» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."

Buddha

počet přístupů: 2141741

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303545 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Ty správný kocoviny ::

Lišák	publikováno: 23.01.2012, 21:47


	Ruku na srdce, skoro každej si někdy zažil ten pocit, že je pán bouří. Stačí trocha alkoholu a rázem se ocitáte tváří v tvář přicházejícímu živlu. Fakt, že stojíte uprostřed pole a hrozíte pěstí temným mrakům, co se k vám s neochvějnou jistotou blížej, to jen činí více poetickým. Tak nějak jsem doufal, že svým odvážným skutkem upoutám pozornost sličné dívky v okolí a ona, vida mne stát čelem ke své záhubě, vydá se mne vysvobodit ze spárů počasí. Nutno podotknout, zachráněn jsem byl. Leč, neodhadl jsem správně pohlaví svého zachránce. Ani jeho váhu. Výrazně podnapilý řidič náklaďáku se úkolu mé záchrany chopil s razancí běsnícího býka. Shodou okolností mi přitom zlámal kosti v bérci a vykloubil rameno. Z mdlob jsem se probral poměrně záhy a stal jsem se svědkem svého převozu do nemocnice. Byl pátek, dopoledne, prázdniny jsme zrovna trávili na mé chatě a všichni, úplně všichni z té naší party, už byli na kaši. Nebudu popisovat všechny obstrukce, ale sérií telefonátů jsem se nakonec do nemocnice dostal. Ten proces mimo jiné zahrnoval asi čtvrthodinovou jízdu vlakem a velice drahou jízdu taxíkem. Nakonec jsem se ještě večer dokázal vrátit zpátky, a ty dva dny, než mi ztvrdla sádra, jsem popíjel v posteli. A tohle všechno jsem prosím zvládal bez ranních kocovin. Těžko říct jak bych na tom byl, kdyby to vydrželo věčně. Ta schopnost večer se zmastit jak mrkev, ráno vstát a zmastit se znova. Někdo tomu říká první liga. A když se jí přestanete věnovat profesionálně, vypadnete z ní. Jenže to je právě živná půda pro návrat těch správných kocovin. A pozor, to nejsou ty stavy jako v šestnácti letech, kdy se ráno probudíte, je vám strašně zle, tudíž se pozvrácíte a je to v podstatě dobrý. Tyhle jsou rafinovanější. Ráno vstanete a zjistíte, že je vám líp než, když jste si šli lehnout. Takže se příjemně nasnídáte a zjístíte, že to nebyl tak úplně dobrej nápad. V tu chvíli vás začne bolet hlava. A bolí pořád a čím dál tím víc. Jestli se pozvracíte jednou, pětkrát nebo vůbec, už na to nemá vliv. Ať jste měli na ten den jakýkoliv plány, je nutno je přesunout na jindy. Jste schopný akorát ležet na posteli a vzpomínat, co jste večer tropili za hlouposti. Nejhorší je, když jsou ty hlouposti ještě nepříjemnější než kocovina. To se pak člověku derou na mysl myšlenky na nepití. Vydrží do další návštěvy hospody. A koloběh se opakuje. Hospoda, hlouposti, kocovina, nepití, hospoda... Je těžké z toho kruhu vystoupit, případně zvolnit tempo. Člověku začne unikat zábava, když se o to pokusí. A je to o to těžší v tom, že kromě zarputilých abstinentů, se jednou za čas opije prostě každý koho znáte. Musím říct, že nade mnou nakonec zvítězily kocoviny. Pokoušel jsem se je přepít, ale mělo to spíše opačný efekt. Den po nějaké větší akci je pro mne ztracený. Je mi zle a vždycky si vzpomenu na nějakou hloupost, kterou jsem provedl jen proto, že jsem byl opilý. Ne, to za ty prachy opravdu nestojí. Když jsem si tohle uvědomil, přestal jsem pít. Pravda, bylo to ve chvíli, kdy jsem objímal záchodovou mísu a za deset minut jsem měl nastoupit do vlaku na kilometr vzdáleném nádraží. To že jsem ho stihl a odjel na svou první větší akci, kde jsem nehodlal pít, je zase jiný příběh. Kupodivu veselejší.


celkové hodnocení autora: 91.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	25.01.2012, 14:46:27

Ahoj, tak nevím, no. Já už skoro nepiju, protože mi po dvou sklenkách vína je tak špatně jako po dvou flaškách! Asi už mám to svoje, jak se říká, vypité! Ale k textíku. Strašně mi chybí rezepsaný ten začátek. To bylo jako letem - světem za zvířetem a při tom by z toho byla, myslím, pěkná úsměvná povídka, kterou bych si ráda vychutnala. Celý textík vyznívá spíš jako úvaha a dle mého názoru dost přeskakuje od jednoho k druhému. Ale to je jenom můj osobní neprofesionální názor! :-) Hezký den RK


ze dne 29.01.2012, 22:00:13
Lišák: Zdravím, celý textík je spíše úvaha a to že přeskakuje od tématu k tématu byl tak trochu záměr. :) A ten začátek... nějak jsem úvahu o "chlastání" potřeboval uvést a tohle mi přišlo jako dobrý začátek. Názor, že by to mohla pěkná a úsměvná povídka rozhodně stojí za zvážení. Jenže zrovna na tuhle historku se mi nevzpomíná úplně snadno...

Šíma	23.01.2012, 21:47:03

Zdravím. Textík napsaný čtivým stylem, chybek je v něm o poznání méně. Malinko mi v něm schází výraznější pointa, jakoby ta stávající vyšuměla do prázdna. Boj našeho hrdiny nejen s kocovinou (ale i s pitím) je napsaný s nadhledem a určitou dávkou (nebojím se to říci) "humoru" (minimálně toho černého). Co dodat? Nechám čtenáře, ať také potrápí své hlavinky! Hezký večer přeji a psaní zdar.


ze dne 29.01.2012, 21:52:57
Lišák: Díky, za komentář a publikaci. Já tam tu pointu najdu, ale je pravda, že někdy bývá, pro kohokoliv jiného než autora, skryta. A musím uznat, že to asi není úplně ideální stav.