» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."

Gandalf

počet přístupů: 2141740

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303545 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Cela mocných ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Můj mír

Turmangelika	publikováno: 26.01.2012, 13:57

Cela mocných je báseň, v níž popisuji mé zklamání z prvního zamilování a ze světa velmi bohatých lidí, kteří jsou neupřímní. Lidí, jež využívají své moci a peněz k intrikám i manipulaci důvěřivých..


	V zajetí čar jámy vzrušení pronikla jsem do zlotřilého světa. Opilá oslnivým třpytem vlivných věží, z nichž uplatňuješ impozantnost práva veta. Očekávajíc nemilosrdného souhlasu kněží, padlo za rudého svítání rozhodnutí – vendeta, jehož tajemství tvorové bojácní střeží. Nevidíš v koruně lípy líbezné hnízdo ptačí! Neslyšíš zběsilý tlukot srdce, který milování značí! Odvážná labuť, rozbouřený oceán přeletět chtěla! Roztěkané pocity ovládající každé nadechnutí. Bolest zradou pulzující krev křidélka opomněla a hromy přeživší motlitbou prosí o vyslechnutí. Ve věži z tyrkysu spoutala tě vlastní vůle cela. Barbar promrhané lásky stěží uková klíč k odemknutí. Nevidíš v povětrném období lístku spletitý tanec! Neslyšíš skryté požehnání hudby, jež složil fantazie zvonec! Diamantovou výzbrojí se nedobytného hradu ladně zmocníš. Obcování s kurtizány po tisíce let movitých klišé. Ač svázaný povinnostmi chryzantémy zpěvu se zhostíš a se zlatými noty hrajíc melodii na piáno tiše, klenot opálový svou samotou fatalisty poctíš. Lze závidět chmurnost hříšné mocenské skrýše? Nevidíš Muchovu mozaiku uprostřed secesní síně! Neslyšíš výčitky pronásledující svědomí ochromené ve víně! Znám natolik cit již vyslovený, abych podobu lilie vždy prohlédla. Zkažená společnost, kdes romantik ponížený, připadajíc jak nadpozemská bytost, vliv mravů přehlédla. Z hodnot, ve skleníku pěstovaných, zbyl sen obrozený. Na sklonku dne slábnoucí bystrost nitku nezávislosti přetrhla.. Nevidíš jasnost blankytu rostlinky prodírajíc se oblevou! Neslyšíš upřímnost omluvy vyřčené s prodlevou! Zdoláš mříže zrezlé cely jen klaníc se v odpuštění. Melodramatický zlom se do divadla vnoří, když z pozlátka kroupy zasypávají lidské pokolení a v horlivosti našeho sjednocení bez trýzně hoří. Ukládající se v popel štěstí chlípné pobavení, jenž pouze vizuální význam minulosti tvoří. Nevidíš věrnost snových postav, v prohnilé truhle sobectví mizí! Neslyšíš zuřivost dobrodruha zhrouceného nenaplněnou vizí! Bojím se odlehlosti planet osudných, za nimiž se galaxie uzavře jak zeť mračen. Jsi přec více, než-li jeden z přeludů podivných. Za dlouhověkým klamem klopýtáš, v jezeru závazků smáčen, leč netřeseš se v blízkosti flirtů ošidných. Stvůrou obscénní obelhán zůstáváš svéhlavým hráčem. Nevidíš budoucnost, v níž každá zkrášlená minuta věží prázdnotu přivolává! Neslyšíš přírody promluvu, podstatu jedinečnosti bytí našeptává! Vzdej se trůnu řeckých bohů, nad nimiž vichřice burácí a teplo dechu Afrodity v tobě zažene jeho chlad kamenný. Nezůstaneš sám dokud jinovatka nepozdraví mé tělo spící. Budu ti vášní i jistotou, tvůj lék zvláštní a přítel oddaný, jehož ctnosti nad nebezpečím stále bdící, přimějí trůn býti od mého míru vzdálený. Nevidíš krásu otroka žijícího pro druhé ze svého vědomí! Neslyšíš plakat zasažené stromy bleskem, který jej přelomí! V troskách panovačnosti dumáš o příběhu milostném a tvůj život pozbude ceny v tento smutný čas. Při východu slunce vtrhla realita volby v prožitku radostném. Stojíc bez retuše mi dech přiškrtil Orionův pás. Být byť na okamžik součástí tebe ve vztahu nelítostném, mne odloučilo z přitažlivosti skvostů mořských řas. Nevidíš světlo souhvězdí v temnotách cely své! Neslyšíš intelekt ukazující zatracení v hlavě tvé! Před zápalem touhy utéci se nedá. Neodoláš blyštivosti náruče poskytující útočiště neměnných skal. Debakl zasazený do hlíny se v nedozírné následky zvedá, zastřený letní přeháňkou pustošící famóznost kal, připomínajíc svod proradný, trpkost toulavého ducha shledá a pochodní roznítím iluze grál, jímž ses pro mne stal.


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	26.01.2012, 13:53:54

Buď vítána na saspi. Začínám číst tvou báseň se snahou po objektivnosti, neb mě tvůj koment potěšil v mé bláhovosti. Tedy k básni. Perex: asi nemusel být tak osobní a k postoji čtenáře navádějící. Vlastní báseň: je hodně košatá, velebná až mýtická a symbolická. A přitom se v ní skrývá mnohé: krásná metafora, osobní pocit a výčitka a současně i humor, někdy i absurdní (který mám rád). On je pohrdán, uzavřen do cely, či věže hradu. Perex o těch mocných ve mně navozuje představu, že ses zamilovala do současného pana presidenta.) Určitý odstup do výšin a satiričnost a parodii nelze básni upřít. I promluva sudičky: soudcovské i osudové. Když to takhle pospojuji, pak škrtám svou primitivní námitku o patetičnosti či exaltovanosti. Připomínáš mi trochu básnika J. Perseho i Březinu. Ale chápu tvůj pocitový podtext, který je závažný, navzdory mému poněkud lehkovážnému komentu. Báseň je třeba číst pomalu a pozorně, přemýšlivě i s fantazií, jinak se čtenář zamotá, byť třeba ohromen. modlitba s t? Píší se tři tečky.


ze dne 26.01.2012, 14:31:27
Turmangelika: Děkuji moc za kritiku, která mne potěšila a vážím si jí. Perex opravdu nemusel být tak osobní. Je to první publikace, a tak jsem zcela nevěděla, co do popisu napsat:) a za hrubku se nyní stydím :)). Chyb jsem tam zpětně našla více a tímto se čtenářům omlouvám za mojí nedokonalou češtinu. :( Zamilována jsem byla moc, i když ne do prezidenta :D, ale do velmi vlivného člověka, který i přes to pohrdání, je stále v mém srdci... ;) Rozhodně souhlasím, že by se báseň měla číst pomalu. Moji blízcí se přiznali, že jí museli číst vícekrát, než se do ní hlouběji ponořili a pochopili jí. :)