak i s přihlédnutím ke klimatickým vlivům. Ti nahoře se rozhodli, že v rámci zachování čistoty města, dezinfekce a vůbec (dneska se kontroluje stejně všechno) bude moudré mít ve městě jen to nejlepší. Díky tomu jsou i tací, co se na trh s potravinami ve městě prostě nedostanou. A právě selekce těch horších a těch nej… je to, čím se zabývám.
Před směnou se vždycky napiju vody a pak vybírám to, co je dobré a co ne.
Víte, jak to dělám a jak mi to funguje, nemám ani páru. Už se mě na to ptalo tolik lidí, zkoumali mě, vyzvídali, měřili, stejně nic. Přijeli i nějací vědci z Výzkumného Ústavu a nakonec dospěli k názoru, že žádnou takovou schopnost nemám, a že jsem jen obyčejný „slepák“. Naštěstí pro mě a myslím, že i pro lidi ve městě mi moji šéfové věří. Sice taky neví jak to dělám, ale vidí že mi to jde, že lidi fungují po jídle které přeberu výborně, a tak si mne vydržují.
Je to sranda, svým způsobem bych mohl být i nafoukaný, beze mne by si tu ani „nezobli“ ale já to beru jako službu. A pevně věřím, že kdybych se dostal do úzkých, lidé mne ve štychu nenechají.
No a právě teď začínám mít horkou půdu pod nohama. Proto vám to všechno vykládám.
Problémy začaly asi před čtvrt rokem. Ta voda, co ji piju, mi začala chutnat nějak divně. Povídám parťákovi, co sedí na druhé straně chodby:
„ Člověče co nám to sem dávají za vodu?“
„ Ále, není čas na vybírání, vody je letos málo, buď rád že vůbec nějaká je,“ odpoví mi.
„ No ale tohle je humus, vždyť je to nějaký sladký nebo co?!“ bráním se a vyplivuji tu pseudovodu na zem.
„Jak mám s tímhle dělat?“
Měl jsem ještě nějaké balení obyčejné čisté vody ve skladu, a tak jsem pil tu. Jenže ani v další várce dobrá voda nepřišla. Ani v té další.
„ No to se snad nahoře zbláznili, co mi to sem vozí?“ rozčílil jsem se a poslal nahoru žádost o dodávky normální vody. Cítil jsem totiž, že při výběru potravin už nejsem sám sebou, že už „mi to nefunguje“ tak jako předtím.
A tak to šlo několik týdnů. Já na suchu a lidi bez energie. Práce vázla a návštěva z vedení se dala čekat každou chvíli. Přijeli hoši, přijeli a hodně se zlobili. Co prý dělám, jestli jsem se nezbláznil, že otrávím celé město, a tak podobně.
„ Moji milí zlatí šéfové, sice jsme se nikdy neviděli, ale to neznamená, že si na mě budete vyskakovat. Jediné co k životu potřebuju je voda, tak ji dodejte a bude klid. Není voda, není posvícení“.
Na hlavu jsem si teda kydat nenechal, to zase ne, oni to pochopili a slíbili nápravu. Jenže od té doby se nic neděje a mně je čím dál hůř. Uvědomuji si, že nejen moje schopnost vybrat dobré jídlo je nedostatkem vody ohrožena. Začínám mít dojem, že je v maléru celé město a v neposlední řadě já. Nejsem žádný hrdina sovětského svazu, abych tady chcípal kvůli nezodpovědnosti druhých.
Prostě mi jde o krk, a tak volám o pomoc. Snad, když si tohle poslechnete, tak mi nějak pomůžete. Že jo? Jde jen o trochu vody, nic víc v tom není!
Asi se blíží nějaká změna počasí, je mi dost divně, tak už toho nechám.
Venku na chodbě je nějaký hluk, křik. Co tam dělají?
„ Hej, co se děje? Proč ten křik?“
Do očí ho udeřilo ostré denní světlo. Nebylo ani tak denní, jako ostré. V životě světlo neviděl, a tak ani nemohl vědět, co to je. Nechápavě mžoural po okolí a než si stačil uvědomit, že vidí, že vůbec není slepý, ozvalo se:
„ SKALPEL PROSÍM!“
* * *
„ No sláva holčičko, už se probouzíš, haló, haló, vzbuď se!“
„ Tak už to mám za sebou?“ zeptala se Klára pomalu se probírající z narkózy.
„ Jistě. Vzít slepé střevo je úplná hračka“, uklidnila jí sestřička.
„A nebudu ho ještě někdy potřebovat?“
„ Prosím tě a na co? Takovej slepák je jen pro zlost, k ničemu není, a když se zanítí může tě i zabít. Buď ráda, že je pryč.“
„No já nevím, měla jsem takový divný sen…“ namítá nesměle Klára.
„V narkóze?“, podivila se sestřička, „to těžko…“
KONEC
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
